Včera u nás proběhla taková milá hra na hodnou a zlou manželku. 
Včera večer jsem byla manželka hodná. Vrátili jsme se z finančního úřadu, kde jsme podávali daňové přiznání. Letos jsem zaznamenala rekord, protože jsem ho nevyplňovala až u stolků ve foayer Fú, ale už předvečer doma. Našla jsem nejen usb k tiskárně, čisté papíry, ale i jsem dohledala díky bance všechny zisky :-)). Takže další den zcela v klidu a nikoli s nabalenýma a křičícíma a honícíma se dětma v šíleném vedru na úřadě – vůbec nechápeme, jak v tom vedru na těch úřadech můžou existovat. Spočítali jsme si, že teplotní rozdíl mezi naším záchodem a jejich kanceláří je minimálně 30st. C :-)))
Ve vlaku, hned jak jsme dosedli, jsme potkali pána, který okamžitě odložil časopis a celou půlhodinovou cestu bavil nejen děti, ale i nás. Neagresivně, vcelku příjemně. A kde je teď východ? A kde je západ? A jaká je definice zázraku? Pak kolik je v souvětí záporů, co je číslo, číslice a cifra a poslední hádanku- což je hádanka velmi stará a je určena dětem pro páté třídy- podotýkám, žádný chyták- Tak tedy – devět kuliček a klasické váhy.Dvě misky na rameni. Jedna kulička je o jednu miliontinu těžší. Chápáno -není možné jí poznat pohledem. Dva pokusy vážení a při druhém pokusu je nutné ukázat na tu těžší. Těším se na výsledek – nikoli řešení, – je to přeci pro děti páté třídy :-), ale čas, za jak dlouho k němu došlo. Pán se rozloučil, respektive my s ním- on nevystupoval a užili jsme si okresního města.
A odpoledne pan domácí poutekl a chytil stopa, protože jsme museli stihnout inseminátora, pan domácí by ho byl stihl, ale my viděli z dáli inseminátora, jak zastavil u silnice, vystoupil popošel, nasedl a odjel. Náš kopec po zimě ho udolal a Marie chudinka utřela. A doma jsem začala vyndavat ze skříně hrách a kroupy a pan domácí potom, co dostal odpověď na otázku , co že bude? tak, že šoulet- zesinal a jen ze sebe vydal hluboké ne!!! A tak byly palačinky a já hodná manželka. Šoulet byl až dnes k obědu – ten hrách a kroupy jsem vyndavala jen proto, abych je naložila :-)). Ale včerejší večer jsem si užila své postavení a dnes na oběd jsem se mírně zdekovala z chalupy :-))
Tak tedy palačinky celozrnné zapečené se sněhem: velmi jednoduché- palačinky jsem dělala hutnější – podle tohoto receptu ovšem s vejcem navíc. Palačinky jsou pak potřené marmeládou, plněné tvarohem, který je rozmixovaný s cukrem a vanilkou a dvěma žloutky a z bílků, které zbydou je udělaný sníh, jenž je rozprostřený po zatočených naplněných palačinkách a vše je dáno na 10 minut do horké trouby – 180st. C Čekala jsem, že dětem nebude chutit, ale chutnaly velmi.Navíc vřele doporučuji, kdo máte doma italskou konývku na presso – udělat v ní meltu. Jednoduše místo kávy nasypat do násypky kávovinovou směs. Moc jsem si tu konývku přála, moc jsem váhala, když nepijeme kafe, jestli jí na meltu využiju, když je bratru téměř za 500 kč a odolala jsem. Týden na to jsem jí v létě uviděla v bazaru za 39 kč- zcela novou, zabalenou… :-)
A dnešní šoulet začal tedy již včera naložením 500g hrachu a 500 g jemných krup – lámanky. Dále je potřeba si připravit 4 střední cibule, jednu palici česneku, sůl, majoránku a olej- také tvrdý sýr na posypání.
První večer tedy dojde k naložení hrachu a krupek do vody, tak, aby byly více než ponořené. Tedy ponořené hodně. Ráno se pak vše uvaří- vařím v osolené vodě a ve dvou hrncích- neslévám, vařím ve stejné vodě v jaké bylo naloženo. Když oboje změkně, naliji do tlustodnového hrnce- já tedy do pekáče olej a když je rozpálený, vložím na něj na kostičky nakrájenou cibulku a na kolečka krájený česnek. Vše hezky osmahnu a přisypu jak hrách, tak kroupy. Vše hodně promíchám, dosolím, nadrolím majoránku a hezky v pekáči urovnám. Urovnané dám na půl hodiny do trouby zapéci na cca 190st. C.
Zapečené pak posypu strouhaným domácím pikantním sýrem. Je nutné pozorovat, zda nejsou krupky s hrachem moc suché a případně je při míchání v hrnci nebo pekáči ještě mírně pokapat – trochu prolít:-) olejem.
A co je to šoulet? neodolám a rovnou házím odkaz na El Souka, když totiž na východní kuchyni, tak rozhodně tam, protože jeho články jsou vynikající a není třeba se zbytečně opakovat, když už je to napsáno. Takže Rachadův text oulet a rozšíření obzorů pro ty, kteří zatím nevědí .-)
mám chuť na palačinky, ale zkusím i šoulet. Meltu zkusím, kámoška nedávno vyřadila konvičku a nabízeli mi ji. Tak pokud ještě má, bude má. :-)
Ha – s tim presso-udelatkem to je ale napad! Mam tady takovy krasny cerveny exemplar ve skrini a jeste jsem ho nepouzila a ted vim, co udelam hned zitra rano! Dekuji pani za nekonecnou inspiraci :)
Funguje skvěle, jen jsem nenapsala, že pak normálně do bílé kávy přiliju ještě mléko, do konvice dávám jen vodu.Je to prima věc takové meltopresso :-))
Musim prispet take jednou vychytavkou. Ja mam nejradsi Latte, takze si delam meltove a na mliko pouzivam takovy ten umelohmotny slehac – pouzivalo se to jeste za komancu, takovy valecek a uvnitr tycka se dvema kotoucky s dirkama – to byvalo na slehacku. Ja jsem nedavno padla na stejny slehac, ale primo na mlecnou penu a ma to jeden kotoucek s jemnym sitkem (asi bychom si meli poridit fotak, bylo by to jednodussi :)) Kazdopadne se da behem chvilicky vytvorit uzasna hebka pena – takova ta tuha, kam nasypete cukr a pul hodiny trva, naz propadne do kafe :) a dari se udelat i prouzky kafete a mleka do vysoke pruhledne sklenice – no proste jako v super kavarne 1A :) Ten slehac se da koupit novy a stoji kolem 70 kc, ale je to zazrak :) Doporucuji tam, pouzivat takhle napenene mleko i treba do zapekanych brambor misto slehacky a vube to neni spatne.Kazdopadne Melte zdar!
Šlehač je výborný, jen doplním, že krásnou mléčnou pěnu vyšlehá i ten klasický se dvěma kotoučky a dírkami. U nás ten se síťkou neměli, tak jsem koupila tenhle a funguje to stejně.
škoda že jsem nevyhrála a škoda, že u nás neprodávaj nějakou samotu a škoda, že jí nemůžu koupit a nastěhovat si vás tam a škoda, že nemůžu chodit k vám na zapečené palačinky se sněhem ;)
Škoda :-)), ale jak říká pan domácí- všechno se musí vyčekat !!! Ale to by pak vzala stránka za svý, protože bysme se pořád jen smály a smály a nic nedělaly – jak říká Jan Werich- však jsme sestry ne? :-))
Já myslela, že pan domácí nerad čočku…jen :-)
Nesnáším hlavolamy…nejsem logik :-) takže jsem si to jen přečetla a říkala si, ještě, že nám to v páté třídě nedávali…Teď můj milý muž pustil film a já zjistila, že se mi chce strašně spát a moc mě to nebaví, tak myslím střídavě na to, že půjdu spát a na kuličky…a mám to :-) takže jsem se musela pochlubit :-)
.-) :-) :-) tak já to měla tak, že jsme šli z vlaku, děti něco říkaly, pan domácí něco říkal, céóčko a tak- kvůli tomu tam jel, že potřebuje do kamennýho obchodu, aby mu někdo poradil jaké o céóčko, přijdeme do kamennýho obchodu a pan domácí,pořebuju to a to a pani, no to je fajn, rozhlídněte se tady, co se vám líbí, já tomu vůbec nerozumim -) a já pořád myslela na kuličky,Mám hrozně ráda hádanky a pak jsem hrozně naštvaná, že je to tak jednodchý a jak to, že mě to nenapadlo hned .-)))
No, asi tak s těmi hlavolamy…já kdysi kamarádila s jedním přesedou jedné organizace pro chytré…a docela legrační byly ty jejich „členské schůze“…všichni tam seděli a koukali do nějakých hlavolamů…no, to mi moc neříkalo :-)
Ale tohle mě fakt potěšilo…a nedávno tu byl na návštěvě můj bratranec z Prahy :-) a dostali jsme od tety dřevěný hlavolam – dřevěné kuličky spojené do dvojice, trojice a čtveřice, různě pokroucené a bylo potřeba je vložit do takové dřevěné skříňky, aby udělaly konkrétní tvar. Říkali jsme si – kurňa, to přeci je jen omezený počet možností, to musí být hračka…no a pak byla půlnoc a už se nám chtělo spát…ale ze dvou řešení jsme nali jen jedno zatím :-)