Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Pokud práci  zvládnou koně, volím je. Ale občas se stane, že mě přepadne lenora a nechce se mi zapřahat a říkám si, že to zvládnou naše vidle. Jako tuhle v dubnu, kdy jsem potřeboval dojet pro pár kůlků, co mi chyběly na ohradu. Všude bylo ještě trochu sněhu, ale ne tolik, aby to vidle neprojely.

Nadšený Hugo zasedl vedle, ne již tak nadšeného mě, a vyrazili jsme pro kůlky. Sotva jsme vjeli do lesa, v úvozu jsme zapadli, museli nechat vidle stát a jít pěšmo domů pro lopatu. Když jsme se vrátili a vyházeli se, sedli jsme opět do vidlí, popojeli pár metrů, sklouzli ze stráně a opřeli se o strom. S vidlema už se nedalo ani hnout.

Procedil jsem mezi zuby spousta různých slov, vzal milého Huga, který od začátku cesty pusu nezavřel, a šli jsme pro Bábela, abychom se mohli vytáhnout. Když Bábel vidle zachránil, udělali jsme kůlky – s Bábelem a bylo vyřešíno. To byl okamžik, kdy jsem si řekl, že už nikdy nevyměním koně za vidle, když vím, že to koně zvládnou.

Ale ejhle, uplynulo něco přes měsíc a potřeboval jsem vytáhnout ze země jeřáb. Rozuměj ten, na kterém jsou na podzim ty červený bobulky. A zase starý scénář. Přece nebudu zapřahat Bábela, když tu mám vidle. Zajel jsem k jeřábu, přes lžíci jsem jeřáb řetězem upevnil a jal se ho vytrhnout. Jak nemám rád techniku, tak se mi zase pomstila. Po chvíli trhání, když se jeřáb ani nehnul, bouchla jedna tlaková hadice a kolem dokola se rozprskl blahodárný hydraulický olej, na který tamní zelená travka bude ještě dlouho vzpomínat. Lžíce padla na zem a já byl nucen odcouvat na odstavnou plochu a zanechat vidle napospas osudu.

Posléze následovalo, to co minule. Zapřáhl jsem Bábela, který dvakrát zabral, aby si tak posoudil, jakou bude potřebovat sílu a pak třemi mohutnými skoky, které jsem bohužel nemohl vyfotit, jelikož jsem byl řídící jednotka, ale věřte tomu, že byly nádherný, jeřáb hravě vytrhl a ještě si ho odtáhl na pastvinu, aby si mohl dát gáblík.

Tak to máme o tom usnadňování. A teď ten dvojí život. Jelikož paní domácí chce omezit letos dýně a v podstatě si chce vypěstovat jenom pár pro naší potřebu, poprosila mě, jestli bych jí pro ten účel neudělal minimálně pět obrovských hromad hnoje. Plně jsem to pochopil, protože vloni jsme měli dýní, že jsme nevěděli co s nima a tak je zcela logické, že loňské tři je moc!

No a právě kvůli tomu, abych mohl paní domácí vytvářet hromady na dýně, jsem kdysi vidle pořídil – to koně nezvládnou. Ale na co vidle, když jejih blahodárná tekutina, která jim pomáhá stoupat a klesat, zmizela kdesi v louce, pod záhonky jahod a žíly kterými proudila, jsou nefunkční. Zavolali jsme do místní firmy, kde jsme předpokládali, že by nám žíly mohli prodat. Milá paní nám řekla, že nám je objednají, ale ….to na její milosti nejvíce přidalo… že jestli chceme, že je berou od pana Kříže z Úpice. Mé srdce zaplesalo. Neb Úpice je dosažitelná, tentokrát ne na Bábelovi, to by byla nedosažitelná, ale na Sáře.

A tak ve čtvrt na dvě, osedlaje Sáru, míjíce nejprve nářky paní domácí, že je tu hrozně práce a ať jedu stopem, vyrazil jsem směr Úpice. Za sebou ještě zaslechnu, dej vědět, až budeš vyrážet zpátky, poběžím ti naproti!

Drobná chyba se ukázala v tom, že jsem Sáru před jízdou, čítající něco přes 50 km, nafutroval ovsem, plně si vědom toho, že zavírají o půl čtvrté! Chyba  proto, že prvních cca 15 km jsem byl schopen udávat pouze směr. Pak už se Sára zklidnila a z trysku jsme mohli v klidu přejít na svižný cval.  Po cestě jsem minul rybáře, kteří se do děje ještě zapletou, občas objížděl ohrady, protože pro turisty v ohradě stačí udělat takové praktické esíčko z kůlů, které člověk projde, ale tele by se v něm zlomilo. Stejně tak ale bohužel i Sára. Tak potom kroužíte po ohradě a hledáte, kde mají výjezd pro traktor.

Bohužel jsem se na cestu ptal lidí. Ne, že by nebyli příjemní, byli a všichni a moc. Ale už mají jiné -betonovoasfaltové dimenze uvažovací dimenze. Do úpice jsem dojel ve čtvrt na čtyři a to na opačný konec než jsem potřeboval. Chtěl jsem jet svou cestou, ale neposlechl své instinkty a zeptal se lidí. A opět jsem zalitoval, že nemám něco, čím bych mohl zaznamenat pohledy a pocity. Je to zajímavé, projíždět městečkem, kde právě skončila pracovní doba a děti se vracejí ze škol. Klusat kolem zastávky unavených, smutných lidí, vyděšených z toho, co se uprostřed města vyskytlo. Předjíždět nízkopodlažní autobus, který člověku umožní z pohledu koňského hřbetu mít opět nadhled. V tom momentě jsem si uvědomil, jak je krásný, když člověk dokáže zrušit dvojí život. Život rozdělený na práci a odpočinek. Život rozdělený na opatřování obživy a rekreaci.

Pan Kříž po mé prosbě, skrze Kláru, na mě ve své výrobně počkal a  byl ohromně příjemný. Pokud potřebujete jakékoli hydraulické zařízení opravit, vřele doporučuju.

Cestou zpátky  jsem potkal Kláru kousek před tím, než jsem se opět setkal s rybáři. Zeptali se, jak dlouho je kůň schopen běžet tou rychlostí, co jsem jel tam? Chvilku jsem nechápal, o co jde. Ale pak jsem pochopil, že poslové na koních už krajem nejezdí a kůň se používá k rekreaci  nebo vydělávání peněz. Proto nemohli pochopit, že tou rychlostí, co jsem jel, je kůň schopen běžet téměř nepřetržitě přes 20 kilometrů.

Jelikož se Sára napila v nádherném potůčku, zakončeném blankytně modrým jezírkem, a já jsem byl vyprahlý až na troud, po cestě jsme se stavili s Klárou ještě v jedné hospůdce, kde jsme zkonstatovali, že ve čtvrt na osm a vesnická hospoda zcela prázdná, že tu není něco v pořádku.

Dali jsme si pívo a posledních 13 kilometrů, jako nealkoholový typ, jsem rozjařen sledoval okolní svět a byl šťastnej, že trávím svůj čas na kopci.

15 komentářů to “Jak si zaručeně usnadnit práci a dvojí život”

  • Ahoj,

    krásný článek, díky!
    Já vím, je starý, ale stále platný.

    Mám takový nevhodný dotaz, tož ho klidně ignorujte, ale pokud ho nebudete ignorovat, budu ráda.
    Moc mě zaujala věta v komentářích:
    *Kdysi, když jsem vydělával, abych už nemusel vydělávat…*
    a to je právě to, co mě zaujalo. Jak se dá žít, aby člověk *nemusel vydělávat*. Protože i když minimalizuji potřebu kupovat ať jídlo, tak materiál, tak pořád tu jaksi zbývá velký prostor, kde ty peníze potřeba jsou.
    Tu odstředivka na mléko, tu dřevo na opravu/stavbu něčeho, tu elektřina, atd.atd.
    A tak by mě zajímalo, jestli se skutečně dá žít bez toho vydělávání, případně mít příjmy jen z toho, co člověka baví, třeba prodejem přebytků, nebo psaním Domácího mlékaře.

    Doufám, že můj příspěvek nebude brán jako nějaké rýpání, to ani v nejmenším, tyto stránky mám moc ráda, i díky vám kupuji týdně mnoho litrů mléka a zrovna vařím recept podle Kláry a chodím sem téměř denně.

    • avatar kupicek.mar:

      Míšo, Vy mi mluvíte z duše. Taky by mne to zajímalo, ale v dnešní době je to asi nemyslitelné. Bohužel ale ta přestava je asi utopie. Co děti – chození do školy, ony potřebují PC, bez toho už škola nefunguje. Těším se na názory jiných. Pěkný den Markéta

    • Zdravím Michaelo i Markéto. Zkusim tu myšlenku nějak přiblížit. Když se hlava osvobodí od okolního světa a uvědomí si, že je to jen počítač, kterej je od narození programovanej (podmiňovanej) a vyvodim z toho, že vlastně nic nevim, dostanu se do fáze, kdy můžu úplně svobodně každou věc nahlížet z milionu úhlů. A to je celej základ nemuset vydělávat peníze. Nepotřebuju nic z věcí. Jenom věci nutný pro přežití. V tom okamžiku vlastně se odstřihávám od společnosti, která paradoxně svojí neuvěřitelnou nenažraností mě nenechá umřít. Protože ať budu dělat cokoli, vždy to můžu směnit za peníze. A to je ta finta, nemusim vydělávat peníze, já žiju a peníze jsou vedlejší produkt mého života. To neznamená, že je nemám. Paradoxně vznikne situace, že zrušením potřeb a přijímáním toho, co přijde najednou peníze přebývají. Snad je to trochu pochopitelný?

  • avatar michp:

    práve pozerám že máte časový posun o hodinu menej, t.j. máte zimný čas, (dodatok k dvojímu životu) dalo by sa povedať že reálny – 13:00 SEČ = sever :-) – t.j. u Vás tak ako má byť 12:00 smer sever :-). A to, si my s dvojakým životom nemôžeme dovoliť. Nemôžem si pomôcť – ale nemám rád prehadzovanie času – mám rád ten ozajstný – zimný….

  • avatar michp:

    Hej, poznám to i keď v menšom. Najskôr som kúpil bubnovú kosačku (systém tera vario), k nej ručný (poloprofesionálny) vyžínač (motorovú ručnú kosačku s menitelným nadstavcom), až som zistil že klasická kosa (ak dovolíte spravím reklamu http://kosimesnadno.cz/) – netrasie, nehučí, nieje až taká ťažká a hlavne nežerie benzín – nesmrdí… ale podľa pravidla najprv omyl a až potom pokus :-) sa dostávame k návykom ktoré sú pre mnohých čudesné, ale nám zabezpečujú zdravý a pohodový život, držím palce na Kopec…

  • avatar Inja:

    vidle jako windowsy? ;-)

  • avatar caso:

    Zdravim a preju dobry den. Zajimalo by mne, jestli do techniky radite i kolo (bicykl)?
    Pocitam, ze stejne jako od nas, je to od Vas prakticky vsude z kopce (a navraty samozrejme naopak), takze kolo ja, na cesty kdy musim neco nacas stihat, volim radeji nez kone, bo to byva rychlejsi a ja jsem clovek netrpelivy. No a vzhledem k tomu, ze taham deti a pod, tak uz mam hydraulicke brzdy nejaky ten patek i na kole. Teda mel jsem, nez se mi pri zpatecni ceste (do kopce) zablokovaly tak, ze jsem kolo musel celou cestu nest. Nejak jsem se jeste nedostal k tomu kolo dopravit k nejakym (vzdalenym) opravarum, tak jsem docasne brzdy odstranil, ale po prvni ukazce jizdy bez brzd mi bylo naznaceno, ze toto neni zadouci (naznak ve smyslu, to te radeji rychle zastrelim, nez abych te musela hledat nekde umirajiciho v prikope). Takze logicky prisla na radu kobyla, ale u nas je problem v cestach – bud asfaltove, louky nejsou jeste posecene, ale uz hodne vzrostle, pole osete a prujezdem poskozovane, krome toho se mi nechce brodit v postricich, takze jako jedina dustojna moznost mi vychazi nikam nejezdit a zustat doma.
    A jeste vyjadreni se k otazce technika versuz kone – ono to dost zalezi. Treba kdyz ma clovek jen par hektaru, a chce kravy, tak uz mu pro kone nezbyva. Navic se tahat (vozik, obracecka i sekacka) da i s kravami. Kdyz potrebuju poorat, tak s konma na to mam tak 10 – 14 dni v roce, kdy to je mozne, a denne dam jednu merici, to znamena ze mi trva hektar 5 dni, a to v dobe, kdy je spousta jine prace. A treba takove rucni nakladani nekolika fur hnoje je taky dobra posilovna, a to nemluvim o senach bez lisu. Podle mne je to tak, ze nekdy jsou lepsi kone a nekdy technika, nekdy kone s technikou, ale je nepopiratelny fakt, ze hnuj ani salam z techniky nebude.

    • Zdravim caso, no kolo bych do techniky neřadil, spíše do mechaniky, asi jako koňsko-kravský stroje.Prostě používám slova, jak mi do huby příjdou a děsně to žeru. Bicykl má u nás postavení spíše hromadného prostředku, neboť pokuď jedeme všici, je rychlejší než povoz, a když se dá náklad rozdělit uveze i srovnatelné množství,ale pokud jedu sám je stopro rychlejší Sára, zas její nosnost je omezena.

      http://nd06.jxs.cz/643/888/37f9997508_93291004_o2.jpg?1369915118
      (ilustrační obrázek staršího data)
      No a s tou technikou naprostý souhlas, jen musim vždy počítat se svou pohodlností, abych se neokrádal o život.

  • avatar yaya:

    Zase se musí nechat, že ta technika má svoje výhody. Celou zimu nežere a když to někam postavíš, tak to tam taky najdeš.

    • Zdravim yaya, musim hrubě nesouhlasit.Koně si to seno na zimu převážně udělají sami a ještě zvládnou udělat kravám, přes léto se natankují zcela sami. Zatím co na techniku musíš neustále vydělávat, abys ji nakrmila. Prostě a jednoduše technika = vstupy zvenčí, koně = minimalizace vstupů zvenčí + hnůj + výpomoc s likvidací porostu(potažmo přísunu dukátků) + hippoterapie na bolavá záda + společník(psychická vzpruha) + rekreace a to i při práci.
      A zatím co koně jsem vždy našel tam kde jsem je zanechal, až na jeden případ, kdy huculové utrhly ceduli před knihovnou, protože jel kolem nezodpovědný majitel s neodpovídající technikou :) – urvaným výfukem a to jsem je našel stejně o sto metrů dále, s technikou je to jinak. Kdysi, když jsem vydělával, abych už nemusel vydělávat, se stalo toto: Když jsem jel do mrazíren dojednat zboží, projedšivší vrátnicí, zaparkovaje a zanechavší Francouzského oře před administrativní budovou, přesvědčen o tom samém co ty , zcela bezstarostně pindám v kanceláři a tu přiběhl vyděšený zamněstnanec tázajíc se, jestli ten Citroen, co se zajel podívat, jak to vypadá ve vrátnici je můj? Nebo když jsem tahal a 3/4 tunová kláda mi spadla na nohu, nejsem si jistý, jakým způsobem bych volal z deseti metrů na vyvážečku a ona by mi kládu jako Bábel, bez opratí, jen na hubu, stáhla po centimetru z nohy.

      • avatar yaya:

        Hele, já se s tebou nehádám, to je nesmysl. Jo a budem dělat sena, pučíš mi pár koňů, nemám moc času, udělali by to za mě :).

  • Hele, já vás všecky miluju! :-)

  • avatar hanaka:

    Krása! A to pidivideo, prostě boží :-) A Jidáš mi mluví z duše. S technikou sdílím ten stejný názor, jen tedy my jsme bohužel zatím odkázáni jen na ni. Ale je to přesně tak, než se dostane člověk k té činnosti, kterou si namyslel, je většinou potřeba 10x vytáhnout traktor… A ten dvojí život, je to přesné a je smutné, že takhle musí žít většina. Nám se to sloučení v jeden zatím daří jen z části, ale budem bojovat, protože to za to stojí!

  • K tomuhle opusu svobody se nedá nic dodat. Díky za zpříjemnění pondělního rána, kdy už hodinu žiju první část dvojího života.

Přidejte komentář