Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Dnes je mi upřímně líto, že když někam běžím, nemám s sebou foťák. Nepomýšlím na focení kýčovitého měsíce nebo stejně kýčovitých západů. To je nejlepší naturálně, zastavit se a dívat, nebo se nezastavovat a dívat. Ale to,  k čemu mi foťák chyběl, mě skoro nutí, abych tutéž trasu proběhla ještě jednou. Zkusím popsat prožitek slovy.

Běžím bahnitou cestou v lese, proběhnu loukou, dalším kusem lesa a právě když se lesní cesta stáčí do zatáčky, která je z jedné strany osvětlená díky tomu, že cestu přestávají lemovat stromy a otevírá se do další louky, přesně v paprsku světla, pronikajícím do lesa, stojí mezi stromy pařez a na tom pařezu stojí starý – počítám tak 50 let – nádherný, šedivo-stříbrný toustovač. Nejprve jsem si myslela, že je to nějaký lapač kůrovce a tak se vypravuji k pařezu, pařez obcházím a pravý retro toustovač obhlížím. Skutečně je to tousťák. Zkouším páčky, jestli vystřelí chleba, ale páčky jsou zarezlé. Kupodivu -). Když člověk najde v lese na pařezu toustovač, nepřijde mu vůbec divné, že by z něj vystřelil plátek topinky.

Pak běžím s úsměvem na rtech dál. Je mi tak nějak hezky a přemýšlím, co koho vedlo k tomu, aby postavil do úplné lesní pustiny na pařez toustovač. Po cca deseti kilometrech, už se začíná pomalu stmívat a seběhnu táhlý lesní kopec a jakmile proběhnu zatáčkou na lesní cestu , les všude kolem, nedaleko cesty stojí pařez. A na pařezu stojí bílá, rychlovarná konvice. Přísahám, byla tam.

Takové skoro jako dejavu, stála jsem tam, dívala se na tu konvici a přemýšlela jsem, kolik mi ještě zbývá domů a jestli po cestě někde nepotkám ještě pařez a na něm nebude stát třeba starý robot. Tak si tak říkám, mělo to znamenat, že mám šupem pádem nasadit tempo, doběhnout domů a vrhnout se na večeři? Nebo jsou to případné občerstvovací stanice? Kdo ví! :)

13 komentářů to “Jen tak…”

Přidejte komentář