Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Archive for the ‘Studená jídla’ Category

Protože je potřeba k snídani také něco slaného, pomazánky jsou skvělá varianta a na zeleninovou pomazánku (bude následovat vzápětí) se hodí rostlinná majonéza. Dneska jsme natočili majonézu dle tohoto mého staršího receptu, neboť video hned jasně prozrazuje, že je to opravdu funkční. Někdy se stane, že člověk potřebuje rychle připravit právě pomazánku a nemá ani majonézu, ani vejce. Tady tedy návod, jak na to.

vegansyrovéddd

559b9028f2_94569169_uV poslední době se objevila v obchodech se zdravou výživou GHÍTELA. A protože si raději vše vyrobím doma sama, p1170188prozkoumala jsem její složení a zkusila vyrobit.
Nejprve je potřeba si vyrobit, případně koupit ghí (ghee) – recept najdete na kopci nebo také  např. zde, nebo tady
nebo zde:

Já dám máslo do širšího kastrolu, ohřívám mírně na plotýnce, vysráženou pěnu postupně opatrně sbírám lžící a tu pak použiji třeba na zadělání do těsta nebo do slané kuchyně, podobně jako máslo. Nakonec přeliji čiré ghí přes plátno a cedník do jiné nádoby a nechám vychladnout.
Na výrobu ghítely potřebujeme ghí, kvalitní kakao, med, jakékoliv oříškové máslo. Poměr ? – dělám od oka, k cca 700 g ghí jsem použila 200 g medu, 4-5 lžic kakaa, jedno balení 250 g oříškového másla.
Vše jde velice dobře spojit pouze vařečkou, může se použít i robot a nechat lehce promíchat.
Nenalévám hned do sklenic, protože jak ghítela tuhne, med je těžký a usazuje se na dně. Promíchávám po 30 – 60 minutách, záleží na okolní teplotě, aby byl med rovnoměrně v celém obsahu, a když je směs tak hustá, že se s ní dá ještě pracovat, ale už dost ztuhlá, aby se med „nepropadl“ na dno, plním připravené nádoby.
Dobrá je samotná, nebo my si ji mažeme na palačinky, prostě jako nutela…:)

A protože mám také jednu doma přichystanou, trochu jinou verzi, než poslala Markéta, vyčkejte a já zveřejním!

 

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

Tak co, jak to máte a co děláte, když vám takhle zbyde 40 vyzrálých hermelínů a několik litrů šlehačky? Právě toto se mi tento týden nepěkně stalo a tak přináším vlastní malý speciál na hermelín a šlehačku, každý samostatně. Hermelín byl vyráběn za účelem hermelínu. Jen se to trochu nashromáždilo. Šlehačka byla ze smetany ušlehána za účelem výroby másla, ale máslo tento týden ne a ne a ne, takže nezbylo, než jí zpracovat tak, jak je. Kdo mi tu provokaci (sic pravdivou) promine, budu ráda, když napíše svůj vlastní recept, jak na přebytek těchto dvou základních surovin.

Když zbyde hermelín, každý  má svůj vlastní osvědčený recept, co s ním. U nás je to klasický smažák. Vajíčko, mouka, strouhanka, sůl, česnek, majonéza a brambory. Nic víc není třeba, snad jen malá rada, že smažák je třeba vkládat do zcela rozpáleného tuku.

Když už je přesmažákováno, přichází na řadu hermelín nakládaný a to na jakýkoli vlastní způsob. Vřele doporučuji jako malou pomůcku Velkou sýrovou nakládačku . Read the rest of this entry »

Předevčírem jsem s dětmi viděli film s Ivanem Trojanem „Osmy“ a během sledování takového filmu a především po, přicházejí zcela přirozeně dlouhé tématické rozhovory, respektive odpovědi na přirozené otázky dětí. Nevím jak u vás, ale pokud se já stanu svědkem hovoru o době normalizace, chtě nechtě mi před očima putuje plující obložený chlebíček. Tedy ne, že by mi před očima různé druhy jídla nepluly tak nějak při zasnění neustále, ale chlebíček má své jedinečné a zcela specifické místo. A právě kvůli této osobní vazbě jsem chlebíček poměrně dlouhou dobu nejedla – řekla bych, že ta doba se počítá spíše na desítky, než na roky. Ale včera to bylo tak intenzivní, že jsme upekli veku, vyndali zavařené kapie a okurky, uvařili vejce, nakrájeli uzené tofu, přinesli hrnec rozleželého bramborového salátu z chodby a udělali si kulisu k tématu – chlebíčky. A je to také osobní historie, která se v hlavě objevuje pokaždé, když někdo vysloví slovo lahůdky nebo chlebíčky.

Můj dědeček, narozený v roce 1909 byl vlastníkem malého koloniálu na Smíchově a v roce 1932 získal prostory ve Veletržní ulici, kde si nedaleko Veletržního paláce otevřel Koloniál – lahůdky Šebek. A jak se lišil koloniál od lahůdek? Koloniál byl například Kulich, kde bylo  možné zakoupit brambory a mouku. V lahůdkách (jak s hrdostí vypráví babička) pak saláty, chlebíčky a konzervy – lahůdkové konzervy a rybičky (Tonda nikdy neprodával mouku, jen cukr).  Dědeček jako koloniální lahůdkář měl svého prodavače a učil se u něj budoucí prodavač. Lahůdky to byly bez donášky, zato s krásným bytem nad obchodem. To vše v devětačtyřicátém zmizelo – kapitalistům utli tipec :). Babička je ještě dnes plná vitality a o tom, jak se stěhovali z velkého čtyřpokojového bytu pod Letnou do malého bytu zcela jinde, jak putoval pan koloniálník lahůdkář následně do obchodu v Karlíně a pak do závoznického auta, vypráví celkem s nadhledem. Dědečka jsem dlouho nezažila, nevydrželo srdce, i když je to s podivem, když  mu doba přinášela netušené možnosti, jak svého obchodního ducha rozvíjet pro stranu a lid. Read the rest of this entry »

Tak přesně v ten moment, kdy jsem psala minulý příspěvek o tom, jací jsme špatní prodejní obchodníci, měl pan domácí přesně  čtyři hodiny v oběhu inzerát na své motorové vidle. Malotraktor už si tu dlouho pobyl, pan domácí vyměnil stáj a tak se rozhodl poslat svého pomocníka dál. O pomocníka se příliš nestaral, jednou byl na jakési generálce motoru přes zimu, jednou mu koupil čelák, právě aby splňoval funkci vidlí a jinak nic moc. U zrcátek odpadla zrcadla, u světel krytky, u kol pár šroubů, brzy bude po baterce a startér taky bude třeba brzy měnit. Výfuk je třeba přivařit už rok. Read the rest of this entry »

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »

A přihází na řadu druhý recept uskladnění nadbytečné cibule. Jde o naložení cibule pro okamžité a zároveň i dlouhodobější použití. Čím je cibule rozleželejší, tím je lepší. Pan domácí i Eliška, oba zcela nezávisle na sobě, si libovali, že to chutná přesně jako utopenci. Ten salám je tam prý zcela podružný :). Dnes si Eliška naložila na sázení stromků, aby to zajedla – musí zabrat, jet až do noci, aby se k nám v sobotu stihla vrátit  připravená a nastoupená sníst další cibule a přesazovat košťáloviny – a plít jahody a jahody a jahody. Letos  pan domácí pořídil sítě na ptáky, tak snad celá ta práce nebude pro špačka. Read the rest of this entry »

Tak jsme se radovali, jak se nám zima blíží k jaru a šup, je to tu. Venku zima jak v Rusku. Naštěstí nás hřeje poslední týden před přezkoušením, který pravidelně trávíme navyšováním učebních hodin. Dnes to bylo pokračování dějěpisné hry – neméně vypečená hra zeměpisná – na stejném základě. Děti vytvořily kartičky, na téma Evropa. Kartiček je kolem stovky, možná více, jsou esteticky i obsahově velmi zdařilé. Například hned pilotní karta „Itálije“ nás vzala za srdce. Pak následovalo pár stejně hezkých a prim slaví karta „Fincko“, která tak trochu na první pohled připomíná úplně jiné slovo :).  Ovšem svůj účel hra splnila – děti se v evropském zeměpisu orientují po několika hrách o minimálně 200% lépe. Read the rest of this entry »

Právě jsem se ocitla zase v období, kdy jsem musela volit, zda něco chci či nechci. A to já nemám ráda. Většinou to jde ve stejných fázích. Přilítne nadšení a netrpělivost, že ho nikdo nesdílí. Pak většinou nějaká akce, z nadšení plynoucí. Pak obava, zda to nebylo unáhlené. Pak zvednuté obočí pana domácího, následované rušením akce a pak smíření, že ideální je stav takový, jaký je a ještě, že k akci nedošlo :-). Ale už jsem velká holka, toto martýrium jsem již prošla mnohokrát a tak se už přistihuji u toho, že se hned zpočátku zarazím a před zahájením akce směřuji rovnou k jejímu konci, šťastná, že opět neprojdu svou smyčkou.

Pro mě je v kuchyni zásadní jeden elektrický spotřebič, a tím je mlýnek na obilí. Zbylé dva – robot a ponorný mixér jsou zbytné. I když se to nezdá, po delším zamyšlení bych rozhodla nechat si kuželku – ponorný mixér a robota bych obětovala. Neudělá nic, co nedokážu ručně. Ovšem ponorný mixér – třeba majonézu z celého vejce bez něj neudělám, přepasíruji vše, ale mám osypky, jen když si to představím. Používám ho na všechny pomazánky, používám ho denně minimálně 2x. Read the rest of this entry »

Scroll Up