Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Včera večer přijela Eliška a my přednesli Pipiin komentář k minulému příspěvku a tímto Pipi moc díky za inspirativní námět :-) a protože je toho celkem hodně, co z diskuze vzešlo, přenáším to sem pro inspiraci ostatním, jak je to v zemědělství. Vůbec si nedělám iluze o tom, že je to úvaha hrozně zjednodušená, ale v každém případě lépe alespoň zjednodušená než žádná. A předesílám, úvaha o chovu nikoli průmyslovém, nýbrž malochovu, něco více, než chovu zájmovém.  Jde o to, že pokud budou potraviny stále tak maximálně podhodnocené jak jsou, není možný zásadní standard pro zvířata a naopak, pokud budeme ochotní platit alespoň o něco více za kvalitní potraviny vyprodukované v eticky přijatelném prostředí, ve kterém žijí zvířata, je celkem logické, že se najde více a více producentů a čím více bude producentů a čím více bude nás lidí, kteří budeme tuto etiku vyžadovat i za cenu o něco vyšší ceny, budou se eticky produkované potraviny stávat normou a cena půjde logicky alespoň v rámci konkurenčního boje trochu dolů.No  možná dolů stejně nepůjde, protože se nikdy nenajde tolik lidí, kteří jsou schopní se postarat sami o sebe. A nadnárodní koncerny a průmysloví giganti budou vždy vymýšlet, jak získat zisk i z tohoto malého trhu.

Jde o to, že by si měl každý uvědomit, že práce se zvířaty je vždy prací s živým materiálem, je to práce celkem náročná, v případě malého a středního chovu slepic i fyzicky, protože je celkem prostá techniky a obstarává jí jen jeden element – a to člověk. A většina lidí, žijících na venkově má za cíl vydělat peníze a dostat se na standard lidí, žijících ve městě, ovšem nikoli přes etiku, řeší většinou ekonomiku, nikoli etiku. Je to otázka používání techniky, tudíž zadlužení, dotací atd. atd. V tomto videu
je velmi hezký moment, kdy farmář mluví o ceně pšenice, která je v dnešní době nižší, než cena posypové soli na silnice.Od připojení do EU říká farmář ve filmu, klesl počet farm o 1/4. FArmáři šli dělat něco jiného nebo šli do důchodu a není nikdo, kdo by to dělal. Jeho otec měl 12 hektarů a bez problémů s tím uživil celou rodinu a tento farmář musel farmu zvětšit šestinásobně, aby zajistil své rodině daleko větší standard. A to se týká RAkouska, kde jsou daleko větší dotace než v ČR.

Příklad:

pokud by si např. hypoteticky Eliška vzala hektarový pozemek, pominu jeho cenu, na něj postavila maringotku pro sebe a nechala postavit střídmou a jednoduchou průměrně velikou slepičárnu pro 100 slepic. Pominu cenu stavby. Nakoupila 100 kusový chov slepic – pominu náklady na jejich zakoupení, na zakoupení napáječek a celkového vybavení.

Jsme tedy na nule, má slepičárnu, pozemek, vybavení, oplocení a slepice a chce s tím začít žít a uživit se. Denně by jim dala cca 3-5 kg zrní v eko-kvalitě – což je cca 7Kč/kg, což je za rok cca 12000 Kč. Je potřeba nějaká podestýlka – cca tři balíky slámy – 300,-. Když vezmu nějakou dezinfekci atd. tak je to cca. 15000 Kč ročně.

Jedna slepice má zhruba průměrnou snášku 180-200 vajec ročně. Počítejme 190. To je 19000 vajec, což je za cenu 4,- /Kč lomeno vejce – zisk 76000,-.

PO odečtu základních výdajů na krmení, dezinfekci a slámu vyjde zisk 61000,-. To už je však nad hranicí přivýdělku a je potřeba odevzdat sociální a zdravotní, u kterého je minimum pokud není na mateřské a nemá jiné zaměstnání, tudíž to nemůže mít jako vedlejší, dohromady 3200Kč /měsíc, což je za rok 38400 a tím snižujeme zisk na 22600,- což je 1883 Kč měsíčně. Nepočítám náklady jako nákupní cenu slepic, daň z pozemků a naopak nepočítám, že nějaká slepice si může sednout a vysedět kuřata, potom ovšem zase nesnáší, můsím slepice obnovovat, protože takovou snášku má hlavně v prvmím roce a já potřebuji mít snášku alespoň trochu stálou – slepice mohu prodat na maso čímž pokryju nákup slepic dalších, ale to se neobjevilo v kalkulaci výše. A nepočítám daně. a například fixní platbu 5000 ročně za ekokontrolu. Nemusím být však ekozemědělec, abych pěstoval ekologicky – tudíž jen pro informaci.

No a vyplývá mi z toho to, že 100 slepic je ještě malochov, přesně takový, jaký by si člověk přál, aby z něj měl vejce –  to zvládne člověk, ale už ne jako zájmový chov, protože stabilně se o ně starat, zrní jim zajistit a zrní není jediné co potřebují,  vykydat jim slepičárnu,přivézt slámu, nasekat jim kopřivy a zelené,starat se o oplocení a neustálý přísun čisté vody, čistit napáječky, vybírat vejce – sebrat denně 100 vajec. Postarat se o ty, co začnou kvokat a prodat 19000 vajec ročně už chce alespoň minimální logistiku, pokud nechci zvýšit náklady na vejce, nemohu počítat žádného zprostředkovatele,  náklady na obaly,pokud to nepovezu na voze s koňma, tedy peníze na benzín,  veterinární kontrolu atd. atd. A upřímně, znám málo lidí, co to budou z enthuziasmu dělat ve svém volnu po práci za 1800 Kč měsíčně.

Z toho nám  tedy vyplývá, že jediná šance je tento chov zvětšit a mít už z toho nikoli malochov, ale chov středně průmyslový, s většími budovami, více pozemky a větším množstvím slepic,  nebo ta vejce dát minimálně za 6 korun, což už je zisk 60600 a tudíž 5050 měsíčně. A to už by velmi skromný člověk, který je schopen postarat se sám o sebe  mohl dát a mít dobrý pocit, že živí město kvalitním produktem a „něco z toho má“. A tak nám  jednoznačně vychází -ano, více takových malofarem, ale ty budou muset být  zaplaceny cenou vejce, nebo prostě a to jsme právě zpět na začátku, najít si fakt malé zemědělce s pestrou paletou „sortimentu“ a  podobné všechny lidi, kteří mají slepice pro sebe a mají přebytek, kteří však nepůjdou na trh, protože ten přebytek není tak veliký a my mít vás jako stálé odběratele – které ovšem, a to je to nefér a ta nevýhoda, není jinak možné, než že si je každý najde sám.  Nebo hledat a hledat, chodit na trhy, kam bude chodit ten, kdo má přebytek i chuť ho sám prodat.   Brát to vlastně z toho pohledu, že  přebytky lidem na venkově nevadí, protože oni je bez problémů využitkují, tudíž je to v podstatě vždy na člověku z města, aby si je našel a od přebytků, které oni případně zužitkují jinak,(dají psovi, upečou do zásoby, naloží do vodního skla, atd. atd.) jim odpomohl.A přebytky mají absolutně jen malí a malincí pěstitelé či chovatelé. Ti ostatní, ti vyrábějí jídlo – vyrábějí ho pro peníze a nikoli pro ideu. Aby se opravdové jídlo dělalo pro peníze a nikoli pro ideu, bylo možné pouze přibližně do druhé světové války. Nebyly stroje, pesticidy, nešlo to udělat jinak, než aby to udělali lidé. Nešlo to ošidit.

V době, kdy dvě třetiny a více lidí žili na venkově, nebyl vůbec problém jít na trh s každou drobností a venkov velmi pohodlně živil město. Jinak je to ovšem v době, kdy na venkově žije dva a půl milionu lidí a to navíc pouze papírovém venkově, kdy velká část lidí žijících na venkově žije zcela měststkým způsobem.  Fyzická práce v klasickém zemědělství je celkem náročná a člověk, který je schopen se sám o sebe postarat si prostě dvakrát rozmyslí, zda dělat něco navíc, pro někoho jiného, nebo si peníze, které potřebuje na jiné záložitosti než ty, které si vyprodukuje sám, vydělá mnohem jednodušším a pohodlnějším způsobem.

 

48 komentářů to “Jak vidíte realitu vy?”

  • vera:

    Ze jsou tyto stranky tak pekne, tak mne inspirovaly prelozit clanek, ktery napsal Midland Agrarian. Ja si myslim, ze trochu toho konfliktu mezi Jajou a Klarou, ono je to o dvou rozdilnych pohledu na realitu… jeden zalozeny na mestske technokracii, druhy na agrarnim volnomyslenkarstvi. Myslim, ze oboje cesty maji neco do sebe, jenom je problem, ze ti lide technokratickeho smysleni berou pole pusobeni tem druhym. Vsecko musi byt po mestsku.

    No, tady je ten clanecek.

    Agrarnicky kolotoc

    Jaro je plné práce na většině malých farem. Jsme hotovi s jehnatky, tráva nyní přichází, sešlé staré ploty potřebují nevyhnutelně opravit. Drží ovce vevnitr uz jen skrze jejich dobré chovani. Potřebuji vyměnit olej u obou traktorů, vyčistit sad a vinohrad, a řezat dřevo na příští rok. Máme sladké a žluté cibule, brokolice, květák a zelí již vysazene, příští měsíc zacne vážné zahradniceni, nákup prasatek, a budu mit více úkolů, než to denne zvladnout. Vždycky jsem se smál těm, kteří mluví o tichém línem živote na venkově.

    Muj jarní “krysi kolotoc“ je stejně starý jako zemědělství, ale existuje dnes více zneklidňující druh zemědělské krysiho kolotoce. Mnoho drobných zemědělců se zoufale snaží proniknout do komerční produkce, aby se „farmy vyplatily“. Soustreduji obrovské množství energie na produkci hospodářských zvířat, aby mohli prodávat, a zapomenou zajistit také sebe a svou domácnost.

    Tento trend je viditelný na tradičních komercnich farmach i u novějších „udržitelných modelů“. Mám sousedy, které mam velice rád, dojí sto krav, ale nákupuji mléko, vejce a zeleninu většinou z obchodu. Mám také známe, kteří se dali na různe udržitelné nebo organické přístupy a doslova vyhořeli finančně či citově. Jednoho dobreho člověka, kterého znám, zlomil „udržitelný“ model založený na pastevni produkci hovězího masa. Snažil se získat dobrou genetiku a kupoval drahé kravy z Novém Zélandu a travní semeno z Holandska.

    Snažil jsem se jít touto cestou kdysi v mládí. Muj cil mi tenkrat byl jasny: vykacet většinu lesa v zadní části farmy a vyvinout velkochov krav a produkci krmiva. Snažili jsme se také o přímý prodej ovoce a malin. Na tom prvním jsem ztratil hromadu peněz, když se ceny hovězího zhroutily. Na tom druhém, moje žena a já jsme se uplne vycerpali, a to zejména ona, protoze taky pekla pro nas farmarsky trh. Mým velkým cílem bylo vymanit se z nezemědělského zamesnani a dělat farmarinu na plný úvazek.

    Ja jsem byl zachráněn od tohoto krysiho kolotoce trochou štěstí, když jsem viděl mnohem lepší a vydělnejsi farmy jít od deseti k peti. Také jsem byl velmi ovlivněn psaním Gene Logsdona, který obhajuje „zahradni farmy“ nebo „chaloupkove farmy,” tedy přístup mnohem blíže k zemedelskemu stylu mych prarodiču. Doporučuji jeho blog a také všechny jeho knihy. Má vetsi sklon k praktickým radam, než jeho slavnější kamarád Wendell Berry, a jako odpadlik od viry v prumyslove zemedelstvi si vysloužil přízvisko “kontrarni agrarnik.”

    Základy tohoto přístupu jsou postaveny na potřeby domácnosti. Potřebujeme zeleninu, ovoce, maso a teplo v zimě. Uspokojení těchto potřeb farmu diverzifikuje. Zjistil jsem, že práce na široke škále činností vyzaduje určitou dovednost a plánování, a také brání syndromu vyhoření. Nevyděláme tolik peněz, ale my hodne ušetřime. Jako příklad, ja vypiju jen jednu bednicku dobrého piva měsíčně, ale nas pivni ucet je, nekolik mesicu v roce, tak vysoky jako ucet za potraviny z obchdu.

    Chaloupkove zemědělství není „konickove zemědělství“. Náš přístup k zemědělství umožňuje me žene, aby zůstala doma. Splatí naše daně z majetku. Někdy i umožňuje něco navíc, jako novou pusku nebo šek politikovi. Také nám umožní jíst zdravé jídlo, a získat prospěšné cvičení vykonem nejrůznejsi práce. Bagatelizovat to jako koníček, to je útok. Já znam skutečne konickove farmáře, ale to je uplne jina historka.

    Další skvělá věc na modelu chaloupkoveho zemědělství je, že může fungovat pro širší škálu nemovitosti a okolnosti, než moderní komerční chov at uz konvenční, anebo udržitelného typu. My bychom mohli dělat vetsinu toho, co ted děláme, na mensim kousku půdy, než mame, a model bude stále fungovat. Pro ty, kteří se obdelavaji jen pár hektarů, neexistuje lepší model než Harvey Ussery, genialni hospodar z Virginie. [ma sve webove stranky]

    Začínající agrárníci, dejte si pozor na “udržitelné” rady pry vedouci k lukrativním finančním ziskum. „Vydelejte si 3 miliony dolarů pestovanim svistu na 20 akrech!“ by mohlo mozna fungovat za velmi úzkých okolností, ale pisatel vydelava sve penize pravděpodobně prodejem knihy a jako mluvčí na konferencích pro ekologicke zemedelstvi. Může být docela dobře možné, aby se clovek dopidil tři milionů ze svistu, ale životní styl, ktery tak vytvoří, nebude mnohem odlišný od vlastneni realitní kancelare.

    • Radka:

      Zdravím a předem děkuji za skvělý webík. Nějaká dvě léta občas nakukuji a stále nacházím inspiraci a nové podněty.
      A stále jej doporučuji dalším a dalším podobně „postiženým“.

      Třetím rokem vstupuji do soužití se slepicemi (krom domácí havěti jako psi, kočky, koně), sem tam upeču rohlíčky nebo mléko přetvořím v něco jiného (zatím jedlého:)

      No větší hospodářství mě mine, nicméně i to málo mi pro život stačí, protože stále je co dělat a zdokonalovat. A snad i díky Bohu, protože nevím, zda bych měla tolik sil a energie poprat se s tím vším kolem. Jen slepičky máme i na ta vajíčka „pro druhé“, po tom, co nám nějaká zbydou:) Ale jak psáno níže, určitě tenhle obor v malém hospodářství není nic extra výnosného.

      Pro mé možnosti mne včera večer zaujalo čtení o „chaloupkovém hospodářství“. Domácí drůbeží už máme, příští rok, se vrhnu na malou permakulturní zeleninovou zahrádku, ale nic víc jsem zatím o tomto „malém hospodaření“ nenašla. Jen web zmíněného autora. Najde se ještě někdo, kdo takto podobně hospodaří? Na pár stovkách čtverečních metrů, s pár kousky zvířeny? Ráda bych si i rozšířila obzory…

  • vera:

    Bezvadna konverzace, dik! Tady v Americe se pise, ze cesta, jak mit opravdove zivobyti z farmicky, je prvne krmit svou rodinu a zvirata. Nemyslet na prodej a penize. Farmar, ktery se specializuje, a musi vsecko kupovat (rekneme pro ty slepice) a i pro sebe, vzdycky prodela. Amisove ale prosperuji, protoze skoro nic nekupuji v obchode. (Taky nejdou do dluhu.) Potom, co prodaji, je jako „poleva na dorte.“ Proste cisty zisk.

    • Naprosto přesný, to je vyjádřeno dvěma větami to, co se snažím vyjádřit už celý týden :-)))díky a dobrou noc za oceán

  • rivl:

    Tak já bych se zde zeptal trochu z jiného soudku „reality“. Co uděláte se svým hospodářstvím až zestárnete a začnou se hlásit nemoci ? My máme chalupu na Vysočině a mladí utíkají do měst. Máte na takovouhle realitu někdo nějaký recept ? Na vysočině je celkem dost „opuštěných chalup“, alespoň tedy okolo nás. (návštěva tak jednou za 3 měsíce – vyvětrat a odjet).

  • HH:

    Ahoj,
    malozemědělstvím se podle mne dnes uživit nedá, rozhodně ne takovým, které by produkovalo něco pro lidi. Těch pár lidí, kteří to ještě dnes dělají, to dělá proto, že je to baví, zdědili hospodářství a nechtějí dělat nic jiného. Tedy alespoň v Čechách. Myslim, že třeba v Americe je ta situace jiná, tam se pracovitý hospodář s koňmi a zeleninou či něčím takovým celkem uživí.
    A je to tím, že prostě na vajíčku nepoznáš, že slepice žila v koncentráku, nakonec vlastně proč na přebalech vajec nejsou fotky z drůběžáren, když na cigaretách jsou fotky plic kuřáků a odrazující nápisy? A navíc Vám pak paní z nějakého ústavu řekne v rádiu, že ty vejce jsou produkovány hrozně hygienicky a že se jich ta slepice vlastně vůbec nedotkne a nemyjou se. Stejně tak to nepoznáš na většině základních potravin, u těch průmyslových je vlastně těžko říct, zda jsou ještě vůbec ze země.
    A je z toho nějaký závěr ?
    No buď hospodaříš, nebo si dneska MÚŽEŠ (pokud chceš) koupit stejně kvalitní základní potraviny jako když hospodaříš a nebo na to dlabeš, ale pak podle mne nemáš právo si stěžovat.
    Neříkejte mi, že když se v EU vydává 11% výdajů za potraviny, že si většina rodin nemůže dovolit vydat 18-19% svých výdajů za potraviny, a ještě navíc si myslím, že pokud budeš kupovat kvalitní základní suroviny, tak ještě ušetříš, než když budeš kupovat průmyslové hnusy.
    Spotřeba vajec je podle údajů cca 250 kusů na člověka a rok. Pokud tedy místo průmyslových 2 korun dám 7 korun za vejce, vyjdu za rok o 1250 Kč navíc, což je o 100 měsíčně. Jasně není to úplně málo, ale dneska je to něco jako jedno kafe v lepším podniku v Praze.
    Taky u vajec vidím jako „problém“ to, že se hrozně často na venkově domácí vejce prodávají za stejné či nižší ceny než ta nejlevnější v obchodě. Prostě ti prodávající si řeknou, no tak v obchodě to stojí tolik a to je přece obchod, tak my musíme být trochu levnější aby to někdo koupil a to je vlastně cena trhu, to kolik to stojí v obchodě. A pak je samozřejmě problém, když chci prodávat ze dvora přebytky za nějakou plnou cenu, všichni se na mne koukají jako bych se zbláznil. Takže přebytky vajec již neprodáváme, rozdáme po rodině, nebo prostě sníme. Nakonec literatura uvádí, ke zvýšení hladiny cholesterolu po konzumaci vajec opravdu dochází, a to v případě že se jich sní 20 denně, ať žije věda.
    Snad je to nějaký příspěvek do diskuse, omluvte případné překlepy a formu.

    • mě se to líbí. Byl jsem svědkem nákupní horečky a zajímavý je, že prachy vždycky vyjdou na novej počítač, mobil nebo nějakej ten hadřík navíc, ale jak se zdraží housky (potažmo obilí) tak to je fakt eklhaft :-) Jedna paní se nedávno zase zeptala proč chceme tolik peněz za zázvorový čaj, když zázvor tolik nestojí. Těžko jí vysvětlovat že i když tu práci máme rádi, pořád nás musí nějak živit, musíme platit nájem, energie, daně… takže jestli je to moc drahý, proč si to prostě neudělat doma, že? Jídlo je setsakramentsky podhodnocený. Nechci bejt krutej, ale lidi už zapomněli co je hlad, co má skutečnou hodnotu a co je jen cetka. Tolik jich pracuje s virtuální hodnotou že prostě ztrácí kontakt se Zemí :-)

    • Naprostý souhlas.

  • Tytka:

    Díky za vložený dokument!konečně jsem ho dokoukala. (Navíc jsem na youtube hned vedle objevila neméně zajímavý dokument Konzumní děti, to je fakt šílený!Čím dál tím víc nabývám pocitu, že je potřeba „utéct“ na nějaký další kopec:))

  • @yaya: Yayo, Eliška byl imaginární příklad. Samozřjmě, že je to nejideálnější, mít to své a k tomu malý přivýdělek, či i nadvýdělek. Vycházím jen ze zkušenosti, že člověk by prioritně to své rád dělal takové, které ho baví. Pokud bude dělat něco, co jí baví, nedokáže k tomu mít slepice na výdělek, aby vejce stálo akceptovatelný peníze. Za akceptovatelný peníze – to jest co vidím kolem sebe -2-3 Kč (a to už je pro většinu lidí na hranici) – když budou v supermarkteu vejce za tři kačky, nebude pro lidi tak velký problém si koupit šťastná vejce za čtyři až pět. Pokud ale stojí korunu padesát, je 4-5 korun už pro většinu příliš velký luxus. Odmítám řešit, protože to podle mě nemá cenu, kolik by měla za hodinu. Protože v momentě, kdy uvažuju o tom, že chci peníze, tak přece já sebe nebudu shazovat tím, že budu na nižší úrovni než podavač v McDonald a co podavač, než úřednická síla, která kontroluje,zda mám správně vyplněné daňové přiznání. Je to stejný myšlení jako obráceně. Oni srovnávají mou cenu vajíček podle toho, jakou nejlevnější cenu vajec si mohou sehnat. Já srovnávám cenu práce, kterou si může vydělat jakýkoli úředník v kanclu a absolutně nechápu, pokud já jsem k tomu přivázaná, jsem závislá na přírodě, je to obživa a tudíž prvotní nutnost, proč vlastně já mám ze sebe dávat něco společnosti za zlomek toho, co dostává úředník tím, že mě nutí žít v nějakém systému.

    Absolutní nesmysl přemýšlet o tom,že se budu živit vajíčkama a budu prodávat za malý peníz, když to nepotřebuju. Protože sebe uživim, a když budu mít nadbytek, ho nejdřív směním s lidmi kolem mě za cokoli a nebudu do toho vůbec tahat peníze a pokud do toho zatáhnu peníze, tak nedělám rozdíl mezi profesemi. Ale nebudu přeci uvažovat tak, že proto, aby se lidé kolem mě měli dobře, já získal nějaké peníze, tak půjdu se svou fyzickou prací na trh a klidně i pod hodnotu, protože začátky jsou těžké. Dokud tady nebude prostředí, že si lidi budou jídla a jeho producentů vážit, tak nevidím důvod, proč to jakkoli podporovat a jakkoli se podbízet.

    Osobně prostě mě společnost od mala učí, že se mám učit jazyky, tak jsem se je učila, že se mám vzdělávat, tak jsem se vzdělávala. A všechno co s tím můžu je, že mohu dělat pseudopráci, která je hodnocená penězma jako pseudohodnotou. A já teď dobrovolně žiju život, který je naštěstí podložen něším zcela jiným, než jsou peníze a já osobně ho nemíním devalvovat.

    • yaya:

      Já tím nemyslím nikoho konkrétního, ani Elišku ani Tebe. Já odpovídám skrze svou zkušenost s prodejem vajec, mléka, sýrů, zeleniny atd. na trhu. Tady to prostředí, kde lidé mají zájem o takovou práci, kde si váží takové práce a vyhledávají takové zboží, je. Je třeba to prostředí dále rozvíjet a kultivovat, tak, aby se k lidem dostaly informace, které mají dostat. Já se ptám na přibližný odhad ve vztahu čas/výdělek proto, abych měla reálnou představu, dá-li se takto živit – špatně, obstojně nebo dobře, pokud té práci věnuji třeba průměrně v roce 8-hodinovou pracovní dobu. A tuto znalost potřebuji mít u mnoha druhů produktů – vejce, sýry, zelenina, houby atd…., abych dle reálných možností přizpůsobila i rozvíjení našich trhů. Proto si to neber osobně, já, jelikož máme doma zvířata, tak vím co to obnáší, jen to neznám u slepic. (Díky za výborný článek o chovu slepic s doporučeními, přispůsobili jsme své sny i reálné plány :)). Nemyslím si, že by znalost peněžité hodnoty mé práce mě a mou činnost nějak dehonestovala. Já do těch trhů investuju hodně času, třeba teď v zimě, jsou to různá jednání, administrace, je v tom benzín a telefon a to nám nikdo nezaplatí a když pak přijedou prodávat trhovci, tak vidí jen pronajatých pár metrů asfaltu a nás považují div ne za zločince a vyděrače. Kdybych si tu práci a investice měla vyčíslit (a připočítat nepříjemnosti s lidmi)a podle toho se rozhodovat, tak budu radši navlíkat korálky :). Prostě jen odpovídám na Tvůj článek, že mi z něj vyplývá i něco dalšího. Nebo snad vidíš na prodeji místních produktů na tržnici něco špatného? Podle mě je to cesta správným směrem, a proto to dělám.

      • Yayo, jasně, já to naprosto chápu, jak to myslíš. Vůbec to nemyslím špatně. Ani si to neberu osobně. Proto i to co píšu si neber osobně ty, jen vycházím z toho, co píšeš. Já nevidím vůbec nic špatného na trzích. Naopak. Nám osobně se nelíbí, co se týká trhů pouze například kodexy atd. To vše co píšu, to je jen pohled z kopce. Je naprosto jasný, že je hodně bokem, protože prostě nežijeme mezi lidma a máme tudíž zkreslené představy. Tak to tak ber.

        No, takže za mě,asi i za nás, nám se organizování farmářských trhů nelíbí. Líbí se nám farmářské trhy, to ano, nikoli jejich organizace. Skoro každé město má svůj prostor pro tržnici, u nás je to za 100 Kč za m2. U vás se mi líbí, že jste měli vloni zdarma do metru2. To mi přijde super pro malozemědělce. Nicméně ty prostory jsou, když se domluví farmáři a přijdou několikrát týdně, jednou týdně, jednou měsíčně prodávat, za nás ideál. Pro mě jsou prostě zjednodušeným pohledem organizátoři zbyteční. Je to další balast, který se nabaluje na přirozenou věc a garantuje, podotýkám – z našeho pohledu negarantovatelné. Takže když má sedlák přebytek, neprodá ho vedle sousedům, což podle našeho názoru je přesně realita, protože je tak málo lidí v zemědělství, že není problém uživit se prodejem jen ze dvora a trhy jsou už povětšinou skoro spíš zbytečná aktivita – pro zemědělce, tak prostě jde na trh. Já osobně v tom nevidím problém. Nevidím důvod, proč by je měl někdo organizovat, proč by na to měl brát dotace – proč by na to měl mít granty, proč by to měl být módní trend. Je to podle mě přirozenost.

        No a předcházím námitce – to by se ale zemědělci nedomluvili a trhy by nebyly. NO ano, nebyly. Ale bylo by to přirozené. Nebo naopak byly a vznikly by přirozeně. V tomto jsem celkem radikál.

        No a ta cena. Pořád absolutně nechápu, ale nic ve zlém, fakt mě to zajímá, na co si potřebuje organizátor trhů ujasnit, kolik si může vydělat zemědělec za hodinu. Dík za případné ujasnění.

        No a tedy s cenou, to je zcela irelevantní, protože zemědělství se počítá hrozně těžko. Cenu, kolik co stojí a co si kdo kolik vydělá, to lze opravdu spočítat u podniku, který na tom stojí. Jak to ale lze spočítat u přebytků – to jen jinými slovy píšu to co nahoře. Buďto dělám něco pro sebe a mám přebytek nebo to dělám na kšeft. Jak lze to první spočítat? To přeci nejde.

        A ještě ať to nevypadá tak blbě :-)). Jde mi jen o to, že pokud ty chceš dobrý jídlo od zemědělců a zároveň potřebuješ sociální kontakt a naplňuje tě organizovat trhy, tak to je ideální si je asi zorganizovat. Nicméně tam pro mě je zásadní ta věc – že to děláš pro sebe. To chceš ty, nikoli a nikdy pro nikoho jiného. Z mého pohledu tím prostě nikomu nelze pomoci a něčemu pomoci. Stejně tak i zemědělci- Jdou tam kvůli sobě, protože chtějí prodat, nevěřím ani zbla tomu, že tam jdou proto, že chtějí pomoci někomu z města, stejně tak lidi z města, jdou tam protože chtějí takové jídlo a ne proto, že chtějí pomoci venkovu a stále dokola. A pokud se shodneme na této souvislosti, tak paráda. Tak mluvíme obě o stejné věci.

        • yaya:

          Ahoj, musím reagovat postupně, tak jak píšeš. S těmito názory jsme se vypořádávali před rokem, než jsme začínali. 1. – proč organizovat něco, co má fungovat samo o sobě. 2. – proč právě my? 3. – pro koho? 4. – bude to nosné, je to jen krátkodobý trend, nebo trvalý zájem. Tak za 1. – trhy fungují běžně všude v Evropě i ve světě, farmářské trhy právě prožívají velký boom nejen u nás, ale třeba v USA, nebo v Číně. U nás fungovaly normálně do války, pak krátce po válce a v 50-tých letech. Zanikly se zánikem soukromého podnikání, přežívaly ve formě prodeje přebytků na náměstích a nakonec je v 90-tých letech dodělaly magistráty – prodej na ulici nebyl žádoucí. Není tu prostor na detaily, jak vznikl trend farmářských trhů u nás. V každém případě zájem o ně je a když je někdo někde nezorganizuje v jednom místě ve stejný čas, tak prostě nebudou. Ale přirozené to není, tak jako nebyl přirozený jejich zánik. 2. – my jsme do toho spadli trochu nevinně, přislíbili jsme účast na zkušebním trhu, který se nakonec nekonal – měli jsme tou dobou hodně jablek v sadu – tím jsme byli trochu vtaženi do problematiky a já se o to začala víc zajímat, až jsem viděla, že když něco neudělám já, tak že nebude nic. 3. – pro nás(jsme velká rodina a nechceme nakupovat v supermarketu), pro naše přátele, pro přátele našich přátel atd…4. – no to se muselo zjistit. V tuhle chvíli už víme, že zájem je dlouhodobý jak ze strany zákazníka, tak ze strany dodavatelů.
          Malá vsuvka – proč je pro sedláka výhodnější prodávat na trhu než vše ze dvora – na trhu se uzavírají i další obchody, ne jen ten přímý nákup-prodej, takže si tam může najít stálá odbytiště – hospody apod., udělá si reklamu na svojí firmu a zboží, najde si stálé zákazníky a nebude mu pořád někdo courat domů a zdržovat ho od práce kvůli 20-ti vajíčkům. Pro zákazníka je zase mnohem výhodnější zajít si na trh a koupit vše najednou než co týden objíždět půl kraje.
          A s tou cenou práce – pro mě je podstatné mít představu, jaká je realita – musím vědět, co kolik stojí, jaké stroje jsou potřeba, protože mám vizi, jak by měli trhy fungovat, ale ta vize musí být postavená na reálném základě – a to je ta cena, za jakou lze vyrobit a prodat. Nechápu, co na tom nechápeš :).
          A na závěr, kdyby mi šlo o sociální kontakt, budu hrát radši ochotnický divadlo. Handrkovat se s úředníky, prodejci a zákazníky není žádný med a málokdo za tím vidí něco jiného než podnikatelský záměr na úkor všech. A jestli jsi už tak skeptická, že nevěříš tomu, že by někdo mohl něco dělat nejen pro sebe, že není možné cokoliv ovlivnit, změnit, někomu prospět, prospět dobré věci, že lidi nebudou kupovat u svého farmáře každý týden vajíčka i proto, aby ho podpořili, aby se peníze točili u nás a ne vírem jinam, tak to už je chyba jinde. Já za sebe mohu odpovědět, že trhy za loňský rok prospěly finančně několika rodinným podnikům a malým firmám, že mě to těší a že bych to působení chtěla dál rozšířit. Howgh.

          • Ahoj Jasko, dík za tuto diskuzi, myslím, že je hodně přínosná pro dost lidí. Taky začnu postupně, možná ne posloupně.
            Abych nějak začala a vysvětlila to, co nazýváš skepsí, dle mého názoru je to jen čistý pragmatismus.
            Tisíce a tisíce let se snaží lidi zlepšit svět. Tisíce a tisíce let jim to nevychází. Trhy byly zavedený proto, aby byl svět lepší. Trhy byly zrušený proto, aby byl svět lepší. Co se vykašlat na celou společnost a začít každý sám u sebe? Nedělat se vzájemně závislými a přesto žít vedle sebe ve vzájemné kooperaci?
            Když to dám do příkladu. V našem městě – malém městě pod kopcem je prostor pro trhy. Většinou tam stojí dva stánky, kde se prodává nějaké oblečení. Pro mě naprostý ideál je to, že pokud budu mít za týden sto vajec, půjdu je tam prodat,(pokud bych tam chtěla jít) případně ty jablka. Nebude to podložené žádným kodexem, žádným pravidlem. Ničím. Já zaplatím městu 100Kč na m2. Protože mám však obrat ze100 vajec jen 300Korun, můžu jít na město a ve vlastním zájmu jim navrhnout, že by mohli jeden nebo dva dny v týdnu dát prostor pro trh k dispozici všem, kdo tam prodají vlastní výrobu zdarma. Ostatním zůstane poplatek. Budu tam prodávat a všimne si mě Růža, co rozváží mlíko, zváží to, bez mého apelu a buď se přidá nebo ne. Třeba se pak přidají další tři. Jenomže to už nás bude pět a okamžitě nastane situace, že se na to vrhne někdo, kdo tento živelný trh, nepodložený žádným kodexem, žádnými papíry, i když si mohu samo připnout eko-certifikát, bude chtít „organizovat“, přilákat mnohem více dalších takových prodejců, jako jsme my, když to tak hezky funguje. No a to je moment, který mě osobně se prostě nelíbí, protože ten člověk bude mít už nějakou vizi do budoucna, jak by měly trhy vypadat, bude kalkulovat, jakou vlastně sedlák dá do své práce intenzitu, invenci, čas, kolik ho vlastně co stojí a začne organizace narůstat a začne bujet něco, co přirozené není. Začnou plakáty, letáky, promoakce a toho se s prominutím prostě nebudu účastnit.
            No a konkrétně číslo 1) to už jsem odpověděla výše, ale navíc. V Santa Monice každou středu zavřou na celý den jednu z poměrně velkých ulic, z každé strany a celý den je tam trh. Od dlouho. Francie – trhy naprosto jasný asi všem. Norsko. Atd. atd. U nás to bylo přerušené bolševikem a to považuju za zásadní. Neznamená to samozřejmě, že by nemohly trhy opět vzniknout a naprosto chápu, že velké město jako například Praha prostě potřebuje překupníky a organizátory a já nevím co ještě. A to z jednoho prostého důvodu – je tak strašně málo pěstitelů a chovatelů, že není vůbec důvod, aby někdo jezdil do Prahy, když by byl schopen prodat svou produkci ve svém okolí. Jak to, že tedy je prodej do Prahy tak výhodný, když jen cesta z Moravy autem na trh je celkem zásadní výdaj? Praha je ochotná více platit. Takže blízké okolí utře, protože Praha, kde jsou zorganizované trhy je samozřejmě výhodná jak pro nakupující, kteří mají farmářský produkt, tak pro prodejce, kteří mají více peněz. V lepším případě neutře, ale to už samozřejmě nejde o malopěstitele, protože by takovouto kapacitu nepokryl.
            Využiju teď článku pana Cuketky a toho, o čem se snažíme mluvit permanentně a proč také vznikla naše stránka. Nám osobně se líbí osobní vklad. A to nejen do jídla, o kterém tak často média mluví a skrz jídlo se i nyní lidé začínají snad dostávat na podstatu jiných věcí, ale je to stejné ´úplně ve všem.
            Existuje pěstitel a chovatel a existuje ten, co chce jeho produkt koupit. Nač mezičlánek, který dělá to, že opět bere iniciativu jak pěstiteli tak nakupujícímu? Proč taková skepse, že by pěstitel, který má přebytek nebyl schopen najít odbyt? Proč má být onen sedlák zase a opět závislý na tom, že mu to někdo zařídí, někdo pomůže, někdo nalajnuje a on jen bude platit nájem za příkladné služby? Proč má mít člověk plakáty – že se koná v jednom nejmenovaném městě v červenci a srpnu třikrát trh, na který si organizátoři sehnali grant, protože se to veze na módní vlně? Je to přece vždy v mém zájmu, abych si zařídil to, co chci.
            Ano, každá osvěta je bezva, ale osvěta není to, že řeknu člověku kam a v kolik si má pro dobré jídlo dojít, nýbrž mu nechám vlastní iniciativu. A dokud tato vlastní iniciativa nebude, nevidím důvod, proč by měly být uměle a zvenku organizované farmářské trhy lepší, než místní zelenina, která bere z družstva, které je 40 km od nás.
            Situace se samozřejmě radikálně změní v momentě, kdy bude tolik zemědělců a tolik přebytků, že se budou prát o zákazníka. I potom je to samozřejmě zásadně na nich – ale ta situace tady není a podle mě dlouho nebude. A ne proto, že by někdo neorganizoval, ale proto, že prostě nejsou ty pěstitelé a chovatelé. A všechno o čem píšu se týká přirozených chovatelů a pěstitelů, ne zemědělské průmyslové výroby.
            A s tou cenou práce – pro mě je podstatné mít představu, jaká je realita – musím vědět, co kolik stojí, jaké stroje jsou potřeba, protože mám vizi, jak by měli trhy fungovat, ale ta vize musí být postavená na reálném základě – a to je ta cena, za jakou lze vyrobit a prodat. Nechápu, co na tom nechápeš :).
            No tak to stále absolutně nechápu, vůbec nechápu, proč by nějaký organizátor trhu měl mít představu, co kolik mě stojí, jaké stroje jsou potřeba atd? Vždyť to je úplně postavené na hlavu. Jaká vize? Jaká vize organizátora proboha? Vizi můžou mít chovatelé a pěstitelé a nakupující, ale proč má být něco podložené vizí organizátora? On potom bude chtít stůj co stůj tuto vizi naplnit? Nebo prostě z jakého důvodu, co na tomto mám chápat?
            Úplný závěr: A jestli jsi už tak skeptická, že nevěříš tomu, že by někdo mohl něco dělat nejen pro sebe, že není možné cokoliv ovlivnit, změnit, někomu prospět, prospět dobré věci, že lidi nebudou kupovat u svého farmáře každý týden vajíčka i proto, aby ho podpořili, aby se peníze točili u nás a ne vírem jinam, tak to už je chyba jinde.
            Tak k tomu asi tak. Vůbec nejsem skeptická, to jsi špatně pochopila. Já jsem pouze přesvědčená a to absolutně, že nelze dělat něco, co není pouze osobní záměr. Na to je jednoduchý protiargument – stačí napsat jedinou situaci, kdy to tak není. Jediná situace, která je podle mě sporná je to, když si jeden stoupne před dítě, partnera, člověka, aby ho zachránil. Jinou situaci neznám. Vše je osobní prospěch a neber to pejorativně. Prostě to tak je. Cílem je ego, peníze, dobrý pocit z konání dobra, stále je tam osobní bonus, pro který to dělám.
            A můj postoj, ať to není pochopeno špatně, ano, líbí se mi farmářské trhy. Líbí se mi, když tam chodí lidé, kteří sami strkají ruce do hlíny a mají pak satisfakci z prodeje, který nemohou nebo nechtějí z jakéhokoli důvodu uskutečnit ze dvora. Líbí se mi i sociální kontakt na trzích. Líbí se mi větší možnosti farmářů i větší možnosti nakupujících. Líbí se mi, když se dohodnou sedláci a jdou na trh. Líbí se mi, když lidé znají svého sedláka, vidí ho tam týden co týden. Vůbec nic proti trhu nemám. Pokud organizátora baví organizace, je to skvělé, pokud tam jde zemědělec a nevadí mu, že je organizován, je to skvělé.
            Nelíbí se mi umělá organizace. Naprosto to přirovnávám k cirkusu, kdy je u nás pod kopcem jednou ročně udělán tzv. řemeslný trh, celý den tam chodí davy lidí, jsou na to reklamy po celém městě, další davy tam předvádějí různá řemesla a lidé se baví. Ale je to vyumělkované, je to proto, abychom se bavili a nikoli přirozené. A trhy můžou přirozeně vznikat.
            Připomíná mi to trochu seznamovací kanceláře pro páry. Dnes mají lidé deprese z toho, že jsou sami, že žijí v umělém sólo světě a najdou se ti, kteří jim nabídnou lehké řešení – seznamku, protože ti lidé přece nemají možnost zvládnout to sami. Prostě si jednoduše myslíme, že lidem se nemá život ulehčovat v jejich vlastním zájmu.
            A já toto nepíšu jako přesvědčovací materiál, pouze a jenom vlastní náhled. :-)

            • yaya:

              Milá Kláro, nemá smysl přesvědčovat někoho, kdo přesvědčit prostě nechce.
              Ty voláš po prvobytně pospolné společnosti a já zase považuju za ideál tržní prostředí, kde si má každý možnost vydělat dle svých možností a schopností.
              Tvoje názory sice chápu, kdybych se tomu sama nevěnovala a neznala problematiku až k podstatě, možná bych je i s Tebou sdílela. Vypadá to divně dělat budliky na lidi, jen proto, aby si koupili milostivě jídlo, kvůli kterému se někdo dřel. Ber to tak, že ty budliky – promoakce, jsou prostě jen reklama, aby se tam ti lidé dostavili, aby se o tom dozvěděli. A tím, že máme blízko k divadlu a legraci, tak nás i vymýšlet ten program baví a můžeme se na tom vyřádit a těm lidem něco pozitvního přinést. Jestli to děláme pro sebe, ego, nebo pro druhé, je mi jedno. Považuju to za správnou věc a to mi stačí. Myslím že s „lidovými jarmarky“ se to nedá srovnávat, protože jde o jídlo a to se sní a jde se koupit znovu, kdežto hrnečků máš jednou plnou kredenc.

              Už jen poslední – sám o sobě žádný trh nevznikne, protože když Ty budeš stát ve stánku a prodávat svých 100 vajíček (jako že nebudeš, protože se Ti to nevyplatí) a pojede kolem Růža s mlíkem, tak se k Tobě prostě nepřidá, protože jí k tomu bude chybět pasteur a plnička a lahve a to je medle investice 1 000000,-Kč – odhadem. A i kdyby Růža ty prachy na investice nakrásně měla, tak by do toho nešla, protože by neměla nejmenší tušení, jestli se jí to vrátí, protože, co když až ona to všechno zázemí vybuduje, tak Ty už tam stát nebudeš, ani nikdo jiný, nakonec třeba ani ten s těma ponožkama. Pro takové investice je třeba nejdřív stabilní tržní prostředí a to je ten náš vklad.
              Nemusíš se tím dál zabývat, nech to být. Snad se věc podaří a za čas tu bude příležitost pro ty kdo chtějí pěstovat a prodávat a to je účel. Ono to nezáleží na nás, ale na spoustě okolností, celospolečenské situaci atd., a proto je to věc otevřená.

              • Milá Jasko, nemůžu to nechat být, protože nepíšeš pravdu. Jsou to nesmysly a věci, které se hodí napsat. Sama jedeš na návštěvu do rodiny, která žije tady pod kopcem, nevložila milion, paster má, z vlastní vůle mléko od svých pár krav prodává zcela tržně každý den a zcela dobrovolně ho vozí každému domů. A to medle je hodně vedle, protože paster na to, aby člověk začal prodávat se sežene do 100 000,- a kromě obyčejného vybíleného prostoru s chlazením, které se sežene za 20000,- nic jiného nepotřebuje. Takže rozhodně ti lidé, kteří to dělat budou, budou to dělat kvůli sobě a v tomto množství kvůli penězům a nebudou čekat, až jim nějaký organizátor vytvoří prostředí, protože pak se taky může stát, že to organizátora přestane bavit. A to jestli se tato Růža rozhodne prodávat na trhu a připojí se, nebo to začne, to už je prostě čistě její věc. To bych prioritně nechala jako její invenci. Protože pak je to pro všechny výhodné.

                Další věc je ta, že odmítám, že je to vždy výhodné pro prodejce, protože já, když tam půjdu se svými vejci, tak mě sice nikdo nebude „obtěžovat“ doma, ale zároveň ten někdo, kdo chodí pravidelně nemá vůbec žádnou jistotu, že na trhu těch mých 100vajec chytí. Zatím. Až nás tam bude deset, tak situaci bude samozřejmě jiná.

                Další, co není pravda je, že mluvím o prvobytně pospolné společnosti. Mluvím o tržní naprosto stejně jako ty. Akorát, že podle mého názoru je pro každou společnost dobré, když víme, s kým máme tu čest. A pokud si tam stoupnu já s vejci a klidně tam budu i rok sama, pokud mi město odsouhlasí nic jiného než podmínky, totiž možnost tam stát a nemít to místo drahé, tak každý ví, od koho je kupuje a ví, co od toho očekávat.

                Jsou lidi, kteří ti nikdy nevyčíslí, co co stojí, přesto dávají do svého hospodářství obrovské peníze, protože to vyčíslit nejde. Protože je to jejich život. Věci a prostředky se v hospodářství prolínají a nelze je rozpočítat stejnou měrou na vejce, na zeleninu, na krávu. Je to život, který se žije, jsou na něj dotace, investice, o kterých mluvíš jsou jen populismus, protože 90% zemědělců, kteří mají vizi, že budou prodávat za peníze a tak velké investice udělají, jsou v programu mladý zemědělec nebo s prglf a dostanou maximální možnou částku přesně na takový plán. Myslíš si jinak, že bez dotací a injekcí v podobě přímých dotací by takové množství třicetiletých a čtyřicetiletých chlapů jezdilo v traktoru za milión?

                Ti nečekají na stabilní podnikatelské prostředí, které jim vytvoří nějaký organizátor trhu a organizátor trhu, který to skutečně udělá pro sebe, aby měl dobré jídlo a tím samozřejmě i pro ostatní, ten by prostě měl, pokud ho to skutečně tak baví, měl by maxímálně ty lidi zkusit přivést, ale vzniklý trh i jeho přičiněním, už je svébytná jednotka na základě jejích článků a organizátor by se z vlastní vůle měl nadále starat už jen o to divadlo,to ubavení se k smrti, které může být druhým efektem trhů. Jinak musí prostě přiznat, že jde o obyčejný marketing, který nemá nic společného s „farmářskými přebytky“, ale je to čistý a normální bysnys a i to mi není proti srsti, pokud se to ovšem správně nazve.

                a jistě, přesvědčit se nechci nechat, protože toto je o nabídce možností a diskuzi, nikolik o přesvědčování.
                A ještě mě jde docela o tu větu – ty tam nepůjdeš, protože se ti to nevyplatí. Já tam nepůjdu, protože to nemám zapotřebí, protože přebytky směním a případně prodám doma. Ale znamená ta věta, že předem počítáš s tím, že tam lidi jako já nepůjdou? Koho tam teda mám očekávat?

                • yaya:

                  Mrzí mě, když bez znalostí souvislostí napíšeš, že nemám pravdu. Růže by se tam s Tebou nemohla postavit, protože i tak jak prodává, to pořád dělá nelegálně, protože nesplňuje všechny předpisy (teda jestli má jen ten pasteur). A na tržnici by ji bylo víc vidět a přišla by na ní kontrola. O dotacích nemá smysl mluvit, protože já jsem to prostředí nevytvořila a nesouhlasím s ním. My když jsme začínali, tak po žádných dotacích nebylo vidu ani sluchu, takže jsme to kvůli nim nedělali. A důvod proč se tam nepostavíš Ty ani nikdo jiný – nemáš to zapotřebí, protož takové množství snadno prodáš i bez té ztráty času a většina lidí se bude stydět někde takhle stát když to není zvykem. To by je k tomu musela dohnat hodně velká bída. My to budeme letos řešit nabídkou možností prodeje v komisi v našem stánku, protože těch pár lidí co přišlo s přebytky se chovalo fakt divně, neprodávali, postávali kolem a cítili se trapně.

                  • Hele Yayo, mě osobně spíš překvapuje, že tady tak trochu devalvuješ svojí práci, buď proto, že mi nerozumíš, nebo proto, že fakt nevís o co jde a pak je to hrozně smutný. Tahle diskuze měla být podle mě přínosná proto, aby se lidi, které zajímají farmářské trhy a vůbec alternativní prostředí prodeje dozvěděli něco z pozadí a dozvěděli se
                    a) že si organizátor přizpůsobuje realitu sám sobě … Růža má samozřejmě všechna povolení, a na to není potřeba ani paster, podle zákonů, ale má ho, dělá to zcela legálně, má veterinární kontroly, platí daně a soc. zdr. pojištění – absolutně nechápu, jak můžeš hodit od boku informaci, že to takto dělá, protože to dělá nelegálně a ještě mi napsat, že já neznám souvislosti??? Podotýkám, že obě víme, že Růža není imaginární, nýbrž skutečná a ještě bych brala, kdybys mi napsala, že Růža bude mít problém, protože má kvótu na prodej ze dvora, tudíž bude mít probémy prodávat na trhu, ale třeba tato zásadní informace se tu neobjevuje jako argument.

                    b)dozví se, že vlastně trhy nejsou pro lidi s přebytky – aby je tam prodali a tak si zákonitě položí otázku, kdo tam tedy prodává? Jistě, že je to i pro rodiny, které mají větší produkci a dávají jí na trh, tedy podle toho co píšeš, pouze pro ně a to jsem si myslela, že bude náplní této diskuze- jak připravit prostředí, když už tedy něco připravuji pro ty malé přebytkáře? Stojím o ně? Na kom bude do budoucna trh stát? Na jakých zemědělcích? Čím se liší prodej těchto větších na trzích a na tom, když dávají své produkty do normálního oběhu?

                    c)dozví se,že se od organizátora, který má mít nejvíce informací dozvídá lež, že on začal z čistéh enthuziazmu, protože začal v době, kdy dotace nebyly. Dotace jsou tady od roku 1997, od první poloviny desetiletí roku 2000 jsou dotace na přímé účely, tzn. i na možnost pořádání takovýchto akcí, na možnost podporu a rozvoj regionu atd. Vůbec mi nejde o to, nachytat tě na švestkách, jde mi to aby sis uvědomila, že přesně toto chování devalvuje to, co děláš. Jde o to,že v tom pravděpodobně máte dobrý úmysl, nehledám v tom ten špatný, ale ty informace, který podáváš a to tady v diskuzi a úplně základní informace, jsou zásadně zkreslený a jak si potom má připadat farmář, který tam má jít prodávat? Jiná situace je, pokud by tam šel sám za sebe a dělal to ze sebe. Pak mu je dost šumák, jestli mu někdo řekne něco zkresleně nebo ne. Je to jeho hra a nikomu nemusí věřit, že je fakt partner nebo není.

                    d) na každou akci- na každý samostatný trh máte vytisknuté letáky a plakáty? Musí si trhy zákonitě vydělávat i na tento nadstandard. Je to nezbytné na maloměstě?

                    Přesně toto je ten důvod, proč se snažím prosazovat, aby každý jel na sebe a nesl svá vlastní rozhodnutí za své jednání.

                    • yaya:

                      Hele Kláro, víš co, zeptáme se obě Růži jo, ať nám řekne, kde je pravda a jak je to teď. Prostuduj si zákon o prodeji ze dvora a zeptej se na SVP za jakých podmínek lze prodávat mléko na tržnici. Pak teprve říkej, kdo má a nemá pravdu. Já jsem ze svých informací došla k té své, když mi pomůžeš zjistit, že to tak není, nám to jedině pomůže. A Růže nejspíš taky. Nebo nějaké jiné Růže. b) Ti mohu odpovědět jen soukromě a doufám, že mi můžeš zaručit, že to nezveřejníš dřív než my. c) osočovat mě ze lži není fér, protože já, jelikož Ti píšu na Tvůj web, snažím se o korektní jednání vůči Tobě a nepokládám Ti nepříjemné otázky, ani nedělám jiné ošklivosti. Zmiňovala jsem se o dotacích vypsaných přímo pro farm.trhy, o těch ostatních víme, hledáme v nich zdroje, ale bohužel, zatím se nám trhy do žádného programu nevešly. Pokud nám nějaké pomůžeš najít, budeme Ti vděční a můžeme se zaručit, že všechno půjde do propagace. Právě proto, aby bylo hospodaření transparentní, pořádáme trhy jako neziskovka a budeme dávat na naše stránky výroční zprávu včetně hospodaření. d)odpovím soukromě. Co máš pořád s tou zodpovědností? Myslíš, že já na sebe vezmu Tvojí zodpovědnost, když Ty přídeš na trh? Já mám pocit, že tady mám zodpovědnost jenom já, aby přišli lidi, aby o tom věděli, aby nakupovali, aby nesnědli něco špatnýho – sice si nesou zodpovědnost všichni sami za sebe – nakupující i prodávající, ale stejně se vrhnou na mě. Nikdo Tě přece nepřesvědčuje abys chodila prodávat k nám na trh. Je to jen možnost a ty se nemusíš nikomu zodpovídat za to, že to dělat nechceš, nebo že se nechceš nechat organizovat :).

                    • Milá Yayo, tohle mě fakt neba. Já mám prostudovaný zákon pro sebe, na státní veterinární správě jsem domluvená na všem co je třeba. Pro vlastní klid jsem tam nyní zavolala a opět jsem zjistila, to co jsem si myslela, cesta, jak prodávat mléko na farmářském trhu je, je celkem snadná a celkem levná. Nejedná se o investici například 300-400 000 na automat. Ze zákona lze cesta jiná a lze jich víc. Pokud budu zemědělec, který bude mít zájem prodávat mlíko na trhu a má vyřešeno s veterinární správou prodej mléka jako takový, tak to není téměř žádný problém. Mě na tu informaci stačila jedna minuta na ovp. Tolik o trhu.
                      Pomáhat vám nechci a to z toho důvodu, že pro mě jsou priorita lidé, kteří jsou schopni postarat se do sebe sami a vložit do toho trochu vlastní invence. Nemám vůbec nic proti tomu, kdo chce zorganizovat trh a udělá to tím způsobem, že zemědělcům, od těch nejmenších, vyběhá ve svém zájmu podmínky např. na městě- dobu, kdy pro místní zemědělce s vlastní produkcí budou mít nižší či žádný nájem na místech, které jsou k tomu určené. Za mě osobně není více potřeba a i toto si mohou udělat sami, ale chápu, že svůj vklad chce třeba investovat i někdo jiný. Růža je mi šumák – Růža je schopná zemědělka a dokáže si vše zjistit i bez prostředníků a organizátorů. S odpovědností to neumím více vysvětlit.

                  • @yaya: Yayo, neber to prosím vůbec zle, já se ti snažím jen velmi jednoduše ukázat, jak je těžký napsat — snažíme se dělat trhy pro farmáře, když je z toho cítit tak hrozně moc, že ty trhy nějaké chcete mít, neznáte úplně zásadně farmářské prostředí a to je to, co se tu snažím napsat – že to je prostě cesta jiná, než přirozená.

                    • yaya:

                      Chceme mít trhy opravdové, ne umělé. Cesta přirozená není, to nutně neznamená, že je špatná. Máš internet, obhlídni si jak to funguje jinde. Leckde je to také znovu obrozené. Je to jako kdyby jsi se hádala s Palackým že naše česká řeč je mluva prostého venkovského lidu a že ji nikdy vzdělanci používat nebudou, protože celé národní obrození je umělé.

                  • Ještě chci napsat, toto vše píšu právě proto, že reflektuju skutečnost. Jsem ráda za trhy, chápu, že větší město se bez reklamy a prostředníků neobejde, jak jsem již napsala výše. Nechápu ale, kde brát tolik farmářů na velké m ěsto – na tom pak budou zákonitě bytí ti v okolí těch, kdo pěstují. Nepíšu toto vše kvůli tomu, že bych měla problém s tím,že jsou trhy – ne váš – dělané z grantů, to mi je úplně jedno, jen mi to prostě přijde nesmyslné.

                    • yaya:

                      Je vidět, že se na to díváš z dost vysokého kopce a ze svého soukromého úhlu. Malé město potřebuje větší reklamu než velké. Zbytek bude v mejlu.

  • yaya:

    Ahoj na kopec, vtipný článek, zvlášť když jsem od Ježíška dostala knížku Chov drůbeže :), takže mi propočty pomohly s počty vyplatí-nevyplatí :). Vyplatí. Přemýšlela jsem o tématu dlouho, jakožto organizátorka farmářských trhů a dospěla jsem k závěru, že situace není zdaleka tak depresivní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to i tím, že se v problematice už rok intenzivně pohybuju a tak mám o situaci bližší informace. Chtělo by to ještě spočítat, kolik času by Eliška do toho 1 hektaru a 100 slepiček investovala a případně jestli by se mohla věnovat další činnosti a z kolika procent. Jelikož jsem slepice nikdy nechovala – byli jsme většinou dotatečně zásobeni domácími vejci – tak nevím, kolik práce by takové hejno obnášelo ve kterém ročním období. Napadá mě například včelaření, které není prostorově náročné a produkt je dobře skladovatelný a prodejný po celý rok a též i žádaný. V tom případě by se už Eliška dostala na nějaké normálnější příjmy a s malou zahrádečkou, nebo třeba i větším skleníčkem a prodejem nadbytků na trhu by to už mohla být obstojná obživa. No a na zimu by si holt Eliška pořídila přadénko, aby se nenudila :) a to by jí také něco teoreticky mohlo vynést. (Mám samozřejmě na mysli jakoukoli doplňkovou činnost.)

    • yaya:

      A ještě doplním, proč nevidím situaci černě. Snažíme se trhy dělat skutečně pro farmáře a měli jsme jich pár nasmlouvaných kteří nám odřekli, protože se zvedla poptávka po domácích produktech natolik, že prodají vše ze dvora. Nás sice potom mrzí, že je tam nemáme, ale signál je to jednoznačně pozitivní. Takže jen houšť. Lidé jsou skutečně ochotni si za kvalitu připlatit. Doufám, že je povolené vkládat odkazy, jinak nechť paní domácí laskavě ráčí prominout a vymazat. Najdete nás na http://www.babiccinytrhy.cz

    • Jasenko díky, ale než Eliška přistoupí k tomu přadénku:-), možná jsi zapomněla, že má v hlavě splátku nákupu hejna slepic, zaplacení slepičárny, krmítek, napáječek, oplocení a veterinární kontroly a případné ekokontroly. To jsme v hodně mírných počtech minimálně na sto tisících korun a to budou mít pipiny fakt hodně naturální kurník. Pokud Eliška nezaplatí žádného blondých chtivého jinocha, který bude shovívavý a bude si to dělat sama, pak bude muset tuto práci obnovovat co měsíc – beru dle sebe, pokud něco nedělá pan domácí, ale já a navíc by v tom slepice asi nepřežily. Takže až splatí prvních sto tisíc, nesežere jí liška ani kuna ani kokcidioza ani veterinář a veterinární kontrola na poplatcích polovinu hejna, nechytí Markovu nemoc nebo průjem, nepřiletí jestřáb a nezačne hejno decimovat – jasně, pak si může Eliška s kllidným svědomím sednout k přadénku a „přivydělat si“ :-)

      • yaya:

        Já vím, že to není tak jednoduché, ale každý není tak docela úplně na začátku jako Eliška, je dost takových co zdědili statek a sedí doma bez práce. A tam mi nepřijde až tak nereálné začít postupně od přivýdělku k výdělku a dá-li Bůh tak i nadvýdělku. Zase beru v potaz to, že průběžné ivestice nejsou až tak veliké – to zrní nemusí být nutně eko a pak jde cena dolů. Já to beru z opačného pohledu, je-li vůbec reálné se takto živit. Začátky jsou vždycky těžké, zkušenosti se nabírají pomalu a já nejsem hospodář, abych si uměla spočítat co přesně se vyplatí. Když budeš začínat v jakémkoliv oboru, budeš mít pořizovací náklady atd. Mě by fakt zajímala hodinovka – kolik by měla Eliška za hodinu práce(s postaveným kurníkem, to je vstupní investice), jestli bys to troufla odhadnout. Znám paní, která prodává vajíčka „od šťastných slepiček“, bohužel ne u nás na trhu. A pro Elišku se určitě cesta najde.

  • Luciada:

    Bohužel vše, co je zde napsané, je smutná pravda. Jen mě nějak nenapadá, co by se muselo stát, aby se myšlení a přístup většiny lidí ke kvalitě potravin a jejich ceně změnil. Hladomor? Zatím stále platí můj oblíbený Paretův poměr: 80% populace jsou „stádní typy a bezmozci“ a jen zbylých 20% přemýšlí a je připraveno nést zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. (Omlouvám se za použité výrazy, ale podle mě vystihují současnou konzumní společnost)

    • Luciado díky za komentář. Já osobně bych možná nebyla tak náročná a neviděla to tak černě. Ne nadarmo mají Židé pořekadlo, že na to aby přišel mesiáš stačí, aby jeden Šábes dokázali dodržet všichni Židé. Osobně si myslím,že nejde o většinu, že jde fakt o jednotlivce, a že každý toho u sebe můžeme změnit hodně a hodně. Umírnit se, zapřemýšlet. Jestli bude efekt ten, že většina rozhodnutí jednotlivce převálcuje, to už je jedno, to už je úsudek, který nelze dohlédnout a nelze aby zabránil osobnímu rozhodnutí. Podle mě stačí řídit se podle dvou pravidel- podle toho, že co nechci aby jiní činili mě, nedělám druhým a pravidlem Hany Librové- „v tom nejedu“. Argumentů, proč v tom stejně jet je mnoho,ale jen já sám vim, co sám sobě dlužím.

      • Veska:

        @Klára:
        Ono by stačilo kdyby každý trochu použil svůj zdravý „selský rozum“ ,určitě kus onoho prapředka je v každém
        vždyť i města kdysi byla jen trochu větší vesnice …

        • Tytka:

          @Veska:

          Nesouvisí to tak úplně se slepicemi a vejci( a nejspíš by to bylo na další článek), ale ležím ted´ už nějaký čas v knize „kompletní návod k vytvoření ekozahrady“ od J.Svobody. A napadá mě, že i lidé z měst, tj. bez zahrady si mohou část potravin vypěstovat sami. např. Sepp Holzer vymyslel koncept závěsů ve kterých se dá na panelácích pěstovat např. fazole a to téměř zdarma (využitím domácího kuchyňského odpadu, hlíny a fekálií)a to i pokud nemáte balkón. Další možnosti pro město je osázení zelených ploch jedlými druhy ( stromy, keře).Je faktem, že zněčistění spady a výfukovými plyny tu je, ale na druhou stranu co všechno obsahuje za chemii konvenční zelenina a ovoce). Ale to je asi vize budoucnosti, až prostě lidem nezbude jiná možnost než se o sebe postarat sami a nebýt tolik závislí na druhých.

          • a kolik fazolí ten pán takhle vypěstoval?

            • Tytka:

              @rachad:

              Stavíte se k tomu skepticky?
              Osobně pána neznám, tak nemohu hovořit v číslech. Sepp Holzer je permakulturní zemědělec, který opravdu dělá i rukama, mj. projektuje.Jeho projekt, který jsem zde uvedla se zejména týkal pomoci lidem třetího světa v hladomorech. Neříkám, že by se v současnosti na dotyčného koukali na nějakém sídlišti sousedi s nějakým zvláštním porozuměním, ale představím-li si, že mám byt v paneláku a chtěla bych jej maximálně využít pro( alespoň malou část)produkce vlastních potravin, tak poskytuje celkem dobrý návod na to jak to udělat.

              Jinak další průkopník permakultury, Bill Mollison v dokumentu „V ohrožení padající potravou (In grave danger of falling food), uvádí dobré příklady pomoci hladovějícím zemím (k vidění zde) http://www.ekozahrady.com/doporucuji.htm
              a městská permakultura mluví za vše zde http://www.youtube.com/watch?v=b3ONSgAQ7Z8

              Zpět konkrétně k fazolím. Sám pan autor „ekozahrady“ ve své knize píše, že na kurzech měl lidi co si na balkóně vypěstovali fazole na celou sezónu a ještě rozdávali příbuzným. část knihy k přečtení zde
              http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/zahradniceni-bez-pudy-aneb-balkony-terasy-porustajici-do-krasy

              Můj dodatek. Sama jsem byla spíš předpojatá, když mi kamarádka o podobných „revolučních“ způsobech v zemědělství vyprávěla, ale po přečtení celé knihy a shlédnutí několika videi mám pocit, že to fakt dává smysl!A nejen lokálně, ale i globálně.

  • SarkaCGY:

    Blahoslavené kupecké počty :-). Podobně jako drobní zemědělci jsou na tom i drobní řemeslníci a živnostníci. Před vánocemi se mě ptala kamarádka, jestli by k nám nemohl na brigádu jejich syn. Což o to, práce by byla, ale kdybych mu zaplatila to, co máme na hodinu my dva s manželem, tak se mi ten jinoch vysměje. Pracovat rukama se dnes nevyplácí, ale asi se to brzy zase změní.

    • Souhlasím s povzdechem živnostníků a připojuji se. V většině oborů, pokud chcete dělat svou práci podle vlastního svědomí a dobrého pocitu, že odevzdávám to pravé a nejlepší, koledujete si o zkrachování. Jediná cesta jak to provést a živit se tím, je najít šílence, který si je přidané hodnoty toho, co mu nabízíte vědomý a rád si připlatí. Navíc si o ocenění té jisté nadhodnoty lze říct jen u speciálních zakázek, co mainstream nemá pokryto. Navíc, ani když se hlavně zabýváte komercí s občasným osvěžením u zajímavějšího projektu, plat nijak závratný, brigádník v McDonaldu má více. (nemám obchodního ducha, to se samozřejmě taky musí vzít úvahu :-))
      Je to trochu odklon od tématu, ale potěšila jste mě.

      Zpátky k zemědělcům :-) Myslím, proti těm s přesvědčením stojí víc: Síť odbytu konvenčního zemědělství je tak dokonale probudovaná, že pasuje ostatní snahy na underground. Lidé pořád místo kvalitní výživy radši investují do něčeho, čím se mohou chlubit, nebo něčeho, co je zábavnější mít. Obchodní řetězce tlačí cenu dolů a svědomí nemají. Okolností je víc, ale tyto se mi zdají nejvýraznější.

      • Jednoznačný souhlas !

      • Jana:

        Ještě bych k tomu přidala to, že čím dál víc lidí je na hranici chudoby a kvalitu tím pádem přestali řešit, hlavně aby bylo co /cokoli:-(/ do žaludku………………..

        • Tereza:

          Jo, ale lidé už neřeší to, že taky můžou mít něco do žaludku a ono to vyjde levněji..třeba takové pečení si chleba a rohlíků vám ušetří min. 2 až 3 stovky měsíčně! A za ty ušetřené peníze si můžu dovolit vajíčka dvojky a třeba i ekologičtější prášek do myčky…myslím, že spoustu lidí pořád „bolí“ trošku přemýšlet a vymýšlet a dělat kompromisy..prostě berou, co je za pár kaček a je jim jedno, z čeho to vzešlo a že se to jen vydává za to, co je na tom napsané (např. levné jogurty, apod..).. určitě je to o tom, jak má člověk poskládaný žebříček hodnot…

    • MIlá Šárko, kdyby člověk měl alespoň někdy zaplacenou kromě vstupních surovin i práci, že? :-)))

  • Sidlova:

    Když máme na vesnici vlastní bydlení, považujeme za samozřejmé mít, mimo psa (v našem případě 2), také pipinky. K pasení mají vlastní sad, zimě dostávají dvakrát denně teplou baštu a dost kyselého mléka, protože to je pro ně zdravé. Každý den jim manžel vyčistí podestýlku a vymeje misky na žrádlo. Snášejí i v zimě, asi o třetinu méně, slapší je to jen když přepeřují. Vlastně udělaly první snůšku, po tom co dorostly z kuřátek, přesně na štědrý den (((-: Přbytky manžel prodá v práci, za 3 kačky. Musí si ale mnohdy vyslechnout, že to je drahé. Ale co chtít když lidé takový poklad, jako pokaděnou slámu z kurníku sebranou jednou za půl roku ))-: vyváží tajně v noci někam do příkopa. Tak takhle vidím realitu já. Ale v rádiu říkali, že vejce je potravina budoucnosti ((((-:

    • Veska:

      Jo občas se setkám s tímto taky domácí vajíčka se zdravého chovu za 1,50Kč mě vážně před svátkama dostalo do kolen a ještě se paní diví a ptá se čím to krmím a pak mě řekla že každé vajíčko bylo jinak barevné a některé bylo prý úplně bílé – tím myslela žloutek,přeci je to jako u lidí někomu chutná zelenina a druhá ji nejí to stejný slípka … některá se po kopřivách utluče a druhá se jich nedotkne ,jak mám vybrat žloutky všechny stejné … naposled ode mě dostala vajíčka …
      Já je stíhám spotřebovat pro rodinu a na pečení když je přebytek tak prodám za 3,- Kč ber nebo neber nejsem sociálka co něco dáva zadarmo.
      Slípky dostanou pomyšlení od pšenice,přes zbytky a sušený jetelík a kopřivy,sem tam od sousedů namočené rohlíky(chleba nemají moc rádi ,sem si je rozmlsala )… zásadně žádnou koupenou směs …
      slepičky beru v květnu malinké jednodenní a než dorostou na snůšku tak je to tak kolem vánoc první sem tam malinké vajíčko,většinou vždycky tak 10 slípek ,takže půl roku je živým bez užitku než začnou snášet ze začátku jim doma míchám směs – obilí,kukuřice,sušené mléko ,později se přidává celé zrno,dostávají posekané zelené kopřivy a trávu ,mají venku svůj výběh,který poponáším až tam spasou trávu,na noc je odnáším do kurníku kde pokud jsou malinké tak mají pořád zaplou žárovku aby od ní měli světlo s teplo a když obrostou peřím jsou volně mezi ostatními až není poznat rozdíl mezi slípkama … a pak nějaká pipina chce vajíčko zadarmo

      • Veska:

        Ještě ke svému předchozímu příspěvku … vloni se manžel naštval a začal počítat výdělky a náklady s cílem zjistit zisk drobného hospodářství které máme vyloženě pro rodinu a jen fakt přebytek prodáme – občas nějaké obilí,vajíčka,brambory a to především ranné,nějakou zeleninu a to co dostanem vložíme zpět do semínek, sadby brambor a podobně … a výsledek kdybychom peníze co nás stojí vstupní náklady daly na hromádku a za to pak koupili všechno jídlo od zeleniny až po maso tak jsme na nule a bez práce a můžeme se bez starostí a nervů jestli prší či nikoliv,jestli pole s obilím potlučou kroupy,seno zmokne,prase nevyroste a podobně válet na gauči a zahradu zatrávnit,pole dát do nájmu a jezdit na dovolené … nebýt prodeje přebytků tak pomalu ještě dotujeme a to nepočítám vlastní práci,ta je zadarmo … jenže ten vztah k půdě a hlavně k práci tam někde ještě je,ještě pořád je to o tom být soběstačný … není nad to když vyběhnete na zahradu ráno když se rozednívá
        a člověk vidí jak se všechno zelená a je krásné ,kdykoliv máte k dispozici všechno čerstvé a domácí a tu práci už člověk nevidí,ta je samozdřejmostí a když nic jiného tak prostě člověka odvede od běžných starostí v práci a když vidí za sebou nějaký výsledek třeba v podobě misky jahod,svých vypěstovaných a bez postřiků tak je to bonus ze všech nej … za to stojí …
        Ve skutečnosti obdivuji farmáře co ještě dnes jdou vlastně proti všem,nemají to jednoduché ani trochu ,ale musí tam být i kus té lásky k tomu co dělají a to hodně velké jinak to mohou zabalit,to stejné platí o drobných řemeslnících ,lidiček co něco umí rukama vyrobit ať už je to pekař,zmrzlinář,cukrář,včelař,kovář,švec prostě ti co v malém se snaží ještě dnes pracovat jako dřív a nebízet něco co v megamarketech nekoupíte … nesrovnatelnou kvalitu

  • Frantiska:

    Teď jsem kupovala v Bille 6 vajicek za 49kc a nejake halere :) Pokud si je kupuju na farmarskych trzich tak stoji jedno pokud si to dobre pamatuju 4kc (je mozne ze to je o korunu min ci vic)

  • Herma:

    Osobně jsem bio vejce v obchodě nikdy neviděla – max. vejce z podestýlky, takže netuším, kolik stojí. Zřejmě by se cena vyšplhala tak, že by to už nebylo prodejné… Souhlasím s tím, že nejlepší je najít si sám nějakého drobného zemědělce, ale chce to hledat, protože ti, co prodávají přebytky, si obvykle nedělají žádnou reklamu, a přesto odbyt mají.

  • mydlinka:

    Skvělá úvaha! Tohle by si měli přečíst všichni, co kňourají nad vysokými cenami a chtěli by nejlepší kvalitu. Lidé vidí jen výsledný produkt (a to nejen vejce, ale i jiné zboží) a už nevidí, co je za tím úsilí. My máme to štěstí, že máme vejce od babičky. Starouškům je přes 80 a vidím, kolik mají s pár slepičkami práce. Pro mě každé vajíčko od nich je „zlaté“ a penězi nezaplatitelné.

  • lida:

    Jo, a jsme u toho. Mensi mesto se takto da zasobit, ale co velka? Tady je potreba prekupnik, co ta vejce koupi, potom je proda ochodu a hup cena je najednou 24 korun za vejce.

Přidejte komentář