Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Určitě znáte dny, které provází celý den nějaký neustále se opakující prvek – neustále padá něco na zem, něco se rozlévá, chodí se všude pozdě, u nás to pak často je tak, že když jdeme dolů, čtyři lidi za den se na nás obrátí se stejnou větou – „vy máte ale krásný děti“ nebo jindy “ ty jsou všechny vaše?“ a zajímavé je, že vždy jde o stejnou věc. A dnes jsme šli s panem domácím sami dolů – tedy šli, připadala jsem si trochu jako na Aljašce – a ve schránce jsme našli balíček.Jaká radost – na balíčku bylo napsáno – Klára, Jidáš a děti – Na kopci a název našeho města —- a byl tam. Buď žijeme opravdu na velmi malém městě, nebo šla Česká pošta neuvěřitelně do sebe :-). No a protože je pan domácí všímavý, všiml si ihned na poště obrovské kampaně Balíček přímo do ruky! A od toho okamžiku neustále zastavoval každou pošťačku, kterou na poště uviděl a měl obsesivní nutkání se jí zeptat – nikoli měl, on se vždy zeptal – zda už nafasovala sněžnice ? Reakce zprvu žádná, ovšem po důrazném ukázání pana domácího na všudenapsanou větu Balíček přímo do ruky! bylo lzw vidět různé plejády změn obličeje -)))

A pak i po tomto vstupu jsme na poště dostali balíček další – který chrastil a na něm jméno, které nám nebylo zrovna dvakrát povědomé – ale byl to nakonec na rozdíl od prvního balíčku, jehož pisatele osobně neznáme – Honza, kterého jsme tu v létě viděli. A pak doma po bitce, kdo to vše rozbalí – v jednom dřevěný rébus – had, nástupce rubikovky, ruční, moc hezká práce a v druhém – dřevěná hra Quarto – moc hezká, ruční práce – báječná náhoda, moc milé překvapení,  atribut dnešního dne :-)

A protože jsme byli dole, přineslli jsme si hlívu a udělali si z hlívy guláš a ke guláši hokaidovo – bramborové bramboráky – jak napsat líp bramboráky než bramborové, když nejsou jenom hokaidové a musí se to tam napsat a placky to nejsou a jsou to bramboráky? Bramborové bramboráky, to je opravdu blbost No – dilema:-)

Potřebné suroviny na guláš : 2 větší cibule, hlíva – půl kg, olej, sůl, pepř, sladká paprika, majoránka, česnek, celozrnná mouka pšeničná přesátá, trochu mleté feferonky.

Nejprve olej do hrnce se silnějším dnem, na rozpálený olej cibuli oloupanou a nakrájenou na kolečka a je důležité osmahnout do jemně hněda.  Na cibuli pak vložit nakrájenou hlívu, chvilku míchat na ohni, pak přisypat sůl a papriku – opravdu dost papriky – minimálně čtyři lžíce.  Hlívu s paprikou chvilku prosmahnout a poprášit moukou, podle citu, ale také minimálně čtyři lžíce mouky, dle potřeby lze dodat více,  kterou řádně vmícháme do hlívy. 

Zaliji horkou vodou, opepřím, přisypu jemně mĺetou feferonku, česnek a rozdrtím majoránku a vařím tak dlouho, dokud není guláš akorát hustý a akorát tmavý.

Mezitím je třeba udělat bramboráky, na které jsou třeba brambory cca 1 kg, hokaido – zhruba 1/4 množství brambor, sůl, 2 cibule, pepř, majoránka, česnek a tolik celozrnné pšeničné mouky, aby vzniklo příjemné těsto, které se po ozkoušení netrhá a smaží se do křupava. Smažím pak na oleji

42 komentářů to “Bramborovo-dýňové bramboráky a guláš z hlívy”

  • avatar zkuprz:

    ctihodny se vydal do hor.
    slysel, ze tam jeden z nich
    cely zivot pise basne.
    cestou se dostal do velke bourky,
    ktera ukoncila mesicni cekani na vlahu.
    musil najit ukryt.
    dest a vichrice do noci neustaly.
    ctihodny ale nebyl pripraven do nouze
    a nemel nic, cim by uhasil zizen.
    zacal sbirat vodu prystici mezi kameny.
    az na druhy den k veceru mohl pokracovat.
    ani tento den vsak do cile nedosel.
    opet prenocoval jako zvire
    az tretiho dne se mohl, vysilen, pozdravit
    se svym soudruhem.
    onen byl zabran do prace
    a prichod druha nezaznamenal.
    kdyz ctihodny pristoupil blize
    uvidel, ze prace jeho spociva
    v opakovanem psani jednoho slova.
    tim slovem bylo voda
    a prichozi si vzpomnel, ze o ni chtel pozadat.
    asi ctvrt hodiny severnim smerem
    vyteka ze skaly pramen.
    svedl jsem ho do kury stromu,
    odvetil v omluvu basnik, ze vodu
    zde nabidnout nemuze.
    unaveny ale zvedavy ctihodny
    opacil, o cem ze bude pristi basen.
    nepisi basne.
    prece vsak pises.
    ani to necinim.
    co tedy cinis?
    snazim se pochopit vodu.
    jak dlouho se snazis?
    od te doby, co jsem se naucil psat.
    a o cem jsi psal predtim?
    predtim jsem neumel psat.
    ctihodny se zamyslil,
    rozloucil a odesel k prameni uhasit zizen.
    nabral si i s sebou na zpatecni cestu do udoli.
    sel cely den a usilovne pritom premyslel
    co bylo obsahem vsech knih,
    ktere ve svem dlouhem zivote precetl.
    nemohl si vzpomenout.
    kdyz za sebou zavrel dvere sveho domu
    posadil se v atriu a teprve tehdy si vsiml,
    ze z vody na cestu neubyla jedina kapka.

    • avatar zkuprz:

      druhy den ctihodny stale nevedel,
      co chtel pochopit, co mu pout do hor sdelovala.
      minulo nekolik dni a misto jedne odpovedi
      se vynorovali jen dalsi otazky.
      proc voda a proc jen ona?
      co stane se, az basnik vodu pochopi?
      je k pochopeni nutne pismo?
      ctihodny si uvedomil,
      ze pro odpovedi se bude muset znovu vydat do hor.
      poucen predeslou vypravou,
      vybavil se do vselike nepohody
      a nemajice jiz stani, nedockave vyrazil s prvnimi paprsky.
      vystup byl rychly a bez prekazek.
      napadlo ho, ze tudy prosel jiz mockrat,
      prestoze vedel, ze prochazi teprve podruhe.
      krome par hltu z vodniho mechu,
      donesl vse ostatni netknute.
      basnik tentokrat nepsal,
      byl velmi cily
      a vse nasvedcovalo, ze se prave chysta odejit.
      pozdravili se a usedli.
      jiz jsi pochopil vodu? odchazis tvorit jinam, ze?
      odchazim, protoze vim, ze zde nepochopim.
      skrze sve trpelive psani nepronikas k podstate?
      nikoliv, psanim jsem chtel psani zapomenout.
      chces rict, ze slovo napsane ci vyrcene ti brani chapat?
      moje vzdelani, tedy slovo psane
      i vzacna spolecnost takovych jako jsi ty, tedy slovo mluvene
      me drzi v pribezich a historii, tedy v byti.
      touzis tedy po nebyti?
      netouzim po nicem jinem, nez po byti.
      vzdyt jsi pred chvili byti zavrhl.
      ano, avsak jen takove, kterym kdyz prozres,
      jistis, ze jses toliko psan, toliko mluven.
      jestvuje snad jine byti?
      doufam, ze ano.
      takove, v kterem zkusenost se neobnovuje,
      kdy kazdy den a po vsechny dny
      zije se od zrozeni po zanik, takze nejsou dny,
      ani zacatek, ani konec, jen to.
      ale zrozeni a zanik je zacatkem a koncem, neni-liz pravda?
      neni, protoze to jsou jenom body na nekonecne primce.
      basnik chtel ctihodneho obdarovat svymi vytvory,
      ten vsak mel plno svych vlastnich veci.

      • Zkuprzi, jsem slušná a neotravuju, ale už čekám dost dlouuuuuho a už to chci číst dál….

        • avatar zkuprz:

          zas s prazdnou, ale hlavu plnou otazek
          odnasel si dolu ctihodny a veci zustaly, kde se narodily.
          basnik, ten vydal se opacnym smerem.
          nezvratny to dukaz, ze text je zivym samoorganismem,
          driv ci pozdejc, dospeje k vidlicce ci rozcesti.
          a co nas nuti
          sledovat dalsi osudy?
          nejsme pak snad sami sledovani,
          kdyz konfrontujeme se s nimi?
          ctihodny pospichal,
          uz aby mohl zachytit a popsat zkusenost,
          ktera trpyti se jak letni jinovatka,
          nez rozpusti se v obycejnou rosu.
          horel napady a co chvili mluvil dokonce nahlas.
          konecne bude hoden sveho jmena,
          vzdyt priklad basnikuv nikdo jeste nezaznamenal.
          basnik preci neopustil misto svych nekolika roku hned.
          zprvu nerozumnel zdrzeni…
          jaka to myslenka nechtela ho pustit…
          byl jsi prikry,
          mels tomu staremu muzi lepe vysvetlit duvody sveho konani,
          napadlo mu.
          jak mohu vysvetlovat, kdyz sam pochybuji,
          zakontroval k sobe.
          ted byl volny, mohl jit.
          cesta vedla stale vzhuru
          a jemu pripadalo, ze vstupuje do skoly,
          do vysoke skoly.
          vysoko opravdu byl.
          opustil jiz pasmo lesu, vsude kolem lezel snih.
          neboril se a mohl lehce postupovat.
          stoupal na kopec,
          jehoz vrchol se rysoval v celem tvaru i delce
          a zaroven poodkryval vyssi patra hor.
          z pohledu poutnikova tu vsak zatim byl jen
          tento kopec a slunce na bezoblacne obloze,
          svitici mu do tvare.
          prece vsak jeste cosi vic nez slunce, on a kopec.
          nezvykle ticho.
          byt jasny den, vukol ticho pulnocni.
          ono zpusoboval bily prikrov
          jako kuze vzacneho tlustokozce,
          pokryvajici zde zemi takrka stale.
          zastavil se, nebot nebyl nikdy blize slunci.
          byl tak blizko, ze dali se do hovoru.
          slunce melo radost,
          ze si s nim chce nekdo povidat.
          totiz snazilo se a rozdavalo odvahu cely den.
          kde domov muj? optal se.
          i tam, kam dosahne tvoje mysl, odvetilo.
          a mysl se zamyslila,
          a pak se rozprostrela do celeho vesmiru,
          ne napadne nepodobneho piskovisti na cvrnkani kulicek.

  • Pokračování vlákna pro Zkuprze, jenž si v mailu stěžovatl, že nám to nefunguje, protože se po rozvinutém vláknu jeho a pana domácího nedá reagovat, tak ať pokračuje sobotní chvilka poezie :-)

    • avatar zkuprz:

      i volala ditka, dupala,
      ze malo, ze vic
      tak ukovala sobe pouta.
      i dostala ditka hriste,
      vohradku chranenou
      pred sebou samymi
      pred svoji svobodou.

    • avatar zkuprz:

      po slovech k vlaknu
      z nej sprada se sit
      ulov se cloveku
      najdi svuj stin

    • avatar zkuprz:

      veprovy japka
      (moucnik)

      kdys jim japka
      chutnaj po veprovym.
      to buch, co skolni pomucka
      zakazav jim prikazoval
      a svine z lidi nadelal.

      kdys kousu japka
      pamatuju na perlicky v jadrech
      na zbytky raje na dnech
      dusi svini bohem osirelych.

      kdys chroupu japka
      myslim na prasatka
      jestli meli taky eden
      anebo ho maji
      a jesti jo,
      proc my taky jo.

    • avatar zkuprz:

      porodni baba romantismu

      bylo ji dvacetjedna
      uz nepromijela nic.
      ze nepromijela
      ja procitnul a tak me znovu narodila
      rovnou pred zrcadlo cervene mluvici ruze.
      vetknul jsem ji za klobouk,
      satek uvazal
      a s ledovou radosti
      vstoupil do plamenne touhy
      nenaplnenosti.

      • Zkuprz fandím ti s tvou sbírkou z hlívy – olé! Spolu s paměťmi z kontejneru pana domácího to budou dvě perly naší knihovny‘ Pokračuj prosím—

    • avatar zkuprz:

      kde bydli stesti?
      tam, kde strecha, kamna a pole kus.

    • avatar zkuprz:

      ne ze nevim,
      ale nevim, ze nevim,
      ze vim.

    • avatar zkuprz:

      na co slunce,
      kdyz k potkani jen slepota.
      a zpev ptaku
      strida hrmotna prazdnota.
      ja tu diky za navstevu,
      beru stopa zpatky domu
      na zacatek od neptunu.

    • avatar Anonym:

      hele, valentyne,
      nejak to udelej
      abych priste nebyl trapnej
      jak slimak v zologicky zahrade.
      dik

    • avatar zkuprz:

      mas radost?
      kolik te stala?
      za elektriku u sčotu, za debila, za panaka?
      takze jedna radost asi dve petky?
      ze se neda koupit?
      takze slohnout?
      takze to nekdo vodnese a ty si prineses?
      nebo se da nekde nakopat jak brambor?
      a radost to je zabava, mami?
      a jakou mel radost homo habilis, mel?

    • avatar zkuprz:

      že asi sklonil se před zázrakem,
      tak byl a nebyl.
      muž bez pořadí, bez první osoby.

      ač hlasu nepřeslechnutelného,
      nikdy se neodvážil mezi slova.
      mysli jasné a čisté, přec nepomyslil více
      než přikazoval řád o chlebu domácím.
      pohledu moudrého a starodávného, snad z rodu královského,
      přec nevzhlédl výš a dál než kamenem bys dohodil.

      že družkou jeho pouze vítr a nekonečno hvězd?
      nepochyboval, ale neomylně rozkročen
      zůstával v bludišti kosmočar.
      bez smutků a přání
      vždy z rozbřesku
      však šťastný.

      ještě v tmách a bos
      nahé srdce v železnou ranní modlitbu oblékal.
      on bez já.

  • avatar zkuprz:

    cenim entuziasmus podat pisemny obraz vseho pro vsechny,
    aby se v tom ale prase vyznalo…

    • Hele, víš co mi můžeš viď? Vezmi si pana domácího a vlezte si do kontejneru ! :-)

    • Všeho možná, ale ne pro všechny, nebo snad obráceně? V tom aby se pase vyznalo! A tak vznáším dotaz Zkuprzi.

      • avatar zkuprz:

        vse, co lze sdelit
        pro ty, kteri chteji sdilet.
        hele a neni pase holka?

        • Hele, já ti tady nadhodím míček na smeč a těším se, jak to bude náročný vybírat, ty míček přehlídneš a koukáš jen na Klářin překlep. To víš, že když to píše za sebe, tak si to 3x přečte a sotva jí to diktuje ředitel….

          • avatar zkuprz:

            rido, jedu se zlejt.
            po nedeli v budejcich, kde jsem chodil kanalama,
            pac moji vinou byla laska,
            jsem predevcirem napsal: milujes me a je burt, kolik hodin, let,kilaku,dokonce i centaku. vim, ze milujes, jelikoz jsem ty, jellikoz jses ja. zadna radost, zadnej plac, proste cistej srdcervac.
            dva dni nic, tak jsem pridal: nect tedy mlceni silou trpelilvou nase srdce naplni a z tu ruzi vykvetlou v dobrou lasku promeni.
            ted dosla odpoved: ne, nemiluju te (a nechci te!), ale neves se, byl by to pro mne trest.
            uf

            • No, pánové, dokud to bylo na fóru ve vaší „diskuzi o trusu“, tak jsem byla celkem klidná, teď je to v komentářích pod hlívou ústřičnou, takže možná už bych nezacházela do většího podhoubí a nechala si to na příští víkend….. případně můžu založit nové fórum – chcete mě? :-))

              • avatar zkuprz:

                CAPISTO,
                vezmes dve hlivy ustrizene,
                nalozis do pullitru slivy tekute
                a pockas az ty hlivy
                vypijou ty sllivy.
                potom vezmes kanagom
                a mas usi jako autodrom.

                • avatar petra štípek:

                  :oD
                  konečně filozofická teze, kterou jsem schopná pochopit i já :o)
                  (pardon, že se vám pletu do veřejně-soukromé debaty…)

                • @zkuprz: Skrze ten kanagon
                  v uši se slivka ubírá
                  tvá hlava je jak zvon
                  a dole cosi umírá.

                  • avatar zkuprz:

                    pravda mistru kanagomu
                    zalep co se da,
                    vzdyt nerodi se,
                    co pak neumira.

                    • avatar zkuprz:

                      kanagom a herkules
                      spojily sve lepivosti
                      a dovzlinaly k chramu bozimu.
                      tam klovatina s bilou lepici pastou
                      marne nebe natiraly.
                      vse co se k nim hore vzneslo,
                      nepockalo, dolu se hned obratilo.
                      chtelo by to pevnou slozku,
                      di ta pani sklovita.
                      v tom smrad za tri padesat
                      na nadvori zatal drap.
                      to spojene lepivosti
                      ohlasily prichod svuj.
                      ted v oranzovo bile tube
                      poprve se zajiskrilo.
                      ctyrslozkove lepidlo!
                      a slova, kterymi se hladi cas
                      viset tady zustanou.
                      tak nasla mila poezie misto,
                      kde se neni, kde se je.

                    • Sbírka z hlívy…. objednávky přijímám neprodleně, výtisků bude omezený počet :-)

                    • jistě- přenáším nahoru, ať pokračuje spanilá jízda:-) a na mailový dotaz – jaká sbírka, nejcennější básně jsou opsané kontruji- jistě, to byla součást básně, tos nepochopil! :-)

  • avatar danadufkova:

    Krásný a hodně mrazivý pozdrav na kopec, hlíva je u nás poměrně často a nejraději máme pečenou na olivovém oleji v troubě. Je nádherně křupavá a když se k ní přihodí pár brambor, cuketa na kolečka , několik žampionů a pár větviček rozmarýnu, tak je to skvělá „zobačka“ pro celou rodinu :-) JInak-Kláro,ten název bramboráků je naprosto výstižný :-)

  • avatar Mirabelka:

    Hlívu milujeme! Dělám ji jako světlé ragů – dušenou na kořenové zelenině, trošku jako svíčková, ale zelenina strouhaná a pak smetanu. Je taky výborná.

  • avatar Pipi:

    Teda já se hlívě vyhýbám protože mi přijde hodně bez chuti. S tím kořením v tvém receptu to chutná dobře? Zbaštili to všici, nezbylo? :-)

    • Pipi, my jí máme hrozně rádi jako falešnou dršťkovou. A s tím gulášem – máme nenáročný děti :-))), snědli to všichni, ten nejmenší chce chleba s máslem i když je cokoli jiného než guláš, toho nepočítám :-). KOření v pohodě, svoje mleté feferonky, při jejichž mletí jsme skoro všichni zažili, co je to astmatický záchvat:-) dávám velmi, velmi uváženě, aby byl jen jemně pikantní, papriky sladké hodně, ta nikomu nevadí a pepř, česnek a majoránka taky dobrý. Fakt nám chutnal. HLíva mi v kombinaci s tímto kořením přijde bezvadná.

  • avatar Veska:

    Nechodím na kopec mají tu bramboráky a hlívu … co miluji víc snad jen babiččinu vánočku

  • poví mi někdo, proč chodím na kopec, když mám povinnou lékařskou hladovku? Ach jo. Ale guláš z hlivy vážně můžu, takže už vím, čím se odmenim. Děkuji. Pěkný den!

    • Stejně dobrý jak guláš s hlívy je i z václavek, ty jen nejdříve uvaříme. Loni jsme si dali uvařené václavky na mrazák a dělali z nich minulý týden gulášovku, no neměla chybu………..

      • Kláro Vaše recepty jsou super a já z Vašich stránek stále čerpám!!! Dnes jsme si připravili k obědu /to manžel/ bramborovo-hokkaidové placky dle Vašeho receptu, na to jsem udělala „tatarku“ opět dle Vašeho receptu, ochutila česnekem, hořticí, trochou worcesteru a za oknem vypěstovanou rukolou, bramboráky jsme zahustili pohankovou moukou /když to nepřiznáte, vůbec ji tam nikdo nepozná/, pšeničkou nejím kvůli lepku. Manžel si přidal do svých uzeninu /tu také nejím/ a konstatoval /coby kuchař v důchodu/ že je to velmi chutné a vyptával se, jak jsem dělala „tatarku“ a kde jsem k tomu receptu přišla………já říkám: tam kde „hokajďáky“. Vše máme svoje /mimo uzeniny/ takže nejen chutné, ale i levné a zdravé………jdu vařit kafe a na Vašem webu musím „pohledat“ nějakou buchtu z dýně, abych spotřebovala druhou polovinu dýně. Přeji hezký den na kopec.

Přidejte komentář