Dnešní den byl jeden z těch, co vyvolávají lehce melancholické nálady :-)) s romantickým nádechem :-). Balíkování sena při západu, červánky, lehký opar nad lesem, kouř páleného sena na obzoru, jedno včelstvo v úlu a jeden roj na malém smrčku – což znamená i jeho zdárné následné setřesení do rojáčku. Včely jsme dlouho chovali jen teoreticky. Neodvážili jsme se posunout z fáze „knihy“ do fáze “ živé včely“ :-). Pak ale nastala mezifáze – „inzerát“ – koupili jsme na inzerát od jednoho starého pána vybavení na včely. Především úly, kuklu, nějaké drobnosti a vše přivezli domů a ještě více se obávali toho, že teď už musí přijít ta fáze “ živé včely“. Ale nikam jsme nespěchali. Poptali jsme se pár místních včelařů, kteří nám do teď stále říkali, „až budeš chtít, řekni, dám ti oddělek (část včelstva), abys mohl začít !“ a když to nyní nastalo, každému z nich pomřelo spousta včelstev v zimě – byla špatná zima a zrovna rozdali spoustu oddělků, takže jsme od nikoho oddělek nedostali. Na jednu stranu jsme si oddychli a na druhou nám to bylo trochu líto. Abysme si udělali radost, vybrali jsme alespoň nejlepší místo pro úly, jak nám to radila kniha a
těšili se na naše budoucí včely. Zhruba za 14 dní po postavení nedaleko od nás probíral jeden pán kus lesa a když jsme přicházeli domů, říká nám – „uletěly ti včely „!!! Tak jsme tak na něj koukali, doslova, jako by nám uletěly včely :-)) a moc mu nerozumněli. „Myl nemáme včely! “ my na to. „Jo, ale uletěly ti ! “ Ale my nemáme včely“! Pán se podíval směrem k úlům, pak k nám, a v obličeji mu zářilo za pohrdavým výrazem něco jako „pražáci !!! “ :-)))a tato konverzace vzala brzkého konce, když my jsme neústupně tvrdili, že včely nemáme a on, že nám uletěly. :-)
Nakonec pán odjel a my se šli podívat do úlů – včely fakt přiletěly ! Druhý den další a pak ještě dvoje. Tak dobré místo jsme vybrali, že jsme ty roje, co někomu uletěli nemuseli ani sbírat někde po stromech. Nastěhovali se rovnou k nám do úlů. Tak jsme se stali včelaři. Tedy stali …. Pan domácí se stal. Já stále chodila za ním jako pejsek, vozila mu důležitě vozík se všemi proprietami, protože včely máme asi 100m od baráku, hledala důležitě přes rameno královnu, protože to mě ohromně baví, když se člověk kouká na ten rámeček hemžící se včelami a hledá tu jednu jedinou větší a prostě trochu jinší – královnu. A chodili jsme vždy od včel úplně mrtví a unavení, rozhodně ne nabití energií. Ale byly fajn a med ještě víc fajn. Minulá zima ale byla špatná a včeličky nám umřely a my jsme bez medu a dnes jsme zjistili, že do jednoho úlu zase přiletěly a navíc jsme potkali jeden roj na smrčku. Vůbec tohle nesmím psát, protože podle zásad správného včelaře musíme každý naleznuvší roj okamžitě spálit, kdyby náhodou to byly nemocné včely, abysme nepodporovali takovouto špatnou věc. Ale my nejsme správní včelaři, naštěstí, takže jsme včely hezky pěkně sundali do rojáčku – tedy sundali :-))… pan domácí sklepl, já připravila klobouk a rukavice, podala přes plot oplocenky, kde se holky usídlily rojáček a držela koně, kteří právě dobalily balíky a pan domácí to vzal pěkně po cestě při jednom. Udělala jsem toho podle mě dost na to, abych mohla napsat – sundali, navíc ten rojáček jsem vezla domu já ! :-)) a právě když jsem ho vezla a byly ty červánky, zalitovala jsem toho, čeho nikdy nelituju, totiž toho, že nikam moc necestujeme, protože jsem si musela představovat, jaká by to byla nádhera, kdybych se právě teď vracela domů, ten pocit,, že jsem opravdu doma, že se mi tady moc líbí – a ten pocit jako dnes mám i bez cestování a vyjíždění, ale při tom návratu by to bylo mnohem efektnější si myslím :-)))))
Dnešní jídlo bylo tak trochu z nouze ctnost, takové zeleninové rizoto. Prošla jsem záhony a na
jednom, které má hrozně utuženou půdu a ta horka tomu ještě dodala, tak na tom roste zelenina, které říkám „zeleninové bonsaie“ :-). Je tam všechno, ale všechno je takový nějaký malý ! Tak jsem sebrala bonsai brokolice a salátu a hrášku a na druhém, normálním záhoně velkou brokolici a velký hrášek a velký květák a velký salát a kadeřávek a doma uvařila rýži – 2 hrnky a nakrájela cibuli, kterou jsem na drobno nakrájenou zpěnila na oleji, přidala k ní nakrájený salát na plátky, růžičky na množství zhruba jedné veliké brokolice, růžičky jednoho malého květáku, trochu čerstvého hrachu, na nudličky nakrájený kadeřávek a přidala do toho hrst buráků a trochu soli a trochu curry a půl kg žampionů, osolila a dala jednu plechovku kukuřice a nakonec na kostičky nakrájených 100g eidamu a vše pěkně orestované jsem promíchala s uvařenou rýží.
Rýže jak byla horká, tak hezky roztavila eidam na krásnou pavučinu, kterou na zelenině udělal a celkově to bylo dobré. Na stůl jsem dala ještě na dochucení curry a chilli, aby si každý dal sám.
A navíc mělo mít dnešní jídlo ještě výchovný efekt, který se však bohužel nedostavil :-)). Ráno jsem řekla dětem, že potřebuju plnou přepravku dříví. Přijdu ke kamnům a tam na dně. Tak jo říkám si, máte to mít ! Když jsem uvařila rizoto, každému jsme nandala na talíř zhruba jednu polévkovou lžíci na talíř hezky doprostřed a čekala, až začnou mít řeči, jak jim hezky řeknu, že to je jako s tím dřívím, co jsem po nich chtěla…… ale ani jeden z nich ani nepetl, snědl svou porci rýže a zmizel….. pan domácí seděl a popadal se za břicho. Prý tak dát jim na talíř čtvrtku porce jakékoli buchty to, že by pochopil, ale rejže jako výchovný prostředek !!!!!!!
HaF | 
tak to máme podobné !! 
takže u nás včelky když se rojí jedině na jabloni 