Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Když odjel Vítek a Hugo se ptal, zda k němu může na chatu, řekla jsem mu, že může, ale že Vítek odjel. Jóóó´?Dneska? “ ptal se Hugo a já přisvědčila. Druhý den jsme se o něčem bavili a padlo slovo „dneska“. Hugo okamžitě zareagoval a pravil “ takže Vítek odjel, když je dneska“ ?  A ráno jsme jeli na kole od zubaře a Hugo nám přibíhal vstříc. “ Kde ste byli ? ptal se a já na to “ dneska jsme byli u zubaře“. Hugo okamžitě – “ dneska? a to odjel Vítek? a proč je pořád dneska?“ :)) Očekávám dostatečně důvtipnou odpověď, jak tříletému dítěti vysvětlit, proč je pořád dneska a proč tudíž neustále Vítek odjíždí :-)). Budu za ní velmi vděčná :)

Druhé dítě bylo dnes zase chloubou rodičů, když sedělo na křesle a bez pípnutí si drželo kapesník v ruce, pusinku oteklou až k uchu a čekalo, až mu pan zubař, který musí na šestileté dítě díky svým dva a něco metrům působit ještě více dramatickým dojmem než samotná představa vrtačky :-), tak až mu vyvrtá zub. Poslušně držela a držela beze slova, i když se pustil ještě do druhého zubu. Já v noci taky moc nespala, ale pohled na tvář Jentl ráno vytlačil mé zuby z hlavy – ovšem hledíc na ní na křesle, sebrala jsem odvahu a zmínila se i o svém problému :-)). Za odměnu, se mohla dívat na to, jak se na křesle posunuji vzhůru pod vrtačkou já :). Pak naložit na poště krabici s jahodama, zvládnout ve dvou objet správně kruhový okruh na kole, aby Jentl opět jako ráno nejela přímo a zastavit se v bazaru, kde prodává velmi hezká a štíhlá prodavačka, jednoznačně o sebe pečující a navíc příjemná. zapředli jsme rozhovor a paní prodavačka pravila, že obdivuje, že máme zvířata, protože ona se bojí i slepice a pak mi sdělila, že to pro nás musí být taky hezký, žít takhle venku, prohlédla si mě od hlavy k patě včetně mé ulomené dvojky a dodala, že to je dobrý, když manžel pracuje v lese, že tam mám jistotu, že tam ho nikdo neklofne ! :-)) Snažila jsem se vymyslet, jak to myslela a už jsem neměla sílu sdělit, že v lese ani moc nepracuje. :-)

No a pak už jen vymyslet jak nejlépe a nejradostněji po tom kopci domů zpracovat ty dva litry kefíru, co se mi tu nashromáždily :-)Kefírová buchta je jasná a jako to před ní vyhrály bramborové noky s bylinkami a žampionová směs.

Jedná se o poměrně lehké jídlo, které se vzájemně docela doplňuje. Noky jsou sytější a žampionová směs lehká a jemná. Na noky je třeba: 500g brambor, 50g směs- kopřiva, roketa a řeřicha, dále sůl, 2 vejce, 270 g celozrnné mouky pšeničné přesáté a 100g celozrnné mouky pšeničné . Na žampionovou směs je třeba 1 větší cibule, 1/2 kg žampionů, 4 střední rajčata, olej, 250 ml kefíru, 1 vejce, sůl, 2 lžíce celozrnné pšeničné mouky.

Nejprve ze všeho je nutné dát vařit brambory ve slupce do osolené vroucí vody.  Po uvaření brambory slijeme, oloupeme , vložíme do mísy, přidáme rozmixované zelené bylinky, sůl, vejce a mouku. Vznikne nám zelené, ne úplně hutné těsto- záleží na tom, zda jsou brambory ještě teplé či nikoli. Já dělala z horkých, těto tedy bylo řidší. Noky se v tomto případě neválí, ale vykrajují lžičkou a házejí do hrnce s vroucí osolenou vodou, kde se vaří asi 10 minut.

Mezitím, co se dělá těso či vaří noky je třeba na pánvi rozpálit olej, vložit na něj oloupanou a nakrájenou cibulku, po chvilku přidat oloupané a nakrájené žampiony a chvíli míchat.Přidat na kostičky nakrájená rajčata a míchat.  Osolit a po chvíli přilít kefír. Opět zamíchat. Hned poté přidat dvě vejce, mouku  a vše opět zamíchat a míchat tak dlouho na mírném ohni, dokud hmota nezhoustne. Je to velmi dobrá hmota !

Uvařené noky nakonec podávat na talíři spolu s kefírovými žampiony. A jako zákusek kefírová buchta. První recept na buchtu dávám svůj, takový, co znám ještě z bolševika, ale rozhodně díky za tipy v komentářích a postupně se do nich pustím.Tato dnešní je vzhledem k zásobě, kterou děti dostávají v tuto dobu od zajíce bez jakékoli polevy- tedy polevyprostá :-). Sebezáchovně !

na buchtu je třeba  2 vejce, 360 g kefíru, 120  ml oleje, dvě lžíce kakaa, 360g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 2 lžičky jedlé sody, lžička moučkového cukru s vanilkou a 350 g cukru.

Vejce ušleháme do pěny s cukrem a vanilkovým cukrem, přidáme olej, zmenšíme otáčky a přidáme kefír, mouku a sodu. Těsto vylijeme na plech s vyšším okrajem, který je vymazaný máslem a vysypaný moukou a pečeme při 190-200 st.C.  Je třeba hlídat. Buchta se nenafukuje ihned, ale až v druhé polovině pečení. Je velmi dobrá i bez jakékoli náplně, nádivky či polevy.

16 komentářů to “Bramborové noky s roketou a kefírová buchta”

  • avatar barbuchita:

    Ja vedela, ze nam Na Kopci poradi! Zbyly nam od vcerejska brambory, mouku, vajicko, sul vzdy mame a na okne se nasla bazalka a v lednici zbytek rukoly…mnam, mnam, to byly dobre noky! Florian se jeste ted olizuje. Diky a zdravime! :)

  • avatar danadufkova:

    Milá Kláro, dnes máme venku docela hnusné počasí a já opět virtuálně cestuji k vám na kopec. Dnes jsem narazila na tuto stránku a přidávám se k těm čtenářům, kteří oceňují nejen skvělé recepty, ale těší se i na vaše zážitky. Ten zubařský je skvělý, hlavně ta část s paní prodavačkou mně fakt dostala. Já tu tento týden měla také zákazníka, který mě fakt uzemnil. Po delší době jsem ráno měla čas na to, abych se tak trochu „vylepšila“ a byla za pultem pro zákazníky stravitelnější. Máme prodejnu s autodíly a tak k nám chodí hlavně pánové. No a ten včerejší si zapomněl lístek, na kterém měl napsané, co potřebuje a pořád vzpomínal a vzpomínal a já mu chtěla udělat radost, tak mu říkám, že se mi to občas také stává. No a pán mi odpověděl, že v mém věku (je mi 42) je to normální, ale on je ještě mladý (vypadal tak na 55). No-takhle mi už dlouho nikdo „nezalichotil“ :-) Jinak je fakt, že dobrý zubař je k nezaplacení, zvlášť pokud si získá i důvěru dětí. Se starším synem jsem chodila na prohlídky bez obav, ten mladší mi způsoboval bolest břicha a tik v oku už týden před každou návštěvou. Odmítal otevřít pusu, ječel jak siréna, kousal jak vzteklý pes. Ale vyrostl z toho. Přeji vám i dětem, aby těch návštěv bylo co nejméně a těším se na další zážitky. Hezký den.

  • avatar Herma:

    Kláro, mám ráda vaše recepty, ale postupem času stále raději čtu ty drobné příhody z každodenního života, které jim předchází. Umíte to krásně podat! A neztrácíte humor ani u zubaře, to obdivuji. :-)
    Asi taky zasadím roketu, chtěla jsem tedy pěstovat rukolu, ale nemůžu ji sehnat. I když chudák roketa, je předem odsouzena k záhubě, protože mně se podařilo odrovnat i nenáročnou řeřichu (jsem ji zalila nějak zprudka či co, polehala mi, začala žloutnout a usychat…)
    Zdravím na kopec!

  • avatar Kikus:

    Se divím, že to Vítka pořád baví, musí být děsně utahaný :-)
    Také doma řešíme časovou otázku. 4,5 letá Terezka už chápe dnes, zítra, včera, umí pojmenovat dny v týdnu, ale vnímá jen ty tři po sobě jdoucí, pak se semozřejmě ztrácí v představě času. Ale moc ráda to řeší – neustále se ptá, kdy něco nastane – třeba kdy bude v Zašové pouť, kdy budou narozeniny, kdy zase pojedeme za babičkou do Prahy…a to se nám taky těžko vysvětluje a taky si s tím moc nevím rady.
    A podobné je to s parametry velikosti, váhy, délky…strašně ráda se ptá „jak je to ještě daleko“, když někam jdeme, jak je něco vysoké a kolik to váží…
    Jinak, obrovská poklona Jentl ohledně zubaře…! Doufám, v zájmu naší zubařky, že Terezčiny zuby budou potřebovat podobný invazivní zákrok co nejpozději :-)

    • :-)) chudák Vítek :-)). S tím zubařem, jsem v tomhle ohledu dost skeptik a spíše genetický pragmatik. Jenl si čistí pravidelně zuby, nejvíc ze všech, sladkostí mají děti minimum, hodně mléčného, hodně zeleniny a přesto má prostě dvě první stoličky zkažený. Kvído na to dost kašle, na to čištění :-)), , bude mu devět, má venku teprve jeden zub a žádný náznat zkažení. Jsem v tomto ohledu docela fatalista a příznivec toho, že genetika je neúprosná :-)

      • avatar toffo:

        Znám to z vlastního okolí, genetika hraje na zuby velkou roli.
        Většinu nedorozumění mezi mnou a mojí dcerkou také hraje pojem času, včera, zítra, co je za týden má být zítra, končí to pláčem a pocitem zrady. Vůbec si nepamatuji, že bych takhle bojovala se starším synem. Nebo už jsem starší, méně trpělivá matka. Moc se mi líbilo tajemství velikonočního beránka – snědený, nesnědený, čáry, máry, fuč. Je kouzelné, když se ty dětské mozečky začnou racionálně hýbat. A také tolikrát nastavilo mě, rodičovi to nepokřivené zrcadlo, častokrát jsem se chytla za nocs. Škoda, že časem pochytí ty zlozvyky civilizace.

  • avatar Nany:

    Ahoj zdravím vás na kopec,
    váš článek mě velmi pobavil.A jsem ráda,že někdo také řeší podobé věci jako já.Mé starší dceři je 5 a je chytrá jako opička a už od dvou let mluví jako kniha (někdy je to dost nesnesitelné :-) ).Zato mladší tří letá Emča mluvit nechce a když už,tak má svou vlastní řeč.Kterou bohuže většinou všichni chápou,takže jí nic nenutí spustit po našem.Zrovna máme „žluté období“ kdy všem s velkou horlivostí sděluje,co všechno je žluté (a žluté je skutečně úplně všechno).Takže občas večer vidím žlutě,potom co celý den pojmenovávám všechny barvy,abych přebarvila Emiččin žlutý svět.

    • :-) u nás čtvrté dítě již od počátku mělo jako jediné svůj jazyk. Všechny krávy byly Máňa, všechny koně Bábel, všichni lidi ája a pan domácí ája hája :-)). Takto to fungovalo minimálně půl roku. Měl jakési škatulky – zhruba 10 slov – maximálně 10 a každé bylo zástupcem jedné skupiny. Průser byl jak píšete, že jsme mu celkem dobře rozuměli a nebyl dlouho důvod ke změně :-)

      • avatar buraci:

        Náš syn ještě ve věku tří let používal pouze slova jednoslabičná, pár dvouslabičných a pak dvě víceslabičná: Tatačník a papašník. Kapesník a trpaslík. Jeho vrstevníci měli již rozsáhlý slovník, ale my jsme mohli pochlubit pouze s papašníkem. A také tím, že všechny jeho výkresy měly společné téma: Mapa. Ostatní pod vlivem svých supermatek a různých tvůrčích kurzů již tvořili keramiku a malovali akvarely na jakékoliv vybrané téma. No a dnes ho nejvíc baví jazyky, ale ta náklonnost k mapám zůstala, běhá orienťáky:-)

        • Se tady ohromně bavíme nad Tatačníkem :-). Mám podobnou zkušenost. Jedno dítě od dvou mluvilo ve větách, ve třech výborné r. Teď je ve třetí třídě a učení ne ne ne – baví ho trampolína :-). Čtení a psaní je nejhrší věc na světě. Další dítě zase podobně jak váš syn, těžko ve dvou zopakoval poslední jednoslabičné slovo nějaké říkanky. A tedˇjí baví angličtina a vůbec. My jsme taky celkem neambiciózní :-)))))

  • avatar jari:

    Kláro to je pěkný recept, na noky mám chuť, budou zítra…ta dobrá žampionová hmota :-) jak píšete, je supr nápad, ušetřím si trošku práci, žampiony do omáček pouze otřu ubrouskem a strouhám i s nožičkami na hrubém struhadle. Zdravím na kopec a těším se na další skvělé recepty.
    P.S.Proč je pořád dneska…máte hloubavé dítě :-), možná je dobrá chvíle začít pojmenovávat dny v týdnu?

    • Díky jari, brambory jsou občas k nezaplacení a s těmi žampiony- stále na to chystám, je neloupat, ale zatím jsem na to vždy zapomněla a loupala :-)). Dny v týdnu úśpěšně pojmenovávám, ale obávám se, že v tomto případě by se mě stále ptal na to, „a to Vítek odjíždí, když je pondělí?“. je to nějaká momentální smyčka v hlavě, mám moc ráda tyhle okamžiky – třeba otázku „co je to prsenek?“Máme navíc takové genderově vyhraněné období – vše je „on“ :-)). Krásný den

      • avatar Ovecka:

        Ono to sem zas tak úplně asi nepatří, ale objevila se zasutá vzpomínka – starší synek zase měl období, kdy zarytě bojoval se zdrobnělinami, které ho podle jeho názoru nebyly hodny, chlapa jednoho velkýho. A tak jsme měli strouhanu (strouhanku), zastávu (zastávku) a podobné mužné výrazy. A musím říct, že tyto důstojné a nezdrobnělé výrazy používáme všichni dodnes…..

Přidejte komentář

Centrum nastavení ochrany osobních údajů

Osobní údaje

Advertising

Analytics

Other