Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Poslední týdny jsou u nás ve znamení značně zmatečném. Dorazily neštovice, já jsem uhnula z jasně vytýčené dráhy „běžce pro radost“ a rozhodla se, že se ve svém pokročilém věku stanu výkonostně záslužným hobby běžcem. Dopadlo to stejně jako pokaždé – ano, není to zdaleka poprvé. Vždy periodicky se mi to v hlavě zamlží a já se rozhodnu, že svému běhání pro radost a poslech knížky ze sluchátek dám nějaký trochu systém. Naposledy to bylo 300 km měsíčně, po kterých přišel totální rozpad organismu, při kterém mě nikdo doma nelituje, protože si za to můžu sama. Bohužel to máme tak nastavené. Každý rok se rozhodnu v zimě, když se nic neděje, že to trochu napálím a pak hned přijde jaro a z napalování nic není a někdy v květnu jsem úplně mrtvá. Letos mi to došlo už v únoru. Respektive, letoš  mi došlo už v únoru. :).

Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí  hlavu? Nemám ! :)

No a po tom všem jsme si s panem domácím udělali radost a vytvořili si novou stránku suroviny.info. Cesta k jejímu dodělání byla celkem trnitá. Takové věci jako sql databáze, poedit, lokalizační plugin pro překlad šablony a podobné šílenosti, o těch se mi v noci zdá.  Nejlépe jsem se naučila překlad, protože tu šablonu o 1329 kusech vět k přeložení už překládám potřetí.  Nedokázala jem prostě nijak přemluvit počítač,  že má přijmout to, co jsem si udělala jako zálohu a po hodině zkoušek narvat do počítače to, co jsem si tak pečlivě zazálohovala, ale on to nikudy nechce přijmout, jsem si řekla, že jednodušší to asi bude přeložit znovu. Naučila jsem se spoustu věcí, téměř všechny anglické termíny, běžně se objevující na webu mám za poslední týden docela v malíčku. Až příště přijede nějaký Angličan, pevně doufám, že ve všech větách budou obsaženy slova “ recently, login, register, next step, user, sorry, page not found, password a 1321 dalších. Když jsem na zmíněnou stránku vložila možnost přidávat rychlé vzkazy, Ester pravila, že to je prima, že máme hezkou stránku, a jestli může do toho vzkazu napsat, že by měli rádi taky něco k večeři – jednou?.  Takže k včerejší večeři se konečně najedli a dostali francouzský piškot s polevou z griotky.

Francouzský piškot

Tento piškot je velmi jednoduchý. Stačí na něj tolik pouze klasické ingredience na piškot plus mák. A kolik toho? Je to jednoduché. Základní poučka zní, kolik váží vejce, tolik má vážit mouka a cukr. Musí se tam zapasovat ještě nějak mák. Takže přesně to bylo 5 vajec, vážících 330g. K tomu 230 g mouky celozrnné přesáté a 100 g namletého máku. 330 g cukru krystal a trošku prášku do pečiva. Cca půl kávové lžičky. Potřeba jsou také 3 lžíce horké vody.

Na polevu pak bílek z jednoho vejce, 4 lžíce moučkového cukru a 3 lžíce griotky. Lze samozřejmě zaměnit za citronovou šťávu.

Nejprve si ušleháme samotné žloutky s cukrem, do pěny. Přidáme horkou vodu. Postupně přidáme mouku smíchanou s mákem a práškem do pečiva a velmi pevný sníh. To už ovšem mícháme velmi jemně, žádné robotické ultramíchání.

Vše nalijeme do formy na biskupský chlebíček. Formu vymažte pouze na dně. Boky necháváme nevymazané. Těsto ve formě pak dáme péci na 180°C a pečeme cca 30 minut.

Po upečení odkrojíme od kraje a vyklopíme. Umícháme bílek spolu s cukrem a griotkou a jakmile nám zhoustne, natřeme celý povrch piškotu.  To vše ovšem, až piškot vychladne. Stejně tak ho krájíme, až když zcela ztuhne poleva.

Pokud se vám líbí sladké recepty na této stránce, lze si stáhnout e-knížku se sladkými recepty – čisté vařivo bez fotek.

 

10 komentářů to “Makový piškot s griotkovou polevou”

  • avatar Hanka Kl.:

    Zkuste mák nemlít, krásně „kaviárově“ to chroupe… :-)

  • Ahoj, u některých Vašich příspěvků mi počítač hlásí, že nemám oprávnění číst tuto stránku, teď se mi to stalo u hádanky, jenom se chci zeptat, jestli to jsou neveřejné příspěvky, nebo jestli je problém u mne. Díky, Pavel

    • Zdravím Pavle, ano přesně tak, jsou to neveřejné příspěvky v uvozovkách, zveřejní se vám, jakmile se přihlásíte. Vlevo ve sloupci dole je registrace a pak se vám obejví celý sektor – fogogalerie a další články, které jsou zavřené. hezký den
      K.

  • Miluju nepoučitelný lidi ;-) Dobře Vám tak! :-)))))))))))

    • :-) díky. Pan domácí tomu říká „Bart Simpson“. Znáte ten díl, jak Líza dělá něco do školy, nějaký takový městečko nebo co a Bart jí tam vždy sahá a propíchne jí dům a Líza to ohradí malým elektrickým ohradníkem. Pod proudem. No a Bart? Bart chodí a sáhne au, sáhne au, au au au au au ……. :))

  • avatar Lucka B.:

    S tím běháním jsme na tom stejně. I letos plánuji, jak tomu všemu dám systém. Mám dokonce tréninkový plán (který ovšem asi není šitý pro někoho komu už bylo 40 a brzy bude trávit několik hodin denně rytím, sázením, setím apod., ale je únor a přece si s tím nebudu dělat hlavu, že). Navíc se každoročně nechám strhnout blížícím se jarem a běžím a běžím, daleko a rychle, a… pak tři dny sotva lezu a říkám si, jestli to mám ještě zapotřebí :-)

  • 25 km by byl můj úplně poslední běh :-) Myslím, že bych indiánským během zvládla tak max. 10 a pak bych o tom všem aspoň měsíc vyprávěla :-) Francouzský piškot vypadá lákavě…

Přidejte komentář