Co noveho na kopci

Letošní rok jsme papriky jak se patří zanedbávali. Rostly si tam tak hezky ve svém fóliáčku, občas je někdo zalil, občas ne, což je pro papriky asi nejhorší. Občas tam vletěl pes a udělal pěkný cajmrsk, vykopal si díru a do té ulehl, papriky, nepapriky. Sklizeň  nakonec nedopadla nejhůře. Máme jeden unikátní kus, který dosahuje téměř 400 g a vypadá to, jako by se na něj ty ostatní všechny tak nějak složily.

Ale feferonky se vydařily a mně hned v hlavě začalo blikat – „Tabasco, Tabasco“. Tak jsem začala zjišťovat, jak se takové Tabasco, zcela nepostradatelná věc pro mě, vlastně dělá. A přišla jsem na to, že rozdrcené papričky zrají v dubových sudech za pomoci soli – první problém ty dubové sudy a hlavně, že zrají tři roky !!! Pak se přidá balsamikový ocet , chvíli nechá a stáčí do sklenic. I kdybych náhodou sehnala nějakou dubovou nádobu, rozhodně ne sud, přesně na mě sedí jeden citát, který jsem kdysi někde četla “ Bože, dej mi prosím alespoň trochu trpělivosti, ale Bože, prosím tě, hned!!“ a tak je jasné, že domácí Tabasco je fakt na dlouhé lokte.

Ale, třeba se najde někdo, kdo pálivé papričky doma konzervuje jinak než sušením nad kamny na platech nebo na šňůrce, aby pak mohly celou zimu viset a dělat parádu, jako já – tedy ne, jako já dělám parádu, ale jako je konzervuju já :-) A třeba má někdo nějaký zasutý rodinný recept na domácí „jakotabasco“, tak to bych pak byla moc ráda, kdyby ho odtajnil :-)

11 Odpovědi to “Feferonky”