Co noveho na kopci

Jsem trochu zásadně na štíru s rozhodováním, co si vybrat. A protože poslední dobou čtu dost

často, jak člověk musí dělat něco „jen pro sebe“ :-)), že to je důležité, že rodina musí stranou, tak se tím rozhodně snažím řídit :-)) Ovšem problém je, že mám dost nenáročnou rodinu, řekla bych, že jsem tady asi nejnáročnější já a například střecha v původní podobě, chodba s -14stupni v zimě, nezametitelná podlaha v místnosti, to jsou všechno věci, které se dělají v podstatě jen kvůli mě :-)), protože nikomu jinému nevadily, takže bohužel blog, který si dělám taky pro sebe soupeří se střechou, která se dělá taky kvůli mě a se zahradou, kterou dělám taky kvůli sobě, protože pan domácí má životní beznárokovou filosofii, totiž,že by nikdo neměl mít na druhého nároky, jen na sebe a tudíž po mě nic nechce. A to zcela bez ironie. Zahradu děláš, protože tě to baví. Pokud si v tom nedokážeš nic najít, tak to nedělej :-)) Už asi 15 let si něco hledám v mytí nádobí,  dokonce jsem doma udělala i dost zásadní workshop dětem, na téma „láska ke špinavému nádobí“ a zatím bohužel je ta moje láska k němu stále nejdominantnější !  No,tak protože tedy většinu věcí tady dělám jen pro sebe a mám z toho tu zásadní vnitřní nadýchanou svobodu, někdy zjistím, že prostě existuje něco jako čas, jenž je  neúprosný a který jednoduše nezastavím a něco z toho všeho musí stranou.

A taky mi do toho občas vlezou nějaké povinnosti, které nejsou tak zábavné a dělám je i pro ostatní, ale je mi to hloupý se nezapojit :-)) a tak prostě přes léto trochu šulím tento blog.

Říkám si ale, když to děláš pro sebe, je lépe ze sebe, než z jakési vnitřně nařízené povinnosti. Pak by to asi nemělo smysl.

Včera jsem začala opalovat stará okna, aby byla hezká, nová do té nové chalupy – že si je natřu. Bohužel mi u jednoho prasklo sklo, protože jsem trochu neuřídila teplotu. Pak přišlo dítko jedno, že chce taky, tak nadšená, že spolupracuje, půjčila jsem mu horkovzdušnou pistoli a on opaloval. Vehementně. Až bylo během chvilky dřevo dost tmavé :-)). Dohodli jsme se, že tedy raději ne a pak šel kolem pan domácí. Kouká na to tmavé dřevo a já mám nutkavou potřebu začít vysvětlovat, že to jsem ale nedělala já, že to dělal Kvído. “ No tak to mi je úplně jasný“, on na to, „protože to nemá prasklý sklo ! “ :-)) Tož takovou já mám doma psychickou a citovou podporu :-))))

tak jsem si řekla, když vy na mě takto – už od večera tu leží pánev s výborným špenátem, který je smíchaný s orestovanou kedlubnou a cibulkou. Nikdo se ho ani nedotkl. Já vám dám !!!

Tak jsem tam přimíchala mouku a vejce a trochu soli a pepře, až to mělo konzistenci bramborákového těsta a dala to na rozpálený olej osmažit. Je to výborné !!!

„Ještě jsou ty placky?“ ozývalo se pak z naší improvizované ložnice ( to totiž měl být kurník, ale už je to tak daleko od domu, že tam liška vedle toho kradla slepice, tak jsme je přemístili blíž domu, pan domácí budoucí kurník trochu zvedl a dole, kde měly být slepic – to je půlka objektu, tam je kuchyně, kde měl být pes, tam je stůl a nahoře je ložnice.

Když tady byl kamarád z Prahy na pomoc se střechou, rozhlédl se  a říkal “ to tak konečně budete moct jezdit na víkend na chatu ! „)

Takže pokud chcete upotřebit špenát a nikdo ho nejí, tak jednoznačně do placek.

Nejprve tedy osmažit na kostičky nakrájenou cibulku, pak na ní nechat restovat kedlubnu a vše bez přilévání oleje a s mícháním tak dlouho, až je cibulka i kedlubna tmavá – ne spálená ! :-)

Pak přidat špenát , nemusí být rozmrzlý, osolit a opepřit podle chuti a vše míchat a míchat, lze přidat i tři lžíce kysané smetany. Do vychladlého pak mouku a dvě vejce. Tolik mouky, aby těsto mělo  konzistenci bramborákového těsta a poté už jen osmažit na oleji. Lze posypat sýrem nebo podávat jen tak.

1 Jana | E-mail | 9. července 2010 v 19:23 | Reagovat

Nádobí jsem začala umývat ráda ve chvíli, kdy mi v nemocnici řekli, že ochrnu. Všechno dnes dělám ráda, protože stále ještě můžu

2 Klára | E-mail | Web | 9. července 2010 v 19:50 | Reagovat

[1]: ano, chápu to, já taky dělám většinu věcí ráda, mám obrovské štěstí, že můžeme dělat to, co jsme si vybrali a jak si to přejeme. Jenom někdy si nad těmi svými „mandalami“ trochu postesknu, někdy nejsem na výši a nemám nadhled, ale upřímně musím říci, že zatím vše, co jsem v životě považovala za hodně špatný okamžik, byl zpětně krok, za který jsem vděčná a tak to asi je dobře.

Rychlosalát znamená uvařené brambory s majonézou, cibulí, okurkami nebo paprikami a

to vše ihned po uvaření. Placky jsem zkusila, jaké budou. Zvláštností tohoto jídla je to, že nikdo nedokázal určit, z čeho jsou placičky dělané. Dobrý kvíz při jídle :-) Celer v tomto složení trochu mění chuť, a když člověk ví, že jí celer, pozná ho tam, pokud to neví, evidentně tápe :-))

Nejprve oloupeme, omyjeme a nakrájíme brambory a dáme je vařit do osolené vody. Mezitím dáme vařit oloupaný a na kousky nakrájený celer -kousky asi 4×4 cm veliké – do osolené vody. Když je celer měkký, vyjmeme ho, dáme do mísy , přidáme cibuli na kostičky, stroužky česneku, koření – oregano asi lžíce pol. , bazalka – pol. lžíce, 3/4 pol. lžíce, trochu pepře a vše do hladka umixujme. Přidáme vejce , 3 lžíce strouhanky a tolik mouky, aby těsto neteklo, ale dalo se nabírat lžící a nespadlo z ní. Nemělo by být ale ani extra tuhé, prostě řidší těsto, které neteče. Read the rest of this entry »