Knihy
e-knihy Domácí mlékař
FB skupiny

e-knihy

Domácí mlékař

Archivy
Rubriky
Knihy
Domácí mlékař
Kurzy pečení chleba

Domácí mlékař

Máte rádi příběhy, které se odvíjí paralelně a zdánlivě spolu příliš nesouvisí? Něco jako Pulp fiction nebo Bábel ? Jeden přesně takový se nám přihodil. A protože blog by asi neměl být jen o příjemných a učesaných věcech, ale měl by ukázat i tu neučesanou syrovost normálního života a protože je to pro mě příběh – lépeřečeno příběhy nadmíru důležité, přenáším ho i na blog.

Verunka žije se svou rodinou 30 km od Prahy v malé vesnici, která se nazývá vesnicí už jen ze setrvačnosti. Kráva ani jedna, občas nějaký kůň a slepice. Anglické trávníky , minimum traktorů a balíků na polích- protože těžko balíky tam, kde není polí. A tak se milá Verunka rozhodla, že si pořídí krávu. Však jsme sestry ne?  Nejprve se rozhodla jen tak interně, postupně do toho začala zatahovat čím dál širší okruh lidí a nakonec už jsme posledních 14 dní neslyšeli i  na tu 160 km vzdálenost jiné slovo, než kráva. Když se člověk pro něco nadchne, je to asi tak správně, otázka je, jestli i když je právě dva dny po plánovaném termínu porodu třetího dítěte

My včera jeli dolů z kopce k zubaři a byl to zvlášť vydařený den, přesto, že jsme zmokli. Prodali jsme čtyři bedýnky zeleniny, nakoupili základní suroviny na zbytek roku- trochu jsme tedy museli přitlačit, bedýnky na to nestačily  a jeli s koňma zase domů. Odpoledne jsme trávili odpovídáním na telefonické dotazy Verunky, kolik potřebuje sena, zda potřebuje odstředivku, chlazení, kolik kráva sežere, a pak to samé ještě několikrát a  naposledy ještě na telefón nahlas, aby to slyšela stěžejní osoba- totiž manžel. Večer šel pan domácí dojit a vrátil se s tím, že Marie se nějak motá. Mléka bylo jen šest litrů místo dvanácti a prý se mu kráva vůbec nelíbí. Tak jsme za ní šli a to už se motala dost obstojně. Nakonec spadla do ohradníku, ale zase se zvedla. Ještě v noci došla k boudě a tam zalehla a od té doby už se nezvedla. Nebyla nafouklá, jen se potila, měla zježené chlupy a evidentně nebyla ve své kůži. O půl dvanácté, když už kráva vypadala opravdu špatně, jsme se doma půl hodiny dohadovali, jestli máme, nebo nemáme zavolat veterináře a pak se shodli, že kvůli strachu a blbému  pocitu si nenecháme umřít krávu. Tedy jsme zavolali. Po domluvě, co dělat, jsem si vzala deku a strávila příjemnou noc na slámě vedle ohrady, ale neusnula, protože každé šplouchnutí jsem šla zkontrolovat a každý dusot znamental přibíhající koně a každý šramot otáčející se krávu na bok a křeče. V půl čtvrté přišel jako sparingpartner i pan domácí, Marie už vypadala fakt špatně.

Tou dobou odjela Verunka do porodnice a nevolala mi, protože je slušná a nechtěla mě budit .

Stav Marie stále nezměněn. Pan domácí si občas černohumorově zažertoval, že mám zavolat Verunce, že jí jednu krávu prodá. Podestýlali jsme slámu, otáčeli hlavu, nosili kýble vody, které více vylila než vypila.

V sedm ráno už si Verunka řekla, že je dost pozdě, aby nás nevzbudila a zazvonil telefon. Pan domácí telefony nebere, ale protože si myslel, že je to veterinář, tak ho vzal a slyšíc Verunku, vynadal jí v její třetí době porodní, že mu umírá kráva a ať ho tedy nebudí v sedm.

V půl deváté se narodil k Šimonovi a Toníčkovi třetí do páru – totiž František a po deváté, když jsme se snažili s veterinářem prolít ještě Marii infuzí, nám obrátila své obrovské oči v sloup a její poměrně krátká cesta na tomto světě se ukončila. Nebyla to infekce ani zánět. Marie neměla teplotu ani horečku, naopak byla podchlazená. Měla krev v moči a vše ukazuje na nejpravděpodobnější příčinu a to intoxikaci. Vzhledem k tomu, že nedošlo ke změně stravy, na pastvině je permanentně –  tak snad nějaká kytka? (doufejme)  Čert ví. Prostě jakási otrava z něčeho. 

To aby člověk nezpychl, aby si uvědomil, co je v životě důležité a jaký je to fofr, kdy se něco změní, a že není čas na odkládání věcí, které za to opravdu stojí. Protože někdy je to celá noc, někdy je to mnohem méně, kdy se člověku něco hodně důležitého změní a nejen člověku.

Pan domácí připravuje plošinu pro kafilerku, František se připravuje na svou vlastní cestu, na které rozhodně nebude sám a k tomu hodně a hodně štěstí a za čtyři dny nám porodí Máří a my pevně a tajně doufáme a moc si přejeme jalovičku- ať tu ani  Máří není sama.

10 komentářů to “František s duší Marie”

  • Anonym:

    František vám všem moc děkuje! Byl to zvláštní pocit na vlastní kůži zažít to střídání na tom světě! Přivádět na něj život a v tu chvíli zjistit, že jeden odchází….. František vás na kopec moc pozdravuje a je rád, že je sedmým trpaslíkem

  • a já dneska pochovala kuřátko.. a taky mi ho bylo tak líto, ač ještě není k užitku, k radosti mi bylo.. zůstalo jich už jed 17.. a ani tolik nenahradí jednu skvělou krávu. ale asi není na místě truchlit.. je třeba se začít těšit na další!! nejenom kravky.. ale i děťátka! to vám taky přeju! a dobrou noc :-)

  • Život je někdy tak plný, že člověk nestačí koukat. Obojí bylo neodvratné. Stalo se to.
    Teď se jen vzpamatovat. :-)

  • SarkaCGY:

    Tak smutním za kravičku a radostním za Františka … A když už jsme u těch paralel, možná právě proto, abychom ze svých životů odstranili smrt, přestali jsme v chalupách chovat zvířata , tváříme se, že maso vzniká v supermarketech a honíme se za hladkou pokožkou bez vrásek v iluzi věčného mládí.

  • Helena:

    Je to moc smutný, ale je to bohužel život. Né každý den je hej, ale asi díky těm ouvej si člověk uvědomí, že je ta rovnováha strašně křehká a tak když přijde, je třeba si jí tiše a radostně užívat, aby měl člověk z čeho brát, když je smutno. Přeju klidné otelení a jalovičkové překvapení – jak příjemné, že nechodí kráva na ultrazvuk a tak je pohlaví telátka až do konce tajemství. Tak celé rodince na kopec hodně zdraví a Františkovi do života jen to nej.

  • Veska:

    Trochu sem si pořvala,bylo mi líto kravky,dětí,ostatního zvířectva protože oni to cítí ,že je něco v nepořádku
    zbytečné snažení ve snaze ulevit zvířeti,cítím tu bezmocnost a vztek že člověk není a nemůže vždycky zvítězit…
    František má nádherné jméno a ještě lepšího opatrovníka,tak ať ho duše Marie ochraňuje …

  • banditka:

    ….. není čas na odkládání věcí, které za to opravdu stojí.

    Nejakym zvlastnim zpusobem mi tato veta vehnala slzy do oci. Jak to plati, zvlaste pro tuto dobu!
    Tady a ted.

    Zdravim pres kopce na kopec. Dnes mi pan realitni makler ukazal moje zhmotnene sny v podobe domu na konci sveta v zahrade se stromy plnymi ovoce, kdy vsude okolo letos v kvetnu pomrzly kvety, se silnym pramenem vody a rybnikem. Takze ted pracuji na tom, abych materializovala jeste dostatecne mnozstvi financi a pak poprosim o zalozeni diskuze:Jak si poridit kravu a co potom s ni :)

  • alaska:

    Nejen paralelně odvíjející se příběhy, ale i s návazností. Po přečtení článku jsem zapnula Radio1, kde zrovna rappovali: Jeden život končí, druhý zase začíná. Kravky je škoda. Františkovi všechno nejlepší k životní pouti.

  • filap:

    To je ta zvědavá, co koukala škvírou do senníku?

Přidejte komentář

Centrum nastavení ochrany osobních údajů

Osobní údaje

Advertising

Analytics

Other