Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Máme za sebou náročný den – třetí ze čtyř narozenin. Vstávání na pátou, cestu vlakem do Pardubic, cestu na lodích v totálně mělké Chrudimce – díky Bohu, neboť po loňské vodě s dvěma dětmi na lodi, po obratu do Orlice a po tom, co jsem včera byla nejsilnější lodí – já, po druhé v životě vzadu a na háčku s Hugem – po tom, co se přiblížily vrbičky, děkovala jsem Bohu za podstav. Nemám ráda takovou zodpovědnost. Jsem ochotná následovat pana domácího jako jeho háček třeba do rozvodněného Dunaje, ale se čtyřletým dítětem  v lodi mi bohatě stačí absolutní podstav Chrudimky. Však mi to Hugo na té krátké cestě hezky odplatil. Po necelé čtvrt hodině pádlování se otočil a zeptal se, jestli může na chvilku přestat, že už je unavenej hrozně, a že hned u toho dašího vodopádu mi pomůže, protože bych to sama nezvládla. Pak už jen stačilo, aby mi dítě známých zcela vážně oznámilo, abych si dala pozor, že před námi je pařez – podotýkám, že to byl pařez stromu, co měl asi tři metry v průměru a nevidět ho, případně najet do něj, by byla už známka stoprocentní demence, ale já se neurazila :-))

Také jsme si s panem domácím půjčili koloběžku a jeli koupit naživo boty na běhání a olejovou emulzi na kabát. Když už jsme v tom městě :) Spletli jsme si místo běžecké speciálky a hledali jí v obrovském obchodě, kde bylo obchodů jak nasardinkováno. Přistupuji k regálu, kde je napsáno – běžecká obuv a hned mám u sebe pána v modrém, který mi chce pomoci. Pravím, že chci Mizuna na dlouhé běhy s pronací, něco jako Alchemy, které se do Čech už nedovážejí. Pán na mě kouká a nechá si to zopakovat. Pak se mě skromně zeptá, co je to to poslední – totiž pronace. Popisuju mu anatomii boty a on mi říká – aháááá – no, tak to nevim jestli máme a Mizuna nemáme :-)). Tak jsme zjistili, že nejsme ve speciálce.  Hugo se chtěl vozit  proskleným výtahem a po jezdících schodech, pan domácí byl v depresi, neboť pozoroval kolem sebe to obrovské množství mladých maminek s dětma, které tvořily absolutní většinu všech přítomných a litoval, jaké neuvěřitelné možnosti by mu skýtal život v Pardubicích, kdyby chodil pravidelně kolem jedenácté s Hugem na procházky do místního obchodního centra :-).

Speciálku jsme našli, boty koupili, na vodě jsem neutopila dítě, máme za sebou povinný výjezd a k jídlu upečenou cuketu s fazolkama a světe div  se ciderem!  Patnáct let života tady se na nás podepsalo natolik, že jsem se museli v Pardubicích zeptat, jak se spouští nová páková baterie a tak není divu, že když se k nám dnes zcela nečekaně dostal cider, který je na žebříčku složitosti soudobých výrazů a praktik ještě mnohem výš, než páková baterie, museli jsme si nechat vysvětlit, jak co to je, tak i jeho výrobu. Byl to hodně rychlý kurz, už máme víc jasno, hlavně po tom, co jsme wine punk cider ochutnali. K pečené cuketě s novýma bramborama parádnický!

a jak tedy na Cuketu

potřeba je: trochu olej,e  cuketa dle velikosti pekáče, fazolky – stejně tak, dle velikosti pekáče na jedno patro, veliká cibule, uzená paprika, sůl, olej, čtyři stroužky česneku, dobrý tvrdý sýr. Sýr ne příliš roztékající se, máme velmi uzrálý tvrdý sýr, který se již špatně strouhá. Rozhodně se nestrouhá na nudličky, více na strouhanku – jeho aroma je tomu odpovídající. Na hoččičnou omáčku pak – trochu oleje, jedna cibule, dvě lžíce mouky, šafrán, 6 lžic obyčejné hoččice, lžíce zeleného pepře, půl litru mléka.

Nejprve je nutné omýt cuketu a nakrájet nožem na velmi jemná kolečka po celé šíři. Dále okrájet u čerstvých zelených fazolek konce, nakrájet cibuli na kolečka. Vzít pekáč a vytřít olejem. Na olej pak vložit první vrstvu cukety.Cuketu poprášit uzenou paprikou.

Na cuketu srovnat fazolky.

Další vrstva cukety, cibulem sýr a opět cuketa.

Nakonec posypat sýrem a pokapat olejem. Dát péci na 180°C.

Mezitím, co se cuketa peče, je nutné udělat hořčičnou omáčku. Dát rozpálit olej, na olej vložit nakrájenou cibulku na kostičky a po chvíli mouku. Zapražit, vlít mléko, osolit, přidat trochu šafránu a hořčici. Přidat rozbitý zelený pepř a sůl dle potřeby.

A to je vše – cuketa se nakrájí, vloží na talíř, ozdobí omáčkou a podává s novým bramborem. A k tomu se nalije cider  – do té nejnevhodnější skleničky, protože do té jediné co máme :) 

3 Odpovědi to “Zapečené cuketové řezy a zelené fazolky”

  • Fearn:

    Na pití cideru není žádná nádoba nevhodná ;)

  • Anonym:

    Hmmm,mnam, recept vypada moc lahodne. Kdybych vedela, ze neznate cider, mohla jsem vam privezt pravy bretonsky, v Bretani se bez cideru neobejde jejich mistni specialita „crepes“ neboli palacinky na slany i sladky zpusob. Jinak jsme radi, ze jste si uzivali nas rodny kraj a oblibenou reku Chrudimku.

  • janka:

    Tak se dočítám, že jste byli v Prdubicích, hlásím to doma a prý máte černý puntík, že jste byli tak blízko a nestavili se..:)) a ještě slyším otázku, to byla Klára v Pardubcích u zubaře..:)))
    A skvělé recept na cukety, které se množí geometrickou řadou a už je nikdo nechce…

Přidejte komentář