V létě k nám přijel z vlastní vůle a dobrovolně :-)) Tenleten pán.Tenleten pán byl dobrej. Tenleten pán souhlasil, že by teda zkusil kosit a tak jsem před ním párkrát máchl kosou a poslal ho kosit 7 arů. Tenleten pán odešel kosit a když přišel a měl 7 arů dosekáno, tak jsem mu začal ukazovat finesy na sečení kosou a v tom momentě se Tenleten pán začal rozčilovat, proč jsem mu to neřekl, než šel kosit ? Pak trochu vychladl a tak jsme si to vysvětlili. Ale přeci jen, tohle je vysvětlení lepší…
http://www.youtube.com/watch?v=nHuagL7x5Wc&feature=related
první díl tentokrát lépe až na druhém místě
http://www.youtube.com/watch?v=pIAoJsS9Ix8
večír,
vobec by som necakal, za lukas bude ten, ktory ma ako prvy zoznami s buducou kolegynou z university of st andrews…
kto vie, ako by tie decka reagovali, ak by neboli sledovane; resp. boli by sledovane, ale nevedeli by o tom.
ciel uz bol dosazen, staci len otvorit oci a uvedomit si to/precitit to/zazit to.
buonanotte
Ranko :)
kto vie, ako by tie decka reagovali, ak by neboli sledovane; resp. boli by sledovane, ale nevedeli by o tom.
Jidáš posílá vřelé díky za další pohled. Šimpanz kašle na to, kdo se na ně kouká, jak by jednali lidi, kdyby věděli, že se jejich jednání nikdy nikdo nedozví? :))
Kolegyně ze Skotska- Dr. Victoria Horner to byl taky jediný důvod tohoto článku – neměl jsi to prozradit tak brzy. Takže přhodnocuješ priority Mudr. za Phd. ? :-))
přesně jak píše Pomněnka :-) pro malé děti nebývá zajímavý cíl ale konání, cesta…v tomto věku výsledek nemotivuje
Otázka do diskuze : Je nebo není život cesta? Známe cíl? :-)) Je dobré, aby cíl motivoval? Jidáš si myslí, že v tomto pokusu to není nastíněná hra, ale cíl je něco získat.
Stane se člověk spkojenějším, když cíl bude motivovat? Usnadní mu to cestu k cíli? Je třeba cestu usnadňovat nebo prožít? Je cíl důležitý? Je dobré být chtít nejlepší? V čem? A z koho nejlepší? Nejsme tímhle vším manipulováni? A umíme se bránit?
P.S. Vím, na kladení otázek je tady Jidáš…ale o tomhle přemýšlím na své cestě
Jidáš myslí že spokojenost člověka je přímo úměrná s jeho potřebami .Čím více potřeb, tím nespokojenější.Takže pokud mám potřebu jít nějakou cestou, automaticky to zvyšuje moji nespokojenost.;-)
Taky se domnívá, že motivaci potřebuje jenom nesamostatný tvor.A tudíž mu motivace paradoxně cestu znemožní.
Jidáš myslí že s ohledem na to, že ví, že nic neví, nemůže ani nic usnadňovat a z toho také vyplývá, že cíl je nedůležitý, jelikož ho neznáme. ;-)
Jidáš se domnívá že chtít bejt nejlepší, je boj.A taky se domnívá, že bojují jenom ti co nedokážou ovládnout svůj strach.
Jidáš myslí, že manipulováni jsme vším co příjmáme a pokud jsme sami sebou nemáme se před čím bránit. Hauk ;-)
P.s.:Jidáš rád odpovídá v otázkách, jelikož otázky plodí otázky ,zatím co odpovědi mohou už zíta být jiné.
Mě z toho experimentu vysvítá jen, že šimpanzi jsou pragmatičtější a ne tak důvěřiví.
Dítě se prostě drží pravidel hry, které mu ukázali – nechce švindlovat. Plus je pro něj možná zajímavější samotná hra na „kouzelnou“ krabici, než aby se třáslo na medvídka. ;-) Myslím, že z pohledu mechaniky mají jasno, ale ctí rituál.
Navíc testované dětičky spadají do kategorie mladší školní věk, která, co si ještě pamatuju z ped. :-), je k ctění autorit zvlášť náchylná. Paní učitelka je pro ně skoro Bůh, co řekne, platí. Koho ona chválí, toho i děti obdivují. Většina dětí se rozběhne vlastní cestou až později.
Dospělý šimpanz, který má podobnou fázi vývoje již za sebou a lidské dítě jsou pro mě v tomto případě neporovnatelné jednotky. :-))
Jidáš se domnívá, že nápodoba je naprosto přirozená věc,jak pro zvířata, tak pro člověka, že ze zásady není potřeba jí vštěpovat.Pokud se dospělý člověk setká s něčím úplně novým s čím neměl tu čest se ještě setkat a do problému ho zasvěcuje někdo, komu důvěřuje „považuje ho za autoritu“, bude se snažit kopírovat to, co vidí, že funguje? Nebo bude „švindlovat“:) a zvolí podstatně delší a složitější cestu, vymyslet si to sám? To video bere Jidáš jako hodně jednoduchou ukázku „principu“. díky
To jsem ráda, že výzkum samotný je tu ilustrací něčeho jiného, než co mimochodem tak trošku podsouvá. (něco jako „Šimpanzům to pálí, dětem méně.“ :-))) )
V širokém kontextu se silou přitažlivosti nápodoby před námahou vlastního myšlení musím souhlasit. :-) Nevnímám ji ale jako špatný element. Pokud člověk chce v něčem dosáhnout mistrovství, těžko se obejde bez rad jiných a ještě víc ho posune dlouhodobý kontakt s někým, kdo je v tom dál a přímo na místě od něj jde odpozorovat „jak na to“. Nikdy to ale nesmí být otrocké a musí se brát zřetel na to, že dva nikdy nedělají totéž.
Zvláštní vyjímka jsou činnosti, kde jde (spíš než o precizní výsledek) o tvořivost samotnou. Třeba schopnost dobře kreslit je těžko předatelná. – Veškeré tutoriály (ve smyslu: tady udělejte čárku, pak obojí propojte tahem, vybarvěte tím a tím odstínem…) jdou proti samotnému smyslu toho, proč kreslím. Kresba má největší smysl pokud je autentická a je v ní něco, co tam mohu dát já a nikdo jiný.:-)
Samozřejmě pokud se někdo něco naučí sám, může se tím pak oprávněně chlubit. ;-) Jako to dělá třeba máma, která byla dítě samorost a když jí kolem devátého roku chtěl někdo učit plést, protestovala a nechtěla nic slyšet. Zalezlá pod stolem si za půlden motání vynalezla pletení sama.
Většinou ale předávání zkušeností bez „vedlejších účinků“ urychlí nebo drží ve správném směru cesty, kterou si člověk zvolil.
Můj milovaný hraje na bicí. Deset let postupoval sám bez učitele a naučil se tak hodně. Přesto, když před časem začal chodit na hodiny, rozhodně nemohl bez problémů navázat a posunout se dál. Musel začít od přeučení několika návyků, které si za předchozí dobu vytvořil. Bránily mu v posunování hranice rychlosti a přesnosti. Kdyby narazil na dobrou techniku dřív, nebo s ní začal už od základů, nemusel by sám léta dumat nad tím, proč to nejde…
Jidáš je rád že Myosotis si nemyslí, že Jidáš chce něco podsouvat. Jidáš dává jen rád podněty k zamyšlení .Spíš sobecky pro sebe ;-)
Jidáš má problém, že na věc pohlíží z té roviny, že dosáhnot mistrovství v určité konkrétní věci je pouze honbou za větrem? -)
Samozřejmě pokud se někdo něco naučí sám, může se tím pak oprávněně chlubit. ;-) Jako to dělá třeba máma, která byla dítě samorost a když jí kolem devátého roku chtěl někdo učit plést, protestovala a nechtěla nic slyšet. Zalezlá pod stolem si za půlden motání vynalezla pletení sama.
Jidáš si myslí, že když Myosotis píše o své mamince, píše o tom, že maminka se neučila plést. Ona se učila přemýšlet, nebo lépeřečeno cvičila se v myšlení a to,že se přitom naučila plést je vedlejší produkt. A to je pro Jdáše asi nejdůležitější v této debatě – jak samotné pletení, tak hra na bicí a dosahování jistého mistrovství v tom či tom je otázka techniky věci. Mravenci a včely- je jasné, že tam je důležité dosahovat mistrovství pro celek. Patříme také do této skupiny? .-)Jidáš se rád dozví názor ostatních, proč dosahovat technického mistrovství v jakékoli věci, když se asi shodneme na tom, že cíl je samotná cesta ? Z pohledu Jidáše je právě cesta cíl a jedním z jeho nepřátel je ego.
Většinou ale předávání zkušeností bez „vedlejších účinků“ urychlí nebo drží ve správném směru cesty, kterou si člověk zvolil.
Lze předávat zkušenosti bez vedlejších účinků? :-)
Dlouhý, široký a krátkozraý ;-) foto:Ester