Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Prosinec 2014 v místnosti při snášení knížek z půdy:

Jidáš: „To je neuvěřitelný, kolik lidí si tu knížku už koupilo, no teď nebudem radši nic dělat, to bysme ještě nedej Bůh, museli platit daně,  ale po Novým roce půjdeš třeba do Hezkýho rána, abysme taky udělali nějaký to PR ne, nějakej pocit, že se něco děje ne ?. “ Smích, aby bylo pochopeno, že to byl žert.

Klára: „Co je to Hezký ráno?“

Jidáš: „To je jedno, já netušim jak se to jmenuje, ale takový to, co jde v  televizi, byl tam Hugo – Hromas, něco tam vařil“.

Klára: „No, to určitě. Zaprvý na to není nikdo zvědavej a za druhý nikam nepudu.“ Zcela vážně.

Úterý 3.2. 2015 odpoledne telefon:

Jidáš: (2x zvednutí hlavy) „kdo volá“?

Klára: (přikrývá mluvítko)  „Marta Čapková z Ekokozy“.

Jidáš: „aha“, pokračuje v práci

Klára: telefonuje, pokládá telefon.

Jidáš: „O co jde?“

Klára: „Marta chce, abych šla místo ní do televize“. Zdrcení v obličeji.

Jidáš:“ Jak do televize? Kam?“

Klára: „Dobré ráno“.

smích

Klára: „Netušim příliš o co jde, ale máme na to s Martou obě stejný názor, že se nám oběma nechce. Ale Marta říká, že jako autorka knížky jsem pro ně určitě zajímavější a bylo by to lepší, než když tam půjde ona, což nechápu, pro Ekokozu to přeci musí být fajn, udělat si reklamu. “

Jidáš: „Dobrá firma reklamu nepotřebuje, ta si jí dělá tím, co dělá a ne tim, že se někde ukazuje, knížka se musí ukázat, to s Martou souhlasim“.

Po delší diskuzi: “ Zavoláme dramaturgyni, domluvíme se s ní o co jde a pokud to nebude úplně šílený, tak bys tam šla no, a můžem udělat čárku, že jsme normální a máme to PR za sebou :-). “

 

Takže to jsou ty paradoxy našeho života. Nějak si pořád děláme co chceme a ty kroky následně nějak samy přicházejí. Následovala další bouřlivá diskuze a několik hodin uvažování. Pak rozhovor s velmi milou dramaturgyní, kdy se Klára dozvěděla, že půjde jen o čtyři pětiminutové vstupy, kde si tedy popovídají o domácí výrobě sýrů a Klára nakonec volala Martě, které sdělila, že tedy Bůh s ní, že to tedy vezme. Marta byla moc ráda, ale neustále se omlouvala, že nás do toho namočila, což uklidňovalo Kláru, která měla výčitky, že Ekokoza přijde o reklamu.

A u nás začal trochu chaos. Nezmínil jsem totiž zásadní informaci. Jde o vysílání v Ostravě, které se mělo uskutečnit už v pátek ráno, tedy za dva dny.  Chaos proto, že sýry vyjedené, Klára zcela racionálně uvažovala nahlas, že za dva dny asi nezhubne co? a že na to má podobný názor jako Marta Čapková, když se o tom spolu bavily. Totiž,  když přemýšlely, jak by se mohly zcivilizovat, zjistily, že si tedy umyjí hlavu no. Druhý den volal produkční a my pouze slyšeli, jak Klára ubezpečuje, že ne, že místo na parkování nepotřebujeme, protože máme jen batohy, jak ho přemlouvá, že bude asi lepší Perner než Pendolíno ne?, rozuměj, aby to neměli tak drahý! a pak jen její údiv nad taxíkem, kterým v životě nejela. Hned jak položila, Ester se rozesmála, že produkční volá obratem dramaturgyni, jestli vědí, koho si pozvali, že jim přijedou nějaké vidle. Není nad děti, reflektující realitu. Ideální to bylo u stolu, když jsme Kláře předváděli její televizní výstup: „už to jako točíte jo? už to jako viděj jo? už můžu mávat?můžu jo? a ještě musim poděkovat….. „

Klára, přesto, že věděla, že si budou „povídat“, připravovala celou středu sýry, máslo, tvaroh, jogurt….. a čekala, až ji přijde nástřel scénáře. Přišel. Večer v deset hodin a bylo z něj jasně pochopitelné, že čtyři pětiminutové vstupy znamená být celé  dvě a půl hodiny v pozadí a vyrábět sýry. Byla ve smrti. Vzpomněla si poprvé na reakci Lucie (editorka knížky), která, když jí kdysi po několikaleté době písemné komunikace slyšela poprvé naživo do telefonu,  jí řekla, že byla v šoku, že si jí představovala zcela jinak a zatím se jí ozval takový  „vypísklý kulomet“.  A když Lucii a ještě Petře, grafičce, jako jediným psala, co se děje, a zároveň dostaly rozkaz to nikomu neříkat, byl jsem rád, že informaci o akci dostaly ty dvě osoby, které nevlastní televizi. Obě ji tudíž bezeslstně ubezpečily, že je to v poho, ráno že nikdo nevstává a nikdo se na to nedívá, jen Lucie ještě dodala – netušim teda, co je to Dobrý ráno, ale vypadá to na dobrej vodvaz :) a budu si muset do pátku sehnat nějakou televizi.

Nastává nejlákavější část této akce, týkající se mé osoby. Poprvé v životě budeme sami přes noc v hotelu.   Co by si mohl kdo víc přát že, než jet přespat do Ostravy?  Takhle pohodovou cestu jsme hodně dlouho nezažili. Ono takhle dlouhou cestu jsme dlouho nezažili.

Stopem pod kopec, odevzdání várky knih na poštu, aby odešly,  zastávka pod kopcem pro zakoupení originálních rekvizit – kupované smetany, jogurtu a mléka, stop s velmi velmi sympatickým kamenosochařem ze Zlína, který nám  nabídl, že nás hodí až do Olomouce. Ale naše touha neslézat z kopce tak často nám to neumožnila. Hodil nás totiž do Náchoda, kde jsme si mohli stihnout vyzvednout znovu nabyté občanky.  Pak bus, pendolino, taxík, vezoucí nás večer do čt, abychom vyndali do lednice dva batohy mléčného a pak nás vezoucí 500 metrů do hotelu na Stodolní. Taxikář zdůraznil, že jedeme Stodolní – „tu znáte“? „Neznáme“. Z Ostravy známe jen Porubu a Mariánské Hory, kam jsme jezdili na závody. V našich vzpomínkách tedy zůstaly široké třídy bez lidí, obchodů, bez restaurací, ale také tedy vzpomínky 16, 20 let staré. Pak uvědomění, že jedna sýřenina musí být celou noc mimo lednici, aby prokysala a tak procházka zpět do čt.  Po dotazu na cestu, překvapení lidí, že jdeme pěšky tak daleko. Krátká úvaha v hlavě, jít z chalupy hodit seno koňům a zpátky je daleko?  Klářina radost, když se cítila jak doma, totiž v Praze na Vinohradech, což ji tato část Ostravy velmi připomínala.

Ráno jsme si přivstali, abychom mohli utéct taxikáři v rozradostnění, že v klidu těch pár kroků uděláme, ale v recepci nám velmi milá paní recepční v podstatě nařídila, abychom si sedli do dodávky cateringové služby, co jede zrovna do čt a veze snídani.

A pak už to jelo jak na drátkách. Maskérna – „vy se asi vůbec nemalujete co?, no tak to uděláme jen decentně. Ale řasenku dáme. Na takhle dlouhé řasy musí přijít“. Neodpustil jsem si jemné popíchnutí, že proto Kláře nabírali krev, když se narodila, jestli nemá Downův syndrom. Tehdy se neprokázal.  A pak už jen Klářina celonoční starost, co tam teda vlastně má dělat. Na to  bohužel do konce pořadu nedostala odpověď.   Na mě připadl úkol zásobovače náčiním. Musel jsem být ve střehu, kdy nebude v záběru a dodávat potřebný materiál nebo startovat indukční plotýnku :), obíhat místnosti čt, shánět misku, vodu, hrnec atd. Rád bych při této příležitosti zcela nezištně upozornil na 6:22 vstupu č.5, kde je zcela zřejmá má nepostradatelnost :).

Musel jsem teda smeknout imaginární klobouk, čekal jsem to pro mě „zajímavější“ a ty dva dny neustálýho pozorování její hrůzy ve mně po zcela bezproblémovém pořadu vyvolaly docela euforii, za ní. Z šoku se probudila až dnes. Klára vypadla z role jen jednou, když si štáb  přišel rozebrat naše sýry a  jeden ze štábu si vzal celou výseč goudy. V tom okamžiku Klára vypadla z role a vrátila se do svého života, kdy žádné dítě nesmí být ošizeno. „Tak já to rozkrojim! Ať zbyde i na ostatní!“  Moderátorka Tereza byla hodně milá, velmi sympatická, stejně tak Petr Rajchert, až ve vlaku si však vzpomněla Klára na to, že byl pravděpodobně někdy členem Chinaski, což je ohromná škoda, že sem netušil. Já přišel málokdy do styku s populární hudbou, ale zrovna Chinaski se mi vryly do smrti do paměti, neboť když byla Klára v porodnici, slyšel jsem písničku Klára. Byl jsem zmaten. Musel jsem pak asi deset minut nevěřícně přemýšlet, jestli se moje žena fakt takhle jmenuje. Konečně jsem mohl někomu naživo sdělit, jak jsem byl díky němu vyveden z rovnováhy :).

A na závěr, proč jsem tento článek vypotil,  ač se mi zdála jakákoli zmínka zcela zbytečná,  návštěvníci naší stránky přece už knížku znají :), včera večer a dnes to pokračovalo, přišlo nezávisle na sobě několik mailů příznivců těchto stránek, kteří pořad viděli a byli zcela opačného názoru než já, jakoby tušili, že to sem  nepověsíme. :).

 

31 komentářů to “Kopec, Náchod,Hradec, Pardubice, Ostrava a zpět”

  • Klárka, klobouk dolů parádní výkon.

  • tera1:

    Díky Jidáši, pěkně jste to napsal :-) a díky Kláro, že jste tam šla. Čtu vaše stránky už pár let a nepřestávám za ně být vděčná. Objevila jsem vaše stránky díky vtipným článkům o začátcích chovu slepic a stavby „pipízy“ když jsem se rozhodla, že začnu chovat slepice, pak přišli králíci a konečné rozhodnutí prodat dům u Prahy a koupit statek. Dům jsme prodávali tři roky, ale od srpna jsme na našem statku … a celou dobu mě provázely vaše stránky a na většině fotek vaše tvůrčí ruce. Konečně jsem k nim viděla i tvář a nestačím se divit … taková krásná, života plná, vlídná ženská … ccc … :-)
    Děkuju vám všem, mějte se krásně a ať se vám nadále všechno tak daří.

  • Tytka:

    Četla jsem manželovi článek a automaticky v průběhu čtení reagoval. „Jaký zhubnout, vždyť je to pěkná ženská ne!“ A po shlédnutí videa dodáváme společně a i chytrá!
    No ten Jidáš si uměl vybrat!:o)))
    Působila jste opravdu přirozeně, jen škoda že to byla taková rychlovka, sotva se u vás zastavili, už chvátali někam jinam. Ale jako PR dobrý.

  • Evička Skřítek:

    Klárko, jedním slovem : paráda. Knihu mám, zkouším a zkouším :). Moc mi pomohlo vidět názornou ukázku. Děkuju a přeji hezké předjaří

  • Vlasta:

    Při čtení článku jsem tak zasmála jako už dlouho ne – děkuji panu domácímu!!!
    Ke Kláře bych ještě ráda dodala, že mne velmi potěšilo ji vidět naživo a jsem nadšena její přirozenou krásou,
    ze které vyzařuje duchapřítomnost, vnitřní klid a inteligence.
    A vystupováním v televizi – úplný profík! Myslím, že jste to spoustě lidem „natřeli“ (v dobrém):-)

  • Slávka:

    Kláro, byla jste skvělá!!!! Zdraví Slávka

  • zkuprz:

    a ta pani,
    ta co tancovala,
    mela jako podvazky, jo?
    dobry!

  • irena:

    Milá Kláro , musím se Vám svěřit s tím, co Vaše vystoupení v DR udělalo s mojí představou o tom jak vypadáte. Nevím proč a nehledejte v tom nic víc, že přesto, že vím, že nejste žádná „blondýna“ jsem si Vás představovala jako světlovlasou. Teď už vím, že jste úžasná, pohodová a přinášíte radost a inspiraci spoustě lidí.
    Jinak Dobré ráno lze sledovat i na internetovém vysílání na čt2 živě anebo v poledne ze záznamu.

  • Tereza:

    Milá Kláro, jste bezvadná, sympatická a krásně jste mluvila. Vaše stránky navštěvuji pravidelně a moc se mi líbí i Váš styl života. Přeji vše dobré na celý kopec.

  • Tomáš s Myší:

    Ahoj Kláro, byla jsi v televizi výborná, vůbec jsme na Tobě nepoznali trému a nevyspání z předchozích dní, jak o tom Lukáš pěkně píše. Sýry se asi podle takového pořadu moc lidí nenaučí, ale jako inspirace to bylo dobrý. PR na jedničku, ostatně dotisk knížky mluví za vše :) Oba žasneme nad dramaturgií celého pořadu, upřímně nechápu, že se na to někdo vydrží dívat (nezávisle na tom, koho si pozvou). Pěkný byl moment, kdy ti moderátor na konci vstupu říká „tak my Vás tady zatím necháme kysnout …“ :) Mějte se krásně a přežijte zimu. Ahoj Žáci

  • Hana:

    Jednou vidět je lepší než několikrát číst. Díky za pořad. Jen mě překvapilo, že se to mléko v obyčejném hrnci nepřipálilo. Mně se tak děje pravidelně. Kláro, prosím, co dělám špatně?

    • Hano, těžko říct. Ona tam ta plotýnka byla vůbec taková zásadová. Ne a ne zapnout :-D, nakonec jsme zjistili, že je to tím, že tam nepatří ten ideální hrnec, na který pan domácí narazil, tak šel narážet na další. Já mám klasická kamna a na nich tenkostěnný nerezový hrnec a mléko se nepřipaluje. Ani nemá dole dvojité dno. Je fakt, že mlékem tedy míchám, ne nijak příliš a ne vždy, ale v těchto hrncích občas ano,. Snad odpoví někdo s jinou zkušenosti. Jinak děkuji moc a přeju krásný večer.

  • lida:

    Jo hrat si, to je proc zit.

  • babidana:

    Milá Kláro, tak konečně jsem Vás viděla „naživo“…Moc Vám to slušelo. Vaši knihu mám a na sýry se chystám. Ale myslím , že „velkovýrobu “ zahájím až budu v důchodu. Tak to si ještě nějakou dobu počkám.
    Hodně čerpám z Vašich stránek. Děkuji a přeji hodně štěstí, Dana

  • Monika Mína:

    Kláro, bylo to moc hezké vysílání……byla jste přirozená, prostě bezva…..Díky, že jste tam šla

  • Gwan:

    Krásné. Díky Kláro, že jste tam šla a díky Jidáši, že o tom víme:) Věřím, že to nebylo naposledy:)

  • Ludwig:

    Klaro, ted jsi celebrita! :-) Parada!! Jen tak dal. Preji vse nejlepsi!

  • Paráda! Moc vydařené! Obdivuji tu odvahu ;-)

  • Vendy:

    A jak jste hezká a máte krásný hlas!

    • A to jste ještě neviděla a neslyšela mě ;-)

      • katka1:

        Co takhle šlapaná senáž v Receptáři… :-)

        • @katka1: Tak hele, to, že jsem nesl sýry jako soumar, na zádech pět litrů mlíka a ještě mi vrazili knížky na poštu řkouce – nenene, to musí odejít, ty jsou zaplacený, objednaný, to musí dneska!, to jsem snesl. Ale nést sud se senáží a potom nechat Kláru šlapat a ještě přímo ve studiu, to nedám! Pevně doufám, že jsi snad nemyslela, že bych tam šlapal já ;-)

      • Klára:

        jste oba dva prima! i vaše děti, moc šikovní všichni na tom kopci :-)!

    • VEndy, nenechte se mýlit, televizi nesmíte věřit, já vypadám a mluvim úplně jinak! :)

  • katka1:

    Kláro, tím to neskončilo :-)
    Mám sestřenici, která profesionálně balí dárky. Ano, je to ta co na náměstí v Pelhřimově zabalila kamion :-). Před několika lety jí pozvali do Dobrého rána, asi jim to nepokazila, protože jí od té doby zvou pravidelně i do jiných pořadů :-). Svou sestřenici vídám poslední roky rozhodně častěji v televizi, než naživo :-).
    Takže, budu se těšit na sýry třeba v Sama doma :-))

  • Sati:

    Klárko konečně jsem tě viděla naživo. Byla jsi bezvadná, přirozená. Hrozně vám fandím.

Přidejte komentář