Dnešní recept přímo navazuje na včerejší dýňovo – jablečnou marmeládu . Jde o to, že jablka na marmeládu, je nutné přepasírovat a pokud je člověk nemixuje se slupkou a pak nepasíruje přes cedník, ale dá si práci s oloupáním a vyjadřincováním, tak mu přibude mnoho hmoty – dužniny, která se dá krásně upotřebit. Zbylá hmota z přecezených jablek se jednoduše promísí – promixují dle chuti s cukrem – není třeba mnoho, se skořicí, s trochou rumu a rozloží se na pečící papír na plech, v tloušťce asi 3/4 cm -1 cm.Povrch se uhladí a plech se dá buď do sušárny v kamnech, nad kamna, nebo do jemně vytopené trouby – u el. to tipuji tak na 50? Vysychá velmi rychle, i když záleží na intenzitě sušení, ale my měli usušeno již druhý den.
Když ještě není hmota úplně tuhá, nakrájí se nožem na požadované tvary a nechá dosušit. Po dosušení se buď jen sloupne z papíru a uskladní a permanentně se přemýšlí, co asi chce Hugo, když přichází s prosbou, že chce štrúdl !, nebo se kousky obalí v krystalovém cukru, nebo se nakrájí na kostičky a použijí do buchty, nebo se obalí v čokoládě, nebo…. cokoli :-)
Kláro, prosím tě, zajímaly by mě ty bonbóny z šípku – jak děláš? Z přemrzlých šípků nebo ještě teď? Přijdou mi takové suché a přemýšlím, jak z nich udělat požadovanou konzistenci. Díky moc!
To je zajímavé, ale jako klasický bonbon to nevypadá! To se potom cucá, nebo žvýká?
milá Pipi, to je síla zvyku. Kdysi jsem je začala dělat podle České stravy lidové ze šípku, z toho ruského a tam jsou to více bonbóny, jsou vyšší. Tady jsou to takové placičky podobné pendreku, stejné konzistence. Ale doma toto vše, označováno je jako bonbón, i když souhlasím, název je to zavádějící. A jak se to jí – jako pendrek..-)