Posts Tagged ‘krém’
Maruška z pod kopce si přijela pro camembertovou kulturu a také podívat se na to, jak se ten camembert dělá. Těší mě to velmi, jak se to kolem nás seskupuje kolem mlékařských kultur a lidé si začínají sami doma vyrábět své sýry. Maruška patří zrovna mezi ty, kteří jdou poctivě krůček po krůčku, od jogurtu k měkkému sýru, přes polotvrdý ke camembertu a evidentně míří výš! Read the rest of this entry »
To už vůbec není ani legrace. Mám sto chutí vynést si ven lehátko, které nemáme a k němu slunečník, který také nemáme a předstírat, že to až nehezky jarně paří. Aby bylo naprosto jasný, že nad takovýhle srandičky, jako je předpověď na příštích 7 dní pod mínus čtrnáct a až do třicátého čistě v modré barvě, jsme povznesení. Obě krávy mají po termínu a drží holky, ale jsme zvědaví, kdy jim dojde, že se to nedá držet až do května, a že telata budou muset z břicha ven. Když to bude jalovička, je jasný, že to bude Sněhurka, Sněženka nebo Závějka. Když býček, tak Mrazík. Read the rest of this entry »
Venku pořád sněží, dochází dřevo, dochází elán, dochází slušná nálada. Probíráme neustále vyjmenovaná slova, zapojujeme elektrické obvody, děti se naučily pájet a pomalu nám začíná letošní zima lézt krkem. Včera jsem běžela s první várkou koření a byla šílená, ale šílená zima. Foukal vítr přímo do k… obličeje, v mp3 Dick Francisův sympatický detektiv, právě si lebedící na californské pláži a já měla na jazyku poslední třetinu cesty neustále chuť štrúdlu. Miluju štrúdl. Já tedy bohužel miluju každé jídlo. Ale nejvíc ze všeho chleba a štrúdl. Těsto odpočívalo u kamen a hnalo mě posledních pět kilometrů silou několika koní. Před chalupou jsem minula jedno dítě sedící na suchém záchodě, zpívající si a vidouc mě, utichnuvší a zvolající – huráááááá a spěchající domů. A já byla tak ráda, že mají radost, když se stejné hurá ozvalo i uvnitř chalupy a všichni sborem volaly – Klára je tu, Klára je tu! Ale pak jsem zahlédla pana domácího sedícího u stolu, potutelně se usmívajícího a nenechajícího si ujít přivítání vlastní. „Si asi myslíš, jak se na tebe těší co? A máš z toho radost co?“ a pak jen významně ukázal za kuchyňské okno. Poklesla mi brada a smutně jsem jen odvětila – no jo, tak to vyndejte! Read the rest of this entry »
Když hlásí orkán nad Anglií, noční vichřici u nás, ale nejen hlásí, nýbrž i celou noc bouchá nad hlavou a za hlavou vše co jde, šustí fólie, padají stromy a tak, tak nejlepší je vědomí, že otevřený zub je zavřen, kanálky vyčištěny a vichřici si mohu v klidu užít – ovšem – nesmí se ulomit korunka na dvojce. Zubař se opět stal mou diářovou náplní a já tedy musela do toho úžasného počasí. Samozřejmě na stopa, ale bohužel mě museli vzít až pražáci, protože všichni ostatní se asi báli nebo co. Ve městě se mi povedla jedna velfare fotka, jak si jezdí pipky na výlet a pak stopem opět domů. Tentokrát jsme se málem vybourali, pán naproti to do nás „málem“ naboural, ale smyk nakonec bravurně vybral. A to se mě nedávno někdo ptal, proč necestujeme, že bychom zažili hodně dobrodružství. Není nad to, chodit občas k zubaři. Read the rest of this entry »