Co noveho na kopci

Myslela jsem si, že už je to tu ! Zima, odpočinek, lážo, plážo. A ono ale ani náhodou. Vyrostlo toho tolik, že pořád vozíme něco do sklepa a do kuchyně, jablka k loupání neustále v plné pohotovosti, všude hromady plevele, do toho se zatepluje kurník pro Elišku, aby mohla přijet v zimě a měli kde spát rodiče :-), mlíka moře a přijel Karol. Karol je Karol. Vloni nám po přečtení článku „Konec wwoof systému v Čechách napsal, že už 14 dní sedí nad fotkama a mapou a hledá kde bydlíme, aby mohl přijít jako náhodný kolmejdoucí, ale se pokorně přiznává, že to nenašel. A tak píše.  Nedostudovaný sociolog, má rád Led zeppelin, a že tedy dorazí, když napíšeme kam. Tak jsme napsali a on dorazil. Pomohl na střeše, pobyl pár týdnů a odjel domů na Slovensko. Teď je zpátky, což je jasné – když je děvečka, je nutný čeledín. Karol je ale jen víkendový čeledín, zatímco Eliška je k dispozici neustále. Ještě týden. .-)

Nechápeme, proč už chce odjet, když tu má takový luxus. Má pro sebe celý kurník. Tedy na víkendy se dělí s Karolom a musela mu půjčit tři ze svých šesti spacáků – tři z našich  šesti spacáků. Včera ráno Eliška  vyběhla z toho kurníku, kde bylo v noci  -4, ohřála se a šla udělat ven důležitý telefon. Náš suchý záchod se svým okénkem na Krkonoše je pro tyto účely jako stvořený.  Za chvíli přibíhá Eliška rychle do chodby, křičí – „čelovku “ a běží zpět a po cestě ještě slyším slova – mobil a záchod – nebo lépeřečeno -“ mobil je v hajzlu“!  Těžko se to zpětně popisuje, zvlášť, když mi při tom tečou slzy :-). Děje se několik věcí najednou. Eliška nešťaštně stojí hledíc na mobil, já a Karol jsme zcela ponořeni do záchvatů smíchu, každé dítě se překotně ptá z jednoho na druhého co se stalo a pan domácí neustále volá – „vyndej baterku!“ Pak už jen  Eliška nešťastně stojí nad vanou, drhne mobil, který tedy má zcela specifický odér, pak přijímá můj 15let starý CK Eternity, který stojí ve chlívku a mobilu trochu pomáháme. Upřímně řečeno, dali jsme Eternity trochu jiný kabát, mobilu to příliš nepomohlo. Eliška se obává, že i kdyby fungoval, nikdo jí neuslyší, protože bude muset volat s mobilem metr od těla. :-))

Já se celý den směju a dnešek dává za pravdu přísloví : Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp :-).   Když si pan domácí zpřelámal v kotníku co šlo a byl „idisponován“, rozhodla jsem se, že pokusím štěstí, a že to tu vytrhnu. Oblékla koně, shodila seník, shodila cirkulárku, koně svlékla a počkala, než si pan domácí svařil sedátko a jezdil sám. :-). Dnes to zase začalo. Zase jsme dostala roupy, že budu šikovná, samostatná a nebudu obtěžovat s maličkostmi. Šla jsem se raději zeptat, jestli můžu, ale nečekala jsem na odpověď – raděj, jen jsem už z povzdálí slyšela – „kdo to zase bude uklízet???“. Vzali jsme to s Eliškou z gruntu. Nandali jednu podušku, jeden chomout, jedno udidlo, druhou podušku, chomout, udidlo a pak zase vše sundali, protože samozřejmě Sláva měla Bábelovu a opačně. Pan domácí chvíli postál, díval se smutně na koně a pak beze slova odešel. Pobočnice, druhé pobočnice, a nakonec opratě. Koně oblékám často, to problém není. No a pak tedy huj, aby kousek couvli, a že vyjedeme. V tento moment Eliška pronáší, že jsou to neuvěřitelně klidní a hodní koně, já mám teplo na hrudi, že ještě pan domácí mohl pronést při odchodu svou oblíbenou větu, jestli by nebylo lepší, kdyby byl oběd, a že teda uvidí. Pak už jen Bábel zcela nečekaně dělá prudký krok vpravo a Sláva vlevo a opět klidně stojí. Ovšem během toho jednoho kroku roztrhli oba kožené opratě. Takže následoval celý proces pozpátku, vše sundat, koně do ohrady, a že bysme třeba šly dělat oběd, si říkáme s Eliškou :-)) Eliška se pomalu vytrácí a Hugo stojí vedle mě a  říká  – „hele – roztržený opratě !“ a pak se jen otáčí a běží do dáli a křičí na pana domácího – bonzák malej !

Podzim je báječná doba, na jaře se ho člověk bojí, dnes, když jsme vytrhávali plevel a nacházeli poslední řepy a další spousty mrkve a máme rozesazené jahody, máme vyloupanou kukuřici, suší se houby, loupeme slunečnice a já přišla na to, že je lze vyloupat mlýnkem na obilí, že je sklizená řepa pro krávy-  a pak by také mohl následovat seznam, co ještě nemáme, ale možná, že dříve napadne sníh a nebudeme to tudíž muset dělat  a já se neuvěřitelně těším, až rodiče přivezou balík od tetičky, který je plný semínek a sedmi druhů špenátů a také nové mísy na Kitchen Aid, jež je v USA o 2000 Kč levnější než u nás a je sice zbytná, ale občas člověk podlehne !!! .-), protože když má člověk zadělaný chleba a chladne smetana na máslo  a chce zároveň dělat buchtu a třít těsto a přitom dělat sníh, tak je prostě fajn mít dvě a těším se, až zavolám do Velelib a do Valtic o nový ceník semen na příští sezónu a těším se, že už za dva a půl měsíce začnu sázet papriky a celer, a že si teď budu každý den opakovat, že pěstovat měsíček je blbost, aby mě na jaře tak strašně svrběly ruce, a že asi nepřemluvím pana domácího, ani Elišku, že těch asi 300 přebytečných jahod by bylo fajn někam zasadit :-)

9 Odpovědi to “Podzim”