Co noveho na kopci

Máme na internetu pár oblíbených stránek. Třeba  zlaté stránky :-)),nebo Idos,  tam chodíme dost často. Nebo i-faunu, aukro, prostě takové samé praktické věci. Těch ostatních, které člověk pravidelně sleduje díky této stránce, která člověka internetově vytíží naprosto zásadně, velmi ubylo.  Ale jedna z těch, kam chodím pravidelně  a mám jí velmi ráda, je „Cuketka“. A právě tam byla v půli února vyhlášená soutěž od Provence nature o recept s francouzským nádechem, uvařený z alespoň jedné suroviny vážící se k Provence.  Jsou věci, které v životě po narození čtyř dětí přestane mít člověk na sto procent ve své režii. Prostě někdy musí poslouchat a podlehnout nátlaku většiny, zvláště, když ho to samotného někdy i dost láká. A to byl přesně tento případ.  Uvařili a nafotili- nafotili – tedy pan domácí fotil a já netušila co a zjistila jsem to až na pc a s obličejem zhruba 7 cm od monitoru jsem zjišťovala, co že je to za fotky focené skrz olivu a jak jsem prohlížela jednu olivu za druhou, přilepená na počítači, očekávajíc další fotku zase miniaturní něco v díře olivy- vykouklo na mě toto :-))) Tak tedy uvařili a nafotili jsme  recept – Provensálský cibulový koláč Pissaladiere a posléze už jen děti netrpělivě čekaly, až vyhrají čtvrté místo, totiž sadu bonbónů :-)).  Bylo to asi poprvé, co jsem nám  to opravdu nepřála :-))), tedy to čtvrté místo.  Kvalitní olivy a kvalitní olivový olej byl pro mě mnohem větší lákadlo :-)).

A patnáctého, když došlo na vyhlášení, tak bylo doma velmi veselo. Poměrně veliká euforie. V následném mailu z Provence nature to navíc pokračovalo velmi příjemným tónem a když jsem odpověděla, že Eliška, která k nám o víkendu pojede, si výhru raději vyzvedne sama než poštou či ppl, paní z Provence nature souhlasila s tím, že je to velmi rozumné, protože to je opravdu kvalitní a hlavně křehké zboží.

Tak jsme kontaktovali Elišku a jako králi trapasů, začala zase má série :-)). Elišku jsem poslala na adresu v mailu, což byla ovšem kancelář. Takže telefon do Provence nature, že se bohužel Eliška nemůže dozvonit. A paní, tentokrát již po hlase, nesmírně příjemná, mi sdělila, že to je divné, že jsou v obchodě. A asi to moc nechápala, o co mi jde. Tak jsem se zeptala, zda to je opravdu ulice Na Bělidle a paní jednoznačně  okamžitě pochopila, kde se Eliška právě nachází :-)). Tak jsme se domluvili a protože prodejna Viktora Huga,  která vím přesně kde je, neboť jsem tam strávila 4 gymnaziální léta je nedaleko, Elišku jsem z 200 km daleké chalupy vyslala na správné místo.

A aby těch trapasů nebylo málo, Eliška sice dorazila, jenže “ na kole“ !!!  Doma nám pravila, že když viděla ten nádherný olej a olivy, trochu v ní hrklo, ale zůstala hrdá a odmítla na místě uznat porážku.  Olej a olivy prostě dala na kolo a ujela s nimi dva bloky, než začala převazovat, zavazovat a ještě více balit. Pomohl jí v tom náhodný kolemjdoucí, který byl prý velmi milý a říkal jí   „lásko“ :-)))

Pak se svezly milé olivy i s olejem přes půl Prahy na Prahu osm, druhý den na Florenc a přes půl republiky v batohu  k nám. Viděly toho hodně, než se dostaly k nadšenému majiteli.  A pak jsme je spatřili i my. Obrázek je jedna věc, ale taková nádhera na živo, je věc druhá. Původně, po vyhlášení výsledků bylo hned jasné, že jakmile dorazí olej, bude domácí mozzarella s olivovým olejem a olivami. Ale obávám se, že tu budou ještě dlouho stát a budeme se na ně chodit dívat :-)). Krom pár scén, kdy už bezpečně stála krabice s devíti skelničkami na kuchyňské lince a děti, které jí chtěly vidět ještě jednou, začaly vytahovat přední dekl, takže stojící skleničky ve vertikální poloze začaly zákonitě padat ven a kdy byl rychlý sprint všech dospělých do kuchyně – ještě že máme jen jednu místnost – – :-))- se olivy i olej zdají býti již zcela v bezpečí.

Příští týden přijede však tatínek pana domácího a protože má moc hezké narozeniny, které my neslavíme a tudíž ho neoblažíme svou návštěvou, vynahradíme to snad odhodláním se k otevření té nádhery a k rodinné degustaci.

6 Odpovědi to “Provence nature na cestách”