Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Nový časopis Mlékonoš
Domácí mlékař
fb twitter instagram
Login

Register| Forgot Password?

Posts Tagged ‘rýže’

Sami uznáte, že jsou činnosti, ke kterým si člověk musí hledat motivaci.  Začala jsem běhat tak nějak jinak a u toho je potřeba mít pevný střed těla, což nemám. A tak jsem se jala ještě více ho zpevňovat. Brzy ráno, před počítačem, kde mi namakaný černoch se suitou stejně namakaných bělochů a japonky ukazují, co mám dělat. Hugo kolem mě krouží a po chvíli povídá zcela bezelstně “ A víš to jo, že ti to na tom počítači jde zrychleně?“ Úplně zpocená podklesávám v kolenou a popadaje dech odpovídám – “ To ne Hugo, to já cvičim tak pomalu“ a milý Hugo se nenechal vyvést z míry “ Aháááááááááá, ale štve tě to, viď?“. On měl vůbec včera velmi dobrý den. Odpoledne přišel, že má nový homonymum. Už tato věta mě v jeho pěti letech naplňuje pýchou. „Jaký?“ ptám se. „Kotě!“ on na to. „Kotě? a jak jako?“ “ No, kotě jako kočka a kotě jako ženská čece“.:) A celý den zakončil větou, která se stane pravděpodobně zimní stálicí. Přiběhl domů a křičí, že pan domácí je sprostej.“ Jak to, co říkal?“ “ To nežeknu, ale myslim, že toho sněhu jsou čtyži pldele a ne tči!“!  :-)

Takže odteď, kdykoli cvičím, nevidím se jako krásná, pevná a se sexy lehkostí, ale jako pomalá, zpocená a s jasným výrazem sveřeposti a nenávisti vůči těm na monitoru. Děti jsou tak nepěkně upřímní! Read the rest of this entry »

Lidské touhy se neuvěřitelně rychle mění. Možná se nemění touhy, jen prostředí a člověk na něj musí velmi rychle reagovat. Běh u mě začal před několika lety proto, abych utekla na chvíli z chalupy. A protože nešlo utéci na doslech, to by bylo k ničemu, stal se z toho denní, poměrně zásadní rituál. Neběhám rychle a ráda běhám dlouho. Jenomže letos tento důvod padl, neboť děti to myslí s tím, že budou běhat se mnou, zcela vážně. A tak jsem si včera řekla, počkejte, já vám dám. A šli jsme na osm kilometrů. Po šesti jsme se blížili domů a já tasila zbraň – půjdu ještě nahoru jeden kilák a pak zpátky. Oni, že ne, že už jsou unavení. Juchůůů, zajásala jsem v duchu. Ale když odbíhám, Jentl se otočí, a že jde taky. No a když jde Jentl, tak musí i Kvído. A tak mám zase průvod. Jenže po kilometru jim asi naběhly endorfiny nebo co, začaly mávat ručičkama, a že tohle je teda bezvadný, že teď se jim běží tak lehce, že by to běžely klidně ještě hodinu. Schizofrenní situace – když takhle malé děti v naprosté euforii běží a úplně upřímně je to baví, volají že už nehtějí běhat krátce, jen dlouho  a zároveň vědomí toho, že už asi nikdy nebudu sama :-) Read the rest of this entry »

Náročné dny pokračují. Stav našeho hospodářství se radikalizuje! Koňů je o 100% více, krav je o 100% více, snažíme se, aby bylo psů o 100% více a upřímně řečeno, skoro bych i skončila u zvířat a přikláním se poprvé na stranu pana domácího . Raděj vlastní reprodukce žádná, než navýšená o 100%. :) Zatím zvládli zvířata i pan domácí převozy a porody bezvadně. Jsme ovšem na počátku. Kobylu čeká porod, psa i akt.  Marjánka – naše nová jalovice se otelila o 10 dní dříve než měla a porod to byl bezva. Stihla ho už Eliška, které se to velmi líbilo, jak říká, „také jsem si sáhla“, protože musela roztahovat krávě hráz a po porodu chtěla ještě! -Endorfiny zjevně nefungovaly pouze na krávu.

Márinka, narozené tele, se má k světu. Jalovice není saň, má obrovské krásné vemeno, stojí na dojení ukázkově, je klidná, můžeme  zase po pár letech dojit ručně a vůbec je to takové vydařenél No a protože jsou to dny celkem vytížené, tak jen obyčejná jídla. Dnešní jídlo je takovou variací na tuto rýži a má celkem veselý podtext, protože jsme se konečně dostali k pytli pohanky od známých, kteří jí nedaleko pěstují. Je však neloupaná. Vyloupat jí není s mlýnkem na obilí až tak veliký problém, stačí mlýnek hodně povolit, zkusit na trošce a nechat pohanku jen velmi jemně omlet,čímž se bezvadně zbaví slupky a zůstanou jen krásné bílé trojúhelníčky – ovšem a to je ten problém, ležící v odpadnuvších pohankových slupkách. No a jak se zbavit slupek, že? Read the rest of this entry »

Dnešní den byl pestrý – přírodověda, skladba – vážení, to je paráda taková skladba. Doporučuji každému rodiči zopakovat si předmět, přívlastek rozvitý, příslovečné určení a doplněk, větu hlavní a vedlejší, těším se upřímně, co se mi dnes bude zdát :-)

Také pak přijela návštěva – přijela si pro kohouta a s dovolením vkládám autorský kompliment našemu kohoutovi

“ Už jsme po práci v klidu a teple, ale předchozí hodiny byl docela šrumec, nejvíc kolem osmé, kdy jsme přijeli a vložili dědoj do ruky krabici s kohoutem. Vzal ho tedy a odnesl do chlíva ke slepicím. Slyším: „ten je ale velkej a fešák….ježíš mariá von mě utek!!!!!!!!!!“ a najednou vidím přes dvůr  běží černý stín a za ním ještě větší černý stín – to byl děda a závodil s kohoutem kolem baráku. Tak jsem se nechala strhnout davem běžících a přidala se do těsnýho závěsu. Kohout pořád první. Oběhli jsme 2x barák, stodolu a za vyzývání ostatních během běhu je zvali k príma honičce. Vše ale dopadlo dobře. Děda musel v chladné větrné noci sundat kabát a po důmyslné hohoutově schovávačce se dědovi podařilo kohouta odlovit. Nyní je umístěn v teple chlíva. Všichni jsme se nahrnuli dovnitř a obdivovali krasavce. Vskutku výstavní kus. „

No ale dnes nebyl k večeři kohout, víš Rachade, dnes bylo něco mnohem jednoduššího :-)

Není každé zdravé jídlo nechutné, není každá pohanka nedobrá a tahini není jen humus. Vše má několik úhlů pohledů a dnešní jídlo je velmi rychlé,  dobré a navíc dost vyvážené. Je to jídlo zcela ideální, protože je vegetariánské, veganské, je pro celiatiky i ty, kteří trpí intolerancí laktózy. Je ideálně sacharidové, bílkovinné i tučné, prostě takové akorát. Navíc nejmladší syn se mě dnes ráno po probuzení zcela upřímně zeptal, „jestli jsem taky někdy byla mladá ?“ :-) a tak předcházím jistému  nadcházejícímu, totiž, až se mě zeptá, „zda jsem taky někdy byla hubená?“ a místo výborného jablečného křehkého koláče, na který dám recept hned zítra, si vymýšlím jídlo dnešní. Je to fakt jídlo lehké a oddechové, nicméně dnes vzniklo a ode dneška ho mám ráda ! :-) Read the rest of this entry »

A už se zase těším na zimu :-))) Navíc jsem naprosto neuvědoměle slíbila, že budu dělat v květnu oplatky na řemeslném trhu u nás v klášteře a doma práce fakt každý den od pěti a na to není člověk vůbec zvyklý, tak jsem se z toho chtěla na poslední chvíli vykroutit, pan domácí se smál, protože mi průběh mé aktivity, znajíc mě třiadvacet let,  předpovídal do nejmenšího detailu, ale přijela Eliška a bude oplatkovat a vaflovat se mnou. Chladící zařízení chladí, štípky mouchají a já tenhle článek chci napsat už tři dny a začínám být tak trochu ve skluzu :-)). Stejně jako každý rok chodím každé ráno kontrolovat ledový salát, jestli udělá hlávku, nebo neudělá :-)), děti mají příští týden přezkoušení a už jsem jeden den zapomněla vyměnit kefírové houbě mlíko – ale jeden den jí asi nezabije, naopak jí celkem posílil, narostla mnohem více :-))). Mám za sebou také jeden rozvoz zeleniny na kole – takové trochu fiasko, protože jsem na to nebyla zcela připravená, neměla doma žádný obalový materiál, vzala bedny, kolo a batoh, papírová krabice se na prahu u Radka po vyndání z batohu rozpadla, věci propadly dnem na práh a pak doma jsem navíc zjistila, že dva nejhezčí saláty propadly už do batohu :-)) a přivezla jsem si je zase domů. Vajíčka přežila, další tři bedýnky taky, ale zelenina vypadala po mé cestě, jak kdyby byla z první světové a já taky, protože mě bolela pusa a já zcela vážně přemýšlela o totální náhradě :-))) ovšem máme výborného zubaře – to je trochu schizofrenní situace – sympatický zubař :-)) a ten mi z té dásně, o které pan domácí tvrdil, když jí vymýval zahnutou jehlou s kysličníkem, že je nějaká „znekrotizovaná“ :-)))) nějaká černá, tak z té mrtvé dásně, na kterou nešlo sáhnout mi vyndal jakousi černou třísku :-)).. Pan domácí byl pak doma smutný, že ten zákrok mohl udělat sám, ale že jsem se zbytečně moc cukala. :-)) Read the rest of this entry »

Hned jak jsem napsala v článku o tom, že naše fantazie pro vytváření hádanek a soutěží je pramalá, naskytl se navečer takový pěkný motiv. Na konci článku je fotka, jak pan domácí s Bábelem něco dělá. Popusťte uzdu své fantazii a zkuste uhodnout co. Fantazii podotýkám ! Výsledek stojí za to. :-) a k tomu přemýšlení takový příjemný recept. Když už ředkviček  na chlebu a v salátu a samotných dost, není od věci si je zkombinovat s domácím máslem a rukolou a udělat si takový rychlý zeleninový mix.

Potřeba je rýže 2 hrnky, kurkuma-plná lžíce, sůl, trochu oleje, 2 cibule,2lžíce másla, 2 stroužky česneku, 2 svazky ředkviček – prostě asi 20 ředkviček, veliká náruč rukoly- lístky rukoly tak na obejmutí oběma dlaněmi :-), 6 lžic pampeliškového medu (lze nahradit včelím), sojová omáčka shoyu. Read the rest of this entry »

Po dnešní euforické odpolední vyjížďce, bolesti stehen a kostí pod hýždí- vůbec jsem netušila, že tam jsou, kosti v této oblasti většinou vůbec necítím :-)) bylo na řadě něco lehkého, rychlého a přijatelného. Rýže se zeleninou je fajn a navíc nám po tetičce z Ameriky zbyla plechovka kokosového mléka. V životě jsem to neviděla, neslyšela o tom a už vůbec jsem to nikdy nechutnala. Další dnešní premiéra. Na plechovce je napsáno- ideální do zmrzliny, tak proč ne. Po otevření to vonělo jako kokos, bylo to až nepřirozeně bílé,ale na obale nebylo až tak moc vypsaných libůvek a po olíznutí to chutnalo jak jinak, jako kokos! No tak jsem to šoupla se dvěma žloutky a 1litrem smetany (odstřeďovala jsem dnes za tři dny a mohla jsem si ten litřík dovolit- ze zbytku vznikla ještě dost veliká hrouda másla),4 lžícím moučkového cukru do zmrzlinovače a nechala točit lopatky. Ale když se udělala zmrzlina, bylo to sice smetanové, ne už ale moc kokosové. To kokosové aroma se jaksi vytratilo. Tak jsem tam přidala vnitřek jednoho lusku vanilky a byla to smentanová vanilková zmrzlina s jemným nádechem kokosu.

Rýže se zeleninou – suroviny jsou : 500 ml rýže, 1250ml vody, sůl, turmeric,černý kmín, jeden menší pórek, 3 střední cibule,  300g červeného čerstvého zelí, 50g rozinek, 50g sekaných  neloupaných mandlí,50g kokosu, 4 lžíce maizeny- kukuřičného škrobu, olej,400 ml vody.Shoyu-sojová omáčka.Směs koření – černý pepř, koriander, skořice, hřebíček a kumin.

Nejprve rozpálím ve dvou hrncích olej. Do jednoho nasypu dva hrnky cibule, polévkovou lžíci tumericu, lžíci černého kmínu, jemně orestuji a zaliji 1250 ml vody. Uvařím rýži dokud se voda nevyvaří.  V druhém hrnci  nechám jemně restovat cibulku na proužky, přidám na jemno nakrájené červené zelí, rozinky, mandle, kokos a míchám. Osolím, po chvíli zaliji 400 ml vody a přidám maizenu a sojovou omáčku shoyu. Dále pak lžíci koření – směs hřebíčku, skořice, černého pepře, korianderu a kuminu.Míchám tak dlouho, dokud není hmota hezky tmavá a hustá. Nakonec posypu pórkem krájeným na kolečka – je malý, protože to je vlastní lednový chcípáček z venkovního záhonu :-) Read the rest of this entry »

Toto jídlo nebude mít příliš velikou základnu příznivců, protože  k jeho výrobě je potřeba základní věc a tou je mlýnek na obilí. Na druhou stranu je to příznivé jídlo pro celiatiky, i když já do něj přidávám hrst ovesných vloček, což celiatické jídlo trochu kazí. Není úplně normální jíst v jednom jídle kombinaci rýže s bramborem, ale pokud je rýže udělaná tak, že je z ní karbanátek, který je navíc chuťově dobrý,  vůbec nepřijde při jeho konzumaci divné mít jako přílohu právě brambory. Navíc mi teď dost schází fotky pana domácího, takže je fotka jídla je trochu mázlá a nehezká, ale pro ilustraci důležitá, proto jí přidávám.

Na přípravu tohoto jídla je třeba 180g obyčejné rýže, 2 vejce, hrst ovesných vloček,250 g tvarohu, 110 ml vody, sůl, curry, pepř, lžička pálivé papriky, hrst rozinek, dvě lžíce lněného a sezamového semínka dohromady. Olej na smažení a brambory jako příloha. Rybízová marmeláda na ozdobu.

Nejprve ze všeho je nutné umlít na mlýnku na obilí rýži – na stejnou hrubost jako mouku, kterou normálně používáme na pečení a vaření. Do namleté rýže dáme jedno vejce, zalijeme vodou, pečlivě alespoň pět minut mícháme -hmota je řídká – ona rýže docela nabobtná a já nechávám do druhého dne odležet. Druhý den přidám další vejce, hrst ovesných vloček, jeden tvaroh, koření, rozinky, sůl, lněné a sezamové semínko a celou hmotu pečlivě promíchám. Lžící pak nabírám hmotu a v rozpáleném oleji na pánvi dělám karbanátky – pozor, těsto je řidší, nedrží dobře pohromadě a je třeba tedy první stranu nechat opravdu dobře osmažit – nabírat raději placatou podběračkou, na ničím úzkým. Read the rest of this entry »

Dneska jsem nějak dost unavená. Blíží se pololetní přezkoušení, kterého prý netřeba se vůbec bát, průběžně listuji stránkami učebnic, půběžně panikařím, ale většinou jen na chvíli. Je tu všudypřítomný klid pana domácího – naštěstí a absolutní dětská bezstarostnost. Nerada bych je nakazila svou možná zbytečnou starostlivostí. Pěstování bylinek se také natočilo spíše do představ pana domácího, který už začínal zvedat oči v sloup – zase jaro, zase spousta plánů, zase problémy !!!:-). Ale po dnešku je už jasné, že k problémům nedojde, protože ekovýkup už se rozrostl díky ekologické základně kupujících do takových rozměrů, že příliš nestojí o malopěstitele s nadbytkem 7 arů jedné byliny. Nezbývá tedy, než nastoupit cestu nejen vlastního pěstování, nýbrž i vlastního prodeje, případně odvoz do sběrny. Čekal mě tedy telefon na živnostenský úřad, kde máme našetěstí pána, který se sice na každou druhou věc ptal kolegyně, ale na každou mou námitku, co by mohl být problém odpověděl „no to neblázněte, to už by lidi byli úplní chudáci, když by si ani nemohli vypěstovat bylinky !“ Ubezbepečil mě, že všechna rozšíření živnostenského listu budou zdarma – neptala jsem se na to:)) a že se na mě těší :))). Hezký vstup do nového dne.  Takže bylinky budou,když je vypěstujeme a usušíme, ale bez závazků jarního upsání se někomu! A to je parádnický!

Dnešní jídlo vřele doporučuji. Když někdo řekne, „naplň cibuli a dej zapéct“, nezní to úplně přitažlivě, ale viděla jsem nedávno na obrázku plněnou cibuli. Nevím však kde a nevím ani čím, ale moc se mi to líbilo a tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Jídlo se na rozdíl od piškotu, který sežral pes, povedlo. Piškot se nejen nepovedl, ale ještě navíc spálil. Špatný tlak – přijde zase zima…..:)) Šalamounsky píšu,že se spálil sám – já nic, já stála opodál :)) Však už jsem psala, že jsem dneska nějaká unavená :)) Read the rest of this entry »

VGN
Toto jídlo vzniklo díky jednomu dětskému časopisu. Díky časopisu, který k nám domů kdosi přinesl aPaella
nejstarší dcera se rozhodla, že podle časopisu uvaří. Tak jsme nakoupili potřebné suroviny – vynechali jsme lilek, protože máme plný sklep cuket a dýní Hokaido, tak jsme udělali malou změnu. Pak jsme se podívali,co je to Paella a zjistili, že je to tradiční španělské jídlo, většinou s dary moře nebo kuřecím masem. Španělští zemědělci si prý často dělávali jídla na otevřeném ohni v nízké pánvi a protože rýže bylo dost a byla levná, základ tohoto jídla tedy tvořila rýže. Zeleniny bylo také dost, přidala se tedy zelenina. Poté co kdo ulovil, přidaly se i dary moře a vznikla paella. Já osobně bvch spíše viděla historii tohoto jídla tak, že bylo třeba, aby se něčím odllišilo od italského rizota. A podle mě se liší právě asi touto historií, ovšem nerada bych se mýlila, možná že rizoto se začalo dělat, protože italští zemědělci vařili rychlé,jednoduché a levné jídlo…..Když jsme Paellu studovali trochu blíž, přišlo nám, že je to jídlo hodně podobné italskému tradičnímu jídlu – Rizotu, ve kterém chybí sýr a jeho konzistence je sypká – nelepivá. V každém případě jsme trochu pozměnili návod pro děti, kde radili uvařit 250g rýže ve 250g zeleninového vývaru. Tam jsme poměr vody radikálně přidávali. Jinak jsme se od dětského receptu příliš neodchýlili :-)))
Suroviny : 500g rýže, 1250 g zeleninový vývar -vývar z kapusty, sůl, 400g žampiony, 1/3 malé dýně Hokaido, 400g sterilovaného hrášku, 200g pórku, olej na restování zeleniny. 4 velké barevné papriky. Read the rest of this entry »