Co noveho na kopci

Jidáš byl nadšen !!! Eliška nám přinesla knihu a vzhledem k jejímu mladému věku byl Jidáš velmi skeptický :-))). Ovšem hned po prvních stránkách skepse zmizela a ač jsme teprve na 40 stránce ze 407, nadšení narůstá.  Na rozdíl od Kláry Jidáš nemá příliš daru řeči a tak místo popisu přepisuje jednu kapitolku pro inspiraci. Kniha je prý určená pro děti od deseti let, ale u nás jí napjatě poslouchá věkové rozmezí 6—- a ten, kterému jsou tři roky, na dotaz o čem knížka je odpověděl – vim, o králíků…

Kapitola 6… O tom jak Frix požehnal El-hréranovi

Proč se mu zdá, že jsem krutá,

že je zrazený,

chtěla bych, aby milovat, co bylo,

než svět byl stvořený.

W.B. Yeats: Mladá a stará žena, překlad Hany Žantovské

Kdysi dávno a dávno stvořil Frix svět. Stvořil i všechny hvězdy a svět je jednou z nich. Stvořil je tak, že rozhodil po obloze své bobky a proto také rostou stromy i tráva na tomto světě tak hustě. Všechny řeky tečou za Frixem. Hledají ho. Když kráčí po obloze, a když z oblohy sestoupí, celou noc ho hledají. Frix stvořil i všechna zvířata a ptáky, ale když je stvořil, byla nejprve všechna stejná. Vrabec se přátelil s jestřábem a oba se krmili zrnky a mouchami. A liška se přátelila s králíkem a oba jedli trávu. A trávy i much byla spousta, protože svět byl nový a Frix na něj zářil, jasný a teplý po celý dlouhý den.

Mezi zvířaty byl tenkrát i El-hréran a měl spoustu manželek. Měl jich tolik, že se ani nedaly spočítat. A ty manželky měly tolik mláďat, že by je nedokázal spočítat ani sám Frix a všechna spásala trávu. Salát i jetel a El-hréran byl otec jich všech . („Hlavoun uznale zamručel“).“ Jenže po nějakém čase“, pokračoval Pampeliška, začala tráva řídnout, králíci byli všude. Ustavičně se množili a snědli, nač přičli.

A tehdy řekl Frix El-hréranovi „kníže všech králíků, pokud nedokážeš svůj národ zvládnout, budu se toho muset ujmout sám. Takže si zapiš za uši, co ti říkám“, ale El-hréran o tom nechtěl ani slyšet a řekl Frixovi:“ Můj národ je nejmocnější na celém světě, protože se množí rychleji a sní víc, než kterýkoli jiný a to jen dokazuje, jak miluje pána Frixe, protože ze všech zvířat je můj národ nejcitlivější, na jeho teplo a zář.Musíš si uvědomit, můj pane, jak důležitý je můj národ a nestavět mu do cesty žádné překážky.“

Frix by byl mohl El- hrérana na místě zabít, ale nepřál si zprovodit ho ze světa, protože potřeboval jeho žerty, vtip a vynalézavost. A pak se rozhodl, že si ho podrobí. Ne prostřednictvím své nesmírné moci, ale pomcí lsti. Dal rozhlásit, že se chystá uspořádat velké shromáždění a na tomto shromáždění věnuje každému zvířeti i ptákovi dar, který by ho odlišil od ostatních. Všechna zvířata se vydala na pouť k místu, kde se mělo shromáždění konat. Ale dorazilo tam každé v jiný čas, protože Frix se postaral o to, aby tomu tak bylo.  Když přišel kos, daroval mu jeho krásný zpěv, když přišla kráva, dal jí ostré rohy a sílu, aby se nemusela bát žádného jiného tvora. Jeden po druhém přišli i liška a hranostaj a lasička. A každému z nich daroval Frix prohnanost, krutost a touhu lovit, zabíjet a požívat děti El-hrérana. A tak dychtila takhle zvířata na odchodu od Frixe jen po jediném. Zabíjet králíky.

El-hréran po celý ten čas jen tančil, pářil se a holedbal, že až půjde za Frixem, dostane od něho dar, jakému není rovno. Až nakonec se také vypravil k místu setkání. Cestou se však zastavil na měkkém písčitém svahu kopce, aby si odpočinul. A jak tam odpočíval, přilétl přes kopec tmavý rorýs a v letu pokřikoval :“Vím, Vím, Vím!“. To totiž, jak víte, opakuje od těch časů až do dnes. El-hréran na něj zavolal : „Co víš?“. „Vím“ odpověděl rorýs, „že bych nechtěl být v tvé kůži El-hrérane. Protože Frix dal lišce a lasičce úskočná srdce a ostré zuby, kočce zase tichou chůzi a oči, které vidí po tmě a všechny teď spěchají od Frixe zabíjet a požírat ty, kdo patří k El-hréranovu plemeni.“ A hnal se přes vrchy dál. A zrovna v té chvíli zaslechl El-hréran Frixův hlas, jak volá “ kde je El-hréran? Všichni ostatní už dostali své dary a odešli, tak jsem se vypravil ho hledat. “

El-hréran si uvědomil, že na Frixe svou chytrostí nestačí a dostal strach. Napadlo ho, že s Frixem možná přichází i liška a lasička a tak se obrátil ke stráni a začal hrabat. Hrabal si díru, ale ještě s ní nebyl hotov, když se nad vrcholem kopce zjevil sám Frix. Spatřil El-hréranův zadek vyčuhující z díry a písek hrnoucí se z ní proudem ven, jak hrabání postupovalo. Když to uviděl, zvolal : „příteli, neviděl jsi El-hrérana? Sháním ho, abych mu mohl předat svůj dar“. „Ne“,odpověděl El-hréran z díry. „Toho jsem neviděl. Je daleko. Nemohl přijít. “ Na to řekl Frix :“ vylez tedy ven a já ti požehnám místo něho“. “ Ne, to nemůžu“. Vymlouval se El-hréran. “ Mám moc práce. Jdou sem liška s lasičkou. Jestli mi chceš požehnat, můžeš požehnat mému zadku; ten mi čouhá z díry ven. “

Všichni králíci ten příběh znali; slýchávali ho za zimních nocí, kdy podzemím fičel studený průvan a v prohlubních chodeb před jejich norami se hromadila ledová vlhkost i za letních podvečerů v trávě pod sladce a mdle vonícími rozkvetlými bezy. Pampeliška byl dobrý vypravěč, a dokonce i Důlek pozapomněl při jeho vyprávění na svou únavu a nebezpečí a připomněl si místo toho velkou nezničitelnost králičího národa. Každý z králíků se viděl na místě El-hrérana, který se dokázal zachovat drze k samému Frixovi a přesto vyvázl bez úhony.

“ V té chvíli pokračoval Pampeliška, “ když Frix viděl, že si El-hréran ví v každé situaci rady a neztratil hlavu, ani  když si myslel, že se blíží liška s lasičkou, pocítil k němu sympatii. A tak řekl :“ Dobrá, požehnám tvému zadku, který čouhá z díry. Zadku, budiž svému pánu pro vždy silou, varováním i rychlostí a ochraňuj jeho život. Tak se staň !“ Při jeho slovech El-hréranův ocásek zářivě zbělel, až se zatřpytil jako hvězda; zadní nohy se mu protáhly a zmohutněly, a když jimi El-hréran zadupal, brouci po celé stráni popadali ze stébel trávy. Vysoukal se z díry a vyrazil přes kopec rychleji než ktrékoli jiné zvíře na světě. A Frix za ním zavolal :“El-hrérane, tvůj národ nemůže vládnout světu, neboť si to nepřeji. Celý svět k tobě bude nepřátelský, princi tisícera nepřátel, a kdykoli tě některý z nepřátel dopadne, zabije tě. Ale napřed tě musí chytit, a ty dovedeš hrabat, naslouchat a běhat jako nikdo druhý, princi bystrého postřehu. Buď vychytralý a lstivý a tvůj národ nikdy nedojde záhuby“. A El-hréran pochopil, že třebaže s Frixem nejsou žádné žerty, je to přesto jeho přítel. A každý večer, když Frix skončí svou denní práci a v poklidu volně odpočívá na rudé obloze, El-hréran i jeho děti a děti jeho dětí vylézají ze svých děr a pasou se a hrají si pod jeho dohledem, neboť jsou jeho přáteli a mají slib, že nikdy nemohou dojít záhuby.

2 Odpovědi to “Knížka pro ty, kteří čtou s dětmi a nechtějí se přitom nudit”