Máme nejlepší, nejhodnější , prostě nejúžasnější tetičku, která dokáže dokonale skloubit dárek s touhou obdarovaného. Dostala jsem tedy dvě knihy – The art o hadmade bread a The best-ever book of bread. A pak jsem také díky Daniele získala k pročtení a půjčení knížku od Petera Reinharta. 
foto: ukázka z knihy Dana Leparda
Jednoznačně jsem příznivec vlastních podmínek, což znamená, že mé vlastní podmínky a možnosti a mnoha lety zkoušením vytvořené recepty na dobrý chleba jsou pro mě velmi důležité. Ale nedá se žít věčně z kapky vody, někdy má člověk elán a energii a pro vlastní okolí je asi dost dobrá volba, když ta energie zůstává v kuchyni a neodchází z chalupy pryč :-) Proto jsem vděčná za tyto tři nové zdroje a proto bych o nich velmi ráda něco napsala.
Kniha je kniha a u mě jedoznačně vítězí. Internet je fajn, ale držet v ruce papír, časem trochu zašlý od mouky a občas i umaštěný , kniha ležící na kuchyňské lince, večerní listování si v poezii vaření pro mě znamená klid, pohodu a rozhodně přínos. Je ovšem vždy otázka, co je to za knihu. Jsem tak trochu osobnostní analfabet bez jakékoli znalosti světových pekařů. Nevěděla jsem o nich vůbec nic. Proto i k následujícím knihám přistupuji zcela čistá co se týče osobnosti autora. Neznám je, nevím o nich nic a hodnotím knihy pouze z hlediska pocitového, z hlediska výsledku shody s receptem, podle sympatií ke knize a jedoznačně teplu či chladu, které kniha v mé ruce vyvolává. U dvou se přistihuji, že se usmívám jak blbeček, když knihou listuji. U jedné jsem na rozpacích, které přecházejí v technokratický odpor. Ale to jsem já, ostatní to mohou mít zcela opačně.
Nejprve jsem se setkala s Reinhartem. Je rozhodně famózní. Některé části knihy jsem přiznávám díky 
své angličtině možná pochopila trochu jinak než byly míněny :-), nicméně Reinhart se mi velmi líbí. Líbí se mi jeho filosofie, líbí se mi jeho priorita v přístupu k věci, jakýsi zen-budhistický náhled a nikoli čistá technika, která ovšem je nakonec celou knihou prostoupena. Rozhodně hlasuji pro knihu Petera Reinharta, ovšem, myslím si, že to není ideální kniha pro toho, kdo ještě s chlebem zkušenost nemá. Možná se mýlím, já z ní mám ten pocit. Kdokoli, kdo začal s pečením právě díky Reinhartovi ať mě opraví, budu tomu ráda. Tato kniha je v mnohém pro mě dost přínosná, ovšem podle mého názoru se sama postupně zabíjí, což je možná i autorův cíl. Jde o pochopení pečení dlouhodobým chladovým kvašením, jde o křupavé nadýchané těsto, jde o to, pochopit co těsto v které fázi dělá, jak se chová a díky tomuto pochopení lze s úspěchem posléze Peterovu knihu odložit a s chutí se k jejím receptům opět občas vracet.Kniha, která na je plná nejn receptů na chléb a pečivo, ale i typické sladké pečivo.
Druhou knihou je The best-ever book of bread. Kniha Christine Ingramové a Jennie 
Shafterové. Je to kniha velmi objemná, s obrovským množstvím informací, ale mně bohužel hned od pohledu nesympatická a potom díky tomu už tak přistupuji i k receptům. Kniha vychází v edici The best -ever book of- bread, cakes, garden…… prostě nejlepší kniha všeho ze všech oblastí života. To samotné je pro mě jednoznačně eliminující dobrou knihu- samozřejmě souhlasím, že je to nesmysl, ale já to tak cítím :-). Kniha je vytvořená velmi precizně, recept po receptu, krok za krokem, čisté fotografie bez pozadí, nastylované, naleštěné a bez ducha. Ovšem pro mě. Naopak, pro toho, kdo nebude chtít atmosféru knihy a půjde mu pouze o technickou stránku věci, o receptovou encyklopedii, rozhodně pro něj bude přínosná. Zatím jsem z knihy z výše zmíněných důvodů příliš nepekla, pouze nápad co mě velmi zaujal a to použít klasický keramický neglazovaný květináč jako formu na chléb.Květináč jsem poctivě namočila, ale chleba z něj se nepovedl tak, jak kniha nabízí a to ani na druhý pokus nikoli. Prostě zrovna tento tip nevyšel :-)) Na obrázku vpravo fotovyjádření této knihy o tom, co je to ruský chléb. Pro zajímavost porovnání, jak Rusko vidí svýma očima Dan Lepard dole.
A pro mě v současné chvíli absolutní jednička. The art of handmade bread od Dana Leparda. Tomu říkám kniha o chlebu. Je stejně atmosferická jako kniha Reinhartova, ale…. je více chlebově všestranná. Fotky apelující na romantického ducha – fotky jednoznačně s atmosférou. Náčiní a nádobí, kde je zcela jasné, že o tom to není. Kniha po základním úvodu do rozdílu mezi surovinami, moukami, kvasnicemi, po velmi podrobném fotonávodu na domácí kvásek, začne fantastickou projížďku po klasických chlebech té jaké země. Německo se sým oblíbeným lněným chlebem, ruská vesnice , Holandsko, Dánsko, Švédsko a samozřejmě nechybí Itálie a Francie. Fotografie ze života, možná až trochu příliš romantické :-)) Neteflonové formy na chléb, stejně zapečené jako mé, které vyndavám zpod kamen. Tato kniha je napsaná pro mě :-) a jsem za ní nesmírně ráda. A další článek je právě 100% celozrnný žitný chléb podle receptu Dana Leparda.
Milá Kláro, díky za krásné recenze! Katka