Co noveho na kopci

Dnešek byl dnem, kdy si člověk uvědomil, že je hodně jednoduché svůj omyl očistit tím,

že poukážu na zdánlivé pochybení druhých.  Dnes  nám totiž přijela kontrola na před pěti lety zasazený pětihektarový les. Kontrola, která už přijet neměla, protože po pěti letech už nebereme dotace na údržbu takového lesa, ale po upozornění musela. Té horní možnosti, že totiž něko sám kontrolován, ohlédl se a pravil – poívejte se támhle, tam to….a to… a to a vy tady peskujete mě, je totiž pro nás mnohem příjemnější(si myslet, že to tak bylo), než to, že někdo vzal telefon a zavolal, to už se člověku nechce moc přijmout….  ale vše dopadlo snad dobře , les prošel …. oddechli jsme si….

Vůbec si člověk uvědomí, jak je to strašně zvláštní nástroj, takové upozornňování. Jak člověk, který se nedozví jméno toho anděla strážného, musí být hodně silný, aby nepochyboval… a že někdy právě s tím režimy pracují jako s jedním z hlavních nástrojů.

Kontrola přijela, naproti jí jeli tři děti na kole, jeden na odrážedle, pes a my dva. Nezbytný notebook s nezbytnými fotkami, který jim byl vnucen hned, aby děti mohli odjet zpět na slíbenou pohádku a my fyzickou kontrolu nad stromečky prošli v klidu  :-). Dvě auta, čtyři různí kontroloři – kontrola a supervize, náš adrenalin pomalu ale jistě stoupal – ale byli milí, klidní, přívětiví a normální — také pečliví :-)))

Po tvrdé realitě, pak do reality životní. Špagety. Protože se právě doma k jednomu strojku na cukroví vyskytl ten papír, který tam už za pár neděl nebude, stihla jsem si všimnout, jak tam paní dělá strojkem špagety. Tak, že to zkusím.

Pravda je, že originál špagety jsou tlačeny asi lisem s o dost užšími dírkami, výsledek mého pokusu jsou spíš takoví hadi – ale byly dobré a to je asi podstatné.

Nejprve těsto – je velmi rychlé. Vše promícháme a uděláme nudlové těsto. Těstem naplníme strojek na cukroví a kolečkem s dírkami kolem a jednou u prostřed děláme do vroucí osolené vody dlouhé špagety. Pokud máme vroucí vodu, uhnětení těsta a jeho nalisování do vody netrvá déle než pět minut.

Potom rozpálíme na pánvi olej, vložíme nakrájenou oloupanou cibuli, nakrájená rajčata na kousky, osmahneme, přidáme buráky, saturejku, osolíme, přidáme trochu olivového oleje a stáhneme z kamen.

Uvařené – zhruba po 12 minutách těstoviny slijeme- psala jsem zcedíme, ale nebyla si jistá , zda to není zezhora dolů, aby tam pak nebylo scedíme, prostě je slijeme a hotovo.Propláchneme vodou, prokapeme olivovým olejem a podáváme s rajčaty a posypané strouhaným sýrem.

1 Jana | E-mail | 19. října 2010 v 17:42 | Reagovat

Špagety se mi líbí, zkusím.

Ale spíš jsem si chtěla povzdechnout nad předchozím textem – bohužel známe velmi důvěrně z let PŘED…..kupodivu jsme se PO dozvěděli kdo to byl a kupodivu je tento člověk/?/ dnes na vedoucím místě…….Dělali jsme si iluze, že PO už takové praktiky nebudou, no byly to jen iluze. Myslím, že vzhledem ke všeobecné duševní devastaci je to spíš horší takže se znovu učíme mlčet a dávat si pozor co před kým řekneme ještěže jsme trénovaní Jana

2 Veska | 20. října 2010 v 7:55 | Reagovat

To je realita bohužel jedno jestli PŘED a nebo PO,pořád stejné praktiky a i lidé jen se teď jejich funkce honosněji jmenují

3 Veska | 20. října 2010 v 7:57 | Reagovat

A super gratulace k novému bydlení …
ať se vám daří a dobře bydlí .
PS : musím říct,že jsem taky jeden z těch nejen pidi,ale maxi závisláků na tvůj blog a nakonec propásnu ,že máte hotovo

4 Klára | E-mail | Web | 20. října 2010 v 8:18 | Reagovat

[1]: Jana – pro mě tam má největší význam ten aspekt, že systémy s tím vůbec pracují, že musí na udání prostě vyjet a řešit ho. A že není žádný obranný mechanismus, jen morálka lidí.

5 Klára | E-mail | Web | 20. října 2010 v 8:19 | Reagovat

[2]:Veska -milá Vesko, že máme hotovo, slibuji, to rozhodně nepropásněš
a díky

6 olga | 20. října 2010 v 9:38 | Reagovat

Jídlo vypadá krásně a hlavně z těch fotek dýchá taková horská pohoda a klid, vím samozřejmě že zatím je plno dřiny a honičky, ale výsledek je krásný, myslím jak bydlení tak jídlo. Olga