Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Archive for the ‘Studená jídla’ Category

Máme tady našeho osobního pomocníka. Eliška odpočívá v Praze a má zde střídání. Včera nadešel zase po roce den, kdy jsme vyrazili na borůvky. Plán zněl – „Vzbudím vás v šest, půjdete?“ Veliký ohlas to vzbudilo, všichni se těšili, všichni křičeli ano, až na pana domácího, který zcela stoicky zachoval klid „Jděte, jen jděte“. A tak jsem je taky v šest vzbudila, vzali jsme kola a vyrazili. Honzík je velmi zdatný cyklista. A když je někdo zdatný cyklista, umí si většinou i hezky porovnat kola. Takže jakmile přijel, dostal okamžitě do rukou postupně všechna kola, na která nezbyl panu domácímu čas, možná hlavně chuť, nebo taky to považuje za zbytečný, dokud to jede, aby je porovnal. Začal s Hugem a Jentl. Hugo po vyzkoušeném porovnaném kole přišel domů s dvěma obrovskými krvavými podlitinami – odřeninami na noze a na boku a Jentl spadla na porovnaném kole nešťastně na rám, protože to kolo bylo porvnáno fakt pečlivě. Ne zcela normálně, protože naše norma například na brzdy je zcela jinde, než vykazovalo porovnané kolo. Samozřejmě jsme zvyklí na to, že kolo nebrzdí, nikoli na opak. Honzík se držel za hlavu s tím, že už raděj nic rovnat nebude, nebo když, nejprve tedy vysvětlí dětem, jak se brzdí. A Hugo si na borůvky vzal pro jistotu nově porovnané torpédo. Na opravované duši na torpédu se nic přepečlivě opravit nedá, zdá se. Přesto Hugo letěl přes pařez, protože torpédo nebylo úplně přesně vycentrováno, aby mu správně brzdilo. Hugo měl zážitek a Honzík se rozhodl, že si to s otevíráním cykloservisu ještě pořádně promyslí :). No a cestou zpět jsme mu ujeli, protože děti chtěly už domů a on potřeboval ještě dosbírat pár hrstí. Však nás dojede. Když tedy vyjel, sjel v té naší sudetské končině z protějšího kopce, jede si tak pustinou, kde by nikoho nehledal a najednou vidí, jak sedí v kopřivách myslivec, kalhoty na půl žerdi. Honzíkovi okamžitě naskočí vlastní vzpomínka na Francii, kde, nejsa nikde ubytován, respektive všude doma, používal takto po ránu na osobní hygienu také okolní přírodu a jak byl tak jednou v jedné rokli, také v pustině a nikoho nečekaje, objevil se nenadále jogger se psem. A jak tak probíhal kolem Honzíka, který se mu omlouval, jen blahosklonně pokynul a pravil „C’est la vie!“ Hozník, vidouce myslivce, také se psem, také s kalhotami na půl žerdi, také v kopřivách, takové malé „dejavu“ – vzpomněl si tedy okamžitě na tuto svou historku a pravil, jedoucí kolem “ Bonjour!“. Podotýkám, že má sice náš Honzík velmi francouzský vzhled, navíc se vkusně, snad až francouzsky obléká a navíc má na hlavě skorobaret, nicméně francouzsky umí opravdu jen c’est la vie, bonjour a Tour de France. Starší myslivec v oblékacím tanečku, poskakujíce kolem projíždějícího Honzíka se rozzářil, podíval se na domnělého Francouze s pusou tmavně fialovou od borůvek a začal na něj mluvit plynně francouzsky. Honzík ze sebe vyrazil pouze ui, ui, ui, šlápl do pedálů a ujel. :-) Občas si člověk naběhne, ani neví jak :) a tak nyní už na báječný tatarák z lilku Read the rest of this entry »

A přihází na řadu druhý recept uskladnění nadbytečné cibule. Jde o naložení cibule pro okamžité a zároveň i dlouhodobější použití. Čím je cibule rozleželejší, tím je lepší. Pan domácí i Eliška, oba zcela nezávisle na sobě, si libovali, že to chutná přesně jako utopenci. Ten salám je tam prý zcela podružný :). Dnes si Eliška naložila na sázení stromků, aby to zajedla – musí zabrat, jet až do noci, aby se k nám v sobotu stihla vrátit  připravená a nastoupená sníst další cibule a přesazovat košťáloviny – a plít jahody a jahody a jahody. Letos  pan domácí pořídil sítě na ptáky, tak snad celá ta práce nebude pro špačka. Read the rest of this entry »

Tak jsme se radovali, jak se nám zima blíží k jaru a šup, je to tu. Venku zima jak v Rusku. Naštěstí nás hřeje poslední týden před přezkoušením, který pravidelně trávíme navyšováním učebních hodin. Dnes to bylo pokračování dějěpisné hry – neméně vypečená hra zeměpisná – na stejném základě. Děti vytvořily kartičky, na téma Evropa. Kartiček je kolem stovky, možná více, jsou esteticky i obsahově velmi zdařilé. Například hned pilotní karta „Itálije“ nás vzala za srdce. Pak následovalo pár stejně hezkých a prim slaví karta „Fincko“, která tak trochu na první pohled připomíná úplně jiné slovo :).  Ovšem svůj účel hra splnila – děti se v evropském zeměpisu orientují po několika hrách o minimálně 200% lépe. Read the rest of this entry »

Právě jsem se ocitla zase v období, kdy jsem musela volit, zda něco chci či nechci. A to já nemám ráda. Většinou to jde ve stejných fázích. Přilítne nadšení a netrpělivost, že ho nikdo nesdílí. Pak většinou nějaká akce, z nadšení plynoucí. Pak obava, zda to nebylo unáhlené. Pak zvednuté obočí pana domácího, následované rušením akce a pak smíření, že ideální je stav takový, jaký je a ještě, že k akci nedošlo :-). Ale už jsem velká holka, toto martýrium jsem již prošla mnohokrát a tak se už přistihuji u toho, že se hned zpočátku zarazím a před zahájením akce směřuji rovnou k jejímu konci, šťastná, že opět neprojdu svou smyčkou.

Pro mě je v kuchyni zásadní jeden elektrický spotřebič, a tím je mlýnek na obilí. Zbylé dva – robot a ponorný mixér jsou zbytné. I když se to nezdá, po delším zamyšlení bych rozhodla nechat si kuželku – ponorný mixér a robota bych obětovala. Neudělá nic, co nedokážu ručně. Ovšem ponorný mixér – třeba majonézu z celého vejce bez něj neudělám, přepasíruji vše, ale mám osypky, jen když si to představím. Používám ho na všechny pomazánky, používám ho denně minimálně 2x. Read the rest of this entry »

Včera jsme jeli do školky pro stromky, abychom opravili alej, starou jako naše nejstarší Ester. Po dohodě s CHKO jsme si jeli přímo pro školkové stromky, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že?! Včera přijel kamarád Milouš na kole a vrhl se po hlavě do práce. Občas zabručel, že by jeden neřekl, že ta práce rukama není žádný med, ale makal dál. Bouchal kůly ke stromkům a protože elektro inženýři mají spoustu napracovaných hodin, přijede ještě jednou tento týden a hezky ty kůly prý dobije. My za to pojmenujeme jednu lípu „Miloušova“ !

A tak jsme si jeli pro pár lip a javorů. To jsme ovšem netušili, jakou přesně má představu CHKO, a že si domů povezeme místo pár malých stromečků „remízek“! Mnohem vtipnější, než jet na voze, muselo být sezení v autech, která náš vůz předjížděla. Ono předjíždět pojízdní remíz se člověku nepodaří každý den :-) Velmi dobrá volba, nejet pro stromky – stromy autem, neodvezli bychom ani jeden. A po cestě zpátky spousta dalších pokladů, z nichž nejzásadnější je pro mě křen. Více o křenu, o jeho působení, hlavně antibiotickém a silně C vitaminózním v článku přímo o křenu.

 

Read the rest of this entry »

Tak dnes to byl zase rambajz !!!  Podvečery mám vyhraněné pro sebe, pro poletování kolem. Při obědě jsme shodou okolností probírali s panem domácím techniku běhu. To my umíme, bavit se o důležitých věcech :-) a on jednoznačně prosazuje Carlose Castanedu a styl běhu Dona Juana. Nad mým podivem zvednutým obočím pravil, že je to jednoduchý a bezvadně to funguje. Tělo mírně předkloněné, došlap na špičky, oči upřené přímo před sebe a kolena zvedat co nejvýš. Že tak prý za tmy proběhl celý les, když hledal krávy :). No a já dnes, když jsem doběhla tam, rozuměj 8 km, 400m převýšení nahoru po skalách a otočila se směr sem, zase se setmělo nebo co. Nějak to neumím načasovat. V bundě v kapse ani koruna, (to, že tam není mapa, je zcela v pořádku, byla by tam na vě věci.-) a to si většinou beru alespoň něco málo, abych si mohla dát v hopsodě  malý pivo, no a navíc tedy byla ta hopsoda zavřená. Takže taky šmidlik a tak jsem se za šera obrátila směr sem a myslela na pana domácího, když jsem skákala jako kamzík, oči sveřepě upřené přímo před sebe, kolena občas u prsou. Read the rest of this entry »

Září je velmi  zapeklitý měsíc. Než se doma vše zajede do správných kolejí, než si každý večer uvědomím, že dělat policajta je nesmysl, že je mnohem lepší připravit se na další učící den nějakou zajímavou motivací a sedět pak nad tou motivací, aby jí děti okamžitě sepsuly, prokoukly, udělaly a já se s vnitřním brekem a venkovním naštváním vrhla na to, být zase na chvilku policajtem, aby se to celé večer opakovalo .), když vidím ty drobečky nebohý, jak upřímně spí. Jenže jak se vzbudí, dělají takový bugr, že často na svou pracně udělanou motivaci zapomenu ještě dřív, než na ní vůbec dojde.  Neumím si představit mít ve třídě víc než čtyři děti. Byla bych vyprahlá, vynervovaná stará panna. :)

No a poslední dobou se toho u nás kumuluje nějak mnoho. Stále jsem přemýšlela, jak setřást děti při běhu. A tento týden se to podařilo. Hurá!!! Vlk se nažral a koza zůstala celá. Já vyběhnu, a nařídím dětem hodinky na 40 minut odpočet. Pak vyjede pan domácí s Ester na koni a když zapípaj hodinky, vyběhnou zbylý tři nejmenší děti nám naproti. Je to bezva. Hugo má pocit, že stíhá, tedy on stíhá a akorát to zvládne. Ostatní taky a všichni jsou spokojení. Jen Ester přijíždí pravidelně cca 30 minut velmi rozvážnou chůzí po panu domácím, který se i po hodinovém běhu vřítí domů šílenou rychlostí a Sára stále cválá i na místě a pak to doma bonmotuje tak, že Sára a Esteřin Charlie jsou jako já a on. Jeden žene šíleně dopředu a cválá na místě, druhý nespěchá. Zásadně  nikam nespechá :-)).

No a po příjezdu tedy další večerní pomazánka. Tentokrát falešná lososová. Opět velmi jednoduchá a zdařilá. Stačí na to jedna mrkev, 3 lžíce rostlinné majonézy , sůl, pepř, jeden list suché řasy nori trochu citronové šťávy. A vše se rozmixuje mixérem a je to!

Další snídaně a další pomazánka. Je to falešná rybičková a taky hlavně a především dýňová. Určitě je však dobré volit druh dýně, protože ne každá dýně je vhodná. Lépe je volit dýni s tuhou, nemoučnou a světlejší dužninou. U nás to vyhrává Kabocha.

Pomazánka je velmi jednoduchá, stačí okrojit od kůry dýni a nakrájet jí do misky – 150 g, přidat 50 g slunečnicových semínek, 20 g semínek sezamu, jeden stroužek česneku, trochu soli, trochu citronové šťávy a jeden list sušené řasy nori – je to přesně 3,7 g.

Následující úprava už je velmi jednoduchá, vše se rozmixuje a namaže a chleba. Pokud někomu nestačí rybí aroma z jedné řasy, lze přidat ještě trochu, ovšem i s řasou s její denní dávkou opatrně.

A právě dnes mi to nedá a zkusím napsat něco o složení potravin. Tato pomazánka je velmi dobrá. Pokud jí člověk nabídne přímo na nakrájeném rohlíku, toastu, případně ozdobí ještě bylinkou, rajčetem, kouskem citronu, ten, kdo ochutná, nebude mít pravděpodobně vůbec problém hotovou jednohubku sníst a dát si další.  Ale pokud vaříme čistě rostlinné jídlo častěji, případně ho častěji nabíhzíme, přijde dříve či později moment, kdy se zamyslíme, jak je to s nutriční hodnotou, zda stačí bílkoviny, atd. atd.

 

 

 

 

A zrovna tato pomazánka, čítající málo surovin a tudíž nedávající mi takovou práci to spočítat, je velmi dobrý příklad, jak se občas zbavit nějakých předsudků. Read the rest of this entry »

Když jsme se před patnácti lety přistěhovali sem na kopec, navštěvoval  nás hodně často náš kamarád Ondra a po celotýdenní práci v obchodě si k nám jezdil pro bonusy typu popálenin několikátého stupně, když dával s panem domácím na střechu lepenku, docela dřinu v lese, v chalupě i před chalupou. A za možnost takového pěkného relaxu nám jako úspěšný podnikatel vozil dobroty, které tady kolem neseženeme a kdybychom je náhodou sehnali, tak bychom na ně asi zase neměli. Takže to byla taková hezká a milá reciprocita :). A jednou z těch lahůdek byla pomazánka ze slunečnicových semínek s bazalkou.

Jenomže Ondra už má svojí rodinu a nejezdí tak často :-) a když se sejdeme všichni, oddáváme se konzumaci mnohem jednodušších a mnohem více objemných jídel. A tak nastala doba, udělat si pomazánku sami. Stačí k tomu kvalitní mlýnek na mák, slunečnicová a sezamová semínka- vyloupaná!, sůl, olivový olej, slunečnicový olej, pepř, citronová šťáva a jakékoli bylinky a voda. 

Vyloupaná slunečnicková semínka, spolu se sezamem umeleme na mlýnku na mák, přidáme vodu – velmi opatrně, abychom pomazánku nepřelili. Přiléváme postupně a zároveń mícháme, dokud nemá pomazánka hezky příjemnou, stále všeak hutnější konzistenci. Rozhodně nemá téci. Pak osolíme, opepříme, přidáme trochu olivového a trochu slunečnicového oleje – oboje dle chuti a nakonec zakapeme citronovou šťávou.Do pomazánky můžeme vmíchat jakékoli byliny. Ta dnešní je s tymiánek, lze však přimíchat čerstvou bazalku nebo oregano. Pomazánka je velmi dobrá na chleba s rajčetem.

 

Nevím, zda máte stejnou zkušenost, ale člověk něco vyzařuje a to něco nabádá k tomu, aby mu návštěvy kladly tytéž otázky. Pět a více let tomu zpátky se u nás stále dokola točilo jedno téma – co ty děti, až vyrostou. A my stále dokola odpovídali – uvidíme :-). Zda je dvanáct let už vyrostlé netuším, v každém případě je to více než sedm a stále to tak nějak běží samovolně, den po dni, zda se schyluje díky našemu životnímu výběru k nějaké katastrofě u našich dětí netušíme, ale právě na talíři ještě není.  Pod tlakem diskuzí typu – budou nesocializované, společnost je semele, ty se vám poděkují….. se tedy upřímně neprobouzíme a neuléháme v děsu, co přinese ráno, případně večer, i na ty diskuze docela slušně zapomínáme, ale přijdou na mysl v takových momentech, jako je tento, kdy se Ester zcela nekompromisně rozhodla, že se musí začít učit francouzsky. Uf. Jakýkoli jiný „běžný“ jazyk by neměl být příliš velký problém, ale francouzsky umím jen “ jsem divoká nebo domestikovaná cuketa“, co mě naučili známí vloni, od Jentl “ jsem do tebe blázen“, což jí naučila Eliška a od Báry “ mám rád + cokoli se naučím“. A tak jsme od Marušky, která si od nás občas bere zeleninu, učí právě francouštinu a právě je na mateřský, domluvili soukromé lekce. Na zahradě v létě, po skype v zimě, tak zní domluva a malý vzkaz pro pesimisty – možná půjde naplnit režim městského dítěte i na samotě, pokud si to tedy naše nesocializované dítě po dvou hodinách nerozmyslí, případně Maruška :) a pokud se do toho nevloží další tři děti, že chtějí taky :).

Dnes využití suroviny zbylých, totiž uvařených fazolí, které jsem nespotřebovala do jídla minulého. Na pomazánku je třeba tedy uvařených fazolí, jakýchkoli, pomazánka pak kopíruje mírně barvu fazole. Já měla malé bílé kombinované s velkými červenými a tudíž je výsledný produkt mírně narůžovělý. Fazolí téměř plná miska o objemu 500 ml. Dále dvě lžíce olivového oleje, 70 g strouhané cukety, sůl, dva stroužky česneku.

Návodu snad ani netřeba. Všechny suroviny se dají do misky a rozmixují do hladka ponorným mixérem. Vzhledem k tomu, že mám olivový olej se silným citronovým nádechem, při použití běžného olivového oleje doporučuji přidat ještě pár kapek citronové šťávy.

Pomazánka lze mazat přímo na celozrnný chleba, másla netřeba, případně na pita chleby.