Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Tak slepice sice bydlí, ale jen přes den. Právě jsme v navykacím období na nový kurník. Slepice jsou silně zvykové a tak je každé ráno vypustíme a každý večer jich dvě třetiny sedí napresované v malém úlu a zbylá třetina sedí na vysokém javoru. Všichni běháme s čelovkou ve tmě, nosíme po dvou, někdy po třech, to když Hugo začne v půli cesty křičet, že jeho mu uletí – a to křičí v podstatě každou cestu. Pan domácí bere nejprve ty nižší větve, postupně stojí ve více a více ekvilibritičtější pozici a snaží se ty poslední slepice alespoň setřást a my okolostojící se snažíme po nich skokem plavmo skákat, chytit je a odnést.  Jsou to holky sveřepé, nedisciplinované.  Tak jsme zabrousili do diskuzí na internet, jak to dělají jiní.  Stejně. První dny je nechat zavřené, po třech dnech si holky prý zvyknou. No, to jsme udělali, byly zavřené týden, po týdnu jsme je otevřeli a holky šup do úlu a na strom. Tak prý jim tam dávat do nového kurníku krmení. Tak to taky od začátku děláme. Včera jsem večer otevřela i zadní dveře a udělala cestičku ze zrní, z cesty až do kurníku. Hejno se blíží, slepice začínají zobat, já se ukryta v kurníku raduji. Neprozřetelně zavolám „Pipipipi“, aby si to holky nerozmyslely a v tom…. přiběhne pět nejrozmazlenějších koťat na světě, protože je normálně moc nekrmíme a jsou zvyklí, že co si urvou od slepic, je jejich. Svým výpadem okamžitě rozeženou kuřata a mám po ptákách. Stojím v kurníku, křičím na děti, protože rozmazlily koťata, ty to neslyší, protože křičí doma sami na sebe a slepice se otáčejí a kráčejí směrem k úlu a javoru. Poslední rada je pověsit jim do okénka lampičku, ale to teda pardon, jít večer potmě na záchod, protože tu není žádné světlo a čelovka permanentně nesvítí a věšet lampičku slepicím do okna – nejsem masochista. A tak prý – musíte přenášet a přenášet,  však ono jim to jednou dojde! Však už v tom máme svou praxi!

Dnes klasické kapustové karbanátky

Nejprve ty úplně klasické. Na ty je třeba 1500 g kapusty, 3 vejce, 200 g strouhanky,   500 g mouky celozrnné přesáté pšeničné, 4 lžíce majoránky, sůl, čerstvě namletý pepř, strouhanka na obalení a olej na smažení.

Nejprve uvaříme kapustu v osolené vodě, uvařenou jí rozmixujeme, přidáme vejce, strouhanku, sůl, pepř, majoránku a mouku. Vše promícháme a vytvarujeme pěkné, kompaktní karbanátky, které obalíme ve strouhance a smažíme v rozpáleném oleji. Podáváme s bramborem a buď s domácím kečupem nebo domácí majonézou.

Veganská verze kapustových karbanátků

Na veganskou verzi je třeba 850 g kapusty, 100 g strouhanky, 130 g mouky celozrnné pšeničné a 2 lžíce hrašky, majoránka, sůl a pepř. 

Postup je naprosto stejný pouze místo vejce použijeme hrašku. Stejně jako verze výše podáváme s domácím kečupem a bramborem nebo majonézou rostlinnou

Podzimní polévka

A protože je škoda vylévat vývar z kapusty, lze ho použít na výbornou podzimní polévku. Včera jsme sklízeli ze záhonů zeleninu a tak je na polévku použita čerstvá, právě sklizená mrkev, růžičková kapusta,  cibule, celer, petržel, pórek, kadeřávek a petrželová nať. Navíc ještě sůl, nové koření, pepř a bobkový list. Na knedlíčky pak 200 g droždí, asi 4 lžíce oleje, 2 lříce hrašky,  sůl a 6 lžic celozrnné pšeničné mouky přesáté.

Zeleninu všechnu omyjeme a nakrájíme na kostičky, pór na plátky a růžičkovou kapustu na čtvrtky. Vše orestujeme na oleji a pak osolíme a asi deset minut dusíme.  Po této době přilijeme vývar z kapusty, opepříme, přidáme zbylé koření a vaříme.Na konci varu přidáme najemno nasekanou petrželovou nať.

Mezitím si uděláme knedlíčky. Na pánev nalijeme olej, přidáme droždí a necháme zcela rozpustit, přidáme hrašku a sůl a nakonec mouku. Vznikne hezké těsto. Ještě chvilku propaříme, pak sundáme z plotny a rukou uhněteme malé kuličky – knedlíčky. Vložíme do vroucí polévky a pět minut zavaříme.

 

 

16 komentářů to “Kapustové karbanátky a podzimní polévka s knedlíčky”

  • avatar LINET:

    moc zdravím na kopec…nedá mi nezeptat se,jak je možné že máte signál na pc?jako vždy velká poklona a obdiv,děkuji za tenhle bestseller „nakopci“:-)

  • avatar Sylva:

    Dobrý den všem na kopec.Kláro,chtěla bych Vám moc,moc poděkovat za krásné stránky.Chodím k Vám na návštěvu skoro denně.Chodím pro výborné recepty,cenné rady a pěkné počtení.Mám doma také hodně zvířátek,ale na rozdíl od Vás,můj pan domácí:-),je skoro pořád mimo domov.Vždycky,když si myslím,že už nemůžu,že jsem naprosto neschopná a nemožná,běžím na kopec.Vždycky mi pomůžete zvednout náladu.Někdy si říkám „jak by to asi udělala Klára z kopce?“Přeju Vám to nejlepší,ať se vše daří tak jak má.Moc si vážím,toho co na těchto stránkách děláte pro ostatní.Děkuji.

  • avatar tunga:

    Tak za sebou právě máme veganskou verzi karbošů. Byla to mňamka. Jense chci zeptat na ty knedlíčky do polévky. Má s tam fakt dát 200 g droždí?
    Díky.

  • avatar fyzikova:

    Odpověď pro Hanku
    Letos se nám narodilo páté dítě.Nejstaršímu je 9 let.V porodnici jsem měla čas o tom přemýšlet,jakto,že jsme se ještě nezcvokli.Rodiče se totiž nesmí zbláznit,musí vychovávat svoje děti!Mám svého koníčka a mám ho doma, máme domácí zvířata,k nim se utíkám, chodím dojit bez dětí,krmit s dětmi,z koz a drůbeže mám radost a užitek.Mám letos stejná kuřata jako Klára,máme jich 36 a to přenášení slepiček do teplého kurníku nás ještě čeká.A je to vítané zpestření večera.V zimě jsme za velkých mrazů přenášeli staré slepice,které spaly ve stodole na trámu,do stáje ke kozám.Děti byly rychlejší než my.A hlavní věc je ta že nejhorší(děti)jsou ty první dvě.Nemyslím,že by ty děti byly špatné,ale než si rodiče zvyknou,než se naučí a v určitém smyslu i otupí(hlavně sluch).Takže buď si pořiďte ještě nějaké miminko,nebo něco jiného živého a nebo koníčka,něco co vás baví.Dělejte něco pro sebe.Dobrý je pohyb,třeba chodit běhat,žejo Kláro:)Zdar!

  • avatar Bara:

    hm, tak mě ještě napadlo zvlikvidovat úl a strom ( stačí třeba spodní větve ) a doufat, že si jako další možnost vyberou ten kurník, když jsme nechtěli aby slepice někde spali, tak jsme jim tam zamezili přístup, zatím jsme neřešili opak, chuděry naše zvlčilé, kde si najdou místo tam je to jejich a já pak hledám vajíčka, poslední týden pod lavičkou před domem…

  • Tak to vypadá opravdu luxusně! To já co jsem byl takhle naposledy v restauci a pochutnal jsem si tak to bylo na jednom tataráčku.

  • avatar Hanka:

    Zdravím celou rodinu z kopce. Poslyšte, Kláro, už spoustu měsíců to tady tak pročítám, a co jsme se přestěhovali z jednoho ohavného velkoměsta do Jeseníků k lesu na kopec, tak zrovna teď, když usnuly (ty trapné JEN DVĚ) děti, tak už mi to nedá a prostě se musím trapně zeptat – jak to děláte, že jste se ještě nezbláznila??? Mně by to velmi seriozně zajímalo, abych konečně zjistila, co dělám špatně…. Moc Vám děkuji. Moc vám fandím, závidím, něco nezávidím. Zdravím! :)

    • MIlá Hanko, tak se tak dlouho chystám odpovědět, až za mě odpověděla Hela. :). Já o tom často přemýšlím. Ale upřímně, jsem dost zvyklá následovat pana domácího a ten život tady, i se všemi peripetiemi, -18 v zimě v chodbě, se suchým záchodem, zamrzlou koupelnou, bez různých zásadních vymožeností je stále mnohem klidnější a příjemnější, než když jsem pana domácího následovala před etapou našeho bydlení na kopci všude, kam si přál. Ocitla jsem se na kopci v USA, s padákem v bodlácích, když nám pan domácí sdělil po měsíci nelétacího absťáku, že ta fléra na zemi – ten vlající praporek ve vysekaném kruhu je paraglidistická přistávačka. A já i kamarád Ondra jsme následovali nadšeného pana domácího na šestihodinový výstup s pětadvaceti kily výbavy na zádech na nevadskou horu, Ondra si za sebou táhl hůl a mával s ní, protože se bál chřestýšů a já jsem nahoře zůstala sama a viděla jak letí pan domácí a asi dvěstě metrů před ním letí stíhačka. Pak odletěl fofrem Ondra a já tam zůstala s těmi šílenými kaktusovitými bazmeky, které se mi zamotávaly neustále do padáku, protože už tam nebyl nikdo, kdo by mi padák přizvedl při startu a já to nakonec po asi sto pokusech a neustálém pokukování, kdy si přijedou pro pana domácího,protože ta fléra byla orientační bod pro americkou armádu a my byli v nevadském vojenském pásmu, musela sbalit a jít to zase asi pět hodin, v šíleným vedru dolů. Nebo jak jsme se rozhodli, že půjdeme do Grand Canyonu v jednom dni, s pěti mrkvema v kapse, a že předběhneme muly, co jdou dolů, aby nám nesmrděly na cestu a nahoru pak šli těch dalších 14 kilometrů, s více jak kilometrovým převýšením a jak nás předbíhali němečtí důchodci a my čekali na rangery, abychom jim řekli, že jsme zcela ok a pak toho zbytek cesty litovali. Jak jsem šlapala 14 dní v alpách na kole stále dokopce a když nám na jednom pasu zastavil vagen, ať si okamžitě nastoupíme, že máme před sebou 45 minut jízdy autem bez možnosti spánku a je devět večer a jak kamarád za pokyvování pana domácího prohlásil, že problémy jsou od toho, aby se překonávaly ! Mimochodem ten kamarád, co jí ty rychlé nové tousty. Jak jsme jeli do Alp na kole se škodovkou po revoluci bez povinného ručení a když jsme minuli jednu pumpu, jeli na druhou a otočil se za nimi s totálně zdemolovanými koly na střeše, jak jsme zjistili, že nemusíme platit odtah 1200 DM, protože jsme se vybourali před odtahovou službou. Jak jsem spala několikrát v Dukle na Julisce, celkem vynervovaná, kdy přijde dévéťák, protože pan domácí neměl rád, když byl v kasárnách sám. Jak se pan domácí připravoval, že za slušný peníze skočí se sbaleným vyhazovacím záložákem z MOtokovu a neskočil jen proto, že to odpískal producent reklamy. Jak jsme šli z Rokytnice do Špindlu, aby se pan domácí ve čtyři odpoledne rozhodl, že to je tak málo, co jsme ušli, že to vezmeme přes Bufáč, Výrovku a Luční, jak byly tyče naváté asi metr dokola, dali zákaz vycházení a my stáli nahoře pod Sněžkou a slezly mi všechny nehty u nohou. Milá Hanko, můj život tady je procházka růžovým sadem, i když jsem jela jednou do porodnice na koňském voze a jednou na korbě pickupu :-)

    • a ještě malá douška – neměnila bych jednoznačně nic ani tehdy, ani teď. :)

      • avatar jani:

        No ty jo… Můj muž mi začíná připadat příjemně nudný a usedlý :))

        • Vždyť už patnáct let jsem taky usedlej na pár kilometrech čtverečních ?! ;-)

          • avatar jani:

            Ale nevěřím, že se tenhle hlodací červíček navždy dokáže odmlčet. Abychom za pár let nečetli reportáž na pokračování, jak se s dětmi plavíte na nějaké kře a cucáte zmrzlé tvarůžky nebo tak něco :)

  • avatar rach:

    je my delame kapustove rizecky taky…ale nejdriv si dam cibulku na olej a pak na ni dusim kapustu s hodne sladke chilli omacky..bud zakoupene a nebo domaci.
    do podusene kapusty pridam mouku,vajicka,strouhanku,namlety pepr,sul,tymian,nastrouhany cesnek vse podle chuti..jsou pikantnejsi,ale vyborne ;)

  • avatar caso:

    Zdravim a musim se smat, 3 dny, chachacha, to bych chtel videt. U nas taky tyden zavreni vubec nestacil (a vsechno ostatni jste zkouseli taky). Etologie udajne tvrdi, ze tri mesice by mely stacit, ale to bych zase nepral slepicim ja. Takze u nas se vecerni lov slepic stal naprosto rutinni, ve chvili, kdy jsem se zvedal, ze pujdu poklidit, tak se autimaticky zvedali deti, cestou se pohadali kdo ponese baterku. Nikdy se tam samy vsechny chodit spat nenaucily, kdyz nahodou nejaky den byly vevnitr, tak o to horsi byly nasledujici tydny vecerniho lapani. Jedine co fungovalo bylo podvecerni prikrmovani v kurniku, a pak uz zavrit. Tot ma zkusenost.

Přidejte komentář

Scroll Up