Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Je potřeba psát něco více? :)

Kromě slimáků máme doma spoustu práce, začala sena,

 

běhala se nám Marjánka

 

a vysvitlo sluníčko.

A já už více než tři měsíce pokládám na misku vah, zda běžet, či neběžet. Tedy nikoli sama, za soumraku, oblíbené trasy, kdy se kochám kolem sebe, ale ten organizovaný závod. Už po té třicítce s panem domácím, kdy jel na Sáře, jsem věděla, že neběžet. Ale někde uvnitř kurňa. Tam to stále bylo. A tak jsem si včera řekla – dnes anebo nikdy. Dnes to zjistím. Obula si tenisky, do mikrobatůžku vzala plátek chleba a malou láhev vody, Dicka Francise, kterého mluví Eliška – počítačem mluvené slovo – kdybyste to někdo neznal, zní to tak, že se mě občas ptají, zda neutíkám před tím :) a vyrazila na posledních předmaratonových zkouškových 27 kilometrů, zkouškových na závod, na který vlastně vůbec tedy nechci jít :).

Tento celý příběh se jmenuje příběh stoprocentního tragéda neboli “ I ty pipko!“

Po dvou kilometrech mám plné boty vody a to jsem vlastně stále skoro u baráku. Ale říkám si, ok, jinde jsou na tom hůř! Po šesti kilometrech dobíhám na skály, na trasu, kde se maraton poběží a říkám si, dneska si dáš jeho část. Nikde ani živáček, běh to rozhodně není – díky mokrým kamenům, skalám a všudypřítomnému bahnu se to celé podobá nejvíce tréninku krasobruslení. Poskakuji si tedy takto, vypínám detektivku, protože je kolem fakt bezvadně a kochám se. Běh je bezvadný!

Zatím žádé extrémy, v klidu se dostávám na hodinu a půl a vytahuji mapu – zatím se báječně chytám, zatím si mapu ani nemusím otáčet po směru cesty :-). Navíc se s tou mapou v ruce cítím hrozně důležitě. Za další půlhodinu neodolám a spojuji se s domovem – ztratila se mi zelená! Orientační smysl pana domácího je i dvě hodiny ode mě o sto procent lepší, než můj s mapou v ruce na místě. Pan domácí je hodný. Nijak se nevzteká a poradí. Nacházím zelenou a běžím si v klidu dál. Přicházím na cyklostezku – jen pro zdatné cyklisty!!! Všude voda, šutry, voda a šutry, občas bahno a kopce nahoru. Po dvou a tři čtvrtích hodiny stojím u rozcestí a zcela vážně přemýšlím, zda to nedám tou cestou dolů. Stojím a zcela vážně v duchu uvažuju, kde najdu nejbližší auto? Další spojení s domovem – „nene, nejblíž to máš fakt nahoru po skalách, nedá se nic dělat – ty jsi chudinka! „A tak se vydávám po hřebeni skalami. Pak v určitý moment vyndavám Francise, nasazuji sluchátka a v ten moment se mi ze dvou souběžných tras – cykloztezky a červené, stává jedna – červená zmizela. Zcela mě to nechává v klidu a pokračuji po cykloztezce z kopce. Po dvou kilometrech mi je to natolik divné, že se rozhlížím a vidím velikou pánev na druhé straně kopce – rozuměj, na úplně druhé straně než nejen běžím, ale než bydlím. Propadám panice. Jsem unavená a jsem někde úplně v …. Pan domácí se mě zcela iracionálně ptá, jak jsem se ocitla dva kilometry pod kopcem, když můj cíl je na hřebeni? Jak mě napadlo jít proboha dolů? Ale pak už je zase hodný a ubezpečuje mě, že jsem ještě větší chudinka, ale že musim zpátky nahoru a tu červenou prostě najít. Vnitřně je mi zcela jasné, že nejsem vůbec chudinka, ale naprostý idiot, který tam vůbec nemá co dělat. Zcela zničená se vydávám zpět. Nacházím rozradostněná červenou a běžím po ní a najednou přede mnou obrovské množství schodů. Vyběhnu po nich, už se blížím a najednou — VYHLÍDKA!!!.

Stojím tam, držím se toho klandru a říkám si, že teď už můžu potkat jen partu divočáků. Vracím se poctivě po schodech dolů na tu pravou, nevyhlídkovou červenou a běžím dalších 7 kilometrů domů. Sama, v lese, strašně dlouho, mnohem dýl, než je záhodno, přibíhám v půl jedenáctý a na cestě za stromem na mě vybafávají děti, já dostávám skoro infarkt a mám jedinou jistotu – tento báječný výlet, který byl nakonec 32, byl zcela jasnou odpovědí na to, že nacházím zalíbení v ponižujících, obyčejných desítkách kolem domu.

 

20 komentářů to “Slimáci”

  • caso:

    Toz dobre to je, sena susime po kotniky ve vode, nic nefunguje jak ma, vsecko se kazi, zver pujde do klobas a stehuju se nekam pryc, obecne jdou veci presne podle jakehosi vyssiho principu.
    500x au, to je presne! Ja rikam bezet (a celou dobu si rikat co tam delam), a to zejmena kvuli panu domacimu, neb rovnovaha je nutna a takto vyhraneny odpor je nezbytne nutne vyvazovat, jinac se zemekoule vychyli ze sve osy a to seno uz nikdy neususime.
    Maraton je neco jineho nez nejaky „zavod“, i kdyz uz je to uz trochu zprofanovane tou masovosti. Osamely beh je ve sve podstate idealni, ale jak jsem jiz napsal, je potreba vyvazovat, neco jako jako kdyz srilansti budhisticti mni jdou jednou za cas do mesta, opiji se a vymetou vykricene domy, nacez se opet vrati zpatky co klastera.

    • A já si říkala, že se snad nestane, že by mi někdo zcela racionálně poradil. :). Caso suší, ten to nečte, asi se nedočkám, říkala jsem si, ale odskočil z rýžových polí k počítači a je to tu. Jistě – jestli tomu dobře rozumím, pokud nepoběžím, caso neusuší a to už je pane pořádná zodpovědnost, to už prostě ta ptákovina má smysl. :). Jacek, který se ozval, když jsem dala všanc své startovné, psal mi již někoikrát mail (neví, že mám manžela, čtyři děti a jsem stará) a byl strašně rád, pořád děkoval, že konečně může na svůj vysněný závod. Skoro mi bylo líto, že nemám ještě jedno startovný. Pak tedy přišel mail, abych podpořila variantu medaile na jakýsi závod, kterou vyráběla jeho dcera – žádný králíček z fimo hmoty, ale vyvedená věc z bronzu – tudíž dcera již taky nazrála a Jacek taky nebude úplně mlád, ale co bychom si sdělovali takticky životní moudra, když se máme vzájemně rádi. On mě za maraton, já jeho za to, že mi napsal, že jsem hodná :)). Tak Jacek říkal, budu rád, pokud bude možnost a na závodě se uvidíme. Nicméně znáte to, Jacek píše polsky. A jednou jsem prodávala originály šperků a po poměrně dlouhý čas jsem Italům vyprávěla, že jsou „cáro“, myslela jsem si, že je to stejný jako carino – krásný, a nechtělo se mi používat tak moc zásadní slovo, tak jsem dávala to menší, ale po několik týdnů jsem jim tvrdila, že jsou „drahý“. Bůh ví, co mi Jacek píše :)

      Tedy já měla naprosto jasno, ale po tom, co jste napsal, začínám doufat, že to pan domácí pochopí a bude nejen nakloněn mémeu maratonu, ale vezme tenisky a přidá se – jen aby to se zeměkoulí nehlo moc :)

      • caso:

        V italstine vzdycky co nejsilnejsi vyrazy, takze jedine carissima :) ( i kdyz moje italstina mne uz opustila, zustalo jen par nadavek a nahodne razena slovni zasoba, napriklad ted mi naskakuje jen „pozzangera a mietitrebbiatrice“).

        Nene, pan domaci by se mel zatvrdit ve svem odporu, aby bylo dosazeno potrebne rovnovahy, jinac dojde opet v vychyleni, akorat na druhou stranu.

        Mimochodem, jak jste na tom se senem Vy? Mam Vam zacit zavidet bolsevika a jeho meliorace? Kdyby tak sakra slo ty meliorace mit a zapnout je jen kdyz clovek zrovna potrebuje ususit seno, to se ale rouham, fujtaxl.

        • No včera mi změnili trasu. Chko zasáhlo a nepustí je na jednu podmáčenou část, takže to vyřešili tak, že natáhli trasu na 46km. Tož, ještě že jsem to pustila už před dvěma měsíci :-). No, je to asi jedna z jistot, že pan domácí vychýlit zemi nenechá. Pro něj je jakékoli organizované shromažďování nepřípustné. Jít běhat – bezva a ok. Franto – pojď, půjdem si zaběhnout – ok. Ale tady jsem, zorganizoval jsem běh, přihlašte se a pojďte na něj, to nene a jednoduše proto, že jakékoli organizování je vždy za účelem prosazení určitého tlaku, názoru, akce a tudíž – kvůli nevychylování země, je nezbytně nutné zůstávat za každou cenu neorganizovaný.

          Mně je to zcela jasné, ale přicházím na to většinou až ex post :)
          O melioracích pan domácí osobně.

          • caso:

            Zase jsem si odskocil a hypnotizuju predpoved, bo se mraky honi fest. A potkal jsem suseda a predstavte si, on ten muj vymysl opravdu existoval a fungoval. Pred kolektivizaci tu byly napric svahem takove melke prikopy (neco jako permakulturni „svejl“), ktere byly vyspadovane a v dolni casti byl spunt z drnu. Na podzim se to zavrelo, a otevrelo bud pri tani, a nebo az treba dalsi rok, podle vlahy v danem roce. Koumousi sice u nas nemeliorovali, ale zrusily tyto pro mechanizaci obtizne prikopy. A takhle mokro tu touto rocni dobou poslednich 40 let nebylo, takze si na to nikdo nevzpomnel … No coz, aspon mam dalsi polozku na seznam prace.

            A bezite teda nebo ne? Sem pochipil, ze po zmene trasy uz vubec ne, ale nejak tapu. A jako jsou ta zadni vratka, jiny zavod? Nejak mi to nepali, mysl je ciste zelena, maximalne prospikovana trochu rzi a jiskrami jak mlatim do zaseknutych cepu.

            • :-)zkusim to víc polopaticky, tak aby pochopila i mysl obepnutá žačkou a chmu (btw. právě jsme taky zjistili, že ten jeden mm, co tu měl dneska spadnout už je pryč, minul nás a jdemem na další 3 hektary – tedy ten plurál není na místě, já poběžím pro zámek :)
              No má se to tak, že jsem před dvěma měsíci plačíc závod dala k dispozici. Začla mi růst osmička a kořenem do sedmičky, snad posledního zdravýho zubu co mám, tak jsem si říkala, kurňa, bude to hodně bolet, třeba to budou muset trhat, je to u mozku, atb mě neminou, nebudu moci běžet – a osma roste a nic, prostě jen roste šejdrem, do sedmy a pan docent, co jezdí na tyto práce prý to v pohodě vyndá – klidně na podzim, když tak hezky roste. Pak stavíme seník, 16rým rokem rekonstruujem a ještě dlouho budem, boudu na nářadí, tak taky to běhání třeba neklapne, ale všechno nějak šlo a tak prostě jsem to zrušila, protože se mi tam nakonec fakt mezi tolik lidí nechtělo a hlavně pan domácí prudil, i když tvrdí že ne :)(tedy prý neprudí, nýbrž pouze říká svůj názor, pokud se ho někdo zeptá, což logicky zanmená, že prudí:) a navíc to začalo zasahovat do toho pohodovýho běhu. Pak mě to trochu štvalo, i přes přátelství s Jackem, a Maruška zajistila pět míst, protože jsme místní, a že můžem přijít před závodem. Což jsou ta zadní vrátka. NIcméně na podzim se na té samé trase, jen v Čechách běží už spoustu let pětadváca, o 30 lidech, startovném za pajsku a když by člověk běžel, může to být pro tu podporu akce. Druhá zadní vrátka.

            • zase jsem toho napsala spoustu a neodpověděla :), takže ne, teď nejdu, možná na podzim tu 25, aby se země nevychýlila :)

        • Zdravim Caso, žena mi tady trpí. Že zas nemám potřebu se k něčemu vyjadřovat a přemlouvá mě, abych něco napsal.A to kdybyste jí chudinku viděli, nemáme zámek u dveří. A dveře zavírá gumcuk. A tak je to prostě se mnou no, slepic máme dost, vajíček taky, tak mi je jedno, kolik se narodí kuřat. Tráva roste, zvířata maj co žrát a určitě se někdy poseče. Tak je jedno kdy. Teď seču – zrovna to jde. I když u nás louka chtěla ještě minimálně 14 dní. Koně sice pleskaj, ale škodu na louce neudělaj, a když seshora do toho paří sluníčka a zespoda se tráva pěkně napařuje, bude proschlá a aspoň tahle mladá nebude mazlavá. Prostě vždycky nějak bylo a nějak bude.

          Jeden by chtěl suchou louku, a druhej nezatopenej barák. Oba dva mají smůlu.

          • caso:

            Zdravim tez, a dekuji za odpoved. No u nas mame na vratech tez gumicuk, a dvere zapirame zvenku klackem (zlomenou nasadou od krumpace) a zevnitr dumyslne zahaknutym kostetem (fakt, nechtel jsem Vas v zadnem priipade trumfovat). Mne principielne nejde o mnozstvi kurat jako takove, ale v teto chvili nechcu krmit vsechny lisky, kuny a dravce z okoli. U nas uz trava zacina lehat a podehnivat, past nemam kde, protoze je vsude voda, ani rybam se moc nedari. Nestezuju si, ale zacinam chapat, jak nekoho napadlo meliorovat. Uvedomuju si, ze zemedelstvi v jakekoliv forme je znasilnovani krajiny a dobre mi tak. Vzdycky se driv nebo pozdej posece, z ususenim je to jina, kdyz ja ale rad davam zviratum dobre pekne seno, a takove ktere jim smakuje, proste mne to nejak niterne uspokojuje.
            Ono to vzdycky nejak bylo a nejak bude taky zahrnuje treba to, ze Vam vyvrazdi vetsinu rodiny, a ja jsem dospel ktomu, ze, kdyz neco udelat muzu, tak to zkusim (ale je pravda, ze tohle se netyka treba opravy vrat a dveri, na knihovnu a skrin uz taky cekaji u nas doma par let …).

  • hanaka:

    Já věděla, že se mám kouknout sem a zase se mi vrátí nálada :-) U nás slimáci celkem ujdou, i když většina cuket to nepřežila. Sečou se sena, ale jde to ztuha, tráva hrozně hustá, louky podmáčený, většina mechanizace selhala. Takže se střídají nálady typu – stěhujeme se – dobře nestěhujeme, ale prodáváme krávu a ovce a na sena se…m – stěhujeme se :-) No a s běháním máš můj obdiv Kláro, já teda musím říct, tohle bych vůbec nedala a organizovaný závod už vůbec ne. Kdysi jsem si taky jen tak pro sebe běhávala, ale už od základky jsem bojkotovala veškeré sporty, kde byli stopky a taky ty, kde stál někdo na konci a křičel musíš! Takže přespolní běhy jsem vždy pojímala na truc jako procházky a užívala si kyselé obličeje našich učitelů. Tož asi tak já to mám s organizací :-)

    • NO přesně tak, ta organizace, nicméně, já mám zase obsesivní potřebu tabulek a tyhle dvě věci se jaksi míjí :). Já už dospěla do stádia, že běh, který člověk běhá proto, že se potřebuje vyvětrat je bezva a nakonec ta příprava na nějaký cíl mi to tak trochu kazí, protože místo aby šel člověk jen kvůli náladě a jak to vyjde, má v hlavě ty svoje tabulky. Navíc je tu pan domácí, který je absolutní ultraneorganizovatelný typ, jež vidí-li slovo závod, máme doma velmi vystupňovanou debatu. Pak je typ Maruška, která nechodí na závody kvůli egu, nýbrž podpořit akci, ale akce, kde běží 600 lidí a je vyprodaná dva dny po vyhlášení se nemusí podporovat. Tudíž i tento argument padá. :)

  • fraji:

    Hlavně ty zážitky, ale všeho s mírou. Po celoživotním absolvování organizovaných závodů, kde nikdo nemá čas na pohodu a užívání si, myslím, že je důležitější kochat se a ne dokazovat jak jsem dobrý, na to stačí život sám. Ale dobrá jsi Kláro, že jsi nepodlehla a domů dospěla. Krásný psaní, krásný fotky. Díky.

    • No však ty naše závody jsou právě asi to stigma, který člověka neustále hází mezi černou a bílou – že závody jsou ptákovina a jsou jen pro ego a pro nějaký dokazování. Možná že to tak ale není, to jsem se právě snažila zjistit a nevim vůbec, co jsem zjistila :)

  • Mě tedy taky připadá, že když zvládneš zabloudit a naběhat víc, než jsi původně chtěla a PŘEŽÍT TO! ….tak organizovaný závůdek pro tebe bude brnkačka :-)))

    • Sašo, tady přeci nejde o to, jestli to uběhne, nebo neuběhne. Tady jde o to, jestli tu ptákovinu absolvovat, či neabsolvovat?

      • Vanilca:

        … pro jednoho ptákovina :-), pro jiného třeba důležitý životní moment, který, když zmaří, tak si pak třeba, jak půjdou dál roky, bude říkat – to bych asi tenkrát dal, zvládl bych to, že jsem to aspoň nezkusil … Člověk si má plnit své sny. Je od nás moc milé, když podpoříme druhého v tom, co nám samotným se sice může zdát pošetilost, ale pro toho druhého to může moc znamenat. Já se to teda taky teprv takhle učím a ještě to úplně taky úplně neumím. A je mi jasný, když si tak pročítám ty články, že Klára si s vaší pomocí splnila už nespočet životních snů… Jste moc milí, oba :-)

        • Vanilco, vy jste moc milá! Ovšem, abych to uvedla na pravou míru a pan domácí nebyl za syčáka. Již jsem jednou běžela, plnila si ten sen a celý maraton jsem si říkala – co tu dělám? Znáte ten díl Simpsonových, kdy si Líza udělá malinký pozemek, na kterém má malinký ohradník – v malé krabičce a je to tedy ohrazený el. drátem, aby jí na to Bart nelezl. A pak přijde Bart a sáhne si – au au au au, asi 500x :)). Já jsem tedy právě u druhého maratonu….. :)))

  • jani:

    Není teprve středa? Jste mě teď zmátla tím datem u článku. :) Ale s tím maratonem, když jste tu trasu zvládla v takovýchhle nepříznivých podmínkách, to už těch deset navíc a po značené trase a se spoustou lidí, na které se můžete pověsit aspoň očima, to už přece bude to samé, ne-li lehčí, ne? :) Startovné zaplacené, natrénováno… :)

    • jani:

      A rovnou se omlouvám, Červen … 2013 jsem četla jako čtvrtek a 13. Potřebuju už prázdniny… :)

    • Jani díky, ale startovný už je dva měsíce prodaný, v první protizávodní vlně, která nastala :), nicméně jsou jistým způsobem stále otevřená vrátka, což není nikdy dobré :)

Přidejte komentář