Posts Tagged ‘fazolky zelené’
To počasí je naprostá rána pod pás. Já, člověk tabulkový a plánovač, který nejvíce času tráví plánováním, které ovšem velmi záhy bere za své a tak musí plánovač sednout a udělat plánování nové, což mu zabere většinu času a nezbývá již na samotnou aktivitu :), jsem si naplánovala, jak a kolik a na jak dlouho budu vyrážet ve svých teniskách a teď toto. Hugovi je to po ramena, my se brodíme nad kolena v těžkém sněhu, z dlouhých výletů jsou výlety kratší a někdy stojí člověk nešťastně na kopci, deset kilometrů od domova, dívá se z toho kopce na kopec domovský, všude mlha, fouká, sněží a přešlapuje několik minut v obrovské závěji a přemýšlí, jestli to ještě půjde dopředu, nebo to otočí a poběží zpátky. A pak člověk přiběhne úplně promočený a nejraději by odemkl dveře třeba v Mánesce v Praze, skočil do koupelny, nahodil páčku, vlezl do vany a pustil horkou vodu až po bradu. Zatím však na něj od stolu ihned po návratu křičí Hugo, že má hlad,( to Hugo křičí průběžně, každých deset minut během celého dne, jen tak cvičně) pan domácí i děti sice poctivě přikládají, ale koupelna je mimo dosah kamen a tak už je pěkně promrzlá a tak si člověk musí nechat zajít chuť. Ale tentokrát si řekne – že ne, že bude horká vana a basta. A vezme velkou černou vaničku od koňů, pan domácí nanosí vodu na kamna a člověk má hned pocit, že je na Vinohradech. A do toho přestane Hugo křičet, že má hlad, odchází ve svých pěti letech ladným krokem pro stativ, ten si beze slova šteluje, pak jde pro foťák, připíná ho na ten stativ a začíná fotit po místnosti. Zcela konsternovaně ho pozoruju z vany a pak, ještě než se ponořím, tak slyším, jak říká Kvídovi – hlavu uříznem, prsa necháme ….-). Má to srovnaný už v pěti hoch, za deset let to bude vše mnohem náročnější :) Read the rest of this entry »
Kdysi, když mi bylo asi šestnáct, jeli jsme z hor a v autobuse se vyprávěl vtip: „Vojáci, na koně! Já nemůžu, já mám vlka! Tak na vlka!“ a já se sice smála, ale musel mi až pan domácí vysvětlit, co vtip znamená. A pak jsem na milého vlka na douhá léta opět zapomněla. Jenomže, když máte aktivní a schopnou občasnou děvečku, totiž Elišku, může se vám stát, že v přítomnosti návštěvy za vámi přijde vaše čtyřleté dítě a tiše vám šeptá do ucha “ Kláro, já mám vlka!“. Já na něj nevěřícně koukám a v hlavě mi pracují mozkové závity, co tím myslí, že tím asi nemůže myslet, co tím může myslet. „Co že máš?“ „Že mám vlka!“ a protože jsem stále vypadala asi konsternovaně, začne mi, už vůbec ne tak tiše, jako zcela natvrdlému posluchači, který už měl dávno konat a nikoli nevěřícně zírat, důrazně vysvětlovat “ No, že mě bolí prdelll!“. Pořiďte si oupair, která jedno dítě doučuje francouzsky, druhé naučí, co je to vlk, třetí naučí dokonale punkovou písničku, nechává jí chladnou pan domácí, není náročná a kdykoli je připravena sníst cokoli, co je poblíž. Jenže druhá Eliška není! :-) (mimochodem, právě shání práci oupair ve Francii, tak si tak představuju, až přijede někam jako oupair, jak s ní budou moc spokojení, minimálně, než zasedne k prvnímu jídlu:-)
Bláhově jsem si myslela, že srpnem to končí, ale to jsem zapomněla na loňské září, kdy všechno dozrává, vše se musí zavařit, všude máku jak naseto a dozrávají dýně. A tak letos se konečně dostávám k receptu na výbornou špagetovou dýni a špagety z ní. Je to opravdu velmi zeleninové jídlo, proto ten, kdo není zvyklý na čistě zeleninová jídla, lze si přimíchat i těstoviny pšeničné.
Potřeba na toto jídlo je rozhodně špagetová dýně, rajčata, pórek, sůl, pepř,olej, olivový olej, tymián a hlavně zelené fazolky. Nahoru pak strouhaný sýr. Všeho dle vlastních potřeb a chuti. Read the rest of this entry »