Co noveho na kopci

To, co mému životu jednoznačně neschází je nuda. Pan domácí toho má dost – dost dětí

:-), dost práce a dost mých plánů :-), takže něco musí občas stranou. Jsou to jednoznačně včely. Rozhodně jsou právě včely to, kde se ubírá, když není kde brát a když je únava a člověk si chce odpočinout. Oni pak uletí, zase přiletí, jen si ta žijou v úlu a my z nich máme hodně. Opylují nám stromy, máme o ovoce, ale většinou se o nich nepéče setká s menším množstvím medu. A tak, když teď jedny včely přiletěly, jedny jsme si přinešly ze smrčku, pan domácí má dole střechu i strop, dělá novou podlahu, suší seno atd. a včely logicky odsouvá stranou, řekly jsme si s Ester – nejstarší dcera, že z nás budou včelařky. Že to zkusíme sami, když už jsme to viděly u pana domácího, že to vlastně umíme a že bude med. :-)

Nic jsme nepodcenily ! Vzala jsem si kombinézu, pohorky, rukavice, klobouk se sítí a fukar s troudem, abych jim trochu začmoudila, oni si naplnily bříška a nepíchaly !  Byly jsme nadšené!

Pak jsme přišly k úlu a já pro jistotu poslala Ester pro jakési nářadí zpět :-)). Pootevřela úl, nafoukala, zavřela, pootevřela, nafoukala, zavřela – přesně, jak to znám. Pak jsem otevřela víko úlu úplně a dala si ho bokem. Byla jsem nadšená ! Trochu jsem uvolnila jeden rámeček, že si ho tedy prohlídnu….. až posud to bylo vše trochu v mé režii, přesto, že si pamatuji,že když to samé dělal pan domácí, kolem úlu mu lítalo pár včel, ostatní pracovaly normálně uvnitř a zase tak moc je nezajímal. Já dělala to samé a lítalo kolem mě asi 10 000 včel a všechny bzučely, jak kdyby se chtěli vyrojit. Nebylo před bouřkou, bylo hezky a klidně a já si neustále říkala – buď v klidu, to k tomu patří !:-)))

No, ještě pár rámečků a když se množství včel zvýšilo na dle mého odhadu „nepočítaně“a jejich bzučení nabíralo docela na intenzitě, tak jsem si řekla, že přišel čas úl zavřít – viděla jsi už dost ! :-)

Když smetal pan domácí včely z kraje úlu, aby je nerozmáčkl, vypadaly úplně jinak a úplně klidněji, než ty moje ! Pak už jen po zavření úlu první žihadlo do tváře – někudy se tam nakonec dostala a když se tam dostane jedna ……. nepanikař, si říká !!! V hlavě zarputilý boj, co s hlavou, mám sundat ten klobouk, když jich je pod ním asi třicet, nebo nesundat, když jich je venku asi milión? :-))) Postupným zrychleným ústupem, odhazivší jednu rukavici, po 10 metrech ležela druhá,  pak dalších 10 metrů a kukla a pak už jen doběh k sudu a nalévaní hrnků vody na hlavu. Dceru asi včelaření se mnou moc bavilo, byla hned první den docela činná, polévala mi hlavu, podávala ocet a arniku a tak !!! Pan domácí se kupodivu ani moc nesmál tentokrát, dokonce mě politoval a já, protože to zase až tak moc nebolelo, když mi sundaval ostřím nože z tváří žihadla, měla jsem díky jeho politování pocit, jaký jsem hrdina. Bylo jich minimálně 15, mezi očima a bradou, na krku jsem si pro jistotu držela jednu ruku, oči to kupodivu nedostaly – ty mají včely rádi a vzhledem k situaci je těch 15 skoro málo a můžu být ráda. Natřela jsem vše řádně octem a arnikou, tváře mi trochu opuchly, vypadala jsem jak sysel a Kvído se mě ptal, kdy už nebudu tak ošklivá.

Panu domácímu trochu otrnulo a už vymýšlel, že když s ním budu nadále chodit do včel, bude mít on více prostoru pracovat :-))) nejsem jednoznačně alergická, včely budou mít svůj objekt !!!!

Takže včely mě prostě rády nemají, nebo mě asi nemají rády u sebe doma :-)))

Takže jen takový malý receptík, taková malá variace……..

tato krupicová kaše je trochu jiná než ta základní krupicová kaše.

rozdíl je v množství krupice – je to rychlá kaše a použije se jí méně, to , když není čas stát u plotny a míchat krupici. Nejprve se nechá přivést mléko úplně do horka, mírně se osolí, nasype se cukr, může být vanilkový cukr a pak se mléko sundá z kamen na kuchyň a pomalu se přisype krupice a zároveň se sypáním se rozmíchává mixérem – ruční kuželkou. Při této teplotě mléka už není schopen člověk rozmíchat krupici v mléce, aniž by mixér použil, okamžitě by se zacuckovala.

Když je krupice vymíchaná a hmota hladká, dá se zpět vařit na kamna a chvíli se povaří za stálého míchání ! Pak se sundá, nalije na talíře, ozdobí máslem, cukrem, skořicí, kakaem a posype jahodami a borůvkami.

1 Pipi | Web | 17. července 2010 v 11:28 | Reagovat

jako první pokus o navázání přátelství se včelami to není špatné… minimálně tvoje rodinka se dobře pobavila, to je také důležité pro rodinou harmonii. každopádně ti držím palce do dalšího pokusu

2 Klára | E-mail | Web | 17. července 2010 v 20:44 | Reagovat

No, obávám se, jestli další pokus o navázání kontaktu se včelami nebude návštěva včelaře za účelem koupě medu )), ale stále je tu ještě pan domácí a vřelý vztah včel k němu, tak neházím flintu do žita a nadále budu asi zase jen asistent ))

3 LuckaN | 18. července 2010 v 8:29 | Reagovat

Teda Beku, chudáku, 15 už je hodně, a kolem obličeje a krku je to i dost nebezpečný, to si měla štěstí. Měla sem jednou dvě naráz a i z toho sem si přišla jak největší chudák pod sluncem :))

4 veronika | E-mail | Web | 18. července 2010 v 21:38 | Reagovat

tééédááá, včeliček se bojím jak čert kříža….a vy takto….smekám a obdivuju zároveň…jnak zase samé dobrůtky…a chtěla sem se zeptat na tu celozrnnou rýži, jak se připravuje??…já ji měla blemtavou na kaši…..

a ještě jestli můžu ke kadeřávku a chipsy, skvělé bombastické i můj chlap sundaval z roštu nad ohněm a uždiboval je….a neměla sem sůl, tak sem použila grilovací medové koření a fantazie hadra, a ještě prokládat najemno nakrájenou cibulí a grilovanou cuketou na plátečky….no mňamka mňamózní..

5 Klára | E-mail | Web | 18. července 2010 v 22:12 | Reagovat

[4]: ) tady není místo na obdiv, to je spíš známka mojí blbosti – však pan domácí říkal – “ já bych tam nechodil! “ myslel tím asi, že jsou hladové, protože je hrozný sucho a nic neroste a že si hlídají alespoň to, co mají a vůbec …. ale když my jsme zase měly svou hlavu ))

souhlasím, s tím kadeřávkem, je to vynikající, chci zkusit i jinou zeleninu, ale sklízím neoprávněně smetanu, jen jsem zkusila tip z komentáře – jsem za to teda taky opravdu vděčná – i mě fascinuje, že vůbec nemokvá

6 Klára | E-mail | Web | 19. července 2010 v 8:03 | Reagovat

[4]: zapomněla jsem ještě na tu rýži…
mám koupenou přírodní bio – je v papírové krabičce. Tuto rýži dělám klasicky, ale bez předorestování – jen prolít na cedníku vodou, do hrnce, osolit a zalít 2,5 násobném množství vody – vařím dlouho, 3/4 hodiny až hodinu ne úplně naprudko.

Normální dlouhozrnnou rýži zalévám jen dvojnásobným množstvím vody.

U každé rýže chce asi množství vody nějak vychytat. Když se dá o trochu méně vody, rýže pak dojde zavřená v hrnci a zabalená do peřin, když se dá moc vody, většinou je to trochu blemcanina ),  ale když je hodně málo, je zase nedovařená )

7 Veska | 19. července 2010 v 11:31 | Reagovat

No paráda ještě že jsi to odnesla jen s těma 15 kousky ,že to nebylo horší jo včely jsou takové malé příšerky mají msvé oblíbence a ostatní
se k nim nesmí ani přiblížit natoš chtít k nim na medík mě nepomáhá ani ta včelařská kukla stejně sem pro ně nezvaný host zasluhující nějaké to žihadlo takže se včelám a koním vyhýbám obloukem

8 Veska | 19. července 2010 v 11:32 | Reagovat

Ale za to přinešený medík miluji

9 Klára | E-mail | Web | 20. července 2010 v 6:26 | Reagovat

[8]: já ho mám taky hrozně ráda, včera jsme dostali med z Florencie ) tak jsem tak uvažovala, jak by třeba na čínu nebo indická jídla musel  být výtečný med z oliv