Co noveho na kopci

Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.

Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná.  Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- „no to ten pes musí být nějakej dement“:-)) španělská oper se okamžitě otočil, labrador hrdě zvedul hlavu a pán pravil. … „no tak to pozor, pozor!“. Venku byl pán s Lenobergerem, zjevně taky hrozně nešťastný a jediný, kdo se usmíval byl pan domácí, který jemně pošťuchoval a mluvil něco o páníčkově ponížení a o tom, že to je taky důvod, proč má doma samé samice a jediný samec je kastrovaný :-)

Tak jsme s milým panem Lenobergerem jeli ještě k psímu bratrovi, který je taky nádherný, tam to bylo opačně, pes se měl k dílu urputně, ale stejně urputně na něj štěkala fena.  Včera jsme to zkusili znovu a pak 25 minut do kopce zpátky +protože situace beze změny. Dnes jdu na svůj další oplodňovací trip a pevně doufám, že už by si mohla dát říct. Zkusíme prý oba- fenky mají tu výhodu, že mohou zabřeznout s více psy :-) a čekat štěňata od více majitelů, čímž by ego každého majitele mohlo být utišeno zcela bezbolestně :-). Jen labrador zůstane asi zase na ocet.

No a po takovém psím výšlapu se šiknou velmi rychlé a chutné špagety na něž je třeba: špagety :-), 20g medvědího česneku, 200g tvarohu, hrst buráků, velká cibule, 150g pórku, olivový olej, slunečnicový olej, mořská sůl.

Nejprve logicky nechat ve vroucí osolené vodě uvařit špagety- tak akorát. Zcedit a promíchat s olivovým olejem. Na pánvi vedle si na prudko osmahnout na kostičky nakrájenou cibulku, přidat buráky, na kolečka nakrájený pórek, vše chvíli míchat, osolit a pokrýt tím špagety. V mističce vedle pak rozmixovat medvědí česnek s tvarohem a trochou mořské soli a dodat na těstoviny. Velmi jednoduché a chutné navíc díky medvědímu česneku dost zdravé- pomiňme olej :-)

4 Odpovědi to “Špagety s medvědím česnekem”