Co noveho na kopci

Archive for the ‘Hospodářství’ Category

Pro velký úspěch zmínky o našlapané trávě  u celých tří zájemců:-)) -samostatný článek- protože senáž si ho zaslouží a venku je dusno a stejně se nedá nic dělat :-)).

Takže nejprve, co je to vůbec senáž?

Senáž je konzervovaná píce a tato konzervace, tedy senážování je založeno na produkci kyseliny mléčné.  Aby mohly vzniknout podmínky pro rozvoj kyseliny méčné, musí se dosáhnout prostředí bez obsahu kyslíku. A prože nehcceme množení jiných bakterií a plísní, navíc je třeba ještě snížit pH, což právě v kombinaci s bezkyslíkovým prostředím zabraňuje množení nežádoucích prevítů.

Dříve se všemu, co se takto jako krmivo konzervovalo, říkalo siláž. Jaký je tedy rozdíl mezi senáží a siláží?  Obvykle se vychází z toho, že kdýž obsah sušiny přesáhne 50%, říkáme tomu senáž, když ne, tak siláž :-)). My to máme tak, že senáž říkáme prostě trávě, siláž třeba kukuřici.  Jak moc je důležité pH? moc. Voda, pokud není nějak znečištěná, tak by měla mít pH kolem 7 a čím víc jde tato hodnota dolů, tím je věc kyselejší. Čím kyselejší, tím větší odolnost proti kazivosti.

Každé krmivo má rozdílnou silážovatelnost, tedy schopnnost fermentovat tak, aby se co nejméně ztratila hmotnost, kvalita a výživnost. Plodiny dělíme na tři druhy

• lehce silážovatelné –brambory, řepné skrojky, kukuřice, slunečnice, ječmen a pšenice
• středně silážovatelné – trávy, krmná kapusta, peluška, jetel, hrách
• těžce silážovatelné –vojtěška a mokřadní rostliny

Je i několik způsobů senážování a také senážování čisté a s přídatnými látkami. Tyto látky, startovače se přidávají pro větší jistotu, že se proces tvoření kyseliny mléčné nastartuje správně a správně také pokračuje a většinou jsou vesměs chemické. Některé mají i fungicidní účinky- potlačují vznik plísní.

My sami jsme jeden rok nebyli schopní usušit seno, protože pršelo a pršelo a pršelo a tak jsme si nechali zabalit čerstvé balíky trávy- senáže. Zabalení jednoho balíku své trávy přijde na bratru 400 kč, což je dost drahá sranda na to, že z toho je ohromné množství igelitu. Je toho na jaře opravdu pekelná kupa. Takže přesto, že do trávy nebyla přidaná žádná chemie, bylo to nejen neekologické ale ani neekonomické. A tak jsme stáe uvažovali, jak dál. Pořídili jsme si velké tmavé silnostěnné pytle, ale zjistili, že  se to nejen špatně šlape- ale i tak to docela šlo, že je pytel z pvc, takže je dost jasný, že polyvinylchlorid v krmivu pro krávu nebude úplně ideální, tak navíc se do pytle přes zimu snadno dostanou myši a stačí malá prokouslá dírka, aby byl celý pytel na prd. Read the rest of this entry »

Protože to hezky roste a je toho dost – docela, víc než stihneme spotřebovat, tak se dostalo na prodej ze dvora – lépeřečeno z louky :).  Tak tedy první jarní zelenina, saláty, ředkvičky, rukola, nějaké bylinky, sušené bylinky, vejce a ovesné vločky.

Prostě přebytky !

Koukněte sem, aktualizovat to budeme denně, když to nebudeme stíhat anebo nebude přebytků, tak tam nic nebude.

Jak to vše začalo slepicemi

Je to už nějaký čas, kdy jsem  reagovala na dotaz ohledně chovu slepic. Dávám ho tedy na náš web, protože chov slepic tak, jak ho znají ti, kdo vyrostli v hospodářství je bez drobných nuancí, které se mohou !!! vyskytnout těm, kteří berouce chytrou knihu do ruky, opustivše právě město,jsou  naprosto přesvědčeni o tom, že co chtějí, stane se !!!

Je to přesně 14 let, co jsme opustili okolí města a odstěhovali se na samotu a jako první jsme si samozřejmě pořídili slepice. Neměli jsme absolutně povědomí o tom, jaké plemeno, zda těžké, lehké, vysoké, zakrslé.Věděli jsme jen, že chceme slepičky respektive vajíčka. Tak jsme přijeli za místním pánem, byl to pán v bagančatech, montérkách, bez předních zubů, trochu koktal a byl nesmírně příjemný. Posléze jsme se dozvěděli, že je to pan Inženýr starosta místního města, toho času ve výslužbě a že vyměnil místo starosty za stodolu s kuřaty, která dovede do stáří 8 týdnů a prodá – a nejsou ledasjaká -jsou to americká nosná !!!
Inu zajásali jsme a koupili jich tehdy 20. Ještě než jsme je ale přivezli, tak jsme si v hlavě a posléze snad i na papíře namalovali, jak jim uděláme luxusní kurník. Úplně to vidím jak dnes – sedíme u stolu a povídáme o tom, jak bude mít kurník na jižní straně skleník, dokonalá krmítka, samospadávací dvířka na kukaních, kolik musí být kukaní, dotékání obilí, dotékání vody – kapénkovou napáječku, popeliště, pískoviště a spodní část odsouvací na kompost, no prostě slepičí ráj na zemi. Inu začali jsme stavět. Během jednoho odpoledne jsme z přivezených krajinek, pod kterými málem klekl vozík i auto, protože pan domácí řekl, že krajinky co váží 1000 kg se na vozík musí naložit a k nám že to není zase až takový kopec – jsme postavili budovu, dva metry vysokou, metrdvacet širokou se čtvercovou základnou. Střecha plochá, mírně zkosená – takový trochu větší záchod, ale měl okénko :-) . Pardon – dvě. Vycpali jsme ji polystyrenem a ten pak překryli lepenkou. No a bylo hotovo, koza se nažrala…. slepičky měly kde bydlet a my si nezničili svůj sen. Budova dostala své jméno, protože jako mnoho dalších budov zde jsme po dokončení zjistili, že mírně padá k jihu (nevadí, však tam bude skleník  )) jsme jí dali jméno „pipíza“ Read the rest of this entry »

Je jaro a k jaru patří naprosto samozřejmě rozmnožování. A protože nechceme, aby tady jediný singl byla naše psa, tak jsme se rozhodli, že jí spojíme s nějakým psem. Ženicha už máme vyhlídnutého nedaleko. Naše psa je z velmi luxusního páru Bernského salašnického, který si majitelé koupili pro další chov. V sedmi měsících fenka poprvé hárala, tak zavřeli psa- Berňáka a ve správný den přeskočil sousedův Leonberger 2,10 vysoký plot a fenku zvesela oplodnil a ta ve svých 10 měsících porodila 9 štěňat :-). Byla to štěňata z toho nejlepšího- nejcenějšího prvního vrhu :-). Majitelé štěňata rozdávali a my si zavolali už s křížkem po funuse. Paní mi do telefonu sdělila, že kdyby jich bylo třináct, za dvě hodiny jsou pryč. Druhý den ale milá paní volala, a že si pro poslední štěně nepřijel pán a nás má poslední číslo v telefonu a tak jsme si přivezli domů Paše- P jako Pikinky a jako adoptivní š jako štěně.

Teď jí jsou čtyři a našli jsme jí na nedalekém nádraží nádherného Leonbergera, který pouští hrůzu vždy, když běžíme kolem. Majitel byl hrozně rád a první tři správné dny jezdil k nám, ale nechtělo se ani fence, ani psovi. Třetí den jsme vzali milou fenku k pánovi do auta, a že to zkusíme u psa, protože ona už se zdála svolná.  Pes ale stále nic. Zkoušela jsem ještě volat VErunce, jak to je, když pes nemá zájem, že fena už stojí, dává ocas na stranu, u pc seděl naše španělská oper, aby mohl vidět gambrinus ligu a u nohou mu ležel jeho desetiletý labrador, kterému se také zatím nikde nezadařilo. A VErunka neznalá situačního rozpoložení v místnosti – telefon je nahlas, říká- Read the rest of this entry »

A je to zase tu. Už snad nevratně. Už snad nenasněží!! A jako každé jaro, vzbouzí se ve mně netušené síly, o kterých si na podzim vždy myslím,že už se nikdy neobjeví :-) . To je ta nádhera přirozeného roku v hospodářství- i když upřímně, my se zase moc nepředřeme :-)) A spolu s jarem vstávají panu domácímu vlasy hrůzou na hlavě, protože každý podzim proklamuju, jak příští rok bude klidný, nic nechci, vůbec nic. Nic nebudeme dělat a budeme se jen kochat a jen tak si občas něco zasadíme :-)). Pak však přijde leden, kdy se už nosí domů ze skleníku hlína a začíná se vysévat celer, následují papriky a z trošky už jsou dvě bedničky celeru a pár truhlíčků paprik, takové a makové a ještě nějaké. Pan domácí obrací oči v sloup, ale druhým dechem objednává v zahradnictví muchovníky, kustovnici a jednoho chlapa a několik ženských rakytníku. Projíždí inzeráty a nakupuje sazeč brambor- sama se divím- vždyť letos máme sázet jen trošku :-)).

A pak přijde únor, papriky i celer začínají vylézat, ale není zatím kam sázet, ruce svrbí, inzerátů na různé stroje za koně přibývá, ale naštěstí není auto, které by je dovezlo :-) a pak , pak je tu konečně březen. Jenomže i když to vypadá, půda je pořád zmrzlá, nejde nikam kopnout, i kdyby člověk chtěl a tak je taková zvláštní vyčkávací nálada. Read the rest of this entry »

Máte úporné ekzémy a nemáte rádi kortikoidy? Máte akné, špatné vlasy?  Tak na to je teď na jaře docela zajímavá pomoc. Určitě každý, kdo se občas projdete nebo projedete na kole nevydlážděnou cestou, narazíte na ten prevít, který je obalený chlupatými ostnatými kuličkami, kterými jste pak po projetí i jen docela daleko od něj obaleni celí vy. Jasně, je to lopuch. Grandiózní bylina. Nejen co do objemu, ale i do účinků na lidské zdraví.  Lopuch je prevít, který ohromně zplaňuje a každý se ho rád zbaví, nejraděj hned pěkně začerstva zjara. A to je právě ta nejideálnější chvíle spojit příjemné s užitečným. Kořen se odsekne, donese domů, omyje, očistí a použije na olej a tinkturu, což jsou obě věci, které v zimě jako když najdeš. Především tedy, pokud má člověk v okolí nějaký kožní problém. Samozřejmě lze koupit i lopuchovou mast v lékárně, ale jsou tak strašně přeparfémované, že podle mě ten parfém naprosto vyruší všechno pozitivní působení mastičky – mluvím samozřejmě o komerčně vyráběných lopuchových mastech.

Lopuch je dvouletá bylina a nacházíme ho především a rumišťích, v křovinách, hradních zříceninách, pustých místech, okolo plotů na paloucích a lučinách.  Sbírá se především kořen a to buď na podzim nebo na jaře. Dále se sbírají semena koncem léta a lze také sbírat i listy.

Kořen obsahuje především polysacharid inulín, složky silně fytoncidní(rostlinné antibiotikum) a fungicidní (látky proti růstu hub a plísní).Dále obsahuje sliz, třísloviny, silice, minerální látky, hořčiny, glykosidně vázané látky a minerální soli.

Droga podporuje látkovou výměnu a patří k nejlepším přírodním léčivům v dermatologii. Je močopudná, má tudíž své uplatnění i v urologii, podporuje činnost ledvin, odstraňuje z těla zplodiny a podporuje růst vlasů.

Lopuch podávaný v prášku celkově posiluje, čehož lze využít při rekonvalescenci. Při vypadávání vlasů používáme lopuch jako silný odvar nebo tinkturu, kterou vtíráme do suchých, umytých vlasů, čerstvé, naklepané listy používáme na špatně se hojící rány a semeno jako výborný prostředek na žaludeční potíže. Read the rest of this entry »

Pokud člověk sejde z kopce sporadicky a je závislý – samo, že ne úplně, ale snaží se o to alespoň na tom, co je ve chlívku, ve sklepě a na pastvině, případně usušené na polici, nemůže se už dočkat jara. Toho opravdového – plodícího ! Takže dnes konečně !!!  Řeřicha a křen. Oboje tedy řízné, jak se patří.  Řeřichová první sklizeň skleníková- řeřicha na chlebu s tvarohem. První vitamíny, první zelené – na pampelišky a jitrocel si člověk tady, kde hledí přímo na stále ještě zasněženou Sněžku, ještě počká. Křen už je venku, ale teprve tento týden rozmrzla půda natolik, aby šel vykpnout :-)

Řeřicha setá, zahradní je rostlina jednoletá, která se vysévá ze semene, jenž je v dostání v každém semenářství. Pytlíček stojí cca 8 kč. Řeřichu lze buď pěstovat na jemném podloží- vata, piliny, klíčící misky :-), ale to vyrostou takoví malí chcípáčci. Pro byt dobrý, ovšem kdo má jen tochu možnost půdy, ať už záhon ve skleníku, pařníku, fóliáku nebo truhlík na okně, doporučuji vřele toto. Zanedlouho vyrostou krásné zelené rostlinky, které lze použít jak na chleba do pomazánek, tak do polévky, na sypání salátů, těstovin, rýže, prostě první zelené.Řeřichu sázím do řádku, ale na široko- prostě řádek je asi 20 cm široký. Pytlíček semínek vysypu na záhon a jemně přihrnu. Zalévám denně. Lze sbírat už úplně malinkou nebo si počkat na delší šlahouny. Tento výsev není nutné dělat jen na jaře, lez s úspěchem pěstovat po celý rok, ovšem v době zrání všech ostatních salátů a ředkviček už je to trochu kontraproduktivní práce a čeká zase až na podzim a zimu.  Read the rest of this entry »