Co noveho na kopci

Naše děvečka se pomalu balí a míří směr východ, náš pravidelný pražský  čeledín Hozna se nám druhý den vysekal na kole, když mi odvážel kultury do velikého mrazáku fyzika, protože přestal pracovat zdroj u miniaturního mrazáčku na kultury, co mi vytvořil. Fyzik – nikoli HOnza.l Honza si proto vzal kolo a že to spojí s výletem po horách okolních, ovšem trochu mu do toho vlezla trasa vedoucí véčkovou roklí. Chránil kolo, nikoli hlavu. Vždy nosí helmu, ale poprvé v životě jí neměl, protože si jí zapomněl v Praze a ráno odmítl leteckou pana domácího. Ńechtěl, abych kvůli němu šla hledat někam  na půdu helmu. A přitom by byl hrozně in a vypadal by jak na Tour de France v této aerodynamické kapce na hlavě. Ale dobře tomu, takhle by měl pan domácí rozsekanou helmu :-). Zajel si pro deset stehů na hlavě a s absencí kůže na celém předloktí  sehrál v ordinaci divadlo –  tvrdíc,  že to ještě jeden hovor udělám, nad právě zapípajícím telefonem , že je vybitá baterie, prosil do toho zamrzlého přístroje  neexistujícího kamaráda, aby pro něj přijel do nemocnice – že za čtvrt hodiny, neboť ho nechtěli pustit, jinak mu prý zavolají sanitku. Doktor pravil, že mu nevěří a ať na kamaráda počká v čekárně. Honzík přikývl, že počká  a obratem sedl pod okny ordinace na kolo a dojel 15 km domů. Tedy k nám. Na desátou večer rozrazil dveře řkouc – máte mě tu!  Honza posílá foto kamarádovi, co to odpích na jednom závodě tak, že hned 3 metry po startu přeletěl kolo přímo na hlavu na beton. Někdy je to pech no :)

Po skonční sena jsme jeli plavit koně a děti, všude na posekaných loukách byli čápi, ale foťák pana domácího je na třetí záruční opravě a kombinace mých rukou a jedoucího vozu na hrbolaté louce dokáže vykouzlit pouze umělecká fota :).

Koně i pan domácí přes všechny výhružky do vody nakonec vlezli – hlavně pan domácí, Sláva měla po cestě domů až neuvěřitelně bílé podkolenky, tak bílé, že se po příjezdu domů šla rychle vyválet někam do prachu.

A večer jen rychlé makovky, na které kynulo těsto po dobu výletu. Jsou velmi jednoduché, málo tučné, ale je třeba vlastní invence pro přesnou gramáž, protože každému chutnají jinak sladké.

Na tyto je třeba: 600 g mouky celozrnné pšeničné přesáté, 400 g mouky hladké, 2 vejce, špetka soli, asi 100 g cukru, 4 lžíce oleje, 50 g droždí, vejce na potření, mák na posypání. Mléko dle potřeby.

Nejprve je nutné zadělat kvásek z droždí, mléka, cukru a mouky. Když kvásek vzejde, přidá se zbytek surovin – nikoli mák, ten je pouze na posypání. Těsto se řádně zadělá – uhněte a nechá kynout. Cca dvě hodiny. Pak se vytočí na ruce malé bochánky, stáčejí se podobně, jako se stáčí chleba do koule a vloží na plech. Bochánky se pomažou rozkvedlaným vejcem a posypou mákem. Nechají ještě asi deset minut stát a vloží do trouby na 190°C. Lze je jíst jak samotné, tak rozkrojené a pomazané.

4 Odpovědi to “Obyčejné makovky”