Co noveho na kopci

Poměrně dlouhou dobu sháním recept na karlovarské rohlíky. V kuchařkách jsem nenašla

a na internetu, kam se podívám, všude děkují Františku Brusákovi. Nejprve jsem prošla všech xxx receptů, ale všude jen František Brusák. František Brusák se stal u nás doma ikonou – nedostižnou !!! :-))Nakonec jsem tedy napsala skrz jeden e-mail Františku Brusákovi a světe div se – pan František odepsal, velmi rychle, velmi mile a mám tedy dovoleno karlovarské rohlíky Františka Brusáka zkusit upéci. Pevně doufám, že až je uvidí, nebude obracet oči v sloup. Ona totiž hladká mouka a celozrnná pšeničná mají podstatně rozdílné vlastnosti, takže každý recept dopadá trochu jinak, často mimo očekávání. Tyto moje rohlíky, které jsme dnes s dětmi upekli, rozhodně nenazýváme doma již karlovarskými,ale rohlíky Františka Brusáka :-))), nevypadají zase až tak krásně jako všem, kdo je na webu pekli, rozhodně to přikládám použití jiné mouky a ne naší šikovnosti :-))) ale chutnají moc dobře…… Díky Františku !!!

Nejprve tedy z části mléka, droždí, cukru a trochu mouky uděláme kvásek, který necháme při cca 30s t. kynout. Když vykyne, přidáme další ingredience a pečlivě vyhněteme. Těsto je velmi příjemné na omak. Je kypré. Necháme těsto kynout na teplém, 30st. teplém, místě, cca 1-2 hodiny.

Po vykynutí uděláme malé bochánky a necháme ještě chvíli stát. Postupně vytváříme rohlíky a to tím způsobem, že bochánek vložíme do dlaně, rozprostřeme a dlaní táhnutím do strany tvarujeme rohlík. Zatočíme a vložíme na plech. Po další chvíli kynutí nařízneme zářezy a vložíme do trouby upéci. Ještě před tím, než do trouby vložíme plech, dáme do pánve, nebo nízké nádoby  vroucí vodu , aby se rohlíky pekly v páře.  Nepečou se příliš dlouho – moje rohlíky nenaběhly tak hezky, jako rohlíky uvedené na ostatních receptech,upřímně, vypadají proti nim dost uboze, myslím, že jeden z důvodů je ten, že jsem je dělala dosti veliké a tenké – měly být menší a kulatější a také 250g margarinu, který jsem našla v originálním receptu a mých 250g nefalšovaného másla je asi trochu rozdíl. Rohlíky myslím jsou malinko těžší. Příště zkusím ubrat trochu másla.

No a navíc jsme si vzpomněli, že máme ve chlívku na polici už asi 12 let fondovač od rodičů.

Začala po něm sháňka. Děti sehnaly malou misku na líh na pískovišti, děti sehnaly nerezovou nádobu nahoru a nakonec sehnaly i samotnou mřížku pod nádobu. Je dlouhodobým stáním ve chlívku a posléze stáním kdesi úplně jinde, trochu zrezlá, ale to vůbec nevadí tomu, zkusit fondue udělat . Podobně jako u suši jsem se dozvěděla co vše potřebuji a zjistila, že díky buchtičkám se šodé mám pouze bílé víno a sůl. Sýr mám sice taky, ale bohužel ne ten nejlepší, jaký musí být na fondue …. máme jen vlastní, rozhodně nevyzrálý, ale na fondue…. musí stačit :-))) Takže do 2 dcl vína utřít stroužek česneku – ten mám taky, pak oregano, špetka sladké papriky, sůl a sýr. Vše na kamnech nechat roztát a pak….. veliká atrakce, vložit na stůl na zkompletovaný a zapálený fonduovač. Mezitím rozsvítit asi 12x svíčku,  kterou kdosi s velikou zálibou neustále sfoukával a dávat pozor, aby se nepodařilo přes obrovskou vervu sfouknout i líh ve fondovači. Mezitím uhýbat neustále šermující dlouhé vidličce odvedle – mimochodem, vidličky trvalo najít nejdéle :-))) a přestát bitku o ty tři ostatní, čí budou, protože nás je šest ! Ale večeře se vydařila, alespoň efekt byl výborný. ( Sýr se samozřejmě vůbec neroztekl a nandavali jsme si ho na kousky chleba vidličkou, ale protože u stolu nebyla společnost až zase tak noblesní, fondue znalá, ničemu to nevadilo) a rohlíky? jedli se tak průběžně a čekají ještě na snídani na marmeládu.

1 Veska | 3. června 2010 v 14:09 | Reagovat

Zírámm …… fakticky,ty jo takto u občas vypadá u nás při první grilovačce kdy nemůžem najít gril,posléze mřížku pak není alobal a nakonec nejsou kleště a vůbec né dřevěné uhlí,ale to v grilování nezabrání a do příště najdem všechno
rohlíky vypadají náhodou dobře(já stejně nevím jak mají vypadat v originále)

2 vegereceptynakazdyden | E-mail | Web | 3. června 2010 v 14:17 | Reagovat

[1]: díky, nevypadají zase až tak dobře, ale chutnají báječně a nemusí na nic vůbec nic být )

Když snáší slepice, je dobré to využít :-) Cholesterol – necholesterol ! A omeleta má tolik

variací …. stále ještě nedošlo na tu pravou, obyčejnu, ohnutou omeletu plněnou zeleninou, ale dnes se mi do ní zase nechtělo, někdy příště. Dnes jsem použila formu na muffins, na houby, jak tomu říkají naše děti.  Dnes bylo vařeno jídlo pro sedm lidí, proto je asi žádoucí si množství malilinko upravit :-). Toto množství je na 12 formiček na muffins a na keramickou misku o průměru cca 18 cm k tomu. Pro běžnou rodinu by tedy asi stačila rozhodně polovina.

Pravé muffins, neboli houby z toho tedy nebyly z důvodu toho, že to byl experiment, ale i přesto, že výsledný tvar byl jiný než ten očekávaný, jídlo bylo moc dobré. I když očekávaný tvar – být to světlejší, je to velmi podobné pýchavce, i s tou vyfouklou stranou, která nastane v momentě vyndání z formy :-)

Tatarská omáčka je pak lasického receptu na majonézu, ovšem místo jogurtu je použito čerstvé podmáslí. Majonéza je díky podmáslí značně odlehčená, jemně nakyslá, myslím, že tomu podmáslí přidalo velice zajímavou a rozhodně ne špatnou chuť.

Suroviny : na houby :-): 10 vajec, 200g mouky celozrnné pšeničné, 150g strouhanky, sůl, čerstvá dobromysl, pepř, muškátový oříšek, 1 cibule, 350 ml mléka, máslo na vymazání formy. Na majonézu: 1 vejce, 250ml oleje,  1 lžíce hořtice, sůl, pepř, worcester, citronová šťáva – asi lžíce, 1 cibule, 100 ml podmáslí, asi 3 lžíce okurek nakládaných a dále brambory, sůl, kadeřavá petrželka a pažitka.

Nejprve oloupeme, omyjeme, nakrájíme a uvaříme v osolené vodě brambory do měkka. Pak se oddělí všech 10 žloutků od bílků. Z bílků se ušlehá tuhý sníh, do něj se přidají za stálého šlehání žloutky, koření, mouka, mléko,strouhanka, bylinky a cibule a těsto se nalije do vymazaných formiček na muffins. Peče se ve vyhřáté troubě na 200st.

Podává se s bramborem, polité tatarskou omáčkou a posypané sekanou petrželkou a pažitkou.

Tatarskou omáčku uděláme podle tohoto receptu na majonézu.

Poté zamícháme do majolky podmáslí, citron, cibuli na kostičky a stejně tak na kostičky nakrájenou kyselou okurku. Dochutíme ještě dle potřeby solí a pepřem.

Ještě jsme se nanabažili :-)), ani dnes nebyl dezert nic jiného, než zmrzlina. Dezert po snídani byl zmrzlinový tvarohový Míša, zcela nefalšovaný, řekla bych, ani ne příliš nezdravý – prostě tvaroh s troškou cukru a trošku jinou teplotou než obvykle. :-) A po obědě pak dezert ve formě mléčné zmrzliny s třešňovou marmeládou, ale ta díky své veliké vodové složce nebyla vhodná pro dnešní počasí. Bude třeba počkat až na příští týden, až bude horko a nakonec z toho byl vymixovaný ledový mléčný koktejl – vůbec ne k zahození :-)))

1 Linda | 2. června 2010 v 9:12 | Reagovat

Teda ty mi davas s tou zmrzkou – uz jsem kvuli tobe (a jenom kvuli tobe:) byla na zmrzline u McDonalda a jeste jsem snedla jeden kyblicek HagenDazs z mrazaku, uplne sama.

Hruza:)

2 dadaz | 2. června 2010 v 9:34 | Reagovat

no jo, taky mam v mrazaku vanilkovou od Primy – 2 litry, tak by mohlo i na miláčks neco zbýt

3 vegereceptynakazdyden | E-mail | Web | 2. června 2010 v 10:04 | Reagovat

[1]: _To mě upřímně lidsky mrzí!!!!!!!!

4 LInda | 2. června 2010 v 14:12 | Reagovat

[3]: Je to videt:)

Květen už je velmi veselým měsícem, nebo alespoň velmi často bývá :-). Je více slunce, více tepla, sklízí se už větší množství druhů zeleniny a také je hodně práce.

skleník … skleník už vypadá dost vesele, sklízí se saláty,které dorůstají do cca 200g hmotnosti,

sklízí se ředkvičky, projednocené větší, neprojednocené logicky menší. Přesazují se rajčata na svá místa ve foliovnících a i ve skleníku už dostávají své místo jak rajčata, tak papriky. Předpěstovávají se stále nové a nové várky salátu, začínají vyjíždět fazole, kvůli teplu předpěstované v samostatných kelímcích, stejně tak okurky nakladačky a všechny druhy cuket, dýní a tykví.

foliovník… do foliovníků se přesazují už na své místo rajčata a pomalu a p

ostupně se sbírá zasazený salát. K rajčatům se zapichují tyčky – tak veliké, jak dovolí výška foliovníku. Zatím je rajče příliš malé, aby se k tyčkám přivazovalo. U rajčat vyštipujeme již pečlivě první mezivětvičky – je to důležité, protože, když rajče povyroste, tyto první mezičlánky vypadají jako spodní větev, velmi zesílí a pak nám z rajčete vyrůstá nežádoucí, velmi silný spodní druhý a třetí stonek.

Zasazené kedlubny jsou už ke konci května ke sběru.

záhony venku…. na venkovních záhonech se pečlivě vysazuje do rýh pórek, vysazují se ven

přepěstované dýně, cukety, ačokču a fazole, ale to pouze na úplném konci května a pouze v případě, že už podle předpovědi nebudou větší noční mrazíky. Vysévají se do volné půdy okurky nakladačky.  Mezi vysazené tykve a cukety je vhodné dát mulč, ať už ze slámy nebo čerstvě nasekané trávy, v každém případě musí být vrstva dost vysoká a neustále se postupně, jak rostlina roste – navyšovat. Nemáme rádi piliny, protože odebírají z půdy svým rozkladem příliš mnoho dusíku. Vyséváme tuřín, červenou řepu, keříčkové fazole.

Vysazujeme ven všechny nahrnkované  – nakelímkované košťáloviny do čerstvě doupravené půdy. Půda je těsně před vysazením znovu převláčena bránami, případně ještě jednou projeta kultivátorem, aby se zbavila veškerého plevelu. Košťáloviny už jsou dost

veliké na to, aby se v takto čisté půdě daly krásně ručně plečkovat a mají před plevelem dost veliký  náskok, aby jim vyrostly při občasném plečkování dost veliké listy a pokryly postupně meziřádky.

Naváží se hnůj a kompost do vyvýšeného okurkoviště, kam se okurky také volně vysévají. Stejně tak se doupravují komposty a hnoje, kam se vysazují tykve a dýně. Jak volně, pouze semeno, tak i předpěstované v kelímcích. Předpěstované jsou větší jistotou, ale v dobrý rok dokáží semínka, zasazená v první polovině května bez problémů na konci května dojet ta předpěstovaná – jedná se tedy o dýně a cukety.

Sklízí se první řapíky reveně – rebarbory, ožíná se tráva pod rybízy, plejí a kypří se jahody. Sklízí se pažitka. Brambory jsou již zasazené a čekají na to, až vyjedou a budou alespoň deseticentimetrové, aby se mohly poprvé  projet znovu přikopčovací radlicí a trochu se usměrnit plevel.

V okrasné zahradě už kvetou tulipány, vyrůstají postupně ostatní druhy cibulovin. Vyrůstá a nabírá na květ arnika, přesazujeme už do

st veliké sazenice slunečnice, které sázíme do velikého kola jako přírodní zástěnu. Kvetou pampelišky, což je čas na výrobu domácího pampeliškového vína a medu.

Bylinky… v květnu sbíráme a sušíme petrklíč, kvetoucí nať kontryhelu, jitrocel a kopřivy. Krásně už narůstá dobromysl, meduňka i tři druhy máty.

Před domem v budce se nám usídlily sýkorky a v květnu už opečovávají svá mláďata.

Vzadu za domem se ve vodě v plachtě usídlila ke své reprodukci ropucha a děti postupně sledují její reprodukční vývoj. :-)

vajíčka

pulci

a naše pipky už se prohánějí venku a snášejí oranžová vejce :-)

1 HaF | Web | 5. června 2010 v 0:10 | Reagovat

Dík za pohlazení na duši, pěkné stránky, krásné fotky, úžasná pohoda. Vím, že za tím vším je především spousta dřiny, a možná proto tiše, upřímně závidím každodenní kontakt s přírodou. Určitě budu nakukovat častěji – jsem malinkatý zahradníček, začátečník!!!

2 conovehonakopci

Díky moc, většina zaačíná jako malinkatý zahradníček , je fajn, že je to pro vás inspirací, pro lidi, kteří zemědělstvím vydělávají peníze je to spíše k pousmání, ale i my žijeme a i jsme už našli alespoň nějaký náš přínos pro okolní společnost Když vedle jede ten obrovský traktor a jsou sena a chudák traktorista tam musí celý den sedět a pak najednou vidí někoho, kdo tam seče a obrací s koňma, v tom horku, jak je rád, že je kde je