Knihy
e-knihy Domácí mlékař
Archiv
Rubriky
Poslední témata
Anketa k mlékaři
Domácí mlékař
Odběr novinek
fb twitter
Login

Register| Forgot Password?

Letošní vánoční štola a kandované ovoce, které přede mnou leželo v krabičce, velmi rázně
ukázaly, jak chybí letošní zpracování dýní – je střecha – nejsou dýně :-)). Ale  na rozdíl od většiny jiné zeleniny, dýně má tu výhodu, že odpočívá hezky ve sklepě a taky už se jí to blíží a tak lze ještě vše napravit, než přijde konec jejich dní…
kandovaná dýně
Na kandované ovoce není ze zásady nezbytné použít jen dýni. Lze bez problémů použít i různé druhy cuket. Naopak, čím větší pestrost, tím větší následná pestrost samotných kandovaných kostiček. Na barvě se to příliš neukáže, většina tykví se po projití kandovacího procesu zabarví do oranžova, ale chuť je jemně odlišná typ od typu.
dýně
dýně
dýně
dýně
Na kandovanou dýni není potřeba krom 3 dvacetiminut po tři dny, krom dýně, cukru a tepla zhola nic. Možná ještě nezbytný nůž, hrnec a prostor na krájení. Na tuto kandovanou dýni jsme použili dýni olejnou – dýni, která zvenku vypadá jako meloun, je poměrně veliká, kulatá a se zelenou kůrou. Vyznačuje se tím, že plodí bezslupkatá zelená semena, která jsou plné zinku a po usušení se konzumují jako dýňové semínko. Buď syrové, nebo solené pražené.
Samozřejmě lze  na kandování použít, jak je psáno výše, jakoukoli dýni, nejideálnější je gigant, ovšem té se nám nyní už nedostává – příští podzim :-)
dýně
dýně
První fáze je tedy očištění, omytí a oloupání dýně – ale ani loupání není v tomto případě nezbytné. Pokud člověk dělá dýni v její akorátní zralosti, především se to týká obrovských oranžových gigantů a hokaid, to znamená, pokud kandování proběhne ještě do konce září, do poloviny října, rozhodně krájím dýni i s kůrou. Naopak, kandované kousky dýně i s kůrou jsou velmi sytě oranžové a chuťově jsou také výborné. Nyní, při kandování v prosinci jsme kůru oloupali. Zkusili jsme jednu várku i s kůrou, ale nebyli jsme schopni dosáhnout toho, co si představujeme pod pojmem „měkký“.
dýně
Opranou, očištěnou a oloupanou dýni nyní nakrájíme na malé kostičky. Velikost dle libosti. Já je dělám zhruba 0.5×0,3 cm. Kostičky se z krájecí plochy vysypou do hrnce a většina receptů počítá s prooctováním dýní. My ocet na kandování nepoužíváme, protože ho tam pak neustále cítíme. Používáme proto šťávu z citrónu. Lze použít i kyselina citronová.
Nalijeme tedy na dýni šťávu z citrónů – na 6l dýně použiji tak 3 citrony. Promíchám, zaliji vodou tak, aby byla dýně ponořená a nechám 24 hodin stát.
dýně
Po 24 hodinách sleji vodu a procukrujeme dýni polovičním množstvím cukru, než má v tento okamžik sama. Na 1kg dýně dáváme tedy 0,5 kg cukru. Dále tam přidáme šťávu z alespoň jednoho pomeranče. A aniž bysme lili na dýni z cukrem jakoukoli vodu, promícháme, přikryjeme a necháme opět 24 hodin stát.
dýně
Po těchto 24 hodinách vezmeme hrnec s dýní, který je nyní pod vodou- viz obrázek výše, protože cukr z dýně extrahoval tekutinu a přivedeme dýni k varu.Můžeme  přidat ananasovou šťávu, já přidávám vodu z borůvkového kompotu.  Vaříme tak dlouho, než je dýně sklovatá. Jakmile zesklovatí, více jí nevaříme a sundáme z kamen. U nás to bylo zhruba 3/4 hodiny za občasného promíchání.
dýně
V tento moment slijeme veškerou tekutinu z dýně do jiného hrnce – budeme z ní dělat limonádu. Dýni procedíme a připravíme si jí na cokoli, kde by mohla schnout. Nám schne na kamnech v děrovaném pekáči, případně jí můžeme dát na voskovaný papír. Schne za poměrně vysoké teploty, odhaduji tak  40-45 st. C.Může schnout i za menší teploty – bude to trvat déle. Za vyšší nedoporučuji, aby se dýně neupekla.
dýně
dýně
Dostatečně uschlou dýni – nesmí být tvrdý na omak a zároveň ani příliš měkká, aby se v ruce „rozplizla “ – vysypeme do mísy s moučkovým cukrem, promícháme a pak přesejeme přes cedník.V cedníku zůstane jen dýně jemně obalená cukrem a přebytečný cukr tím odstraníme.
dýně
Uložíme do sklenice ovázané voskovaným papírem – sklenici nezavírám víkem, raději jí obvazuji, aby k ní mohl vzduch a uložíme na suchém místě. Do sklenice mezi dýni pak přidávám celou skořici – lze přidat i hřebíček.
Kandovaná dýně lze použít všude tam, kam se dává kandované ovoce, do koláčů, biskupského chlebíčku, marokánek, domácí čokolády, do štol a vánoček……poslouží rozhodně stejně, ne-li lépe. Je bez všech barviv a chuťově je vynikající.
Na obrázku je použitá kandovaná dýně v jednoduché ořechové buchtě,
tentokrát bez polevy, jen jemně cukrované.
ořechová buchta
Dýňovou šťávu pak uděláme tak, že do vody, která nám zbyla z vaření dýně přidáme na čtvrtky nakrájená oloupaná jablka, vnitřek dvou citronů, tři hřebíčky a opět přivedeme k varu. Takovouto šťávu je nezbytně nutné před konzumací ředit vodou – je to spíše polosirup.
dýně
Pokud byste měli  rádi doma knihu o zpracování mléka, nabízíme vám ke koupi Domácího mlékaře
Dělejte Pomocí domácího mlékaře různé druhy tvarohových sýrů, kysaná mléka, jogurty, jogurtové sýry, tvaroh, máslo a mnoho sýrů sýřených.

domácí mlékař

50 Odpovědi to “Jak děláme kandovanou dýni”

  • […] Nápadem udělat kandovanou dýni jsem se nechala inspirovat na http://conovehonakopci.cz/?p=66 […]

  • avatar Anonymní:

    @Lucka:

    Dobrý den Lucko.

    Děkuji za milý komentář. V první řadě musím říct, že konzervárenství není moje parketa, na to jsou jiní a jistě by Vám někdo poradil mnohem lépe.

    Zrovna u kandovaného ovoce je to malinko problém. Původ kandovaného ovoce a ultra sladkých cukrovinek je v orientu. Pak se přes Turecko různě přeneslo do Řecka, Itálie a dále. V ČR se vyrábí pouze okrajově, dnes snad už jen v jedné provozovně. Tomu odpovídají i moderní literární zdroje. I když obecná podstata proslazování je dobře známá a není nijak utajovaná. V učebnicích bývá výroba kandovaného ovoce zmiňována většinou okrajově v principu.

    Osobně jsem informace o kandování ovoce získávala různě. Mám k tomu spíš takový nestandardní postoj :). Hodně čtu všechno možné a dělám si poznámky, různé vědecké články a studie, kde se člověk krom nových postupů a vylepšení většinou dozví i postupy původní, případně i nějaký historický vývoj. Bohužel to nebývá v češtině a není to čtivo úplně lidové.
    Některé informace o kandování v medu se dají vyčíst i třeba v ryze historických knihách o antice (Řecko, Řím)…
    No a pak je další věc, když třeba na cestách na něco zajímavého narazím, tak se drze zeptám jak to dělají :).

    Otázka je, co konkrétně by vás zajímalo, jestli něco odborného (moderní vakuová výroba, sírou ošetřené ovoce, enzymy), nebo původní způsoby vhodné i pro domácí využití, jestli si třeba chcete vyrobit „glacé fruit“ bonboniéru…

    Jistě nejsou od věci učebnice VŠCHT. Třeba – Kyzlink: Teoretické základy konzervace potravin, SNTL (1988), ale kniha není zaměřena přímo na kandování. Kandování je součástí.
    Profesor Kyzlink je v oboru pojem. Kdo má o problematiku konzervování zájem, stojí za pročtení i jeho další knihy:

    KYZLINK V. – Konzervační metody, Průmyslové nakladatelství (1951)
    KYZLINK V. – Konzervace potravin, SNTL (1954)
    KYZLINK V. – Základy konzervace potravin, SNTL (1958)
    KYZLINK V. – Principles of food preservation, (1990)

    Dále např. :
    BALAŠTÍK J. – Konzervace ovoce a zeleniny, SNTL
    KÁC V. – Zpracování ovoce a zeleniny, SZN (1954)
    JECH V. – Konservace ovoce a zeleniny: Úvod do technologie, SNTL (1957)
    INGR I. – Základy konzervace potravin (2007)

    Tím nechci říct, že je nutné prostudovat úplně všechny uvedené knihy, záleží spíš na tom, co kdo může v okolí svého bydliště sehnat.

    Z hlediska vyhledávání informací zemědělství- potravinářství není špatná Zemědělská knihovna, dnes Antonína Švehly (dřívější ÚVTIZ) ve Slezské 7, Praha 2. Neměl by být problém si třeba i korespondenčně přes email zjistit, zda něco k tématu mají, aby se tam člověk nehnal zbytečně. Starší knihy mohou mít také uloženy v externím depozitáři, takže se musí objednávat. Nějakého Kyzlinka nebo Balaštíka určitě mají. Vzhledem k tomu, že dříve existoval i samostatný středoškolský obor „konzervář“ nebo jak se přesně nazývalo :), stejně tak jako konzervárenský učební obor, mohli by ve Slezské mít i nějaké středoškolské učebnice. Obecně předrevoluční potravinářské učebnice nejsou vůbec špatné.

    Na internetu si můžete stáhnout: „Sylabus textů k přednáškám z předmětu Technologie zpracování ovoce a zeleniny I „ (Jaroslav Dobiáš). Je to dobrý vhled do problematiky. Když si zadáte do vyhledávače, měl by se objevit link na stažení souboru „zelenina_1.pdf“. V dokumentu je způsob výroby kandovaného ovoce také uveden, včetně odkazu na prof. Kyzlinka. Obsahuje i jednoduchý princip následné výroby „Ovocného chlebíčku“. Doporučuji pročíst si i kapitolu „Osmotická dehydratace ovoce“ na str. 116. (Existuje i druhý díl „zelenina_2.pdf)
    Nepochybně by se dalo najít víc v knihovně VŠCHT (dnes v Národní technické knihovně v Praze Dejvicích), v SICu, případně v Brně na MENDu a ve Zlíně na univerzitě by taky něco v knihovně mít mohli.

    Pokud by vás zajímalo nakládání do medu, tak to je v češtině také špatné. Naprosto minimálně v nějakých starých kuchařkách, pouze chabé zmínky. Dodnes je typické pro Řecko, částečně Itálii. Docela populární je dnes konzervace medem v zámoří a v Británii, takže v angličtině se dá ledacos najít na internetu. Kdybyste potřebovala nějak nasměrovat, tak dejte vědět.

    Inka

    • avatar Lucka:

      @Anonymní: Dobrý den, trefila jste to přesně. Jde mi o „původní způsoby vhodné i pro domácí využití“ Viděla jsem to na cestách po jižní Francii. Měli tam nejen kandované ovoce, ale i květiny jako fialky či plátky růží. Ovšem již se netajili, že přidávají barviva, aby výrobek lépe vypadal. To mě přivedlo na myšlenku, že přece to musí jít i bez toho. No a od té doby pročesávám internet s receptama, ale všude jsou jen ty „zkrácené verze“ Uvedenou literaturu zkusím projít, bydlím teď v Praze, takže dojít do knihovny nebude problém. Nasměrovat se kamkoliv nechám a budu i ráda za jakoukoliv další pomocnou informaci. Můj email je lucia.cs na centrumu. Jestli budete chtít, mohu vás průběžně informovat s dalšími informacemi, které třeba najdu :-)

      • avatar Inka:

        Dobrý den Lucko.

        „Kandované produkty ve Francii“ je velmi zajímavé téma. Jejich bonboniéry mě také fascinují. Třeba v Provence se jim těžko člověk může vyhnout. Kandované květy fialek jsou pro Francouze pověstné (Violettes de Tuolouse). Na naše poměry je to spíš z říše kuriozit.

        Na internetu existují receptury jak kandovat různé jedlé květy nebo okvětní plátky. Obvykle se na ně štětečkem nanáší bílek nebo lépe bílek zředěný vodou, následně se posypou jemným cukrem a nechají uschnout. Né že by to bylo špatné, jistě to svůj smysl má. Používá se hlavně jako dekorace na cukrářské výrobky. Jediná nevýhoda je nízká trvanlivost.

        Naproti tomu francouzské fialky „Violettes de Toulouse“, jasmínové květy, růžové plátky a vzácněji pomerančové květy se kandují cukerným sirupem + barvivo a následně se suší. Ve finále jsou to spíš takové bonbóny. Je na to stanoven přesný postup, který nikdo do puntíku neprozradí. Svoji úlohu hraje koncentrace roztoku (měl by být koncentrovaný), teplota sušení i čas. Barvivo se přidává kvůli lidem, chtějí aby to dobře vypadalo :). Existují jedny takové kouzelné stránky nejen o francouzských kulinárních specialitách, na kterých je shodou okolností princip naznačen: http://marcdelage.unblog.fr/2013/04/30/les-violettes-de-toulouse/

        .
        Další z říše kuriozit je kandování celých ananasů i se zeleným chocholem a celých malých dýní. Tak jak jsou i se stopkou, pouze se u nich okrajuje kůra. Vyrábí je např. Lilamand
        http://www.confiserie-lilamand.com/fr/fruit-confit/fruits-confits.html
        když si kliknete na FRUITS POUR PÂTISSERIE, tak se otevře další nabídka včetně kandovaného andělikového stonku.

        Princip výroby je popsán zde + fota z výroby
        http://thefoodiebugle.com/article/cooks/glace-fruit-in-provence

        Je časově náročnější, než u drobného ovoce, zjevně se ovoce v roztoku nechává sytit déle než 24 hod. (nebo 48), vychází to cca na 3 dny, pokud s tím ovšem nějak nešachují. Třeba na začátku 4 dny, později 2, těžko říct. Delší je i následné zrání v sirupu, ale jinak je to velmi podobné. Pro případné použití glukózového sirupu je dobré nastudovat si nějakou teorii, má to také své zákonitosti a je dobré vědět kolik % maximálně. Ale na drobné ovoce ho nepoužívám a je to bez problémů.
        Dýně jsou docela výzva :), vzhledem k tomu, že mají uvnitř pravděpodobně nějakou dutinu a semínka. Musí to být asi náročné, aby se nějak nerozpadly nebo nezbortily.

        La fabrique de Douceurs dokonce kandují i pálivé papriky :)


        Finální úprava – GLAZUROVÁNÍ

        Ovoce kandované v celku pro dekorativní účely se obvykle ještě po ukončení všech stupňů kandování glazuruje – opatří se tenkou povrchovou vrstvičkou a dosáhne se tak zároveň i lesku. U malých kusů a ovoce určeného např. do různých těst a náplní se to nedělá.
        Finální glazurování spočívá v tom, že se nakandované ovoce namočí v nasyceném (koncentrovaném) cukerném sirupu, nechá se na mřížce okapat a následně oschnout. I takto upravené kandované ovoce nesnese vlhkost = uchovávat v suchu a nejlépe v chladnějším prostředí.

        .
        Pak existuje běžnější drobné ovoce. Nejčastější jsou asi třešně. Ty se bohužel prakticky vždy vyrábějí s přídavkem barviva. Ať už purpurově červené, brčálově zelené nebo zářivě žluté. Takové se prodávají i u nás. Použití barviva při kandování je čistě estetická záležitost. Z hlediska kandování to nemá vůbec žádný význam. Dělá se to z toho důvodu, že si ovoce většinou během procesu nezachová svoji původní barvu nebo z dekorativních důvodů. Přirovnala bych to ke kompotování, i když změny u kandování nemusí být tak výrazné velmi záleží na ovoci a odrůdě. Třeba takový ananas si udrží hezkou barvu, jablka zezlátnou, kiwi dostane spíš nádech do olivova. V domácích podmínkách přibarvování není nutné, pokud ovoce nevyrábíme ryze k dekorativním cukrářským účelům, že tu hrušku prostě červenou mít chceme. Ke škodlivosti barviv se těžko mohu vyjadřovat, nevím jaká používají, ale zdaleka ne všechno je smrtelným jedem.

        Jediný způsob jak se dopracovat k uměleckým dílům je, nebát se toho a prostě si to zkusit. Zrovna teď je nejvhodnější období na kandování jablek a hrušek. Nejlepší je spíš menší tvrdší ovoce. Jablka by neměla být rozsýpkavá. Napoprvé je klidně třeba nakrájet na čtvrtky, malé hrušky si zkusit třeba půlené. Potom si vyzkoušet nějaké hruštičky v celku i se stopkou.


        KRITICKÁ MÍSTA, nebo spíš důležitá, jsou:

        • blanšírování (vystihnout čas – ovoce musí být celé dostatečně prohřáté /denaturace/, ale nesmí se
        rozpadat – použít vždy jen jednu odrůdu, plody ve stejné zralosti, nepřezrálé),

        • koncentraci sirupu zvedat opravdu postupně (přizpůsobit velikosti a konzistenci ovoce),

        • dodržovat teplotu při záhřevu sirupu (zbytečně nepřepalovat),

        • nechat ovoce následně dostatečně dlouhou dobu vyzrát v sirupu,

        • nepřehánět teplotu při sušení,

        • kandované ovoce skladovat v suchu, ideálně v chladnějším prostředí.


        Kupodivu lze kandovat i některé kompotované ovoce např. broskve nebo ananas. Jistě by se dalo i jiné pevné (nerozvařené) ovoce. V tomto případě nám odpadá blanšírování, je také nutné zohlednit koncentraci cukru v kompotovém nálevu a upravit na počáteční koncentraci kandovacího sirupu. Zkoušela jsem takto kandovat řecké broskve a opravdu to jde. Výsledek
        byl velmi dobrý.
        Když chceme oloupat čerstvé broskve, je dobré je nejdříve spařit (na cca 2 min. ponořit do vařící vody) a následně vhodit do ledové vody. Většinou jde potom slupka velmi dobře dolu.

        **
        Mimochodem jsou to velmi zajímavé stránky i pro „zaryté masožravce“, kteří stále vzývají nějaká „masa“ – šunka Jambon de Parme http://marcdelage.unblog.fr/category/produits-et-denrees/page/2/ nebo třeba žabí stehýnka :).

        Případně i pro sýraře, čtení o velkém množství sýrů sýry, namátkou:
        Ossau-Iraty http://marcdelage.unblog.fr/2008/08/26/ossau-iraty/
        Morbier http://marcdelage.unblog.fr/2008/09/08/le-morbier/
        Brie http://marcdelage.unblog.fr/2008/11/12/le-brie-de-meaux/

      • avatar Cinn:

        My zkoušeli do medu nacpat plátky růží (musí se vybrat růže, která voní, a musí být domácí, aby na ní nebyly pesticidy) a je to dobrota, med chytí tu růžovou vůni :) Akorát ty lístečky seschnou a jsou trošku tužší.

  • avatar vlasta-110:

    letos jsem podobným způsobem kandovala třešně a přidala meduňku. Velmi pracné, zdlouhavé, ale výsledek stojí za to. Část jsem promíchala v rozpuštěné čokoládě a nechala uschnout na plechu – neuvěřitelná dobrota a nikdo komu jsem dala ochutnat nepoznal, že jsou to třešně!

  • avatar Inka:

    @Věnceslava:

    Dobrý den.

    Na kandovaní nejsou ostružiny, maliny nebo třeba takový rybíz zrovna ideální (zrníčka, hodně vody, málo dužniny/ vlákniny). I když někteří i takové ovoce proslazují. Na internetu se dají najít způsoby, kdy se ovoce jeden den máčí v cukerném roztoku, pak se povaří a obalí v cukru a nechá vysušit. Většinou se jedná o hybridní způsoby, které připomínají spíš glazurování a sušení s blanšírováním v sirupu. Takto upravené hodně měkké ovoce pokud se nenechá pořádně vyschnout, nemůže mít nějakou velkou údržnost jako klasicky kandované pevnější druhy a jedná se spíš o sušené sladké ovoce. Ale nemohu tvrdit, že to vůbec nejde. Tam je spíš problém, že se ovoce za tak krátkou dobu nemůže důkladně rovnoměrně prosladit a také u tohoto typu ovoce hrozí, že se prostě scvrkne. Nevím, třeba někdo něco funkčního vymyslel… Tím nechci nijak srážet recept na kandovanou dýni nebo cukety, je naprosto v pořádku. Taky tuto rychlovarianu doma čas od času děláme a k přímé spotřebě je moc dobrá. Dýně nebo cuketa je pevná, má dostatek vlákniny a v pohodě to zvládá:).

    Klasické kandování jehož výsledkem bylo třeba ovoce v průhledném kelímku s barevným víčkem a šavličkou na nabodávání nebo někteří třeba pamatují v cukrárnách kandované půlky jablíček balené v celofánu jako velký bonbon a nebo také v ovocném chlebíčku, který se vyrábí dodnes, přesně takové kandování představuje proces trvající obvykle několik týdnů v závislosti na druhu a kvalitě použitého ovoce, při kterém je proslazováno v cukerném roztoku (sirupu) s postupně zvyšující se koncentrací cukru. I když dnes se s vývojem technologií procesy zefektivňují a zkracují, např. za použití vakua a ovoce předem ošetřeného sířením. Tradičním způsobem se dá i doma kandovat ovoce jako třeba jablka, hrušky, višně, třešně, švestky, různé blumy, meruňky, broskve, cukrový meloun, exotické druhy, citrusová kůra i zelenina – dýně, cukety, mrkev, zázvor, dokonce i červená řepa nebo třeba svatojánské ořechy (zelené vlašáky) či andělika… Je to ale patlačka a musí u toho člověk minimálně těch několik týdnů být (není možné nikam odjet), případně mít někoho, kdo je ochoten po dobu nepřítomnosti zaskočit. Né že by to bylo nějak pracné, stačí každý den podle metodologie zahřát a zahustit sirup, je ovšem nutné toto dodržovat. Existuje vícero způsobů, nedá se říct, že zrovna „tenhle“ je ten nejsprávnější. Velmi záleží na použitém ovoci (druh, kvalita/ zralost). Vždy je však nutné vycházet ze základního principu kandování – velmi zjednodušeně řečeno, v ovoci dochází v průběhu procesu kandování k pomalému pozvolnému odvodu vody (dehydratace) a jejím nahrazením cukry. Od toho se celý průběh odvíjí. Důležité je slovo „pozvolně“, s tím se také pojí pojem difúze a koncentrační spád. Nechci tady rozvíjet nějaké složitosti. Zkrátka jde o to, aby rozdíl mezi koncentrací cukrů v ovoci a koncentrací cukru v roztoku byl hlavně na počátku v rozumných mezích – nesmí být příliš velký, to by se potom ovoce smršťovalo, scvrklo v nevzhledné chudáčky. Proto je bezpodmínečně nutné koncentraci cukerného roztoku zvyšovat postupně. Ne jako je to ve většině receptů na internetu, kdy se ovoce např. ponoří na jeden den do koncentrovaného roztoku, druhý den se vyndá a je „nakandováno“.

    Koncentrace roztoku se při výrobě obvykle před nalitím na ovoce měří a případně ještě upravuje. I když ani to není jednoduché, protože roztok je horký a vykazuje tudíž jiné vlastnosti než při nižších teplotách, existují na to různé přepočty…. Přiznám se, že kvůli tomu, že doma asi tak 2x – 3x do roka kandujeme ovoce, někdy taky jen jednou pouze jablka, nehodlám si pořizovat refraktometr. Sice se Brixovi stupně pro cukernatost dají převést na hustotu, ta se dá změřit univerzálním hustoměrem, ale opět jsme u problému horkého roztoku. Náš hustoměr je dimenzován na 20°C, to znamená zchlazení roztoku, potom jeho zpětné ohřátí…Jinými slovy na to dlabu :).
    Proto je postup, který používám, mírně opticky naddimenzován. Výsledná koncentrace roztoku by stačila na 72 – 75%, přesto používám 80%. Je to velmi relativní, protože ovoce obsahuje vodu, kterou uvolňuje do roztoku, sice se při záhřevu něco odpaří, ale nedá se na to bezpečně spoléhat. Je velmi pravděpodobné, že ve výsledku koncentrace dosahuje něco lehce přes 70% a i to je otázka.

    Rozepisuji se takto obšírně proto, že kdo chce vyrobit opravdové kandované ovoce ve větších kusech, nebo jaké je možně vidět třeba v Řecku nebo v jižních státech, ale i ve Francii, kde kandují i celé kusové ovoce včetně stopek – celé hrušky, jablka, mirabelky, broskve. Ovoce nemá vůbec svraštělou slupku, jsou to taková malá umělecká díla. Je to hodně i o zručnosti a zkušenostech. Staří mistři cukráři mají různé fígly, které nikomu neprozradí. Kdo by něco takového chtěl, tak podle různých rychloreceptur kolujících po internetu se to těžko může podařit. Jiná věc je průmyslový vakuový způsob, který proces značně zkracuje, ale i u něj se následně nechává ovoce několik týdnů v roztoku vyzrát. Takže za dva dny asi opravdu ne.

    .
    ——————————————————————
    Postup na K A N D O V Á N Í ovoce a zeleniny:

    Tímto způsobem obvykle zpracovávám menší rozpůlená jablka, hrušky nebo broskve, dýně, větší ovoce krájím na čtvrtky, nebo potom drobnější měkčí ovoce – višně, třešně a švestky… Také jsme zkoušeli mrkev společně s pomerančovou kůrou a vůbec to nebylo špatné.

    • Surovina

    – Vhodný druh pevného ovoce/zeleniny (čím větší obsah pektinu, tím lepší výsledná pevnost ).

    – Cukr krystal – mělo by to fungovat i s glukózou, ale nemám vyzkoušené.

    – Voda – kdo má problémy s vodou, tak převařená, nebo raději použít balenou. Je možné místo vody použít třeba na dýni ananasový džus.

    – Kyselina citrónová

    .
    …………………………………….
    1. DEN

    – Pečlivě vybrat kusy ovoce nejlépe na prahu zralosti, nikoliv měkké přezrálé.

    – Oprat, nechat oschnout, vypeckovat, jablka a hrušky okrájet (někdo slupku nechává – jak komu vyhovuje) zbavit jádřinců, stopek a bubáků.

    – Nechat nakrojené na poloviny, nebo nakrájet na čtvrtky – záleží na výchozí velikosti plodů.

    – Dýni oloupat, nakrájet na požadovanou velikost. Jestli je někdo vysloveně hračička, může použít vykrajovátka na cukroví (kytičky, kolečka, srdíčka…).

    • Tepelné ošetření – blanšírování

    Tento krok je velmi důležitý, obzvlášť právě u tvrdšího ovoce ve větší kusech. Buněčné stěny v syrovém tepelně neošetřeném ovoci nejsou pro cukerný roztok plně propustné. Při tepelném záhřevu dochází k denaturaci rostlinných tkání, v důsledku toho se stávají buněčné stěny pro cukerný roztok velmi dobře prostupnými. V případě, že nedojde k denaturaci v celém kusu ovoce, může to představovat problém. Proto je nutné ovoce před samotným prosycováním cukrem krátce povařit (zahřát). Doba záleží na druhu a velikosti ovoce. U některého měkkého ovoce např. meruněk se v některých postupech blanšírování neprovádí a přímo se zalévají horkým roztokem, v některých se pouze napařují v horké páře max. do 90°C, zrovna tak se někdy doporučují napařovat i třešně a višně, někdy je u nich doporučováno velmi krátce povařit. U višní a třešní se mi osvědčilo povařit cca 3 min.
    U jablek a hrušek je doba varu delší. Obvykle se uvádí od 10 – 15 – 20 min. Velmi záleží na odrůdě – konzistenci – pevnosti /tvrdosti ovoce a jeho velikosti. Je to hodně o zkušenostech. Těžko mohu napsat jednu hodnotu. Ale osvědčilo se mi spíš 10 – max.15 min. Jablka nesmí být rozvařená, nesmí se rozpadat. 20 min. je vhodnější pro kořenové plodiny.
    U dýní se mi osvědčilo max. 15 min., někdy stačí i 10. Vždy odlovím jeden kousek, rozpůlím a zkontroluji, jak to vypadá uvnitř. Záhřev by měl probíhat na mírném ohni, žádný zběsilý klokot.

    Pro blanšírování se obvykle používá slabší cukerný roztok – 20%.

    Množství vody – 1 litr na 1 kg ovoce, důležité je, aby bylo ovoce ponořené.*

    – 1 litr vody + 200 g cukru – zahřát na cca 90°C

    – Místo vody je možné použít i džus (na dýni). Musíme ale počítat s obsahem cukru v džusu (viz obal – „z toho cukry“) a doplnit pouze tolik cukru, aby byl celkový výsledný obsah cukru 20%

    • Po blanšírování ovoce vyndat, nechat dobře okapat.

    • Roztok zahřát na max. 90°C, přidat tolik cukru, aby byla výsledná koncentrace 25% (50 g cukru/ litr).

    • V tomto momentě se zároveň přidává i trochu kyseliny citrónové (při použití džusu už není nutné). Množství závisí na druhu ovoce (kyselosti) nemělo by být víc než 0,5% hmotnosti roztoku, ale je to opravdu hodně. Je lepší spíš míň. Jakmile se roztok překyselí, už se s tím nedá nic dělat. Není od věci přidat jen trochu kyseliny a roztok ochutnat.
    • Zrovna tak je možné přidat různé ochucující tresti (dýně)

    • Ovoce narovnat do nějaké nádoby, aby nebylo pokud možno ve vrstvách a přelít horkým roztokem, aby bylo ponořené. Něčím přikrýt, nechat 48 hodin proslazovat.
    Ideální teplota by měla být 30 – 60°C. To je v domácích podmínkách většinou nereálné. Proto nádoby s ovocem alespoň balím do deky a spacáku.

    …………………………………….
    2. DEN

    • Ovoce se proslazuje v roztoku = máme volno :)

    …………………………………….
    3. DEN

    • Po 48 hodinách vyndáme ovoce z roztoku a necháme pořádně okapat.

    • Roztok zahřejeme na cca 75°C, přidáme tolik cukru, aby byla výsledná koncentrace 30%. Dále za stálého míchání zahříváme a mírně odpaříme. Výsledná teplota by neměla přesáhnout 90°C. Je dobré zahřívat na velmi mírném ohni, případně občas z ohně sundat. Dá se to provést i bez teploměru. Zkrátka roztok by neměl vřít klokotem.

    • Ovoce narovnané v nádobě přelijeme horkým roztokem, přikryjeme/ uzavřeme (případně zabalit do deky) a necháme proslazovat dalších 48 hodin (2 dny).

    ……………………………………..
    4 DEN

    • Ovoce se proslazuje v roztoku = máme volno :)

    ……………………………………..
    5 DEN

    • Po 48 hodinách vyndáme ovoce z roztoku a necháme pořádně okapat.

    • Roztok zahřejeme na cca 75°C, přidáme tolik cukru, aby byla výsledná koncentrace 35%. Dále za stálého míchání zahříváme a mírně odpaříme. Výsledná teplota by neměla přesáhnout 90°C.

    • Ovoce narovnané v nádobě přelijeme horkým roztokem, přikryjeme/ uzavřeme (případně zabalit do deky) a necháme proslazovat 24 hodin (1 den)

    Takto pokračujeme každý následující den, s tím, že každý den zvyšujeme koncentraci roztoku/ sirupu o 5% (50 g cukru na 1 l roztoku), dokud nebude výsledná koncentrace roztoku 80%.
    …………………………………
    6. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 40%

    7. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 45%

    8. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 50%

    9. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 55%

    10. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 60%

    11. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 65%

    12. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 70%

    13. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 75%

    14. DEN – přidat 50 g cukru na 1 l roztoku = koncentrace roztoku je 80%

    • Zrání

    Ve 14 dni ovoce přelít zahuštěným 80% roztokem/ sirupem, nádobu uzavřít a nechat v roztoku vyzrát cca 3 týdny.

    U některého ovoce – měkkého, drobné kousky (jako třeba třešně, višně…), stačí pouze 2 týdny, ale většinou se uvádí, že jsou lepší 3 týdny.

    U velkých kusů, celého ovoce a tvrdých kořenových plodin je možné i 4 týdny.

    Ovoce se nechává takto v sirupu vyzrát z důvodu rovnoměrného celkového proslazení. Protože zůstává během kandování střed obvykle ještě neproslazen. Mělo by tak dojít k vyrovnání koncentrace cukru mezi ovocem a sirupem.

    Po ukončení vyzrávání ze sirupu ovoce vyndáme, necháme okapat, položíme nejlépe na nějakou mřížku a necháme oschnout. Můžeme také dosušit v mírně vyhřáté troubě nebo sušičce. Teplota by však neměla přesáhnout 48°C.
    Hotové oschlé ovoce by nemělo lepit. Ovoce je nutné uchovávat v suchu, nejlépe v nějaké uzavíratelné vzduchotěsné dóze, v chladnějších prostorách. Ideálně při teplotě do 15°C. Údržnost se počítá řádově v měsících.
    Největším nepřítelem kandovaného ovoce je vlhkost.

    ———————————————————————————————-
    * Optimálně se počítá s 1 l roztoku na 1 kg ovoce. Je to však relativní. Obzvlášť při kandování větších kusů ovoce, které se hůř rovnají, je potřeba roztoku o trochu víc. Na půlená jablka se mi osvědčilo 1,2 l. Také se může stát, že během kandování bude najednou roztoku málo, ovoce nebude ponořené. V tom případě je třeba trochu roztoku přidělat. Koncentraci volíme podle toho, v jaké fázi kandování se nacházíme.
    Př. V osmém dni budou po zalití jablka z roztoku vyčuhovat. Znamená to, že máme na jablkách nalitý roztok o koncentraci 50%. Takže si vyrobíme malé množství (třeba 150 ml) 50ti procentního horkého roztoku na dolití.
    – Jinak je nutné počítat s tím, že ovoce zpočátku plave (i při blanšírování).

    …………………………………………………………….
    Existuje ještě způsob kandování s předchozím mírným vytužením ovoce, který by se dal použít i v domácích podmínkách.
    Spočívá v předchozím namočení ovoce do 15ti procentního roztoku kuchyňské soli s přídavkem 2% chloridu vápenatého (jako u zpracování mléka) po dobu 2 dnů.
    Vápník ve slaném prostředí reaguje s pektinem, což má za následek pevnější strukturu ovoce.
    Tento způsob je doporučován zejména u měkčích druhů ovoce.
    Po dvou dnech se ovoce z roztoku vyndá, dobře opere/ propláchne, aby zmizela slaná chuť. Potom se normálně napařuje/ blanšíruje a dále klasicky kanduje. Někdy je možné u této metody narazit na počáteční koncentraci cukerného roztoku 30% místo 25%, tím by se proces proslazování zkrátil o 1 den.
    Těžko říct, jestli by to fungovalo i na ostružinách. Obecně nevyzrálé ovoce (na prahu zralosti) obsahuje víc pektinu, než ovoce zralé, sladké. Takže možná kyselé ostružiny, ale je to bez záruky. Přímou zkušenost s tím nemám.

    Konkrétně k ostružinám, u nás doma jsou populární pouze tepelně neupravené (nebo šťáva) s jedinou výjimkou na koláči hustě kladené ve dvou vrstvách a silně zasypané drobenkou. Jakmile se ostružin dá měně, není to dobré. Kdysi jsme zkoušeli kompot i džem, ale nechutnalo to nejlépe.
    Jistá možnost by tu byla. A sice nakládání do medu. Je to několik let, co jsme byli doma shodou okolností zavaleni medem. Nějak se nám sešel z vícero zdrojů a měli jsme ještě nespotřebovaný loňský, takže vyvstala otázka co s ním. Protože jsem kdysi v Řecku ochutnala kdoule a broskve naložené/ zavařené v medu, začala jsem se shánět po nějakých recepturách a možnostech jak s medem zavařovat. Ono totiž ovoce konzervované s medem má úplně jinou konzistenci než klasicky kompotované ve vodě s cukrem. Nerozbředává se, zůstává kompaktnější. Dost často jsou na tento způsob doporučovány překvapivě maliny. Zrovna k těm jsem neměla až takovou důvěru, ale na zkoušku jsem zavařila několik malých skleniček a musím uznat, že opravdu zavaření snesly nesrovnatelně lépe něž klasicky kompotované. V zahraničí zavařují do medu i ostružiny, nebo med používají i místo cukru při výrobě různých džemů včetně jahodového (dá se najít na internetu, co by komu vyhovovalo).
    Jednu nevýhodu to má, i když jak pro koho, a sice změnu chuti ovoce, protože med je přeci jen oproti cukru aromatický, proto je doporučován především světlý. V Řecku jsem jedla kdoule v tmavém velmi aromatickém lesním medu a byly naprosto vynikající. Je to hodně individuální, někomu aromatičnost vysloveně vadí, někdo ji naopak vyhledává.
    Další věc je, že se med převařuje, takže se ledascos prospěšného zničí. Někdo s tím může mít problém. Čistě jen zalít ovoce v nějaké nádobě medem, s tím že med je velký konzervant, bohužel není možné. Zaručeně med i ovoce začnou kvasit. Do medu bez tepelné úpravy se dají nakládat pouze dobře vysušené ořechy, mandle, dýňové semena, seznam…nebo dobře usušené ovoce. Zkrátka se do medu bez tepelného ošetření nedá naložit nic co má v sobě víc než zanedbatelný obsah vody.
    Většinou se používá sirup z medu, cukru a vody, kterým se ovoce ve sklenicích zalévá. Liší se akorát jednotlivé poměry. Nebo se dělá jenom med a voda.
    V historických zápiscích po babičkách jsem objevila jeden český recept pouze s medem a višněmi – med zahřát v kastrolu, přidat višně (vypeckovávala jsem, ale nebylo to výslovně uvedeno), přivést k varu, velmi krátce povařit (2 min), naplnit do sklenic, zavíčkovat a sterilizovat 25 min. Je to výborná pikantní dost sladká chuťovka.
    Potom jsem spíš studijně-pokusně zavařovala vždy pár skleniček různého ovoce v sirupu: med – voda – cukr. Jedlé jeřabiny, brusinky (+lesní med), švestky, maliny, broskve. Opravdu je takto zavařené ovoce jiné, než klasicky při použití voda + cukr. Ostružin bych se nebála.

    S pozdravem
    Inka

    • avatar Lucka:

      @Inka: Dobrý den Inko, Moc děkuji, tohle je perfektně napsáno. Jde vidět, že máte mnoho zkušeností. Chtěla bych se zeptat, mohla byste mi doporučit literaturu, kde bych to mohla víc nastudovat? Moc mě to zajímá. Děkuji

  • avatar Věnceslava:

    Dobrý den na kopci,prosím laskavě o radu.Jak nakandovat ostružiny a jiné ovoce.Také se nám urodilo hodně jableka je mi je líto dát do kompostu:Co z nich vyrobit.Děkuji za odpověď

  • avatar Gazela:

    Dobrý den, paní Kláro.
    Chtěla bych se Vás více zeptat na využití semen z dýní. Letos mám hlavně Hokkaida (oranžová i zelená),špagetové, velkého Goliáše, kterého chci zkandovat a tři olejné. Nevím, jak mám po vydlabání postupovat. U olejné píšete, že semena jsou bezslupkatá. Znamená to, že u Hokkaida a Goliáše nestačí semínka pouze očistit a omýt, ale musejí se loupat? Pokud ano, jak se to dělá?
    A co s nimi po usušení? Předem Vám děkuji za radu. Jenom díky Vašim stránkám jsem se již vloni pustila do pěstování dýní a zamilovala jsem se do nich. Letos jich máme jednou tolik co loni, jdou z nich neuvěřitelně dobré věci, ale hlavně, jsou zdravé, plné betakarotenu a vitamínů. Proto chci využít i semena. Přeji krásný podzim na kopci!

  • avatar Tereza:

    Jeste bych se chtela zeptat zda-li nechavate ulezet na vzduchu ci to davate do lednice a jestli prikryte poklici nebo odkryte. Dekuji

  • Dobrý den Kláro, muzu s dyni smichat i nejaky druh ovoce? Napriklad jablka? Dekuji za odpoved

  • Děvčátka ,přečetla jsem si vaše recepty na kandování z dýně a jsem vám za ně moc vděčná ,mám doma buchťáky takže moc děkuji a nebudu se zlobit za recepty které mi pošlete z různých tykvovin ,nemusí to být jen tykve. Zdeňka.

  • avatar Sobis:

    Už několik let kanduji i cuketu. (Mnozí nevěřili, že jedí cuketu.) Já poté, co vyndám dýni nebo cuketu z kyselé vody hned do sklovata povařím v silném cukrovém roztoku (s přídavkem skořice, hřebíčku….). Tento roztok používám na několikrát. Poté jí usuším (sušička nebo plato na kotli), už jí pak necukruji.

  • avatar dagmara49:

    dobrý den Kláro. můžete mi prosím napsat na co se nejvíce hodí velká oranžová dýně? Dostala jsem 1/4 a nevím zda jde na marmeládu nebo polévku?
    děkuji F.

    • Dobrý večer, já tuto velkou ráda kanduju, nebo jí mám ráda na grilování, na plátky na cibulce. Lze i na polévku, to záleží na tom, zda chcete polévku spíše moučnou – na tu pak lepší hokaido nebo hladkou spíš do přesnídávky, pak klidně velkou oranžovou. Do té ale přidávám většinou červenou čočku, kuskus nebo rýži.

    • avatar rettigova:

      Jestli už není spotřebovaná,radím kompot s ananasovým džusem,event.citronovým sirupem. Džem byl tak nechutný,lépe řečeno ničím chutným,že jsem ho ještě před přidáním Quitinu vyhodila.Pravda,mám ve sklepě metrák džemu z meruněk a broskví…

  • avatar Anonymní:

    Moc zdravím, z dýně olejné dělám pyré a to přidávám do těsta na chleba. Taky lituju vyhazovat. Iva

    • avatar Niva:

      zase už jsem nebyla přihlášená. Omlouvám se. Iva

    • Prosím o pár receptů z dýně olejné ,zasadila jsem si ji a je mi to taky líto vyházet ,semínka jsou dobrá ,ale myslím si ,že je dost nevyužitá ,věřím tomu ,že se dá i konzumovat. Děkuji Schejbalová

      • avatar Marta:

        Zdeňko, já z ní dělám „zelí“. Normálně jako z hlávky. Nastrouhat na hrubo, cibuli zpěnit na tuku,, zkaramelizovat trochu cukru, ocet, sůl, kmín. Může se trochu zahustit oukou, ale nemusí. Je to moc dobré :-)

  • avatar Věnceslava:

    Dobrý den,
    srdečně vás zdravím,tak jsem nakonec přece jen přišla na to ,kdy je dýně nebo cuketa dosušená.Máte velice dobrý recept nasušila jsem 2 čtyřlitrové lahve cukety a 2 čtyřlitrové lahve dýně k nerozeznání od ananasu.Každý kdo ochutnal nepoznal rozdíl.Můj otec(87 let) ji užívá místo uspávacích prášků.Ještě jednou moc děkuji za váš recept.Zahradníková

    • Já moc děkuji a také vás zdravím. Zajímá mě jedna věc, zda-li můžete prosím napsat, jak přidáváte ananasovou šťávu, zda z čerstvého ananasu, nebo 100% džus anebo ananasový kompot? Co se vám nejvíce osvědčilo? Děkuji

      • avatar Věnceslava:

        Ještě jednou vás zdravím,
        nejvíce se mi osvěčila na kandování ananasová trest,ale dělala jsem dýňový džus k nerozeznání od pomerančového.Nikdo ze známých nepoznal dýni.Po zavaření vydrží dlouho,až rok pokud ji dřív nevipijete.I zmrzlina je výborná (dřeň ovocná) k nerozeznání od meruňkové.Mám k vám malý dotaz jelikož hodně peču(veškeré pečivo)potřebovala bych si příští rok vypěstovat dýni olejnou na semínka do pečiva,protože bydlíme na Šumavě,tak nevím,kde sehnat sazenice nebo semínka děkuji za radu.Zahradníková

        • avatar vlasta-110:

          Semena dýně olejnaté můžete zakoupit u firmy SEMO pod názvem apetit – mají i internetový obchod. Semena doporučuji zasadit přímo do země. Tento způsob se mě osvědčil víc, než z předpěstovaných sazenic. Rostlinky jsou otužilejší a ty předpěstované brzy „doženou“. Dužina této dýně nám však moc nechutná (zato slepicím ano) a tak na kandování a pečení používáme klasickou žlutou dýni a na semena dýni Apetit.

        • Přesně tak, jak píše Vlasta, kupuji také od Sema.

      • avatar vlasta-110:

        Mě se nejvíc osvědčil 1OO% ananasový džus, který přidávám při vaření. Vynikající kandovaná dýně je také s přidáním meduňky při vaření. Tato meduňková varianta vyhrává u nás i našich známých. Výborný je také kompot z dýně, kterou zalejete ananasovým 100% džusem.Ty dělám jen do malých skleniček, opravdu kvalitní ananasový džus je docela drahý. Výsledek ale stojí za to.
        Při výrobě kandované dýně postupuji podle Klářina receptu a při prvním namočení nepoužívám ocet (také jsme jej tam stále cítili), ale citronovou šťávu.

  • avatar Romana:

    Dobrý den, chci se zeptat. Už jsem zpracovala jednu dýni. Řídím se přesně dle obrázků a myslím, že se dostáváme ke správnému konci. Jen, na internetu jsem našla, že dužina dýně olejné se nejí. Vy ji zde kandujete. Mě je také líto ji „jen tak“ vyhodit. Můžete mi prosím poradit, jak se k tomu postavit. Nebo se pletu v názvu? Děkuji

    • avatar Romana:

      Dobrý den, tak už mám dýni kandovanou. Děkuji za uveřejněný recept. Moc nám to chutná. I rodina je nadšena. Poradíte mi s tou jak vyzrát na tu dýni olejnou? Děkuji

    • Dobrý den, no právě proto, že jí většinou nikdo nejí a mně je jí líto dát slepicím, tak jí kanduji. Takže ano, kanduji bez problémů i dýni olejnou. Kandovat lze jakákoli dýně. Vloni to byla olejná právě z výše uvedeného důvodu a byla moc dobrá.

  • avatar Sirael.s:

    Dobrý den,

    už sem chodím pro inspiraci a nalezení vnitřního klidu nějaký ten pátek a teď jsem udělala dle Vašeho návodu kandovanou dýni…je výborná a mám už objednávku od kamaráda na další skleničku – ale prý větši než dostal poprvé ,-) Fandím Vám ve Vašem stylu života….brouzdání po těchto stránkách je pro mě takové snové odpočinutí, ale jsem si vědoma toho, že je to taky makačka…tu snovost hodně podporují Vaše netuctové fotky…díky moc za čtení a recepty a vyržte ještě pár let tyto stránky psát.

  • avatar Věnceslava:

    Přeji vám hezký den,
    jsem velice ráda,že jsem objevila vaše stránky.jelikož mám dost cuket,tak jsem je zkusila kandovat.Nyní jsem ve fázi sušení,suším,suším,ale jen pořád nevím jak to má vypadat na rozplíznutí to není,ale tvrdé také ne.Jen trochu lepivé a tak nevím jestli tu lepivost sebere ten moučkový cukr.
    Prosím laskavě za radu a odpověď.
    Zahradníková věnceslava Zahradnikova1111@seznam.cz

    • No, ja co nejlépe odpovědět? :-) Nesmí být tvrdá, příliš mazlavá také ne, ale ano, něco vezme moučkový cukr. Osobně si myslím, že nejlepší je si rozdělit i do více dávek, jednu zkuste hned obalit cukrem a uskladnit, druhou si ještě malinko dosušte. Zjistíte, co vám nejlépe vyhovuje. Ona je také každá dýně jiná, je třeba opravdu zkoušet. Neměla by být nikdy tvrdá! Trochu měkčí by neměla až tak vadit. Meruňky jsou usušené také měkké, nejsou tvrdé. Zkuste jí více rozestřít, aby nebyla moc na sobě, bude schnout lépe.

    • avatar Tytka:

      Dobrý den,
      včera jsem dosušila kandovanou cuketu, je taková na omak lepivá ale pružná až tužší na stisk, asi jako želatinové bonbony:o)) v puse klade zhruba stejný odpor.

  • avatar gazela:

    Dobrý den. Jsem velice ráda, že jsem objevila tyto stránky a moc se těším, až zkusím kandovanou dýni, letos snad bude dýní dobrá úroda. Po přečtení receptu bych se ale zavčas chtěla zeptat na další vedlejší produkt – na limonádu, o které se v tomto předpise zmiňujete. Mohla byste uvést recept? Děkuji.

    • Dobrý den. Díky, jsem ráda, že se vám stránky líbí. Recept na limonádu – nebo lépe řečeno šťávu, je mezi posledními dvěma obrázky. Kopíruji vám i sem. Krásný den. Dýňovou šťávu pak uděláme tak, že do vody, která nám zbyla z vaření dýně přidáme na čtvrtky nakrájená oloupaná jablka, vnitřek dvou citronů, tři hřebíčky a opět přivedeme k varu. Takovouto šťávu je nezbytně nutné před konzumací ředit vodou – je to spíše polosirup.

  • avatar Worvik:

    Tak jsem minulý týden nakandovala 7,5 kg dýni, co jsme na podzim brali od vás :) Byla to teda práce na celý týden, ale mám obavu, že i tak jí bude málo, všichni to jí po hrstech, nevím, jestli do Vánoc zbyde…

  • Udělala jsem kandovanou dýni podle Vašeho receptu, jen jsem dala méně cukru /350g/kg dýně/. Při vaření jsem přidala do části skořici, hřebíček a badyán. Do druhé poloviny skořici, hřebíček a mátu peprnou. Dýně s mátou bylo ta nejlepší, kterou jsem kdy jedla a při ochutnávání u známých, kterým jsem darovala na vánoční pečení vyhrála varianta s mátou. Už dělám takto třetí dýni /snad se dožije vánočního pečení/.
    Váš postup Kláro je výborný. Dříve jsem 3 dny máčela v octové vodě, ale to nám nechutnalo, stále jsme ocet cítili. Pak jsem zkusila s kyselinou citronovou, ale to se zase nelíbilo mě, ta chemie ……. dle Vašeho receptu jsem přidala už při namočení první den na cca 3kg nakrájené dýně šťávu /bez pecek/ ze dvou citronů, citron rozřezala a vyloupla zbytek dužiny kterou jsem vcelku přidala do vody. Před vařením jsem zbytek dužiny vyndala, aby nebyla hořká. Výborný recept, který jsem si dovolila předat dál i s informací, že je z Vašeho fóra. Hezký den přeje Vlasta z Moravy.

  • avatar Olijana:

    Kandovala jsem cuketu. Přesně podle návodua je vynikající. Mnozí odpůrci cuket jako takových vůbec nevěří, že je to cuketa. Výborná a myslím, že zbytek cuket co mám ve sklepě zpracuju právě takhle.

  • avatar Marcela:

    Dobrý den,
    mám dotaz ohledně kandování.Dostala jsem hlízy růžového zázvoru a chystám se je sklidit(vyhrabat)a nějakým způsobem uchovat na zimu.
    Nemáte zkušenost s kandovaným domácím zázvorem?
    Děkuji za odpověď a přeji krásný podzim.

    Marcela

    • avatar Helena:

      Já jsem letos poprvé v životě dělala kandovaný zázvor… recept jsem našla na internetu…A jelikož jsem při vaření v cukrové vodě na něj trochu pozapomněla, voda mi vyvřela /protáhla jsem vaření asi o čtvrthodinku nechca :)/ a zázvor začínal karamelizovat….tak jsem vlastně udělala místo kandovaného zázvor v karamelu :). Ale i tak je velmi chutný, a hlavně zdravý. Vzala jsem ho na Trh místních produktů jako ochutnávku a setkala jsem se s kladným ohlasem…paní, která měla nějaké zdravotní problémy po ochutnání konstatovala, že se jí pak ulevilo a chtěla po mně recept :). Je to v podstatě stejné jako když se kanduje dýně…doporučuji!!!! A právě se chystám poprvé kandovat dýni, tak už se těším na výsledek…

    • avatar Alena:

      Já jsem zázvor kandovala vloni,dělá se to prakticky stejně,jako dýně.A je dobrýýýý :-)

  • avatar admin:

    @Janina: tak to je mi líto, že nejsou kandované kostičky, ale myslím, že je to asi opravdu druhem, protože ta česká se rozváří po naložení fakt dlouho. Možná by stálo za to, jestli byste nenapsala název té dýně, aby bylo jasné, že které dělat výbornou marmeládu a nekandovat jí :-D

  • avatar Janina:

    Hezké ráno. Tak jsem včera místo kandované dýně plnila do skleniček marmeládu. :-x Ale je výborná. Určitě to bylo tou dýní :-)):-))- byla to dýně z Francie – zelený druh. Vypadá uplně jinak než ty naše :-)

    • avatar sadidy:

      Praktická poznámka: Také jsem měla měkkou dýni a aby mi nezmarmeládovatěla, jen jsem ji přivedla k varu a hned osdtavila, takže se rozvařit nestihla. :-) Jinak je to dokonalý recept, právě v troubě suším druhou várku.

  • avatar Veska:

    Paráda to je ten recept co jsem hledala,jen já v něm měla ten ocet,ale
    citron bude určitě lepší i chuťově ,
    takže dýně bude,jsem jedla i cuketu
    a ta mi asi i víc chutnala,jenže tu letos už nemám,takže bude dýně :D

  • avatar Janka:

    tak moc děkuji za recept, teď tu prošel Ondra, a když zjistil, co si ukládám, tak mi řekl, že prý ta kandovaná dýně nám bude zabírat místo :-D, prý ať to nazvu nějak jinak, jen ne kandovaná :-)No zápasím trochu s tím pomerančem, my to vůbec nejíme, citróny docela výjimečně, vlastně na bezinkovou šťávu je používám.. :-D No, ale zrovna tuhle dýni jsem dala včera slepicím, nějak jim nejela, tak další bude asi zkandovaná :-D semínek jsme se minulý rok trochu přejedli, tak teď nějak nejdou na odbyt, i přes vědomí, kolik je tam zinku :-)

Přidejte komentář

Scroll Up