Dnes je mi upřímně líto, že když někam běžím, nemám s sebou foťák. Nepomýšlím na focení kýčovitého měsíce nebo stejně kýčovitých západů. To je nejlepší naturálně, zastavit se a dívat, nebo se nezastavovat a dívat. Ale to, k čemu mi foťák chyběl, mě skoro nutí, abych tutéž trasu proběhla ještě jednou. Zkusím popsat prožitek slovy.
Běžím bahnitou cestou v lese, proběhnu loukou, dalším kusem lesa a právě když se lesní cesta stáčí do zatáčky, která je z jedné strany osvětlená díky tomu, že cestu přestávají lemovat stromy a otevírá se do další louky, přesně v paprsku světla, pronikajícím do lesa, stojí mezi stromy pařez a na tom pařezu stojí starý – počítám tak 50 let – nádherný, šedivo-stříbrný toustovač. Nejprve jsem si myslela, že je to nějaký lapač kůrovce a tak se vypravuji k pařezu, pařez obcházím a pravý retro toustovač obhlížím. Skutečně je to tousťák. Zkouším páčky, jestli vystřelí chleba, ale páčky jsou zarezlé. Kupodivu -). Když člověk najde v lese na pařezu toustovač, nepřijde mu vůbec divné, že by z něj vystřelil plátek topinky.
Pak běžím s úsměvem na rtech dál. Je mi tak nějak hezky a přemýšlím, co koho vedlo k tomu, aby postavil do úplné lesní pustiny na pařez toustovač. Po cca deseti kilometrech, už se začíná pomalu stmívat a seběhnu táhlý lesní kopec a jakmile proběhnu zatáčkou na lesní cestu , les všude kolem, nedaleko cesty stojí pařez. A na pařezu stojí bílá, rychlovarná konvice. Přísahám, byla tam.
Takové skoro jako dejavu, stála jsem tam, dívala se na tu konvici a přemýšlela jsem, kolik mi ještě zbývá domů a jestli po cestě někde nepotkám ještě pařez a na něm nebude stát třeba starý robot. Tak si tak říkám, mělo to znamenat, že mám šupem pádem nasadit tempo, doběhnout domů a vrhnout se na večeři? Nebo jsou to případné občerstvovací stanice? Kdo ví! :)
Zajímavé :) Kdysi jsme našli místo hub částečně rozebraného pionýra. Škoda, že nemám řidičák :))
Děda našel kojeneckou láhev. Asi mu matka příroda chtěla říct, kam se vrací…
V lese za brněnským Kohoutovickým sídlištěm byla na pařezu keramická dvojice pohádkových postaviček. O sto metů dál další keramika. Bylo to milé zpestření vycházky a dobrý pocit z toho, že je nikdo nesebral.
TAk mi to nedalo a dala jsem dnes repete :-)
a o 10 km dále
:-))
tak tomu říkam štěstí,nebo že by bujná fantasie??
Tak to je krásný a dovedu si představit, že u té konvice jsi musela být jak ve snu :-)
pozerám na tú fotku s koňom a rozmýšľam, odkedy máte pri dome jazero?! :-) a potom objavím fotku Ranní pohled při vypouštění měchýře a až potom mi to došlo :-))
michal
Moc mě pobavila fotka s koněm, nevím jestli je to hejno much na zadní straně koně, ale vypadá to ftipně
Jee moc hezké fotky:))))
Naše ratolest před nějakou dobou našla v lese airsoftový samopal, taky už byl pod listím asi nějakou dobu, ale kupodivu baterka ještě byla v provozu, to bylo tehdy radosti :-) – takže se nedivím ničemu
Už to nehulte :-)))))
Milane, kdyby to hulení mělo znamenat, že si přivodím i v lese vidinu tousťáku a konvice, věřte mi, … nebudu :)
Tak to mě málem sundalo :)) Beru krosnu a dám to zejtra s tebou!