Co noveho na kopci

Pokud člověk sejde z kopce sporadicky a je závislý – samo, že ne úplně, ale snaží se o to alespoň na tom, co je ve chlívku, ve sklepě a na pastvině, případně usušené na polici, nemůže se už dočkat jara. Toho opravdového – plodícího ! Takže dnes konečně !!!  Řeřicha a křen. Oboje tedy řízné, jak se patří.  Řeřichová první sklizeň skleníková- řeřicha na chlebu s tvarohem. První vitamíny, první zelené – na pampelišky a jitrocel si člověk tady, kde hledí přímo na stále ještě zasněženou Sněžku, ještě počká. Křen už je venku, ale teprve tento týden rozmrzla půda natolik, aby šel vykpnout :-)

Řeřicha setá, zahradní je rostlina jednoletá, která se vysévá ze semene, jenž je v dostání v každém semenářství. Pytlíček stojí cca 8 kč. Řeřichu lze buď pěstovat na jemném podloží- vata, piliny, klíčící misky :-), ale to vyrostou takoví malí chcípáčci. Pro byt dobrý, ovšem kdo má jen tochu možnost půdy, ať už záhon ve skleníku, pařníku, fóliáku nebo truhlík na okně, doporučuji vřele toto. Zanedlouho vyrostou krásné zelené rostlinky, které lze použít jak na chleba do pomazánek, tak do polévky, na sypání salátů, těstovin, rýže, prostě první zelené.Řeřichu sázím do řádku, ale na široko- prostě řádek je asi 20 cm široký. Pytlíček semínek vysypu na záhon a jemně přihrnu. Zalévám denně. Lze sbírat už úplně malinkou nebo si počkat na delší šlahouny. Tento výsev není nutné dělat jen na jaře, lez s úspěchem pěstovat po celý rok, ovšem v době zrání všech ostatních salátů a ředkviček už je to trochu kontraproduktivní práce a čeká zase až na podzim a zimu. 

Řeřicha je vynikající zdroj vitamínu C a dále obsahuje mnoho thiaminu, což je vitamím B1 a beta karotenu. Vše je poměrně dost fajn pro imunitu, takže všichni s nízkou imunitou- hurá na řeřichu !! Kromě výše zmíněných látek však také obsahuje draslík, železo, hořčík a vápník. Kromě imunity pomáhá řeřicha ještě ledvinám, zbavuje tělo toxických látek, je protizánětlivá, pomáhá preventivně   při nachalzení a nemocech dýchacích cest.

A křen

– vynikající záležitost i pro vegetariány, přesto, že je spojován především s buřtem :-))

Co o křenu píše herbář pana Zentricha a pana Janči:

Křen selský je trvalka s tlustými, dlouhými, válečkovitými kořeny. Je to pěstovaná plodina a jeho původ je v jihovýchodní Evropě. Občas zplaňuje i ve vlhkých houštinách. Sbírá se kořen a uchovává se na zimu v pískovém loži. Křen je silně fytoncidní rostlina , která obsahuje štiplavou silici s vitamínem C. Rozdrcením kořenového pletiva vznikají účinné prchavé antibioticky působící látky, které například výborně odhleňují průdušky. Křen také zvyšuje vylučování trávicích enzymů, normalizuje střevní mikrofloru, zlepšuje látkovou výměnu a působí močopudně.Celkově povzbuzuje.

Křen podáváme nejčastěji připravený začerstva, nejlépe s nastrouhanými jablky, která zmírňují jeho štiplavost. Vhodné je použití pomocí inhalací, kdy se jedna polévková lžíce aří ve vodě a páry se asi 8-10 minut inhalují.

Dále je to kořenový macerát v červeném víně, který slouží k rozpuštění nebo vypuzení žlučníkových kaménků. Jeho zhotoení je jednoduché : Do litrové láhve přidáme do pětiny výšky nastrouhaný křen azalijeme jej přírodním červeným vínem. Vše necháme 10 dní vyluhovat a pak užíváme 3 dny 3x denně čajovou lžičku macerátu, a potom 3 denně polévkovou lžíci macerátu. Celá kúra by měla trvat alespoň 30 dní.

Známé jsou křenové placky pro zevní použití, které připravujeme ze 3 dílů čerstvě strouhaného křenu, 5 dílů hladké mouky a z 1 dílu sádla. Doba přiložení placky  záleží především na osobní reakci pokožky, obvykle 15-30 minut.

Křen nemícháme s jinými drogami, jeho vnitřní použití je kontraindikováno žaludečními a dvanáctníkovými vředy, zevně pak přecitlivělostí pokožky. Vyšší dávky také vykazují dráždivý účinek na ledvinový parenchym.

Křen je ovšem vynikající na pihy ! Je to recept  z kuchyně východočeského bylináře Vrány. Tři polévkové lříce nastrouhaného křenu přelijeme šálkem  vařícího mléka, přikryjeme a 30 minut přikryté necháme vyluhovat. Pak slijeme a pokožku jemným poklepem navlhčíme a necháme zaschnout.

a další věc, kde se osvědčuje bohatě křen je ubývání dásní. stačí hodně žvýkat kousek křenu a také hodně nastrouhaného křenu sníst. Ovšem bacha na to- nesmí mít člověk vředy :-))

Křen lze pěstovat různými způsoby. Pro nás jednoznačně platí, co roste samo, netřeba pěstovat:)) a proto prostě křen jen odkopáváme, když ho potřebujeme aon hezky planě narůstá a narůstá. Jinak lze zasadit na jaře boční kořeny, 20-25 cm dlouhé a mohou být tenké jako tužka, na konci června je odhrnout a ve střední části opět odstranit tenké kořínky. Zeminu zase přihrnout. Křen takto vypěstovaný se sklízí na podzim. Nebo klasickou metodou- na podzim či na jaře se zasadí řízky, 2cm široké a asi 10 cm dlouhé 60 cm od sebe. 2x do roka se opět odhrne zemina, a ponechají se jen 12 výhony  a zase se přihrne. Křen v každém případě potřebuje výživnou lehčí, nejlépe píscčitohlinitou půdu a vlhko.

Vřele doporučuji nastrouhaný křen rozmixovaný s tvarohem a osolený. Nejlépe na něj pak nasypat řeřichu :-))

12 Odpovědi to “Řeřicha a křen”