Posts Tagged ‘noky’
Vždy jsem si představovala, že když se děti vrátí ze školy, následují klasické otázky. Jaké máš známky, co dneska bylo a dítě odpovídá většinou – ale nic, nebo dobrý. Naše dítě je celkem sociálně inteligentní a velmi záhy pochopilo, že když všichni čekáme, až se vrátí, jsme připraveni poslouchat cokoli, hlavně, když bude vyprávět. A ona poctivě vypráví. Ve škole došlo k otázce, jestli přijede do školy na koni. A pak už jsem nestačila vůbec sledovat vlákno. U stolu se rozproudila velmi živá debata na téma Embador, totiž Esteřin kůň a jeho sociopatické sklony. Embador je značně závislý na Ester. Pokud přijede do města, je vzorný. Když je u něj Ester. Jakmile se vzdálí, Embador je schopen rozkopat kolem sebe vše, co se rozkopat dá a jakmile tam nic takového není, začne se prokopávat pod sebe. Ester se tedy vzdálit nesmí. Pan domácí ale byl bohužel na třídních schůzkách a viděl školu, tudíž s Ester asi deset minut pro ně naprosto racionálně, pro mě zcela iracionálně probírali, v jakém patře je nejlepší místo na to, aby tam Embador přečkal Esteřinu nezbytně nutnou nepřítomnost, totiž pobyt ve třídě. Pak Ester přišla s tím, že mají nový výtah, který není určen pro studenty, pouze pro převážení nějakých velkých kusů, například Embadora. Problém je, že pak v tom výtahu nejede žák, ale školník. Školník a Embador. Na to pan domácí pravil, prima, to je dobrá záloha, ale myslim, že zvládne schody. Takže až někde bude titulek – školník udupán ve výtahu koněm, tuším, že půjdu zkontrolovat pastvinu.
Dýňové koule s rýží
Rok 2015 u nás započal, dá se říci, zcela tendenčně. Je tu zima. A pomalu se blíží duben, tedy pracovní špička, tedy zaječí úmysly. Touhu po odjezdu na jachtu, s koňma kamsi bez návratu, případně pan domácí pokukuje po padáku na půdě a mě jímá hrůza. Jsem moc ráda, že můj menší padák je prodaný a nečeká tam na horší časy, případně na to, až povyroste Kvído. Zatím došlo vždy k vystřízlivění dříve, než se jakákoli akce uskutečnila. Nabízí se otázka, proč by to mělo vadit mě, ale odpověď je vemi jednoduchá. Poctivě jsem absolvovala všechny rodinné aktivity a jsem to právě já, kdo zařídil negativku na kluzáku a koně, který reaguje na myšlenku, dostal i se sebou ze srázu do potoka. Pevně doufám, že tuto tendenci letošní rok také zachová a já se na pokročilá kolena nebudu učit třeba s kitem.
Vloni jsem to hodně zanedbala, ve víru knížky jsem opomněla mnoho zahrádkářských aktivit, ale Petra, moje dobrá duše mě letos nenechává na pochybách, že to napravíme. Zakládá velikou praktickou zahradu a bezelstně mě pečlivě informuje o svých plánech, což zase ve mě vyvolává potřebu zasít celer – už je nejvyšší čas!, vzír rýč a skočit do skleníku a foliáků a tuším, že tady zase pan domácí otáčí oči v sloup a pevně doufá, že nadšení vyšumí dříve, než dojde k akci (většinou je k ní v určité fázi nezbytně potřeba).
A tak před tím, než najdu truhlíky a půjdu na ten celer, doporučuju Read the rest of this entry »
