Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Archive for the ‘Studená jídla’ Category

Dnes více receptů v jednom. Také máte na zemi spoustu letňáků a na zahradě obrovské množství rybízu? Pokud ano, ideální recept pro vás, pokud ne, ale zaujme vás možnost vyrobit si lehkou přesnídávku na cesty, lze samozřejmě použít jakékoliv ovoce a nejen to, ale to až v článku. Read the rest of this entry »

Nejen kvasem živ je člověk a droždí neboli kvasnice jsou pravděpodobně nejrozšířenějším základním přípravkem pro kvašení těsta při pečení sladkého pečiva nebo pečiva vůbec.

Co to je ovšem droždí? Jak k němu dojdeme? Lze ho vyrobit?

To jsou základní otázky, které si pokročilý uživatel droždí alespoň jednou v životě položí. Droždí je souhrnem kvasinek (nejčastějším druhem kvasinek, který nalezneme v droždí, je Saccharomyces cerevisiae) a je velmi bohaté na vitamíny skupiny B – Thiamin (vitamin B1), Riboflavin (vitamin B2) a niacin (vitamin B3) Read the rest of this entry »

Díky Petře, naší grafičce, jsem zcela propadla kouzlu mixéru na smoothie. Nejsme vyznavači syrové stravy (své snahy o očistu jsem většinou po cca 20 min vzdala s croissantem v ruce), ale tento mixér mě nadchl. Ano, další krám do kuchyně, nicméně tyčák a tento mixér jsou mými vůbec asi nejoblíbenějšími pomocníky. Následující pomazánku lze jistě po předchozí úpravě (namočení semínek) zvládat i tyčákem,  ale jde to o poznání hůře. Read the rest of this entry »

Začíná podzim, končí horka a tělo se hlásí o tuky. Na stránce jsou už tři recepty na falešnou rybičkovou pomazánku a dnes přidávám čtvrtý, asi nejoblíbenější. Inspirovala mě před dvěma lety Míša Plchová svou skvělou pomazánkou ze slunečnicového semínka, a protože já miluju mořské řasy a snažím se je dávat všude, kde to je vhodné, nemohla ani její pomazánka dopadnout jinak. Read the rest of this entry »

Na kopec dorazila návštěva. Taková ta, o které víte, že nedorazí, že si jen vyměníte pár zpráv na messengeru, že kdyby náhodou, tak by… a pak to vyšumí. A pak věšíte prádlo a slyšíte hlasy a najednou jsou tu! Bylo to moc prima se zase po delší době vidět osobně. Načli jsme mnoho témat, vypili nějaké víno, snědli nějaké chleby, vyzkoušeli pár receptů (přidám výborný Rachadův recept na krém z cukety). Zatímco jsem pekla chleba a zpracovávala mléko, ostatní skládali balíky sena a že jich je požehnaně…. Rachad si z nahazování balíků na vůz a z vozu udělal takový malý challenge – jak trefit pokaždé jedno z našich pubertálních dětí, které ho vytáčelo svou pracovní aktivitou (nepodařilo se). Hezky nám to léto začíná! Read the rest of this entry »

Včera jsme navštívili festival Jeden svět v Polici nad Metují, tradičně skvěle připravenou akci, kde připravovalo raut Bistro Pecka. Šli jsme tentokrát pouze ve třech a nejstarší dítě nám v polovině cesty k silnici sdělilo, že se oddělí a pojede samo, protože s námi vždy čeká na auto mnohem déle. Někdy se podaří síla nechtěného – tentokrát vedeme generačně 1 : 0. Pan domácí zkusmo mávnul ještě, když byl 50 m od silnice na poli; nestává se denně, aby zrovna naším směrem jeli tak empatičtí řidiči, ale tentokrát to klaplo. Se stopováním máme kvůli povinným autosedačkám už asi 10 let utrum, ale před tím se podařil stop s kánoí, nedaleký známý úspěšně stopoval s koněm, se psy to bylo běžné, jednou se čtyřmi dětmi. Nyní už děti odrůstají, a když nejedeme všichni, pomalu se smyčkou zase vracíme zpět.

Shlédli jsme film Rebelská střední škola v Berlíně, který rozhodně v člověku vyvolává poměrně velkou vlnu emocí, otázek, depresivní nálady a poté ochutnávali raut Pecky, jejich skvělé pomazánky. Kdysi jsem zde uveřejnila rybičkovou pomazánku bez rybiček  z tvarohu a z dýně a nyní, po inspiraci Lenky Hlaváčkové z Pecky, bych ráda uveřejnila variantu č. 3 – nepravou rybičkovou z tofu.  Read the rest of this entry »

Protože je potřeba k snídani také něco slaného, pomazánky jsou skvělá varianta a na zeleninovou pomazánku (bude následovat vzápětí) se hodí rostlinná majonéza. Dneska jsme natočili majonézu dle tohoto mého staršího receptu, neboť video hned jasně prozrazuje, že je to opravdu funkční. Někdy se stane, že člověk potřebuje rychle připravit právě pomazánku a nemá ani majonézu, ani vejce. Tady tedy návod, jak na to.

vegansyrovéddd

559b9028f2_94569169_uV poslední době se objevila v obchodech se zdravou výživou GHÍTELA. A protože si raději vše vyrobím doma sama, p1170188prozkoumala jsem její složení a zkusila vyrobit.
Nejprve je potřeba si vyrobit, případně koupit ghí (ghee) – recept najdete na kopci nebo také  např. zde, nebo tady
nebo zde:

Já dám máslo do širšího kastrolu, ohřívám mírně na plotýnce, vysráženou pěnu postupně opatrně sbírám lžící a tu pak použiji třeba na zadělání do těsta nebo do slané kuchyně, podobně jako máslo. Nakonec přeliji čiré ghí přes plátno a cedník do jiné nádoby a nechám vychladnout.
Na výrobu ghítely potřebujeme ghí, kvalitní kakao, med, jakékoliv oříškové máslo. Poměr ? – dělám od oka, k cca 700 g ghí jsem použila 200 g medu, 4-5 lžic kakaa, jedno balení 250 g oříškového másla.
Vše jde velice dobře spojit pouze vařečkou, může se použít i robot a nechat lehce promíchat.
Nenalévám hned do sklenic, protože jak ghítela tuhne, med je těžký a usazuje se na dně. Promíchávám po 30 – 60 minutách, záleží na okolní teplotě, aby byl med rovnoměrně v celém obsahu, a když je směs tak hustá, že se s ní dá ještě pracovat, ale už dost ztuhlá, aby se med „nepropadl“ na dno, plním připravené nádoby.
Dobrá je samotná, nebo my si ji mažeme na palačinky, prostě jako nutela…:)

A protože mám také jednu doma přichystanou, trochu jinou verzi, než poslala Markéta, vyčkejte a já zveřejním!

 

Doma se nám to trochu vrátilo do zajetých kolejí. Jestli se to tak dá nazvat. Pan domácí hezky literárně ztvárnil náš ostravský zážitek, a chtíc mě chránit, opomněl dodat, že domácí reakce, totiž od našich dětí byly zcela pragmatické a racionální. Těšíc se na jejich reakci a volajíc jim ještě z Ostravy, dozvěděla jsem se od Ester – „no dobrý no, ale i kdybych to shlídla 5x, sýr podle toho teda neudělám“.  Po příchodu domů se mě zeptaly, proč mám pod očima monokly, proč jsem tam vypadala hezčí, než vypadám normálně a taky hubenější, že jsem ani moc nešišlala a že mají hlad. A já si včera uvědomila, že nám tu doma vyrůstá několik dalších panů domácích. Měla jsem telefon, kde osoba téměř vzlykala, že taky půjde do televize, aby jí někdo řekl, že jí to sluší, a že je milá, prototže se právě vrátila z psychotestu svého dítěte, kdy malovalo rodinu jako zvířata a maminku, tedy jí namalovalo jako tasmánského čerta. Nevědoma si toho, že jablko nepadá daleko od stromu, chtěla jsem jí potěšit a říkám to Ester a ta se zamyslela a hrajíc reakci na domnělé televizní vystoupení oné osoby reagovala:“no, připadáš mi běžně docela normální, ale v tý televizi jsi člověče vypadala jako tasmánský čert!“.  Bezprostřednost dětí je parádní, ale kam se hrabe na bezprostřednost snoubící se se sarkasmem.

A dneska trochu racionální večeře, totiž Read the rest of this entry »

Předevčírem jsem s dětmi viděli film s Ivanem Trojanem „Osmy“ a během sledování takového filmu a především po, přicházejí zcela přirozeně dlouhé tématické rozhovory, respektive odpovědi na přirozené otázky dětí. Nevím jak u vás, ale pokud se já stanu svědkem hovoru o době normalizace, chtě nechtě mi před očima putuje plující obložený chlebíček. Tedy ne, že by mi před očima různé druhy jídla nepluly tak nějak při zasnění neustále, ale chlebíček má své jedinečné a zcela specifické místo. A právě kvůli této osobní vazbě jsem chlebíček poměrně dlouhou dobu nejedla – řekla bych, že ta doba se počítá spíše na desítky, než na roky. Ale včera to bylo tak intenzivní, že jsme upekli veku, vyndali zavařené kapie a okurky, uvařili vejce, nakrájeli uzené tofu, přinesli hrnec rozleželého bramborového salátu z chodby a udělali si kulisu k tématu – chlebíčky. A je to také osobní historie, která se v hlavě objevuje pokaždé, když někdo vysloví slovo lahůdky nebo chlebíčky.

Můj dědeček, narozený v roce 1909 byl vlastníkem malého koloniálu na Smíchově a v roce 1932 získal prostory ve Veletržní ulici, kde si nedaleko Veletržního paláce otevřel Koloniál – lahůdky Šebek. A jak se lišil koloniál od lahůdek? Koloniál byl například Kulich, kde bylo  možné zakoupit brambory a mouku. V lahůdkách (jak s hrdostí vypráví babička) pak saláty, chlebíčky a konzervy – lahůdkové konzervy a rybičky (Tonda nikdy neprodával mouku, jen cukr).  Dědeček jako koloniální lahůdkář měl svého prodavače a učil se u něj budoucí prodavač. Lahůdky to byly bez donášky, zato s krásným bytem nad obchodem. To vše v devětačtyřicátém zmizelo – kapitalistům utli tipec :). Babička je ještě dnes plná vitality a o tom, jak se stěhovali z velkého čtyřpokojového bytu pod Letnou do malého bytu zcela jinde, jak putoval pan koloniálník lahůdkář následně do obchodu v Karlíně a pak do závoznického auta, vypráví celkem s nadhledem. Dědečka jsem dlouho nezažila, nevydrželo srdce, i když je to s podivem, když  mu doba přinášela netušené možnosti, jak svého obchodního ducha rozvíjet pro stranu a lid. Read the rest of this entry »