Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘houby’ Category

Protože rostou ještě krásné houby, dnes recept na trochu jinou smaženici. Tytou houby jsou dělané bez vajec, s indickým kořením.

Na jídlo potřebujeme (neuvádím přesné množství surovin, neboť vše se odvíjí od množství hub, které máme): olej, sůl, houby (bedly a hříbky), cibule, pórek, čerstvá červená paprika, dýně, červená paprika sušená, 7 druhů koření, koření dalmakhaim masala, pepř, mouka.

Osmahneme cibulku nakrájenou na proužky, přidáme houby, osolíme, necháme houby pustit trochu šťávy, přidáme nakrájenou dýni, papriku, opepříme, přidáme indické koření, zamícháme, zaprášíme moukou a podlijeme trochou vody. Vaříme tak dlouho, dokud nejsou houby a dýně měkké. Pak přidáme nakrájený pórek, opět trochu provaříme, dokořeníme a podáváme s teplou vekou.

Předevčírem jsme si vzali jen tak košíky a šli pod chalupu do lesa. Přesně za třicet minut jsme měli oba úplně přeplnéně. Juchali jsme a jásali, čistili, krájeli, sušili, smažili a dusili. Druhý den, stále ještě nadšení, vyarazili jsme do lesa na druhou stranu chalupy a po půl hodině jsme při zavření očí viděli všichni jen houby, houby a houby. Tolik hub jsme pohromadě nikdy v životě neviděli. Nehledali jsme, pouze sbírali. Byly všude a stále ještě jsou. Dnes děti přinesly další dva košíky a už si říkám, chtělo by to zvolnit! Doma se již schyluje k sušení na niti, což nemá nikdo rád, protože je to hrozně pracný.

A taky tu byli rodiče a přivezli sbírku reflexů, co někomu zůstala doma. My krájíme, Hugo sedí na truhle a čte – prohlíží reflexy. A zaujat se do našeho čištění a zpracovávání hub  zeptá, právě majíce stránku Raula: „ Hele, a z Dalajlamy vznikl Zeman?“ Vzali jsem Raula a pečlivě ho prostudovali, protože taková úvaha za prostudování stojí :). Vzhledem k tomu, že Hugo neumí číst, je nutné dívat se pečlivě mezi řádky – mezi kresby. Shrnuto – je to daleko složitější. Nejdříve se musel Ježíš reinkarnovat do Sobotky, aby ze Sobotky, nesoucího si kříž,  mohl být vyčten Dalajlama, který se reinkarnoval do Rittiga, podle Huga Zemana.   Štěpán Mareš ani netuší, k jakým úvahám mohou jeho kresby vést u šestiletých dětí. Read the rest of this entry »

Taková hezká každoroční dovolená v posteli nám pomalu končí – jsem skoro zdravá. Letos to byly opět pěkně proležené Vánoce. K dnešnímu jídlu jsme si říkali, jaká je škoda, že člověk leniví a nepočítá ke každému jídlu s přílohou – totiž nejen se salátem, ale také například se studeným či teplým kompotem. Nemyslím moučník, ale něco, co se jí spolu s hlavním jídlem a jídlu tak dodává složku, kterou jídlo samotné nemá. Něco navíc. U pana domácího doma byl kompot ke každému jídlu. Tato tradice přešla tak nějak přirozeně k nám do rodiny a tak nějak přirozeně vymizela -úplně sama od sebe potvora, když přibýval jeden člen rodiny za druhým. Otevírat k obědu tři velké zavařovačky znamaná nejen je nejprve zavařit, ale posléze umýt jak ty láhve, tak mističky na kompot. Ale jsem nalomená – půjdu do sebe :). Read the rest of this entry »

Určitě znáte dny, které provází celý den nějaký neustále se opakující prvek – neustále padá něco na zem, něco se rozlévá, chodí se všude pozdě, u nás to pak často je tak, že když jdeme dolů, čtyři lidi za den se na nás obrátí se stejnou větou – „vy máte ale krásný děti“ nebo jindy “ ty jsou všechny vaše?“ a zajímavé je, že vždy jde o stejnou věc. A dnes jsme šli s panem domácím sami dolů – tedy šli, připadala jsem si trochu jako na Aljašce – a ve schránce jsme našli balíček.Jaká radost – na balíčku bylo napsáno – Klára, Jidáš a děti – Na kopci a název našeho města —- a byl tam. Buď žijeme opravdu na velmi malém městě, nebo šla Česká pošta neuvěřitelně do sebe :-). No a protože je pan domácí všímavý, všiml si ihned na poště obrovské kampaně Balíček přímo do ruky! A od toho okamžiku neustále zastavoval každou pošťačku, kterou na poště uviděl a měl obsesivní nutkání se jí zeptat – nikoli měl, on se vždy zeptal – zda už nafasovala sněžnice ? Reakce zprvu žádná, ovšem po důrazném ukázání pana domácího na všudenapsanou větu Balíček přímo do ruky! bylo lzw vidět různé plejády změn obličeje -)))

A pak i po tomto vstupu jsme na poště dostali balíček další – který chrastil a na něm jméno, které nám nebylo zrovna dvakrát povědomé – ale byl to nakonec na rozdíl od prvního balíčku, jehož pisatele osobně neznáme – Honza, kterého jsme tu v létě viděli. A pak doma po bitce, kdo to vše rozbalí – v jednom dřevěný rébus – had, nástupce rubikovky, ruční, moc hezká práce a v druhém – dřevěná hra Quarto – moc hezká, ruční práce – báječná náhoda, moc milé překvapení,  atribut dnešního dne :-)

A protože jsme byli dole, přineslli jsme si hlívu a udělali si z hlívy guláš a ke guláši hokaidovo – bramborové bramboráky – jak napsat líp bramboráky než bramborové, když nejsou jenom hokaidové a musí se to tam napsat a placky to nejsou a jsou to bramboráky? Bramborové bramboráky, to je opravdu blbost No – dilema:-)

Potřebné suroviny na guláš : 2 větší cibule, hlíva – půl kg, olej, sůl, pepř, sladká paprika, majoránka, česnek, celozrnná mouka pšeničná přesátá, trochu mleté feferonky.

Nejprve olej do hrnce se silnějším dnem, na rozpálený olej cibuli oloupanou a nakrájenou na kolečka a je důležité osmahnout do jemně hněda.  Na cibuli pak vložit nakrájenou hlívu, chvilku míchat na ohni, pak přisypat sůl a papriku – opravdu dost papriky – minimálně čtyři lžíce.  Hlívu s paprikou chvilku prosmahnout a poprášit moukou, podle citu, ale také minimálně čtyři lžíce mouky, dle potřeby lze dodat více,  kterou řádně vmícháme do hlívy.  Read the rest of this entry »

Letošní léto je to celkme krušné. Mám velmi dobrou paměť, ale s počtem expedovaného kefírového zrna a měsíčku se mi začínají trochu slévat jména a tak, když napsala paní, že si přijede pro zeleninu a já si uvědomila, že už jsem jí posílala kefírové zrno, připsala jsem na konci mailu pozdrav z kopce do Popovic.  A milí lidé, když přijeli, ptali se mě, že co je to s těmi Popovicemi? Bylo to jiné kefírové zrno, které putovalo do Prahy do pojišťovny a jehož nová majitelka má v Popovicích jakousi vzdálenou tetu a tak po mém mailu chudáci doma přemýšleli, odkud že znám jejich tetu .-)) Na jinou souvislost s nimi a Popovicemi nepřišli. Nemohli. Jednalo se o záměnu v mém osobním, zcela specifickém měsíčkovo-kefírovém světě :-).  Udělali jsme výměnu zeleniny za marmelády, což tedy vřele vítám.

Dnešní jídlo je rychlé, trochu neobvyklá kombinace -červená řepa a houby, ale bylo to nutné. Obě bylo potřeba zpracovat :-).

Na toto jídlo je potřeba jedna veliká červená řepa, trochu máty, trochu saturejky zahradní. Košíček hub – u nás obyčejní poddubáci a pár klouzků, dvě cibule, sůl a kmín, olivový olej a také trochu slunečnicovéh. Jako příloha pak nové brambory, máslo a tvaroh.

Nejprve je nutné dát vařit neoloupanou červenou řepu. Pak  oškrábat brambory a dát je vařit do osolené vody. Uvařené pak slít, promíchat s trochou másla a tvarohu. Mezitím, co se vaří brambory slít červenou řepu, oloupat, nakrájet na kostičky. Oloupat a nakrájet na kostičky cibuli. Nakrájenou cibuli si vložíme na olivový olej na pánev a po chvilce restování přidáme červenou řepu. Nasypeme na řepu nakrájenou mátu a saturejku a vše jemně promícháme. Necháme restovat asi dvacet minut na mírném ohni.

Read the rest of this entry »

Když odjel Vítek a Hugo se ptal, zda k němu může na chatu, řekla jsem mu, že může, ale že Vítek odjel. Jóóó´?Dneska? “ ptal se Hugo a já přisvědčila. Druhý den jsme se o něčem bavili a padlo slovo „dneska“. Hugo okamžitě zareagoval a pravil “ takže Vítek odjel, když je dneska“ ?  A ráno jsme jeli na kole od zubaře a Hugo nám přibíhal vstříc. “ Kde ste byli ? ptal se a já na to “ dneska jsme byli u zubaře“. Hugo okamžitě – “ dneska? a to odjel Vítek? a proč je pořád dneska?“ :)) Očekávám dostatečně důvtipnou odpověď, jak tříletému dítěti vysvětlit, proč je pořád dneska a proč tudíž neustále Vítek odjíždí :-)). Budu za ní velmi vděčná :)

Druhé dítě bylo dnes zase chloubou rodičů, když sedělo na křesle a bez pípnutí si drželo kapesník v ruce, pusinku oteklou až k uchu a čekalo, až mu pan zubař, který musí na šestileté dítě díky svým dva a něco metrům působit ještě více dramatickým dojmem než samotná představa vrtačky :-), tak až mu vyvrtá zub. Poslušně držela a držela beze slova, i když se pustil ještě do druhého zubu. Já v noci taky moc nespala, ale pohled na tvář Jentl ráno vytlačil mé zuby z hlavy – ovšem hledíc na ní na křesle, sebrala jsem odvahu a zmínila se i o svém problému :-)). Za odměnu, se mohla dívat na to, jak se na křesle posunuji vzhůru pod vrtačkou já :). Pak naložit na poště krabici s jahodama, zvládnout ve dvou objet správně kruhový okruh na kole, aby Jentl opět jako ráno nejela přímo a zastavit se v bazaru, kde prodává velmi hezká a štíhlá prodavačka, jednoznačně o sebe pečující a navíc příjemná. zapředli jsme rozhovor a paní prodavačka pravila, že obdivuje, že máme zvířata, protože ona se bojí i slepice a pak mi sdělila, že to pro nás musí být taky hezký, žít takhle venku, prohlédla si mě od hlavy k patě včetně mé ulomené dvojky a dodala, že to je dobrý, když manžel pracuje v lese, že tam mám jistotu, že tam ho nikdo neklofne ! :-)) Snažila jsem se vymyslet, jak to myslela a už jsem neměla sílu sdělit, že v lese ani moc nepracuje. :-)

No a pak už jen vymyslet jak nejlépe a nejradostněji po tom kopci domů zpracovat ty dva litry kefíru, co se mi tu nashromáždily :-)Kefírová buchta je jasná a jako to před ní vyhrály bramborové noky s bylinkami a žampionová směs. Read the rest of this entry »

Včera jsme tak trochu doma řešili fair trade obchod a na stránce fair trade jsem si stáhla pdf pro žáky prvního stupně. Prvních deset minut měly děti psát kolektivně na papír, co by si představovaly, aby měla či naopak neměla obsahovat  jejich práce a následně si měly prohlédnout fotku a napsat vše, co se jim nezdá a na co se chtějí zeptat.

foto: Wikiedia commons

To, jaká má a nemá být jejich práce, co jí  má chybět a co ne, to nebudu publikovat, rozhodně se tam však objevuje odraz rozhodnutí rodičů nenechat se zaměstnávat ale žít na sebe.  A k otázkám. Nejdůležitější otázka byla, proč mají ty krávy modré rohy, proč má ta pani voj nahoru, jak to, že přejíždí plečkou i po řádku a přesto ho nevypleje , jestli ta síťka je proti žraní trávy nebo je místo udidla a na dotaz jaký je tam rozdíl mezi životem v naší době tady u nás a živote paní na obrázku – tak to se zamyslely a pravily, že má větší pole, že plečkuje s krávama, když nám stačí jeden kůň a že je to černoška. :-). Netuším zda mělo smysl po tomto entréé vysvětlovat Fair trade. Read the rest of this entry »

Dnes bylo takových plánů…., ale nějak to všechno nevyšlo :-)). Chtěla jsem dělat řízky z hlívy, zjistila však velmi záhy, že hlívy není tolik, aby z ní bylo řízků pro šest lidí a tak to skončilo gulášem. Asi nám nezbyde nic jiného, než se pustit do pěstování hlívy. Dnes jsme si přečetli návod a je to triviální. Je to jen objednání očkovací hlívy, rozmíchání směsi, připravení špalků z čerstvého – max. šest měsíců -nikoli méně jak tři a nikoli více jak šest, špalků z listnatých stromů, lépe tvrdé dřevo než měkké,nikoli zbavené kůry,  nařezání špalků min. 15 cm v průměru, nařezání zářezů a dírek 2,5×2,5 cm, naplácání hmoty do dírek – vše v naprosté čistotě – nemožné !!!- zabalení do čistých igelitových pytlů, propíchání jemně velikou jehlou, zavázání a uložení v neklesající a nestoupající teplotě 20 st. C. Pak už jen pozorování rozrůstání bílého podhoubí po celém špalku – to pozorování probíhá 4 měsíce, pak vyndání špalku, zakopání jednou třetinou do země do pečlivě vybraného vlhkého a neslunečného místa a pak už jen zalití jednou týdně a čekání na konec září až spadnou teploty pod 10st.C. Prostě pohodička.. Takže je to u nás jako vždy – nejsme přeci blázni, do toho všeho začneme pěstovat ještě hlívu ne? Po dnešním guláši však – ta hlíva, ta je fakt dobrá. Jak že se to pěstuje? Ideální, potřebujeme se zbavit dole v lese těch bříz, nařežu teda vysoký špalky a nasadíme hlívu :-)))) Takže na konci září se budeme fotit s úsměvy nad pytli usušených bylinek v kompozičním zátiší se špalky obrostlými hlívou :-)))) Vzkaz pro tenletonotho pána, jenž pečlivě připravuje housky a bramborový šišky dle mých receptů – šišky však v dvojnásobném množství napsaného receptu – 1l hlívy je na 20-40 50cm špalků :-))) řekla bych-  netřeba navyšovat :-))) Read the rest of this entry »

Žampiony jsou dost tvárné a hlavně rychlé. Je to další z vegeriánských minutek.  Aby to nebyly jen smažené žampiony, lze je před obalením ještě naplnit – mně zbylo od včera pár fazolí, které jsem smíchala s tvarohem, česnekem a solí a houby naplnila.  Před oknem – tedy před ve směru z místnosti ven, už začínají vylézat červené a zelené saláty a papriky – jenom ty pálivé, chilli – asi nepotřebují tolik tepla, jako papriky normální, takže vzhledem k tomu už by mohlo začít jaro, mohlo by se udělat teplo, svítit sluníčko, odejít zimní zádumčivost a mohla by už konečně zabřeznout druhá kráva.Pak zase bude méně času na psaní ale více surovin a více nápadů – prostě – už se těším, že začne práce, těším se na první hlávkový salát a na tele. Máří – ta zabřezlá, už má břicho na obě strany a vypadá, že každou chvíli slehne, ale termín má v červnu, tudíž očekáváme zase minimálně dvojčata. Jedno z dětí si šetří na ratlíka, prý na takového  malého, černého a chlupatého a pan domácí vymýšlí správný důvod, proč to zatrhnout a neklesnout při tom v očích dítěte. Během těchto ne příliš příjemných dní pak vybírá fotky do alb a ohromně se při tom baví, když tvoří album návštěvy. Návštěvy na kopci jsou totiž velmi pestré a rozhodně nepatří do jedné skupiny – někdy jsou to docela vtipné situace, když se setkají skupiny z opačných spekter společnosti :-))

Na plněné žampiony je potřeba půl kg žampionů, 250g tvarohu, sůl, fazole -asi 4 lžíce vařených, velký stroužek česneku, strouhanka, vejce, trochu mléka, olej.

Žapmpiony oloupu a ulomím jim nohy. Oloupané žampiony pak naplním směsí z tvarohu, soli , fazolí a stroužku česneku. Obaluji nejpve v rozkvedlaném vejci s trochou soli a potom ve strouhance. Tvaroh drží v žampionu jako přibitý, takže náplň nedělá při obalování žádné problémy. Obalené žampiony pak smažím v rozpáleném oleji. Podávám s uvařenými brambory a domácí majonézou.

Včerejší den byl dnem utrpení. Ráno jsem skoro nebyla schopná chodit – po včerejšku naprosto chápu hipoterapii. Člověk skoro nic nedělá, v mém případě tedy to, že se snaží aby nespadl a ráno ho tak bolí zadek a nohy, že už ho dlouho tak nic nebolelo. A pak výlet za Bakarem. Bakar je jméno, jméno poníka, protože jeden poník, který se osvědčil a  čtyři děti- to jde proti sobě. Navíc oni mají podnikatelský záměr. Už sázejí do skleníku ředkvičky a až jim vyrostou, tak chtějí zapřáhnout Bakara a Charlieho do vozíku(který ještě nemají, ale to pro děti není vůbec problém) a pojedou na parkoviště k Penny marketu a tam ty ředkvičky prodají a mezitím můžou vozit ještě děti na poníkovi. Upřímně řečeno nás už ty ředkvičky docela dost stály, ale aktivitu dětí je nutno podporovat, jen co je pravda. No a včera se k mým malým bolístkám ještě přidalo 12 km chůze z různých autobusů, vlaků a na vlaky a autobusy a cestou domů už jsem skoro musela každou nohu přemlouvat, ať se zvedne. Ve vlaku jel moc příjemný průvodčí, který se dětí ptal, kde byly, protože ráno všem štípal lístky- doslova všem, děti dostaly takové nějaké s obrázky a když řekly, že pro poníka, začal jim vyprávět historku o nějakém párku a klobáse a děti na něj zbožně koukaly a pak se jich pan domácí zeptal, zda vůbec vědí, co je to klobása a děti bezelstně řekly, že ne a stále se zbožně dívaly na pana průvodčího a pan průvodčí jim pak vysvětlil, že je to totéž co párek, ale jsou tam ty kousky masa trochu větší :-) No a po cestě byla jedna báječná zelenina v unibuňce, kde měli všechno a tedy i hlívu ústřičnou a tak jsme jí koupili a dneska byla k obědu dršťková polévka bez drštěk, zato s hlívou. Read the rest of this entry »