Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Podzim nás začal atakovat zcela běžným způsobem – přinesl nám nějaký bacil. Padli všichni. Vysoké horečky, slabost, každý problém se svou slabou částí. Všichni –  kromě mě. To je zcela normální. Důvod je ten, že vždy musí někdo držet vlajku a já se rozhodla právě, že se musím markantně zlepšit v běhu – proto mi k tomu přibyla na chvíli i práce ostatních, abych svůj plán plnila na mnoho procent. Našla  jsem si virtuální parťačku, která má tréninkový plán od svého trenéra a začla „trénovat“. První týden byl famózní. Navýšila jsem kilometráž skoro o 100% a ani mi to nepřišlo. Když mám napsáno – běž 3, 7 v tempu a pak zase 3, běžím jak je psáno. Jsem poslušná. Druhý týden jsem cítila ohromný progress, ovšem tréninkový plán mírně korigovala. Ona měla v neděli napsáno například – regeneraci – 60 km na kole. Až do tého chvíle jsem si myslela o regeneraci zcela mylně, že to je něco úplně, ale úplně jiného. V tomto bodě jsem rezignovala. Regenerace ve formě dojení a všeho ostatního mi přišla dostačující. Měla jsem sice špatné svědomí, plány jsou od toho, aby se plnily, ale nedalo se nic dělat a i přes to, že jsem tak zásadně zanedbala onu „regeneraci“,před čtyřmi dny jsem myslela, že umřu. Že už nikdy v životě nevstanu a už vůbec se nepostavím na vlastní nohy. Pokorně jsem zkrotila hlavu a vrátila se opět ke svému oblíbenému plánu, totiž běhat podle chuti a pro radost. Rozhodla jsem se, že odmítám podporovat běžecký marketing a už si nikdy nekoupím žádný běžecký boty. Zakoupila jsem za 180 v nedalekém obchodě  slovenské „číny“, takové ty klasické kotníčkové plátěnky a libovala si, jak jsem na tom vyzrála. Minimalistické Inov za dva a půl a NB bratru za dva mi připadají úplně stejné a tak jsem se radovala. Ale jen chvíli. Nohy mám naprosto celé opuchejřované a dělám, že puchýře nejsou, ale jsou, jsou veliké a všude a bolí a štvou mě. Říkám si, to přebolí, noha si zvykne, ale jedna, co se zahojila, po dalším běhu se znovu rozedřela do krve. Odmítám si přiznat, že se nedá běhat v každé obuvi – jak to řešíte vy? Ráda si nechám poradit.

A k dnešnímu receptu. Jedná se o koláč ze skupiny obrácených koláčů. Něco jako indické džaldí – džaldí. Problém s tímto koláčem je ten, že se musí dělat velmi, velmi pečlivě. Každá vrstva se musí velmi řádně urovnat. Žádné hrc frc. Není třeba se bát celozrnné mouky, naopak, bála bych se spíše hladké, která se místy slepí a nepropustí tekutou složku. Rozhodně bych se nebála másla. Možná kvůli faldům na těle a nemožnosti obléci oblíbené kalhoty, ale kvůli chuti rozhodně žádný strach. Koláč je vynikající, i když nám s máslem mírně „ujede ruka“.

Pokud se chcete podívat na variantu necelozrnnou a bezjablečnou, doporučuji tuto stránku Gurmánky. Spolu s indickým džaldí – džaldí je Šárčin koláč původní recept, ze kterého jsem začala na obrácené koláče vycházet. Pokud chcete vyzkoušet celozrnnou verzi a navíc s jablky, kterou já mám velmi ráda, protože na podzim je to prostě žádoucí, pokračujte ve čtení.

Obrácený tvarohovo – jablečný koláč

Na tento koláč je třeba:  3 hrnky celozrnné mouky pšeniční, 1,5 hrnku cukru, 1 prášek do pečiva, lžička vanilkového cukru.  Pak potřebujeme tvarohovou náplň. Potřeba je 750 g tvarohu, nejlépe domácí a minimálně polotučný, 3 celá vejce, polévková lžíce vanilkového cukru, citronová kůra a rozinky naložené v rumu – dle vlastní chuti, dávám 75 g. Na tvaroh přijde vrstva jablek – 6 velkých jablek, 125 g cukru moučka, skořice. Zcela nahoru přijde máslo – 200 g dobrého másla.

Nejprve si přichystáme rumovo – rozinkovou směs

– naložíme rozinky do rumu a ihned poté  sušenou směs – spojíme spolu mouku, cukr, vanilkový cukr a prášek do pečiva.

Velmi pečlivě promícháme a rozdělíme si hmotu na dvě půlky. Vyložíme si plech pečícím papírem.

 

Jednu půlku nasypeme na plech, který máme vyložený pečícím papírem.

Připravíme si tvarohovou hmotu

Tvaroh musí být krásně vláčný.

Stěrkou naneseme tvarohovou hmotu na sypkou vrstvu – rozmixovaný tvaroh s cukrem, vanilkovým cukrem, citronovou kůrou, vejci a

po rozixování se zamíchanými rozinkami s rumem.

Rozetřeme velmi pečlivě

a poklademe strouhanými jablky,

která smícháme s cukrem a skořicí.

Nakonec posypeme druhou částí sypké hmoty, pečlivě urovnáme a poklademe jemnými plátky másla.

Koláč dáme péci na 180°C a hlídáme a hlídáme. Případně můžeme pokrýt plátem alobalu.  Koláč je velmi dobrý jak horký, tak vychladlý. Je tučný a kupodivu vláčný. Záleží však skutečně velmi na kvalitě provedení. Jablka lze zaměnit za meruňky nebo broskvě.

Pokud se vám líbí sladké recepty na této stránce, lze si stáhnout e-knížku se sladkými recepty – čisté vařivo bez fotek.

 

 

 

29 komentářů to “Obrácený koláč”

  • avatar Cloud:

    Zdravim.

    neviem aky zmysel ma prepocitavat cenu topanok na ubehnuty kilometer. To po prve.
    Po druhe sa znackam nevyhneme, lebo ako by sme chceli odlisit a zhodnotit parametre? Osobne jednoznacne lowa, la sportiva, salomon. V tomto poradi. Co sa tyka aj zivotnosti aj komfortu. A to mam na mysli rekreacne behanie a chodenie pre radost. Ak chcem behat 4-5 krat do tyzdna, cenovo sme od 200 euro a vyssie, s tym nic nenarobite.

    Ak by som mal behat po lese 1-2 krat za tyzden par kilometrov, tak akekolvek run, bezecke boty, trebars aj tie z Lidlu, zivotnost mizerna, ale zase cena/komfort prijatelna.

  • avatar michp:

    @Klára: ;-) Richard Marcinko v jednej svojej knihe opisuje, ako začal behať bosí. Každé ráno, na škvárovej bežeckej dráhe. Samozrejme zo začiatku mal kožu zodratú, ale potom sa mu na šľapách vytvorila hrubá – podošve podobná – koža a nevedel si predstaviť pohodlnejší beh, ako beh na boso… Neviem nakoľko je príbeh pravdivý… ale niečo na tom bude :-). Všetky druhy topánok pri istých (neštandardných) činnostiach spôsobujú zhrubnutie kože, u mňa na ľavej nohe nad prstami (tam by bežne mala byť jemná koža) a to „len“ od čupenia pri dojení :-)

    • Přesně tak. Z toho, co tu kdo napsal se asi shodneme, že běhání naboso je velmi dobrý kompromis :-). Pak jsou pětiprsty, inov a NB minimusy, jenže to už je jiná finanční liga, než běhání naboso. Myslela jsem si, že s těmi plátěnkami to v zimě zvládnu, ale jak jsem z nich přešla zpět na běžecký boty, budu asi srab:-). Jde mi spíš o tu zimu a sníh. Nebo to pojmout rovnou posilovně a nazout si rovnou hanwagy. U těch mám ozkoušeno, že vydrží sedm let, když se střídají jen se sandálama a holinkama :).

      ps.to nad prstama, to dělají rády gumofilcáky ze Slovenska :-) Máme je oblíbené !

    • avatar ana:

      já běhám ve starých converskách, nebo v trekových sandálech, ale takových těch víc do města, co mají tenší podrážku, třeba tevy. jo, a nesmí to pod nohama klouzat, třeba kočičí hlavy nebo mokrý listí
      a.

  • Nerád propagujem komerčné spoločnosti, ale jednoznačne najlepšie bežecké tenisky sú od Nike. Ľahké, pohodlné a dobre sa v nich behá. Veľmi záleží od toho, koľko si ochotná do obuvi investovať a ako vážne to s behaním myslíš. Každopádne doporučujem kúpiť poriadne tenisky, nie lacné šmejdy – deformujú nohu, spôsobujú otlaky a nie sú 2x najpohodlnejšie. Pri behu sa musíš cítiť uvoľnená a nie zaťažená obuvou, ktorá na behanie nie je určená.

    • Díky, ale to jsme si asi nerozuměli. Toto téma není o tom, jakou značku auta, jaký luk, jaký padák, jaké běžecké boty. To je o tom, zda kvalitní boty potřeba jsou, či nikoli, jak kdo k čemu dospěl. A s tou lehkostí v botě, to si dovolím oponovat. To není pouze o botě, to je také, hlavně a především o hlavě. Jsou lidé, kteří v životě nezažili splachovací záchod a dovolím si tvrdit, že zažívají naprosto stejný komfort jako lidé, kteří mají záchod dle nejnovějších pravidel. Někde jsem slyšela, že člověk musí žít tak, aby na něj působilo prostředí dobře, aby se mu žilo lehce. Je mnoho domů kolem nás, kde je člověk obklopen velmi vysokým luxusem a upřímně řečeno, mít na účtě hypotéku 3,5 milionu, nebude se mít žít lehce a nebude. Takže nebudem trumfovat značky, spíš mě zajímá, když běžíte bos, neběží se vám lehce? Lehčeji než s niky na nohou? Samozřejmě berme v potaz louku, žádné šutry a větve v lese. díky moc

      • Chcel som tým povedať len toľko, že kvalitná obuv je potrebná a kto tvrdí opak, tak nemal nikdy obuté profi boty na behanie alebo nikdy aktívne nebehal. Je sakra rozdiel medzi lacnými outdoorovými šmejdami a obuvou určenou a vyrobenou pre bežcov. Napísal som, že mám s obuvou od Nike dobré skúsenosti, nie to že sa mi ich obuv páči, je štýlová, tieto aspekty sú pri výbere takmer zanedbateľné … Beztak, je to jedno väčšina ľudí, ktorí sem chodia nebudú mať možnosť si v profi botách ani zatrénovať, zabehať. Nechcem tu nikoho uraziť ani nič, ale je to isté ako aj z potraviny.

        • Chápu, já bych tuto diskuzi jen nerada posunula do vod – jakou značku bot. No, zkuste asi tedy napsat, co to jsou profi boty. Možná ale není od věci si to rozmyslet s tím škatulkováním. Je to recept na tvarohový koláč, spousta lidí nenapíše komentář a jen z těch, kteří napsali tu, zda-li dobře počítám, je – když počítám i pana domácího, šest lidí, kteří vlastní boty od dvou do 3000 korun. Naopak, možná se zde kupodiu setkávají lidé, kteří rádi dají peníze na to, co je podle nich důležité. Podle mě, pro nás hobby běžce, kteří naběhají kolem 200-400km měsíčně, je to dostatečně profi. Kupovat dražší boty už podle mě pro člověka, který není nijak závodně ambiciozní je nesmysl. Tudíž např. Mizuna, NB, Inov, Ády, to vše myslíte, že v cenové kategorii 2-3, není srovnatelné s Nike v podobné cenové kategorii?Maslím upřímně, tam nehledejte ironii. Navíc počítejme s tím, že cena není vždy zásadní ukazatel kvality a naopak podle mě Nike budou v podobné kategorii boty určitě dražší, než např. NB.

          No, jinak smysl toho, co píšu je, že člověk, pokud si není jistý, právě se zde ptá, jaká zkušenost ostatních lidí. jakou mají zkušenost s tím, když se zamyslí nad běžeckým PR, jak moc je důležitá bota skutečně a jak moc je to marketing. Je to právě hodně podobné, jako s jídlem. Pro někoho je důležitý druh jídla a jeho složení, pro někoho etika chovu atd atd.

          • avatar Dolomiti:

            Přesně ;-) Pokud vezmu v uvahu běhání pro radost v běžných podmínkách kterému se věnuje x milionu lidí, tak u značkových bot je 90% PR a je jen otázkou osobní volby a zkušenosti která ze značek bude vyhovovat ;-) Profi bota? Nevidím nějaký zásadní problém v tom vyzkoušet si profi botu. Měl jsem tu možnost u Salomonu a nějaký zásadní rozdíl mezi touto botou a botou stejné značky a typu z obchodu jsem nenašel. Pravdou, ale je že u těchto bot se pohybujete někde na hranici 160,- Eur :-)))

    • avatar Dolomiti:

      No rekl bych ze jsou zdravejsi boty nez Nike, ktera se veze na modni vlne ;-)

  • avatar Dolomiti:

    Popsaný boty jsou krásný ;-), ale ani jedny do hor :-D

    • avatar caso:

      Zdravim a zvedavost mi neda – ktere boty konkretne myslite? Ze jsou krasne ale nejsou do hor? Ja bych rekl, ze do hor jsou takove boty, jake clovek ma a ve kterych se muze pohybovat, coz muzou byt skelety, kozene pohorky nebo treba nazouvaky. Muj ded chodil cely zivot v jezdeckych botach (v podstate kozene holinky s tenkou podrazkou) a bez problemu se pohyboval nad 4000 m, ja jsem v mladi nosil tenisky (tenke platene) nebo v zime snehule, moji bratranci chodi ve stejnych vyskach v teniskach nebo i treba tech nazouvacich. Na ledovec bych v nazouvacich nesel (ja je tedy nenosim vubec), ale na takove normalni chozeni je to podle meho nazoru jedno v jake vysce clovek je, kameni a nerovny teren je i v nizinach …

      • avatar Dolomiti:

        Mel jsem na mysli behani po horach ;-) Trans Alp doporucuje ctyri typy. Ja osobne pouzivam Salomon XA 3D Ultra a podle pocasi a terenu bud normalni nebo goretex. Bezny boty (adidas, nike, mizuno apod.) znicite za jednu sezonu

  • avatar caso:

    Zdravim, i ja se pridam se svou zkusenosti. Pro mne osobne je dulezitym faktorem vek, cim starsi, tim vice se ozyvaji ruzne urazy a artroza, a v teto chvili jsou drahe (nejsem si jisty ze nutnym synonymem je kvalitni) bezecke boty vlastne protetickou pomuckou a umozni cloveku vubec bezet. V mladi jsem behal bos, v sandalech, v platenkach, pohorkach i kanadach, ale posledni roky uz to „jde“ jen v mizunech. Jedina vyjimka je beh bosky po louce, ale dostatecnou vzdalenost ciste po loukach mam jen v jedne lokalite, kde trvale neziju. Takze ja osobne to mam tak, ze pres leto (par mesicu) chodim bos kdyz to povaha vykonavane cinnosti povoluje, sandaly jen do mesta, jinah pohory a gumaky a na beh mizuna. Souhlasim s hranici, kdy do 20 -30 km (podle kondice) to je jedno, vice uz je na botach citit, hadry jsou mi jedno, mam prastare kratasy, teplaky a trika, a nejnovejsi kousek je pertexova sustka, kterou mam tak 18 let. Boty vydrzi tak nejak 1500 – 2000 km, ale kdyz je zima tak radsi jezdim na bezkach, takze to prodluzuje jejich vek. Na km to sice vychazi draho, ale tim jak se to rozlozi do vice let, tak mi to tak neprijde, a stejne, penare jsou jenom jakasi iluze, takze je v podstate jedne kolic co stoji. Bud na to v danou chvili penize mam a koupim, cimz se vec uzavira, anebo nemam nebou koupit nechci, a uzavira se taky.

    • Caso, jako bych slyšela pana domácího. Právě jsem tu asi týden „řešila“ formu na goudu. Vždy, když jsem se obrátila na pana domácího, bylo mi řečeno “ dělat to chceš, peníze jsou, tak si to kup“. Má řekla bych, zcela stejný přístup. Jasný – s tím během, mám to stejně. Upřímně řečeno, tak trochu jsem čekala na Váš komentář :), tento mě uklidnil. Před 14 dny mi řekl pan domácí, že by mi chtěl udělat radost, a že půjde se mnou. Rozhodl se, že musí udělat něco pro svá kolena – preventivně, neboť po delším běhu se začnou ozývat a tak to pojal trochu baletně. Doběhl celých 8 km po špičkách. Ideální situace, člověk druhému svým způsobem předloží svou přízeň, jejíž dozvuky pak žena vidí a vnímá ještě 14 dní poté. Zemědělská agentura, na kterou jsme museli tři dny poté – nejhorší rozležení – je jako na potvoru ve 3 patře točitých schodů bez výtahu :-). Lýtka jsou prevít!

  • Jani už tady zmínila ten kus kůže přivázaný provázkem, tak hodím svou trošku do mlýna :-). Letos jsem si pořídila Xero Shoes (objednáno z UK) a od té doby bych nejradši nenosila nic jiného. Kalužím už se nevyhýbám, ale naopak si chladím nohy, přes potok člověk přebrodí kdekoliv bez zdržování :-). Mám podrážku 4mm a zatím vše naprosto v pohodě (i když na vysypané štěrkové cesty by 6mm bylo určitě pohodlnějších). Začala jsem si víc všímat jakým stylem běžím, jak dopadám, a postupně se snažím si upravovat pohyb tak, abych běžela symetricky :-D. Zkoušela jsem i běhání na boso, ale ještě tomu dám asi chvíli čas – přeci jen v létě mi byl nepříjemný rozpálený asfalt, v lese jsem zas kličkovala mezi ostružiním :-) Výhoda Xero Shoes – jednoznačně nejlevnější minimalistická obuv /jestli to je ještě obuv teda :D/, vydrží toho hodně (záruka 5000 mil..). Zima v nich rozhodně není, jak člověk běží skoro bos, chodidla se více prokrvují a zahřívají. Jeden známý má Vibram Five FIngers a moc si je pochvaluje, ale mě to přijde za hodně peněz málo muziky (a ještě smradlavé).
    Takže za mě jednoznačně Xero Shoes nebo běhání na boso, jsem z toho posledních pár měsíců naprosto unesená a ta euforie nemizí, ale pořád se jen znásobuje, z běhání mám mnohem větší radost, tuplem když vidím zvědavé pohledy dalších běžců :-)

    • Ho hó, jak je někde napsáno – jak si sám vyrobit :-), je to ideální část webové stránky pro mě :-) http://xeroshoes.com/make/#howtomake. Nicméně, je to super, ale neřeší to základní věc, 7 měsíců docela chladné zimy a 5 měsíců sněhu. To mizuna dají. Upřímně, už jsem se naučila, že louže nepřeskakuju taky. Jakmile vyběhnu, 9x z deseti jsem úplně mokrá od trávy do pěti minut od vyběhnutí, takže to už vůbec neřeším. Přezuju se prostě až doma. No a právě ty plátěnky mi přišly jako bezva alternativa – že bych je ořízla? :-)))

  • avatar lamucha:

    Ja sice nesnasim, kdyz mam na sobe podpis nejake super nadnarodni znacky, ale co se tyce bot, at uz na beh nebo na hory, tak verim tomu, ze znackova bota je kvalitnejsi nez obycejna. Bezecke boty mam bud NB nebo Nike, protoze mam takovou sirokou tlapu, a pote, co jsem si vyzkousela funkcni pradlo, tak musim rict, ze bezecke obleceni jiste znacky miluju. Mam vyzkousene, ze do 20 km je jedno, co ma clovek na sobe. Ale jak jsem tuto hranici prekonala, tak i cedulka na kalhotech mi vydrela „diru“ na zadech…

    • to právě musíte mít triko bez těch cedulek :)

    • S kilometráží to mám naprosto stejně. Do dvaceti je to jedno, i když ty plátěnky jsou šílený i na osm, ale jak padne 21, cítím přesně, jestli běžim v dobrý nebo špatný botě. Ale míchá mě to. JInak vlastním jedny sandály a jedny kvalitní pohory a holiny samozřejmě. Pohory vydrží, i s tou zátěží co mají, minimálně 7 let. A tyhle potvory jsou za rok , za rok a půl v čudu.

      • avatar lamucha:

        @Klára:
        Souhlasim, ze dobre pohorky vydrzi i 7 let. Ale clovek za tyden ubehne mnohem vice kilometru, nez ujde. Kdyz jsem si jednou dala cestu do Santiaga, a usla za mesic v jednych sandalech 1000 km, tak uz me take moc dlouho pote nevydrzeli..

      • avatar lamucha:

        jinak, super diskuzni tema :)

  • avatar Klára:

    Jojo, taky jsem odmítala běžecký průmysl… a dneska, v celých třicetipěti letech, již několik let na běh mohu pouze vzpomínat. Běžecký průmysl mě irituje dodnes, ale kdybych mohla běhat, nějaké slušné běžecké boty bych si v zájmu své nožní klenby, kotníků, kolen atd. pořídila. Též jako vnučka dlouholetého běžce, dnes s umělými klouby a bolavýma nohama.

    • Kláro, díky moc za názor. No právě hledám informace a díky každému za ně, hlavně za ty osobní, skutečné. Já dodnes průmysl běžecký neignorovala. Mám troje, hezky odlehčený, samý krosky, protože běhám hlavně po lese a po skalách, po silnici skoro vůbec. Jenže jsou drahý a vydrží maximálně patnáctset kilometrů. A to mě míchá. Mám jich víc, abych je střídala a mohly trochu odpočívat a nechodit každý den, ale nic to nepomáhá a tak si říkám, někdo to třeba dopiloval :-) a má nějaké řešení. :)

    • TAk to je no, nic není dobrý ani špatný, vždy je to o tom, najít míru :)

    • avatar jani:

      No právě, připojuju se taky, měla jsem kdejaké tenisky z tržnic, ale měla problémy se šlachami a nožní klenbou. Pak mi jeden profík vybral moje první běžecké Adidasky a nestačila jsem se divit, že mě nic nebolí a nemusím mít dlouhé pauzy. Přešli jsme pak na Mizuna, já i manžel, ty nám oběma sedí. Berem to tak, že se nedá nic dělat. Při té větší zátěži to chce opravdu boty, ve kterých se nohy neničí. Já sice už mám zátěž teď spíše občasnou a pro radost, od té doby, co se nám narodilo poslední dítě, takže mi boty vydrží už o moc dýl, ale manžel počítal, že když uběhne 1500km v botách za 3000, vychází ho kilometr na dvě koruny jako když jede na motorce :)
      Leda ještě běhat bosky nebo jen s tím kusem kůže přivázaným provázkem :) Líbila se mi kniha Běhání s Keňany a Born To Run, to znáte taky, realizace ale u nás zatím nulová. :)

      • Taky taky, hlásím se do kluby. Na mou širokou nohu mizuna. Ideální alchemy 7, který ovšem hned potom, co jsem si je oblíbila, přestali dovážet do Evropy – o důvod víc se na ně vykašlat :-) Běhá se v nich bezvadně, což o to, ale souhlas – 2 Kč za km je moc. To, že jsou rozdrbané a mají díry v opláštění, to se dá vše zkousnout, ale že jim začnou lézt železa vzadu na patě a nejde tudíž už běžet, to už je prekérní situace. Xero shoes mě nadchlo, děti hned operativně začly řešit, že ideální je uříznout podrážku z Croxů od vietnamců, dát pevnostní provázek a můžu prý i na skály.. Jentl doplnila, že bohatě stačí vložka do bot :-))))

Přidejte komentář