Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archiv
Rubriky
Nový Domácí pekař
Domácí mlékař

Včerejší den zase patřil k mírným perlám.  Děti jsou v lese, já ryju ve fóliáku a pan domácí řeže na katru. Před domem štěká strašně pes na někoho, kdo na druhé straně rokle – cca 150m od domu stojí na cestě se psem a buďto fotí, nebo točí nebo telefonuje. Každý se věnujeme svému. Neuběhne ani dvacet minut a pes štěká znovu a přes tu samou rokli vidíme naproti policejní auto. Trvá to chvíli než dojede, než objede les, kde není vidět. Je to přesně rok, co stejné auto – jsou ostatně všechna asi stejná :-) přijíždí nahoru, dva policisté s kamennou tváří sedí uvnitř,stáhnou okénko a přejí si pana domácího. Pravím poslušně – protože já jsem vychovaná ve strachu k policii :-), že pro něj tedy dojdu, co potřebují? Oni, že pana domácího. Tož tedy jdu. Přijde pan domácí, policisté stále sedíc v autě mu oznámí, že si ho žádá kriminálka v nejmenovaném městě a aby jim nadiktoval svůj mobil. „Mobil nepoužívám a číslo na domácí telefon neznám „,  praví pan domácí. Takže nezbytný pan domácí zdá se býti celkem zbytným a telefon diktuji já. Oni vytáhnou okénka a odjedou. My čekáme den, dva, tři – přemýšlíme, co asi mohl pan domácí provést 300 km daleko, kde nikdy nebyl. Jediný nás napadá nějaký utajený potomek – opravdu dobře utajený. Po čtyřech dnech volá utajené číslo – kriminálka nejmenované město. .

Vážení, máte na účtě 8000,- , které nejsou vaše, byly tam poslány omylem a je to váš účet. Diktuji pánovi číslo našeho účtu, které se jednoznačně neshoduje s účtem, který má on a na kterém mají být peníze. „No, to nevadí, on na to“, pošlete mi výpis vašeho účtu. „No, ani náhodou “ na to pan domácí. „Nebudu posílat číslo účtu, na kterým nejsou peníze, o který oni stojí a který se ani neshouje s tím co oni mají“, ovšem pan domácí nemá telefon, telefon mám já a tak tu stojím  pokorná, s telefonem v ruce, na druhé straně jakýsi kriminální kapitán nebo poručík nebo co a vedle zcela živý pan domácí. V životní křeči reprodukuji. Pak si sama zjišťuji, že jsme před 15 lety měli kdesi vkladní knížku, kterou jsme nerušili, protože za zrušení chtěli 300,-, tak jsme jí nechali být, už jí nemáme, nic na ní také nebylo – ovšem teď  na ní je 8000,-:-). Volám do nejmenovaného města, kde major, kapitán, nevím co, je rád, protože ten omyl se stal policejnímu právníkovi :-), a vysvětluji mu, že jsem si podle jeho čísel našla, co je to za číslo účtu, ale že nám peníze dají až za tři měsíci, kdy vyprší jakási lhůta, protože knížku nemáme. „No, to není tak jednoduché, to nám bohužel pošlete hned ze svého a na tříměsíční lhůtu čekejte vy, protože pokud to tak neuděláte, musím případ postoupit vaší policii, která musí zahájit řízení, kdy vás bude muset předvolat  proč jste nevrátili peníze, které vám nepatří.“ (a o kterých nevíte, že je vůbec máte).-)

No a včera tedy zase auto policie. Přijede vedle chalupy, dva policisté – posléze se ukáže, že příjemní. Nejprve se snažím pacifikovat psa, který si chce mermomocí hrát a čeká, až se otevřou dveře – neotevřou. Pes vypadá jak neovladatelný – ovšem pouze do příkazu pána, který mu gestikulací ruky ukáže, aby si sednul a zůstal.   Stáhnou se  okénka a policisté praví -“ Dobrý den, určitě dobře víte, proč jsme tady?!.“ :-). Oba s panem domácím svorně “ no tak to tedy nevíme“, pan domácí na mě až moc drze “ poslal nám někdo snad nějaké peníze?“.  „Co ten pes?“ My se díváme na sedící Paše a zcela nechápavě se ptáme – „co je se psem?“ „Před chvílí tady obtěžoval nějakou paní!“ Tady, rozuměj na našich pozemcích, právě za lesem, ovšem stále na našich- paní turistka asi šla se svým psem, byla zdaleka a najednou se tam objevil prý velký, tmavý, chlupatý pes – nebyl prý agresivní a byl dobře živený. Pokud tedy potkáte někde neagresivního, dobře živeného, chlupatého psa, je naprosto jasné co uděláte – vyndáte pepřák, psa odeženete a zavoláte na policii ! A ona pak do deseti minut přijede. Je to zcela nezvratný důkaz, že policie ČR v zásadních případech  funguje ! :-)

No, ale k tomu křehkému koláči

Tento křehký koláč je směsí receptů, které jsem si našla, protože potřebuji, aby náplň byla trochu jiná než obvykle a nechci použít mnoho vajec. Těsto je tedy dnes podle prvorepublikové kuchařky Anuše Kejřové a pro náplň jsem se inspirovala zde, v recetu na tarte tatin.

Suroviny – nic závratného, snad kromě tuku. Suroviny jsou na jeden plech – vyjdou jak na spodní těsto, tak na mřížku. Je to 500 g mouky celozenné pšeničné prosáté, 140 g cukru, 160 g másla, 1 vejce, 6 lžic mléka  , 1,5 lžičky jedlé sody.  Na nádivku pak 800g jablek, 2 větší lžíce másla, 5 lžic cukru, 2 lžíce skořice. Jablečno – dýňová marmeláda.

Nejprve ze všeho smícháme na vále, nebo v robotu mouku s jedlou sodou, cukrem a máslem a vejcem. Uhněteme hezké křehké těsto. Ideální je nechat těsto alespoň hodinu odpočinout v chladu.  Během doby, kdy těsto odpočívá, je třeba si udělat nádivku. Jablka je třeba oloupat a nakrájet na plátky , do hrnce vložím máslo, přidám cukr a skořici a chvíli nechám karamelizovat. Po chvíli přidám do hmoty nakrájená jablka a míchám. Celý proces vyžaduje chvilku, není to příliš dlouhé, ale vyplatí se chvilku vyčkat a míchat.

Odpočinuté těsto rozložíme na vymazaný a vysypaný plech – část těsta si necháme na mřížku. Těsto se potře dýňovo-jablečnou marmeládou a poklade se hmotou jablek s cukrem, máslem a skořicí. Ze zbytku těsta vytvořím dlouhé pásky, které pokladu na plech jako mřížku. Již ničím nepomazávám a dám péci.

13 komentářů to “Křehký koláč s jablky”

  • avatar giddy:

    tak ja jsem v receptu zkusila trosku nahrazovat…pulku cukru (fruktozy) jsem nahradila medem, pulku masla olejem a mleko jogurtem a testo se povedlo moc hezky:)

  • avatar Kikus:

    Vyzkoušeno a opět vynikající! I když mám pocit, že mám nějakou moc nasákavou mouku, pač těsto po uhnětení až tak křehké nebylo :-) Koláč byl po upečení trochu více suchý a drobivý. Ale vyřešila to noc, když koláč krásně navhl od jablíček a ráno byl prostě vynikající! Dýňovou marmeládu jsem neměla, tak jsem zkusila nahradit angreštovou a byla to trefa. A ještě postřeh – jaksi intuitivně jsem nachystala nádivku z 1,5 množství a dobře jsem udělala…prostě nešlo přestat ochutnávat. Takže opět děkuji za bezva recept a inspiraci!

  • avatar Katy:

    Koláč vypadá opravdu křehce, díky za zajímavý recept, zkusím to taky upéct.

  • avatar Lenac:

    Zdravim, tak muj prvni pokus dle vašeho recepisu je v troube. Musim rici ze hltam vše co tu najdu a díky za to. Mám však technickou. Jak silné těsto dáváte na plech? Dost se mi trhalo, no celá jsem z toho těsta rozpačitá. Všechny části jsem testovala a byli opravdu poživatelné, trochu se bojím co z trouby vytáhnu. Přeji pevné nervy s pany policisty

    • Zdravím taky, díky moc. Tak těsto, jak to popsat :-), na plech vložím část a rozválím jí po plechu, ne příliš tlustou. Protože jsem nedočkavá, nenechávám těsto řádnou chvíli v chladu, nýbrž jen krátce, tak se také jemně trhá. Musí se prostě vychladit a výbrně vypracovat v opačném pořadí :-). Proužky, poku se roztrhnou případně navazuji, ale lepší je mít fakt těsto dobře vypracované a vychladlé. Anuše Kejřová nepracuje s celozrnnou moukou, ale peču podle ní vše se zaměněnou moukou a zatím bez problémů. Tak snad se vám povede !

    • A ještě – ráno vychladlý je lepší.

    • avatar Kikus:

      Jestli můžu svou zkušenost – u nás koláče s podobnou technologií řešíme tak, že rozplácnu hroudu těsta na plech a děti pak do toho buší ručičkama tak dlouho, až je to rozmatlané po celém dně plechu :-) já to pak ještě trochu srovnám a více to neřeším. Zatím to na výsledný produkt nemělo negativního vlivu. Díky poměrně vysokému obsahu tuku v těchto těstech se obvykle velmi dobře spojí, i když není precizně uválené :-)

      • :-) bezva systém, u nás s tím problémem, že tři ze čtyř dětí by to snědly, než by to tam uplácaly :-)), takže protože nemám takový ten krásný uřízlý silikonový váleček a dřevěný s usima se tam nevejde, tak to velmi úspěšně už dlouhou dobu válím zavařovací sklenicí.

  • Tedy, Kláro, přeji vám všem pevné nervy. Píšu to se zkušeností majitelky velkého živeného psa, který šťouchnul roznašečku letáků do stehna tak, že se jí udělala modřina. Běžela k doktorovi, na policii a já pak musela měsíc podávat neustále dokola vysvětlení, až jsem dostala papír se spoustou razítek, napomenutím a poučením, jak se mám zvíře starat :) Každopádně to zafungovalo mnohem lépe než cedulka s nápisem, že reklamy do schránky nechci. :)

  • avatar Nevanka:

    Kláro, k rodičům jednou přijeli během nedělního oběda, že kupovali v Hypernově větší množství bas piva a že se tam ztratili prázdné (venku na paletě je někdo vzal a vrátil), našli je podle platby kartou. Naštěstí jim stačilo vysvětlení, že jsou naši z vesnice a jezdí jednou za čas na velké nákupy. Ale byli oba taky pěkně vyděšeni. :-(((

  • Pomáhat a chránit! :-D

    • avatar mellorn:

      ja to znam jako „Buzerovat a trestat“ :-) Ja snazim nemit s PCR nic spolecnoho a ta pani , co je volala je
      rozumu trochu mdleho.Navic k tomu nebyl zadny duvod. Kdyz maji tak neprijedou. Jo jednou mi taky volala kriminalka jestli prej nevim,kde se zdrzuje jeden muj kamarad. Meli ho kvuli necemu predvolat a nemohli ho najit. To je pritom legalne zamestnan,takze kdyby si zjistili dle odvodu socialniho pojisteni, kde, tak mohli za nim rovnou prijet a nemuseli vyvolavat lidem.Ale to by vypadalo jako prace:-)Se mnou to malem seklo,kdyz jsem zjistila, ze mi volaj,protoze jsem premyslela,co jsem provedla…

      Btw.Kolac vypada prudce jedly, asi ho zitra zkusim….

Přidejte komentář