Lopuch větší, známe všichni, především my, kdo máme velkého chlupatého psa nebo lépe – dva velké chlupaté psy. V pozdním létě se vrací domů plní bodlinkatých kuliček. Mají je všude a velmi těžko se jich zbavují. Nám se bodláky chytají také všude, pokud procházíme místem, kde se podařilo lopuchu vyrůst do tohoto stádia. O lopuchu je možné přečíst si více v dřívějším článku věnujícím se přímo této bylině nebo v tomto článku od Dr. Jirsíka z Národní politiky z roku 1937, případně mrkněte do Wendys, nebo pokud chcete rovnou na fundovaný článek, včetně kvašení, tak samozřejmě k Zuzce do Zkvašeno.
V kuchyni má lopuch poměrně veliké využití, ne však v našich končinách. Zde nepatří mezi běžně využívanou surovinu. Jinak tomu bylo v Číně, Japonsku a zemích Orientu, kde je lopuch považován za zeleninu poměrně významnou – i díky tomu, že přezimuje bez problémů, neb je mrazuvzdorný. Ideální je sbírat jednoletý mladý lopuch. U mě v misce je i lopuch dvouletý, který není zcela vhodný, neb má příliš mnoho dřevnaté části.
Po omytí vodou a kartáčkem lopuch ošidím o jeho dřevnatou část, zcela mladé kořeny můžeme používat celé. Dřevnatá část se odstraní velmi lehce, stačí kořen naříznout podélce a tuto vrchní část sloupnout.
Následuje základní operace – krájení. Lopuch krájíme buď na kolečka nebo podélně na široké kousky, případně tyty široké kousky rozkrájíme ještě na velmi tenké nudličky. Protože lopuch používáme často do salátů, je dobré být při této práci precizní a krájet si skutečně stejné tenké kousky.
Pokud používáme tenké části lopuchu, tento již nevaříme, konzumujeme ho syrový, pokud si nejsme jisti stářím kořene a používáme větší kousky, raději kořen uvaříme v osolené vodě, aby trochu změkl. Vždy je dobré zkusit si orestovat svůj kořen čerstvý nevařený a lehce uvařený a sami si odpovědět na otázku, jak se svou surovinou pokračovat, jak nám to nejvíce vyhovuje.
Z lopuchu budeme při vaření používat nejen kořen, ale také čerstvé výhonky a stonky.