Co noveho na kopci

Tak nám přišla zima, paní Millerová ! říkám si každé ráno spolu s Josefem Švejkem a než

jdu na záchod, snažím se nepodívat z okna. Aby mě ta cesta nepřešla ! A taky mi v tyto chvíle často naskakuje historka, jak jedna známá bydlící v domě vedle dětské doktorky měla jisté obavy z doby po narození dětí a druhá známá jí říkala – “ co blázníš, vždyť to máš k doktorce blíž, než Klára na záchod !“ :-)). Ten záchod je schválně, je to sebezáchovný pud, jak v tyto dny, kdy tu fouká vítr – což je tedy zhruba 300 dní v roce a kdy takhle moc sněží, vůbec vyjít ven. Děti, kterým to vůbec nevadí a kvůli kterým se musím ovládat, že i já jsem vlastně strašně spokojená, jak je krásně, abych jim to neznechutila, mě přivádějí k šílenství, protože je v současné chvíli nadlidský výkon usušit čtvery boty, bundy, rukavice, čepice a kalhoty i punčocháče tak, aby byly zase za půl hodiny k použití, a že být musí. Vždyť je venku nádherně !!! :-)) Dnes takový rychlý oběd, který je za chvíli a není nijak náročný na přípravu.  Karbanátky dělám s bramborovou kaší a od té doby, co jsem jednu dobu navštěvovala zubaře častěji než…. nemůžu přijít co :-))- prostě, byla jsem tam skoro celý rok denně a pan domácí mi koupil knížku „Kaše, strava naše „, mám ráda dělat bramborovou kaši spolu s další zeleninou.

Nejprve oloupu a nakrájím brambory a cibuli a dám vařit do osolené vody doměkka. Po uvařením naliju trochu mléka a másla a kaši rozmixuji.

Na karbanátky vložím do mísy tvaroh a nastrouhaný sýr, osolím, opepřím, opaprikuji, vložím vejce a tolik mouky a strouhanky v poměru zhruba 2:1, aby bylo lze z hmoty tvarovat z rukou malé karbanátky. Ty usmažíme v horkém oleji. Podávám se sterilovaným hráškem a usmaženou cibulkou, kterou je posypaná kaše.

1 ufa | 29. listopadu 2010 v 10:53 | Reagovat

Já miluji kaše…bramborová, ovesná, krupicová, kukuřičná…prostě jakýkoli druh…karbanátky vypadají dobře, ale nevím nevím jestli budou chutnat přítelovi…on nějak ty věci z tvarohu nemusí, kromě buchet, a od doby uveřejnění vašeho článku na pribináček, kupodivu miluje i ten… Když nad tím, tak přemýšlím, díky vám jsem si na něj zase vzpomněla, a dělávám ho ted docela často, vždycky jako svačinku s rohlíkem. Takže velké díky!!! Lucie Ufa

2 Cirrusa | 30. listopadu 2010 v 7:37 | Reagovat

Klárko, teď mám období kdy chodím k zubaři každý den (zanícená osmička, zanícený sval atd. atd.), copak jste baštila kromě té kaše? Mi už dochází nápady a kaši, puding, rozvařenou rýži, jogurt už nemůžu ani vidět

3 Klára | E-mail | Web | 30. listopadu 2010 v 7:46 | Reagovat

[2]: Upřímně řečeno -krom kaše zase kaši ). Počítala jsem to a byla jsem tam třiadevadesátkrát ! každý ráno na kole 7km tam a sedm zpátky  – ty jsou horší, ty jsou celé do kopce )). Zachraňoval šest zubů- já ho prosila ať je vyndá, ale on, že ne!) Nakonec mu nic jiného nezbylo. Když jsem byla v tomhle stavu – tak jsem upřímně často ani něměla chuť jíst ) Někdy na ty časy rouhavě vzpomínám

4 Veska | 30. listopadu 2010 v 13:23 | Reagovat

Jsem dělala kdysi tvarohové karbenátky ve kterých byl ještě salám a muškátový
oříšek,prvně došlo k vypuštění oříšku a
posléze salámu,přidáno česneku a majoránky a nakonec je z toho sekaná společne s vločkama ale přiznávám,.že karbenátky mám raději a bramborovou kaši miluji

5 janka | E-mail | 30. listopadu 2010 v 21:20 | Reagovat

tak dnes jsem s radostí využila vašeho receptu a až jsem se divila, jaký měl úspěch, nejvíc asi u hlavy rodiny. Skvělé díky, nikdy mě nenapadlo z tvarohu dělat karbenátky.zařazuji do mých receptů…

6 Klára | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 8:52 | Reagovat

5 Janka: TAk to mě moc těší . Pro mě je to doma vždy jídlo poslední naděje ) Tvaroh je doma vždy, tak , když nevím co, dělám karbanátky, ale většinou se na ně všichni těší