Co noveho na kopci

Přijel tesař, milý Lojzo, milý Lojzo, milý Lojzo, přijel…… zpívám si spolu s Lízou a veškeré čekání

na tesaře je zapomenuto, protože ten průvlak v chalupě a sloupek pod ním, co tam zůstalo včera večer

po tesařovi se synem, mě naplnily vlnou euforie !!! To mi bohatě stačí. I kdyby už nepřišli, jsem naprosto uspokojená. Ten sloupek se mi tak líbí, že mi ani nevadí, že samotnou střechu budou dávat až příští týden :-))))). Navíc pan domácí pořídil komín, takže už se nebudu pravidelně pálit do hlavy o rouru, která vedla od kamen uprostřed místnosti až do zdi zhruba 3m,(to mi taky nevadí, že je zatím složený za kurníkem, už tento stav je opět naprosto uspokojivý :-)) a  prý bude i nová podlaha dřevěná, v což jsem už vůbec nedoufala a koček mi pochválil jídlo v komentáři, sice to trochu nadnesl :-))), ale mám z toho radost a navíc to večerní bulharské lečo – moje snad nejoblíbenější jídlo !!!!, prostě večer dnešní je líbeznýýýý!!!

Trochu to vykompenzovaly děti, kterým pan domácí  namaloval na zemi před kurníkem čtvereček, ze kterého jim zakázal vyjít :-)))))))a oni poctivě nevyšly !!Naštěstí to vydržely déle než pan domácí, takže nedošlo ani k nějakému zásadnímu výchovnému faux paux !

Bulharské lečo -nevím vůbec, jestli je fakt bulharské ! Tento recept se ke mně dostal kdysi od Hanky a jsem za něj vděčná. Je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel, ne-li vůbec nejoblíbenější. Ale nejsem si vůbec jistá, jestli Hanka tehdy říkala, že je to bulharské lečo či zda to byl úplně jiný národ. Abych pravdu řekla, je mi to skoro jedno – je to tak dobrý – stále ho ještě cítím z večeře- že ať je odkudkoli, jeho tvůrce velebím .-)!!!

Na tomto jídle mě fascinuje, jak je jednoduchý! nepřekombinovaný- pár surovin a gurmánský zážitek. U večeře říkal pan domácí, že je to na rozdíl od leča jídlo víc pro chlapy !!! Spolkla jsem ihned to o té oblíbenosti a jen kývala :-)))

Na rozpálené pánvi je potřeba osmahnout cibulku nakrájenou na proužky a „česmel“ – překlepnutý „česnek“ :-), na tenká kolečka. Jeden stroužek česneku schovat. Ne úplně dohněda, protože na tuto cibulku se vloží papriky, které jsou nezbavené jadřinců a neloupané, prostě jen omyté, celé a propíchané na pár místech vidličkou a restují se dále i s cibulkou. Pokud by byla cibulka už dost hnědá, připálila by se posléze. Osolíme a opepříme jemně paprika a je třeba je  opékat tak dlouho, až budou na několika místech hnědavé a cibulka hnědavá hodně, spíše tmavě hnědá. Lze přilévat občas trochu oleje.

Když jsou papriky takto hotové, papriky i cibulka se opatrně vyndají na talíř, tak, aby v pánvi zbylo co nejvíce oleje smíchaného s trochou šťávy, co pustí papriky.

Pánev se vrátí na kamna a vloží se do ní nahrubo – na čtvrtky nakrájená rajčata. Osolí se a opepří. Přiklopíme pokličkou a necháme chvíli dusit za občasného odklopení a promačkání vidličkou. Hotové jsou, když z nich není ještě kaše, ale rozhodně už ne čtvrtky.

Poté sejmeme pánev z ohně a vložíme do ní, do rajčat zpět papriky a cibulku. A rozetřený schovaný stroužek česneku.

Jíme zásadně s chlebem nebo s rohlíkem. Je to prostě paráda !!!! :-))))

1 dadaz | 5. srpna 2010 v 20:33 | Reagovat

to opravdu strasne jednoduché

2 Mirabelka | 5. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

Tak to jsem nikdy takto neviděla! Rozhodně vyzkouším. vypadá to krásně jedle. Já budu dělat zítra sekanou ze sojového granulátu, spíš takový nákyp a dám tam i vařené kroupy a hooooodně kadeřávku.

3 Veska | 6. srpna 2010 v 7:42 | Reagovat

teda vypadá to nádherně jednoduše,
papriky mi konečně dozrávaj tak to prubnu milý Lojzo .. jídlo pro chlapy vypadá sakra dobře
PS ,manža nejí lečo tak budu tvrdit,že je to bulharský džuveč z kopce

4 Cirrusa | 7. srpna 2010 v 19:14 | Reagovat

čtu si recept a zastavila jsem se u slov „česmel na tenká kolečka“. Přes půl hodiny jsem zvažovala co je to ten „česmel“, jestli nějaká zelenina, nějaké spojení něčeho s čímsi, googlila jsem, ptala se na forech. Pak jsem se zakoukala na klávesnici azjistila co je vedle písmenka „L“ a došlo mi, že milej zlatej česmel je česnek. Prostě už nad vším moc bádám a v jednochosti krásu nevidím. Takže od teď vařím jenom jednoduše!

5 Klára | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 19:55 | Reagovat

[4]: hodně jsem se zasmála nedávno totiž slyšíme zezhora, z našeho kurníku příliš dlouhé ticho, což nikdy nevěstí nic dobrého. Nejmenší seděl na podlaze a vyndal z notebooku ne všechny, ale opravdu hodně kláves, hezky i s čudlíkem a pérkem )), aby to bylo precizní . Nandali jsme to, ale „K“ dělá od té doby problémy a často se vůbec nenapíše. Tady to byl spíš překlep a omlouvám se za něj, ale rozesmál )) díky a opravuji

6 Klára | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 20:00 | Reagovat

[4]: připomíná mi to jednu naší kámarádku, která tady jednou viděla, jak mají děti karamely – Cadburry, takové v modrozlatém pytlíku a vyprávěla nám příběh, jak byli na Bajkale a tam je také viděla a jedla, ovšem logicky to četla rusky, protože na pytlíku je nápis ozdobným psacím písmem, které azbuku přímo evokuje a od té doby jim neřekneme jinak než „sadbyču“ (psáno latinkou

7 Cirrusa | 7. srpna 2010 v 20:36 | Reagovat

Klárko, v žádném případě jsem nechtěla upozorňovat překlep, jen jsem musela se podělit se svou myšlenkou Kdyby si tušila co občas (mno teda spíše dost často)dokáže vyplodit má klávesnice a mé prstíky…

8 Klára | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 21:25 | Reagovat

[7]: to je jasný, já to ani tak neberu – hned mě doma upozornili – to je jako ty!!! Jsem vysoce analytický člověk jak vidím něco co neznám, hledám, dokud nenajdu – jinak neusnu !