Posts Tagged ‘piškot’
Synova nesnášenlivost vajec mně donutila hledat recepty na sladké pečení bez vajec. Po čase jsem dokázala upéci třené těsto bez vajec, ale stále mi chybělo něco podobného piškotovému těstu, něco vhodného třeba na bublaninu, nebo míša-řezy.
Dnešní listopadovo–červencový den byl parádní. Trochu ho kazila důslednost pana domácího, který se po půlce snědených rolád rozhodl, že víc ne, dokud nebude dřevo, voda, slepice, kachny atd. A kolem stolu to šumělo, halasilo, bouchalo se do stolu asi půl hodiny. Zůstal neobměkčen. Já k tomu říkám, „jasně, dáme si ještě taky něco slanýho, nějaký normální jídlo“. Tak se všichni vrhli na nakrájený jádel na talíři, křičíce – „já už slaný měl, už můžu tu roládu“?
Taky mám objednaný nový mlýnek na obilí, ale zrovna mění výrobce motory a tak to trvá, už to trvá deset neděl a já pokorně čekám, protože tenhle fakt chci. Je to můj šampión a už se těším, až opětovně pověsíme náš mlýnkový článek, po prvním uveřejnění stažený, neboť článek má za sebou krušnou historii, kterou ti, co ho čtou nevidí, kvůli vůli zvenčí přepracovaný (vysvětlím následně v článku), ale zase je parádní, že se díky něčemu zlému člověk dostal k tomu dobrému, co by mě nebýt článkového intermezza minulo, totiž k parádnímu mlýnku.
Taky se těším na letošní zimu nezimu, neboť úroda místní pšenice byla bezvadná, pšenice vypadá krásně, jak ta lepková, tak ta škrobová, sklep se vesele plní sýry, mám zásek na sendviče a tousty a bejgly a pizzy a vůbec… můj čas běhání vypršel, právě nastala životní etapa „a zítra bude dvojitej sendvič s grilovanou zeleninou a kupou sýra“ a obávám se, že pak se bude muset životní etapa – „ráda běhám“ – zase vrátit. Read the rest of this entry »
Během mé běžecké kariéry se mi ozvala známá z Prahy, co vzala kamaráda, a že se tu proběhneme po skalách, trasu 25 km dlouhého závodu. Vůbec nechápu, kde jsem vzala tu drzost kývnout na to, že jim budu dělat průvodce (jako kdyby netušili, že na stejné trase to minule z plánovaných 23 bylo 35 kilometrů a možná chtěli poznat i luxusní vyhlídky, na které tak ráda vybíhám- omylem), a že poběžím s nima. 25 km dlouhá štreka po skalách, s převýšením 1000 m není vůbec lehká ani jen tak, hezky s chůzí a se psem, natož když si na psa hraju já a snažím se zuby nehty držet návštěvy. Navíc jsem si disciplinovaně vzala batůžek s pitím a hruškou, protože to tu znám, ale pro jistotu jsem se zaptala, když to tu znám, že, jestli si na pětadvácu už berou pití. Prý ne, to je v pohodě, to máme na dvě a půl hodinky. Tak jsem disciplinovaně batoh taky nevzala. Ale itinerář jsem si v kapse nechala, pro jistotu. Cca na 15 km jsem se málem rozplakala. Neustále je přesvědčovala, že klidně můžou běžet napřed, že mi to vůbec nevadí – i když netušim, co bych dělala, když jsme byli zrovna v půlce a tam i zpátky to bylo stejně daleko a stejně úporný terén. Oni na to neustále kontrovali, že ani náhodou, že nám to jde moc hezky. Celá trasa končí neskutečným hrdlořezákem, kde se člověk těší na seběh k hospodě, ale při seběhu bylo na cestě bahno a hospoda byla zavřená. Pokolikátý – i když to byl bezvadnej běh, jsem si říkala, mám já to zapotřebí, tu svojí hlavu? Nemám ! :) Read the rest of this entry »