Co noveho na kopci

Archive for the ‘Dorty’ Category

Opět nastal podzim, kdy nejen, že se to kolem hemží takovými pošetilostmi, jako je spousta práce, ale navíc začíná klepat silně na dveře hluk. Čím dříve se stmívá, tím více jsou děti doma, navíc jsou doma víc, protože se více učí než o prázdninách a já i pan domácí se začínáme opět utíkat do svých uzavřených aktivit – být chvilku sám. U pana domácího to vypadá tak, že najednou z čistého klidu vystřelí od stolu a utíká pryč. Ptám se vyděšeně, kam jde? „Není tu Hugo – dodělat rychle kurník!“ :-)). Jinak se totiž v pravidelných intervalech otevírají dveře a nakukující hlavička Huga, stojícího za dveřmi z velikou gumovou palicí  kontroluje – „Je tu pan domácí ?“.  Když jsou s člověkem děti 24 hodin denně, nedá se nic dělat, někdy před nimi musí utéci :-). No a já jsem si vybrala na příští rok jednu moc povedenou akci, o níž je mi jasné, že jí nelze zvládnout :-), takže budu celý rok oblažovat v intervalech jednou denně, vždy po doběhu, pana domácího, zda se to dá uběhnout?  A taky jsem si našla moc pěkný, asi hodinový strečink, ale řekla jsem si, že se nemůžu takhle dlouho protahovat, když je tu takovej bordel, takže nejprve uklidim, abych na to protahování měla hezkej pocit. Na protahování zatím nedošlo :-). A tak se prodlužuje trochu doba mezi články, protože buďto ta všudypřítomná práce, nebo návštěva, nebo běh, nebo touha po strečinku a články šly trochu bokem.

A navíc jsem musela do Prahy do školy a druhý den se se mnou sešel pan domácí a děti v Lysý, na výstavě Kůň. Děti to navrhly a pan domácí neprozřetelně kývnul. My tam nikdy nechtěli! Nikdy nebyli! A už taky nikdy nebudeme! Ale děti, jako by nám četly myšlenky, hned ve vlaku na cestě zpátky, s velikými koženými kovbojskými klobouky za 80 Kč na hlavě a medailonkem s koněm na krku, sdělily nám – „To bylo parádní, příští rok jedeme, i kdybysme tam měli jet sami!“ A večer při příjezdu jsme zjistili, že čtyřhektarová ohrada se našim miláčkům zdála malá a uspořádali pořádný mejdan , všechny sudy s obilím poválené, jeden Bábel dokázal otevřít – umí otevřít obruč a sundat plastové víko a všude pšenice.  Koně se pásli poslušně vedel ohrady, takže jsme ještě za tmy chytali koně, lili do Slávy flašky oleje, protože jsme netušili, kdo pšenici sežral a Slávinka je na ní trochu náchylná a s hrůzou zjistili, že druhý den má Hugo narozeniny. A tak jen velmi rychlý dort. Read the rest of this entry »

Pan domácí seče otavy, jsme docela utahaní a tak byl výhled na 17 km túru na narozeniny naším osobním strašákem. Naštěstí pro nás pršelo a v takovém případě je jednoznačná záchrana nedaleké muzeum a bowling s koňma. Ohromně báječný, odpočinkový den.

Ti dva nejmenší a pan domácí mají novou, velmi záživnou zábavu. Učí se dobré stabilitě na koni a na rozdíl ode mě, nepovažují například silnici za jakýkoli problém. Děti mou námitku “ že i na silnici ….“ nechaly zcela bez povšimnutí a jen otočily hlavy svorně na pana domácího, který pouze zvedl obočí. Tímto se u nás řeší většina mých neopodstatněných problémů, proseb a strachů :-)). Ovšem na silnici to bylo zajímavější, než jsme si mysleli, neboť když člověk jede pouze s vozem s koňma, většinou prázdninová auta s dětmi zpomalují, ale když na těch koních ještě jedou děti, stalo se nám, že se auta na celkem přehledné a volné silnici málem i srazila. Tentokrát pozorovalli své okolí i oba protijedoucí řidiči.

Narozeninový dort jsem uchránila, aby ho nikdy neviděl, přemýšlela jsem, jak moc mám před fotkou umývat ten upatlaný talíř od čokolády, ale nakonec jsem ho nechala autentický. Je to recept na dort od Petry, který se nevyskytuje v komentářích mého prosebného dortového apelu, který ještě třikrát využiji :) a je to dort vynikající. Většina ochutnavších ocenila, že není sypký, ani hutný. Je velmi příjemné konzistence.  Původní recept bude mít možná malinko jinou konzistenci neboť ponechávám všechny bílky a dort je tak v konečné fázi lehce vlhký, není sypký.                   Z vlastního popudu je to dort neplněný – nechávám pouze základní korpus a čokoládový vršek a právě proto, že je neplněný, přidávám na dort vršek z domácího hrubého marcipánu. Read the rest of this entry »

A je to po roce tu. Kdysi, ještě než pobralo rozum první dítě, usmysleli jsme si s panem domácím, že dárky jsou blbost, když se vzájemně obdarováváme po celý rok. Plánované myšlení na někoho se nám nelíbilo a tak jsme zavedli hlavu rodiny. Děti i my jsou na své narozeniny hlava rodiny. Zatímco my plánuje nepouštět celý den počítač, jít na třešně, nebo nedělat vůbec nic, děti jsou plné elánu, nechávají se téměř utopit na kánoi, jezdí na kole 45 km, letos si první vybralo pěší túru na 17 km  a my to tedy trpíme :). Postupem doby, jak děti braly rozum, přibyl k hlavě rodiny ještě dort.  Akceptujeme to jako jejich přání a nevyslovenou dohodu o tom mít k hlavě rodiny, která si nesmí přát movité věci takové malé překvapení, neboť celý den na túře či vodě se přou, zda dort bude, či nikoli.

Vloni byly dorty poprvé ( nebo podruhé?) a já dělala rychlé piškotové nepečené i pečené a letos bych si s tím ráda pohrála. Představuji si něco jako klasický Sacher nebo Harlekýn – v celozrnné verzi, s čokoládou bez lecitinu a kvalitním kakaem, ovocem, nebo i něčím nekonvenčním, co nebude příliš barevné :). Nebo ovocný dort nebo něco úplně jiného:)- Nepředstavuji si potahovou hmotu ani obrázky a píšu to proto, že mám chuť  nechat se inspirovat někým jiným, nějakým osvědčeným rodinným receptem a pevně doufám, že se recepty, které se v komentáři sejdou, budou hodit i mnoha dalším.

Zatím mám letos dva tipy více než přitažlivé a chybí mi tedy ještě dva :). Kdo máte chuť a čas, napsat do komentáře svůj oblíbený recept na rodinné dortové zlato, budu moc ráda.