Co noveho na kopci

Několi sezón minulo a uběhlo opravdu dost času, ale tak to s blogovým životem chodí. Jak napsal kdysi Hugo Hromas – když máš co dělat, nemáš moc času o tom psát. Stránka si tady žije trochu svým životem, protože ten náš se rozutekl do všech možných stran, ale celou komunitu kolem stránky mám stále v hlavě a teprve nyní zase nastal čas, napsat něco, co by tu nebylo a co mě opravdu baví a má to pro mě smysl sdílet.

A také v sobotu začínají opět po téměř roce a půl pečicí kurzy, ten sobotní bude ve Svárově,nejen, že se už fakt těším, ale taky zkouším nové žitné cihly a chleby „na sebou“, protože při našem současném nomádském životě se dost hodí různé druhy sendvičů.  A taky moc díky za zájem osobních kurzů, jsem ráda, že se následně daří.

A tedy k mé současné vášni

Ze zápisníku zralé poběhlice #3

Takže ne po vzoru Radka, který na běh potřebuje několikrát méně času než já, ani téměř nahého Antona – připravuju si jednu sušenku, druhou, rýži se sýrem, čokoládu, jedno pití, druhý pití….. až si říkám, jestli nebudu rozdávat turistům sváču! Stále to beru jako výzvu spíše chodeckou.

Ráno vstáváme za deset šest a neobejde se to bez Hugových připomínek: „Absolutně nechápu, proč někdo vstává před šestou, aby hodinu potom vyběhl na 50 km pěšky, okolo Krkonoš! Tohle nikou nedává smysl přece!“

Na cca 15 km potkávám prvního horala – sympaťák, zvláště, když poznamená „Á, nějaké závodní tempo!“, usmívám se, zrovna si utírám čokoládu kolem pusy a vyrážím dál. To na 48 km si dva muži, když projdu (záměrně nepíšu – proběhnu) – zrovna poslední zabiják na Černou, ti si mezi sebou říkají – „Paní byla nějaká vyčerpaná!“ a ve stánku u silnice v Maršově, těsně před posledním zabijákem nahoru si ve stánku kupuju housku, ale mám jen kilo a slečna se na mě zadívá a praví:„když vás vidím, tak vám jí dám zadarmo!“

Bylo to super, zabloudila jsem jen jednou pořádně – 2 km, takže nemám nakonec 52, ale 54 a cíl, dát to do limitu 12 h padnul, 8:30, ale mohlo to být lepší, kdyby na to člověk měl, ale to přijde .

Na Černé se nechávám fotit (povinnost pro výzvu FKT) od dvou sympaťáků – počítám z horské – jeden cestou dolů zastavuje, jestlli nechci na korbu a druhý přijíždí, když jsem na seběhu v půlce Černý a úplně zmatená se tam točím s telefonem, kam vede ta červená? Chlapík jede dolů na kole, zastaví a ptá se, zda potřebuju vyfotit i tady? – ukáže mi cestu a už je to jen kousek.

3 Odpovědi to “Podzim 2021”