Co noveho na kopci

Tak už je to zase tady. Lopata, lopata, hrablo nemáme, takže zase lopata. Ráno to člověk odháže ke koním a krávě a ke slepicím a večer může znovu. Taková malá zimní posilovna. Ale dnes už musím začít s pečením cukroví a neměla jsem spoustu věcí, takže jsem se celé ráno rozhodovala, jestli po dlouhé době slezu z kopce nebo ne. Včera jsem to disciplinovaně odpískala. Dnes sedím u snídaně a říkám, jdu dolů, kdo chce, může jít se mnou. Hugo nemá lyže a jsou mu tři roky, takže ta nejhorší varianta je jasně to, když se ozve on, že chce jít :-))). SAmozřejmě, ozve se jediný Hugo :“ Kláro, mě nevadí, že nemám Lyže, já půjdu klidně na bobech !“:-)) Nejhorší varianta se na poslední chvíli naštěstí neuskutečnila, protože ostatní zůstali doma, takže nešel ani on. Řidiči byli ohromně vstřícní a ohleduplní, zastavilo mi na sílnici tam i zpět hned první auto, takže vlastně parádnická cesta.

Konečně už se podařilo dodělat všechny perníčky, na které mám recept od úžasně šikovné Vesky. Moc ráda tady dám fotku jejích perníčků, protože já se svou pečlivostí a precizností se na takový výsledek v životě nedostanu a pro ty, kteří jsou na tom podobně jak já, fotky moje, abysme si vzájemně udrželi sebevědomí na přijatelné výši :-)) Takže tady pár fotek uměleckých  perníčků Vesky – s jejím dovolením …..nedostižný sen….

chápu, že je prostě perník a perník :-)))

Veska mi dala k perníčkům několik zásadních rad.

Všechny suroviny se smíchají a uhnětou. Nic by němělo přejít teplotou, to znamená, že i med by neměl být převařovaný.

2)těsto čerstvě udělané nemusí být prohnětené extra dokonale, zabalí se do folie a dá na dva i více dní do chladu a poté je nutné těsto vyhníst tak dobře, aby se s ním pracovala jako s modelínou

3) Veska poté vyvaluje silikonovým válečkem na silikonové podložce. Já vyvaluji dřevěným válečkem na dřevěném válu. Fotky dají jasně za pravdu, co je lepší :-))), ale já prostě ten silikonový nemám !!!!!!

4) Péci na 150st a po vyběhnutí trochu ubrat.

4)Po upečení VEska potírá perníčky bílkem – někdy i dvě vrstvy. My bílek vynecháváme, protože s předpokladem dětského malování polevou mi to přijde jako mrhání vejcem :-)))

5) Na zdobení jsou pak nejlepší malé igelitové pytlíky nahoře s lištiškou do kterých se udělá malinká dírka v jednom rohu. Jsou opravdu vynikající na tuto práci a přežijí i práci s dětmi.

S VEsky těstem se pracovalo nádherně, je tvárné, opravdu jak s modelínou. Zrálo dva dny za oknem, válela jsem na jemně pomoučněném dřevěném vále a placku jsem udělala nejdříve dost tenkou, podruhé ale už dobrou.

Polevu na perníčky dělám také podle rad VEsky – 200g moučkového cukru, 1 bílku a lžičky solamylu.

Moučkový cukr je třeba několikrát přesát, klidně i desetkrát. Rozmíchat bílek spolu s přesátým cukrem a míchat opět dlouho, třeba i deset minut. Bramborový škrob se tam dává pro lepší soudržnost cukrové polevy, aby neopadávala z perníčků.

No a jako zlatý hřeb dnešního dne má celoroční noční můra – Perníková chaloupka. Každý rok jí upeču a jako pravý megaloman udělám vždy obrovskou, která se mi vždy !!! celá rozklíží a já tam nad tím stojím, odháním děti, že s toho nesmí dotknout a oni se vždy dotknou a prostě je to celé naprd. Takže se pak vždy pokorně vrátím k malé chaloupce, ale zavedený pořádek musí být!!!

Pan domácí mě upozornil, že musím do textu napsat -„chaloupka dělaná za vydatné pomoci dětí „, pak to prý nebude vypadat tak blbě :-)))

těsto na perníkovou chaloupku (samozřejmě může být i VEsky, ale já už měla toto hotové dříve, takže je to z tohoto): 4 pol. lžíce medu, 250g tuku, 400g cukru moučka, 1 Pl ztuženého tuku, 4 vejce, 1čj sody, 2-3 PL kakaa, 1 prášek do perníku, 1Pl mleté kávy, 1dcl mléka, 1čl skořice, 1/2dcl rumu, 1 kg celozrnné mouky.

těsto je více tmavé, po udělání je řidší, ale po uležení se  s ním pracuje také velmi hezky.

1 janka | E-mail | 2. prosince 2010 v 21:51 | Reagovat

jé tak na tohle jsem se těšila.na perníčky mám taky svůj recept, přijde mi , že co kuchařka pekařka, to jiný recept.Samozřejmě , že mi přijde ten můj nejlepší:))) Když jsme ještě neměli děti , tak jsme tedy poctivě zdobili a byla to dost legrace, vznikaly takové ovečky převlečené za vlky , nad některými opravdu člověk musel hodně zapřemýšlet , aby poznal o co jde. pak jsem přešla na zdobení mandlemi, což bylo dost rychlé a hezké a letos s dětmi začnu zase zdobit…těším se na hádanky jinak já mám takový rychlejší postup, udělám těsto, vykrájím, nechám přes noc odpočívat a pak upeču, výsledek je dle mě skvělý, na výstavu to asi není , ale my jsme nadšeni…

2 Veska | 3. prosince 2010 v 6:26 | Reagovat

Kláro máš to moc pěkně napsané,jen přemýšlím jestli ty moje perňochy se sem hodí…
Ty tvoje – pro někoho možná nebudou dokonalé,ale jsou tvořeny s láskou a za pomoci dětí a s tím,že každý perník má historii vzniku a proto se mě líbí víc ,protože dokumentují dobrou náladu,
nadšení a radost při tvoření ,tím pádem jsou cenější a o to hezčí
PS – já perníkovou chalouku dělala jen jednou a jaksi se nad ní přehnala víchřice a celá byla nakřivo s propadlou střechou ,od té doby sem neměla odvahu
Ty tvoje fotky s dětmi jsou suprové, a kadibudka jako živá takže za mě máš jedničku

3 janka | E-mail | 3. prosince 2010 v 22:43 | Reagovat

Vesko, ty vaše perníčky jsou moc hezký, taky mě před několika dny přepadla myšlenka, že si nějaké udělám pořádně, ale rychle jsem ji zahnala, protože nevím, kde na to vzít čas.

4 Klára | E-mail | Web | 4. prosince 2010 v 7:51 | Reagovat

[3]: Souhlasím, Veska je moc šikovná ! Mě taky před několika lety napadlo si udělat pořádné perníčky i čas bych si našla ……

5 janka | E-mail | 5. prosince 2010 v 21:42 | Reagovat

tak jsem dnes zpytovala svědomí a zjistila jsem , že moje zdobení perníčků taky není o čase , ale o nervech… , a o nápadech, mám to všechno nějaké puntíkované, děti se přidaly, puntíky se jim líbily, tak hurá , táta se taky přidal, vyrobil autoportrét, tak alespoň je legrace

6 Madla | Web | 6. prosince 2010 v 12:48 | Reagovat

Krásná perníková reportáž Nejvíc mě dostal ten perníkový záchod u chlapoupky, je to záchod suchý nebo chemický?
Na perníkovou chaloupku jsem se taky chtěla vrhnout, ale nějak mi vánoční pečení přerůstáv přes hlavu, takže si ji asi střihnu až příští rok, kdy už mi snad bude pomáhat i to naše mládě. A k tém perníčkům – jsou krásné a je moc prima, že své děti vedete k pomáhání v kuchyni, já mám přesně takové krásné vzpomínky na to, když jsem se sestrou pomáhaly v kuchcyni mamince. A perníčky jsou moc hezké, ty moje by vypadaly asi stejně jako ty, ozdobené vaší nejmladší ratolestí

7 Klára | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 19:37 | Reagovat

[5]: myslím,že je to tak, že člověk si většinou čas najde, nebo alespoň u mě to tak je. Ale u mě to brzdí zásadně šikovnost ). Budu se snažit a třeba to pak jednou ocení vnoučata – to je podle mě tak rádius, kdy se ta snaha projeví

8 Klára | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 19:39 | Reagovat

[6]: Díky moc , tak záchod – to celé vzniklo tak, že jsem den předtím udělala krásnou velikou chalupu !!! a k ní byl ten záchod adekvátní, ale ta chalupa – jak říkala VEska, přehnala se přes ní vichřice. Ráno bylo co k snídani a druhý den tedy ze zbytku těsta jen malou chaloupku, ale záchod a lavičku jsem zachovala ).Je to jednoznačně suchý !!!!
A k těm dětem, je to asi strašně malý okamžik, kdy už můžou a chtějí a kdy už nechtějí , tak se snažím ho nepropásnout