Co noveho na kopci

Máme po senech a nějak se tu začíná uklidňovat situace. Letošní jaro nám dalo trochu zabrat, pevně doufám, že včerejší předěl do léta bude činit pozvolnou hranici k vydařenějšímu zbytku roku. Práce se zvířaty je bezvadná, ale oni také někdy odcházejí a je to vždy trochu jiné, než když člověk utrhne květák. A když se toho semele více najednou, člověk si až zpětně, když je trochu klid, uvědomí, jak to na něm vše sedí, jak přesto, že se snaží vše brát fatalisticky, když je toho hodně, semílá ho to a jak by to bylo jednoduché, sedět jen u počítače a shodit ze sebe všechnu tíhu za všechno kolem sebe. 

Po porodu lehla kráva, zcela normálně se odvápnila. To se u skotu stává, i když je člověk pečlivý a krmí je před porodem minerály. Kdyby nebyla neděle, devět hodin večer a všichni veterináři nebyli po oslavě nebo prostě neměli jiné zájmy, bylo by všechno ok. Nakonec jsme dohledali jednu mladou veterinářku, co měla službu, Máří dostala dvě infuze, glukózu a ráno juchala po pastvině se svým ohromným vemenem a bučela od severu k jihu. Druhý den jí umřel býček. Nikdo ho nezkopal, nikdo ho nezalehl, nic se mu nestalo. TAk to prostě je. Někdy není vše jak má být a člověk míní, ale příroda mění. A tak Máří zase bučela a bučela.

Do toho jsme dostali darem Müllera a Thürgaua – dva indické běžce, mimochodem fantastická zvířata. Pan domácí byl zádumčivý až nerudný. Nechtěl kachny. Zlobil se, že kachny žerou kromě slimáků i žáby, hady a ještěrky, a že nám je tu vyloví a pak něco sežere kachny a budeme mít přeslimákováno. Pak ale kachny přivezli, zavřeli jsme je do kachníku na tři dny a první, kdo jim šel házet byl pan domácí a byl to zase on, kdo je pravidelně slimákama krmil. A za tři dny, dívajíce se z okna, slyším zdáli „ga ga ga“ a najednou prochází kolem baráku pan domácí a za ním poslušně dvě kachny. Pouštíme si muziku, otevřené okno, vyjdeme ven a pod oknem v první řadě stojí M+T   a zaujatě poslouchají. Skládáme balíky a M+T stojí u balíků, točí hlavu ze strany na stranu a pozorují bedlivě naše konání. Kachny jsou parádnický!

Ale pak se najednou k balíkům vrátí jen Thürgau a máme po prdelkách. Müllera něco sežralo. Protože jsou to cestovatelky a chodí úplně do pryč, kde číhá liška. Tak jsem zavolala známé, zda nemá navíc kachně, aby tu nebyl Thürgau tak sám a  Helena celkem vstřícně pravila, že určitě, protože ty potvory hrozně sežerou, tak se ráda jedné zbaví. Takže jsou opět dvě, štěbetají neskutečně a jsou už zase dost vtipné.

A aby to jaro bylo trochu veselejší, Márinka porodila svou první jalovičku Marušku a dneska v noci, po celoodpoledních peripetiích, kdy si Marjánka hledala místo na porod a asi 17 x přervala pásku a drát, aby mohla rodit v lese, porodila druhou jalovičku, obrovskou, hnědou Majku. V noci jsme jí párkrát zkontrolovali, a po oddychu, že už letošní telení končí, usnuli docela spravedlivým spánkem, prorazila si ohradu naposledy a odvedla si milé tele tam, kde ho chtěla rodit. Do lesa.

Poslední, co čeká na dodělání je mléčná knížka, která už je dopsaná a už se jen kontroluje a dává do hezké podoby. Místní anketa, zda použít všude sýru nebo sýra vyšla celkem jednoznačně, a protože „hlas lidu – hlas Boží“, vyhrálo sýra.  Ve wordu jsem poctivě všechny „sýru“ nahradila slovem „sýra“, aniž bych brala v potaz 3. pád a 6. pád a Lucka, která gramatiku kontroluje mi psala, že si asi definitivně nechá vytetovat na ruku “ Zdar a sílu najdeš v sýra!“.

Těším se moc, až bude hotová, přijede Petra – grafička, přiveze pár lahví vína, vyndáme sýra a to by v tom byl čert, aby to už neklaplo!

Krásný léto všem!

9 Odpovědi to “Nedělní jen tak…”