Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Posts Tagged ‘koblihy’

Nyní mi  zbývá poměrně dost pšeničného kvasu a tak si ho předělávám na sladký kvas a peču a peču… a také smažím jako zrovna dnes. Pokud nemáme doma pšeničný kvas, ale máme žitný, jednoduše vezmeme lžíci žitného kvasu, vložíme do zavírací sklenice, přidáme dvě lžíce hladké mouky a dvě až tři lžíce vody. Zamícháme a necháme při pokojové teplotě několik hodin. Tento proces několikrát zopakujeme, čímž se dostaneme k pšeničnému kvasu. Read the rest of this entry »

Dnes měla přijet po dlouhé době půlka mé rodiny, chlapi pracovali, tak jen maminka, Verunka a dva synovci. Co uvařit?  říkala jsem si  a protože pro tolik dětí se mi nechtělo připravovat stůl a talíře – jsou všechny dost malé – nemyslím tím, že dokud jsou děti malé, tak je nekrmím z talířů :-)), ale vzhledem k tomu, že šest malých dětí už je pěkný bugr a jedna místnost  a člověk chce mít občas taky klid a po dlouhé době si něco říct, tak je potřeba udělat něco, co strčí do pusy a nebudou tak moc hluční :-)). A tak padla volba na koblihy. Chtěla jsem zkusit něco nového a tudíž vyndala prvorepublikovou kuchařku Anuše Kejřové a nalistovala – ale ouha- pět receptů na koblihy. Volba padla na koblihy obyčejné  kynuté. Na rozdíl od těchto mých koblih je tam ušetření trochu vajec a jsou přesto jsou  výborné. Rozdíl jediný je v tom, že používám mouku celozrnnou pšeničnou místo normální a na smažení na koblihy se nevzdávám své oblíbené kombinace, kterou mi kdysi poradila jedna starší paní, a že prý je to nutné- namixovat půl na půl ztužený tuk a olej- to že je prý ta finesa, která způsobí úspěch. Anuše Kejřová doporučuje smažit ve 3/4 litru přeškvařeného másla.  Navíc doporučuji koblihy rozvrhnout tak, aby se koblihy dělaly vícekrát za sebou, protože tuk lze použít na koblihy ještě jednou, je škoda se ho zbavit jen pro jedno pečení koblih. Omlouvám se všem odpůrcům přepalovaného oleje, ovšem dělám to jen s koblihami a zase na  koblihy.

Tak suroviny: 1/2 kg mouky, 40 g práškového cukru, 220  ml mléka, 30g droždí, citronová kůra z jednoho citronu, 3 lžíce rumu – dávám o dvě více než Anuše, 4 žloutky, 60g másla, marmeláda, zrníčka z jednoho lusku vanilky, 1/2 litru oleje a 125 g ztuženého tuku.

Nejprve vložím do mísy mouku, udělám v ní důlek a do důlku rozdrobím droždí. Přidám trochu cukru, trochu mléka, zamíchám a nechám vzejít kvásek. Když vzejde, přidám žloutky, rozpuštěné máslo,rum, zbytek cukru, mléka, vanilku a citronovou kůru. Vše řádně uhníst na ne úplně tuhé těsto, těsto je spíše řidší a musí se hníst opravdu dlouho, dokud se v něm nedělají jemné bublinky.

Těsto i  s mísou přikryji a přendám na teplé místo. Zhruba po hodině začne těsto vylézat z mísy ven. Dnes to bylo jen tři čtvrti hodiny. Těsto vyndám na pomoučněnou desku, rozválím docela tence, méně než půl cm a druhou stranou hrníčku- tedy hrdlem vykrajuji kolečky. Na kolečka ihned kladu  marmeládu, přiklopím druhým kolečkem, jemně namačkám okraje, aby se kolečka spojila Read the rest of this entry »


veg
Vzhledem k mé produktivitě na tomto blogu během minulého měsíce by se mohlo
koblihy
zdát, že doma nejíme :-)), ale na vině není absence vaření, nýbrž energetický deficit. Ale jsme doma, máme střechu nad hlavou, blíží se zima – tudíž i více času a více chuti na psaní a focení. Během toho času, co jsme se zabývali stavěním nové střechy, nesmyslným vytápěním nezateplené slepičárny – našeho přechodného útočiště, pokrýváním výše zmíněné střechy, kdy občas někdo prošlápl – naštěstí ne krytinu, ale fólii, učením se klempíření, stavěním nového komína, opalováním a natíráním oken, což byla bohužel moje práce a její výsledek je natolik tristní, že ta okna nemůžeme nyní otevřít – zasadit a zavřít se je naštěstí povedlo a vzhledem k tomu, že nemůžeme otevřít okna, zároveň uvažujeme, zda položit izolaci na strop, protože teď je tu na okně u stěny 17st. a to nejsou ještě kamna uprostřed místnost- tak během této doby proběhlo i pár zásadních změn v našem životě – třeba další, už třetí dítě školou povinné – takže už se místnost během dopoledně mění na takovou malou malotřídku :-)), změna školy  ku Praze, takže i veselý výlet se čtyřma dětma na slavnostní zahájení školy a večer zpět – bez pana domácího, který se sveřepě odmítal od střechy odtrhnout :-)- tedy nebylo divu, protože byl konec září a v kurníku byl občas už i 1 stupeň :-). Takový výlet v sobotu, vlakem 200km tam a večer 200km zpět – vřele doporučuji :-)). Ohromně zvýší sebevědomí :-)). Vybrali jsme jednoznačně vždy vagon pro matky s dětmi, kam vás musí pustit do kupé, pokud ssebou prokazatelně děti máte. A to já prokazatelně a zcela neoddiskutovatelně měla. Našli jsme si kupé, kde byla velmi hezká mladá slečna, jeden pán zhruba kolem třiceti, pán kolem šedesáti a jeden ohromně temperamentní Read the rest of this entry »