Pololetí, čas přezkoušení a čas výletu do Prahy…není možné si toho mnoho naplánovat, protože cesta je dlouhá, přezkoušení ve škole nutné a letos, po přestupu do Prahy příjemné a snové. Jsme respektovaní jako rodiče, co chtějí vzdělávat své děti. Není na nás pohlíženo jako na ty, kteří vnucují svým dětěm vlastní životní názor. Přezkoušení je příjemně trávený čas s lidmi, kteří naše děti respektují….Je to pro nás obrovská životní zkušenost..
Vstáváme v půl páté, podojit, nakrmit, oblíknout – snídaně až ve vlaku… Vycházíme v půl šesté a jdeme tři čtvrtě hodiny na nádraží. Náš kopec je v inverzi a teprve po kilometru se dostáváme do mraků- teplota klesá, viditelnost také, zapínáme čelovky a až na nádraží žádné auto. Klouže to.
Pan domácí nás dohání,protože na konci ohrady ohradu překračujeme, aniž bysme jí viděli a jak tam jsou stopy, je třeba vyndat drát ze sněhu, aby koně nešli za námi….
Celou cestu se těšíme – já a pan domácí, jak se ve vlaku vyspíme. Ale ještě nikdy to neklaplo ! Děti jsou ve svém živlu a zhruba tři minuty po dosednutí volají po svačině.
Do Holešovic do školy jedeme metrem – často asi působíme na ostatní ztraceně,protože se občas stává, že se nás někomu zželí, vstane a snaží se nám poradit, kudy se máme vydat a co , že to hledáme? My se usmíváme a děkujeme, majíc v peněžence odznak průvodce pažské informační služby a dvacet let života na Vinohradech v kapse :-) Cítíme se jako venkované a necháváme si poradit i pro tu vlastní vnitřní iluzi, že tomu tak opravdu je :-))
Po přezkoušení pěšky do Technického muzea kolem Juldi-Fuldi. Tam stojí hned u vchodu stánek s barevnými kokosovými suky a žužu a tureckým medem. 
V našem životě se často stává, že o co přestaneme usilovat a o co se snažit, to k nám samo přijde. Takto k nám tentokrát přišla možnost navštívit Státní technické muzeum ještě v době, kdy to není pro veřejnost možné. Děti byly nadšené, my také. Pokud jste poslední čtyři roky několikrát chtěli muzeum navštívit a vždy zjistili, že je stále ještě zavřené – za 14. dní otevírají a bude to prima stejně, jako to bývalo . Dopravní hala stojí za to a děti jsou tam ve svém živlu. 
Ve čtyři nám jede vlak zpátky , tři a něco hodiny domů, plný batoh jídla, která jsme vyfasovali od rodičů. Pan domácí nabádá ke zvýšené konzumaci – domů je to celé do kopce a čím více se toho sní, tím snadněji se mu s batohem půjde.
Pak jen hodinku a něco domů, pes dostává infarkt, koně mají žízeň, doma muselo být krásně sluníčko – všude je ledovka – jsme rádi, že jsme zase na kopci a děti se těší na červen. Jsme rádi, že jsme vyměnili školu. Je to poprvé, co jsou motivovaní po přezkoušení a těší se na další.
Krásné fotky, sympatická rodinka. Hluboký obdiv ode mne. Mám dotaz: jak se můžu dostat na starší články? Dík
Veeliká omluva, už jsem to našla.
Moc hezké fotky…na domácí školu myslím skoro denně….když zavítám do knihkupectví, tak už pomalu vybírám literaturu…no pak si říkám, ještě je čas…už i Ondra řekl asi před dvěma měsíci ANO DŠ…no přijdu na rady..:)))
Milá Janko, já to měla hodně podobné, školu jsme se zajímali už když dětem byly tři ;-). Nakonec ale vše nevyšlo úplně podle našich představ – protože tak to asi má být, člověk si něčím musí projít, aby pochopil. Zvolili jsme ne úplně ideálně školu na přezkoušení – tedy pokud bysme dávali děti do školy, byla by moc fajn, ale pro domácí školu je ta, kam chodíme teď naprosto ideální. Určitě o tom můžeme popovídat.
Fotky mají opravdu zvláštní atmosféru, úplně jsem tam byla s vámi… :-) Kláro, máš správnou rodinku, vím, že to musí být hrozná fuška, ale věř mi, je spousta lidí, co ti tu „idylu“ závidí… :-)
Pipi, díky moc.Však já si jí taky hejčkám a jsem za ní vděčná :-))) Ten výlet byl prima, sice jsme raději doma :-)), ale občas je fajn vyjet, aby člověk byl doma ještě raději :-)).
Což je i odpověď na mou nevřčenou otázku – jak jste dopadli. Je evidentní, že velmi dobře. Gratuluji!!! Neumím si představit při vší práci ještě děti plnohodnotně učit, vždyť to samo je práce na celý úvazek. Smekám!
A fotky jsou úchvatné, přímo z nich čiší pohoda :-)
Milá Jano, díky moc. ONo je to dost relativní, protože když se člověk věnuje jenom pár dětem a navíc svým, je to mnohem méně času, než co tráví ve škole. Je to intenzivnější. Výlet byl prima :-))
Kláro,nádherné fotky … ty ještě za ranní tmy jsou prostě nádherné,úplně z nich jde cítit ten ranní mráz a křupající sníh pod nohama a děti co se těší na výlet ,prostě to určitě byl nádherně prožitý den.
Večerní návrat je klasika,unavené děti usínajíc za jízdy a zase cesta pěšky domů nahoru na kopec …
Super je že jste našli školu co vám vyhovuje a děti se necítí ztraceni,prostě že je úspěch co vás bude dál motivovat.
My jsme si říkali, že zkusíme stopovat, ale nic nejelo :-))) Ono to není tak daleko, ale pro ty nejmenší je to docela fuška. Naštěstí jsou zvyklí a nestěžují si :-))
Ajoj, pěkné počtení a krásné fotky, bylo o víkendu nádherně ve skalách, snad příště to vyjde a přijdu na kopec za les Klára
Určitě tu muselo být včera super, všude před domem na sněhu ledovka. Dneska jsem si to vynahradili a příště se budu těšit…-))