Jeden batoh, druhý batoh, třetí, čtvrtý a můj. Naštěstí jsou děti skromné a v batohu má každý jedno tričko, náhradní mikinu, až si přesně za pět minut nošení umažou tu základní, plavky, protože babička s dědečkem, u kterých zůstávají po přezkoušení, nacházejí k mé veliké potěše největší radost v tom, vzít ve svých 70 letech děti do bazénu. Čtyři děti – čtyři skoroneplavce. Pevně doufám, že babička ani dědeček nedostanou navíc v bazénu nečekaný infarkt, že tam bude schopný plavčík a že nejteplejší voda bude v brodítku.
Já osobně mám plný batoh jídla do vlaku, jídlo chtějí hned pět minut po tom, co si umažou tu mikinu, pití do vlaku, kilometrickou banku z aukra, díky které ušetříme na cestě do Prahy tisíc korun, tři plné šanony a jedno CD naší pololetní práce, notebook nechávám doma, učebnice vracíme až v září s vidinou, že si je ještě během prázdnin projdeme :-). To je dobrý argument, jak si trochu ulehčit batohu a svědomí. Navíc mám asi po deseti letech s sebou knížku, protože Eliška se zpozdí a jedu domů sama. Těším se těším na dovolenou s panem domácím.
Naposledy, když byly děti takto na týdenních prázdninách u babiček v sousedství velkoměsta a taky jsem se těšila, ovce vzdálené sousedky prorazily ohradník a ležely mi v zelí. Vzniklou dírou utekly krávy i kobyly. Koně jsme našli hned, protože stáli za ohradou, krávy jsme ovšem hledali asi půl dne. Já běhala po kopci, ptala se náhodných pocestných. Pan domácí jel naším intermezzem, že kopec objede z druhé strany – totiž na krátko pořízeným subarem libero. Z dáli jsem viděla, jak však pan domácí najednou otevírá dveře a dělá něco, jako že z té lanovky brzdí. Nebrzdil. Bylo to něco zcela triviálnějšího. Měl díru v nádrži jako tenisák, všude crčel benzín a pan domácí chtěl dojet k baráku, aby nádrž co nejrychleji podložil plechovkou. Subaru libero má nádrž pod zadkem řidiče – muhehehe – obávám se, že noha z auta připravena k výskoku by byla dost naprd. Takže na kolo a pro těsnění na auto. Já stále běhala po kopci. Pak ten krpál na kole zpátky, lehnout pod auto a vyměnit těsnění.
To už jsem našla krávy kdesi v lese, jak spokojeně leží a v dáli mi jel naproti pan domácí v liberu, aby je nahnal z druhé strany – bylo něco kolem třetí a já s vidinou blížících se dětí a pana domácího celého od benzínu a kolomazi, vyčerpaného rychlým výšlapem a prací kterou nesnáší, totiž hrabání se v autě, nechávala jsem si pomalu rozplynout sen o romantické dovolené bez dětí. Krávy jsme zahnali. Z domova jsme vycházeli kolem deváté. A zhruba ve čtyři, když už se všechna zvířata spokojeně pásla v ohradě – ne že v lese by neležela spokojeně, přijeli navíc policajti, že jim volal náš soused, že viděl tři krávy. Každý máme svého souseda, kterému musí policie pomáhat a musí ho chránit. -) Jak já se těším na pozítří !
No a dnes rychlá omeleta s čestvým špenátem – výborná varianta klasické omelety a navíc, jako bonus jedna odlehčená verze. To proto, že bych ráda něco třeba i shodila. To funguje tak, že si udělám tu odlehčenou verzi, dám to disciplinovaně na talířek, ale bohužel zbylé omelety jsou uprostřed stolu na velkém talíři volně k dispozici. U mě to tak funguje, když podvědomí sezná, že bych se měla přestat trestat za selhání výživová, začne mi mazat med kolem huby za to, jak jsem šikovná, že nebazíruju na blbostech :-)
A tak tedy omeleta a čerstvý špenát
Potřeba jsou na jednu omeletu 3 vejce, půl hrnku mléka, dvě vrchovaté lžíce strouhanky, dvě vrchovaté lžíce mouky, sůl, cibule, cibulová nať a minimálně deset velkých listů čerstvého špenátu, trochu oleje.
Nejprve je nutné rozpálit pánev, rozklepnout vejce do misky, přidat mléko, mouku, strouhanku, sůl a nakrájenou cibulovou nať. Vše řádně rozmíchat. Na rozpálený olej přijde cibulka na kostičky a oprané listy špenátu. Míchat, dokud špenát není hezky měkký a pak ho stačí roztáhnout po pánvi a zalít vaječnou směsí.
Když je strana hotová, je lépe omeletu rozkrojit a obracet po půlkách, je poměrně vysoká a ráda se trhne. Podávám s bramborem.
A odlehčená verze
Na tuto verzi je třeba 3 vejce, sůl, půl hrnku mléka, cibulka a cibulová nať. Je třeba zapékací nebo nerezová malinká miska, nejlépe nekónická. Rozkvedláme vejce s mlékem a solí a cibulkou nakrájenou na kostičku a s větším množstvím cibulové natě. Vše vložíme do rozehřáté trouby a necháme cca 15 minut. Poté vyklopíme.
Mezitím si na lžičce olivového oleje pod pokličkou dusím cca 10 listů špenátu.
Až se sesypete z kopce – a to nebude dlouho trvat, páč se vám zasteskne po lidech, když jste teď bezdětní, tak bych si prosila špenát :).
Nějak jsem se omeletkou namlsala, vyzkouším.
Hezký den, děti už jsou sice doma :)), ale počítám s tím a hned jak pojedu dolů, tak vezmeme.
Zase jsem se pobavila, no jo, jak my říkáme, radši fakt nic neplánovat, protože pak se to zákonitě zvrtne. Každopádně budu držet pěsti, ať se vydaří krásná, pohodová a ničím nerušená dovolená s panem domácím :-)
Ahoj Kláro, dík za opět velmi úsměvné počteníčko! Já cestuje vlakem denně, „jen“ se třemi dětmi, ale batoh jídla tahám taky :-) Tip na omeletu je dobrý, nikdy jsem tam nedávala mouku a strouhanku, určitě vyzkouším… Přeji krááásnou dovolenou!
K.